[www.youtube.com]

Jako dokument hezké, jako propaganda dokonalé :-( Hlavně aby to soudruzi jednou nechtěli všechno vrátit až je socdem pozve do vlády a pan prezident tomu nebude bránit, kdyby se tak stalo (jak se nedávno vyjádřil).
M.S.
[www.youtube.com]

A taky projev pionýra S.Kuníka :-)))

Jestli jde o tohle, tak ač zapřisáhlý ateista mohu doporučit pouze rčení o nevině a kamení. A rovnou přiznávám, že jsem na základce ve druhé třídě slepil z papíru Auroru, v šesté dělal kompars při otevření tehdy Gottwaldova mostu a v deváté vyhrál svazarmovskou soutěž mladých techniků :-) Pak už to šlo se mnou celkem z kopce, ale to asi nebude omluva, že? V tom dokumentu padají jiná jména a ač nejsem rodák, tak tam bych mířil, když už chcete vytahovat nevím proč něčí minulost. Ale na dítě? To je dost ubohé :-(
M.S.

Musím se přiznat, že jsem se na ten dokument se zájmem podívala.

Jestli mohu přispět svojí troškou do mlýna.

Na mě to působí zcela opačně, než jak je to asi zamýšleno. Vzpomněla jsem si na neustálé komunistické oslavy v mém rodném městě, které nebraly konce. Na ty stánky s banány a pomeranči, které se objevily vždy na "mírových slavnostech" apod. Jinak samo nebyly vůbec k sehnání.

Docela mě překvapilo, že i v takovém městečku, jako byly Černošice, se to konalo podobně jako v příhraničním městě u Rakouska, které bylo hlídáno silnou sovětskou posádkou.

Jinak k těm dětem. Komunistický režim velice intenzívně zneužíval děti k propagandě. Ty salutující děti v tom dokumentu jsou pro ty časy naprosto příznačné. Pro mě to znamená takovou "noční můru" z dětství, kdy jsme jako "pionýři´= děti ZDŠ museli postávat na všech těch blbostech na sluníčku, v mraze (třeba u hrobu neznámého vojína, který byl samozřejmě prázdný), salutovat, zpívat komunistické zpěvy, které byly naprosto šílené. V dospělosti po revoluci jsem docela záviděla dětem v pěveckých kroužcích, že mohou zpívat písničky lidové či takové, které jim vyhovují a nemusí se učit slova "Kupředu levá" apod.

Komunisté dokázaly zneužít i konzervy paštiky ve výloze samoobsluhy, na něž pražilo sluníčko a nad nimiž neustále visel nějaký plakátek s propagandou.

Fakt mi není ani dnes dobře, když si vzpomenu na ty zprávy v TV, které neustále omílaly totéž, které čtyřicet let opěvovaly kraviny a snažily se cosi dokazovat. Lenin věčně živý, Gotwald věčně živý, Únor věčně živý... Komunistický rok za dob mého dětství se odvíjel od těch pitomých oslav. Začalo se v lednu s Leninem a skončilo v listopadu s VŘSR. Jedině prosinec byl trochu klidnější, to byly Vánoce, a když člověk pomine Dědu Moroze, tak si na ty Vánoce netroufli komunisti až tak moc sáhnout. Tedy z mého pohledu. Jiní by možná dodali něco jiného...

Nojo, holt se zapomíná.

PS. Jednou si mě pozvala jedna učitelka ve škole na kobereček za to, že jsem si dovolila při salutování na jedné z těch blbostí žvýkat žvýkačku (a ona si toho všimla) a sprdla mě na tři doby. Ta paní stále učí a její manžel se snažil po revoluci stát poslancem (samo za jinou stranu než komunistickou).

Přikláním se k výroku Michala - Kdos bez viny....

Ještě oprava
"Komunisté dokázali..."

Pozdrav všem.Skutečně jsem v roce 1978 ve věku 14 let pozdravil v pionýrském kroji všechny přítomné v prvomájovém průvodu.Byl jsem žákem 8.třídy ZDŠ Černošice a ve stejném roce jsem vyhrál recitační soutěž s prózou Ilji Hurníka (O tchoři v plesnivé komoře-bez politického podtextu pro rejpaly) a byl i v republikovém finále.
Tak nás paní učitelka Matlová (možná Andrštová))poslala přednášet i na tuto akci(tady to už asi byl jiný šálek..)
Prostě jsem v té době žil stejně jako ostatní.
Pan x nezklamal.Uschován za nickem si může plivnout.
Tyto výtky mi připadají naprosto primitivní.
Asi mu hóóódně ležím v žaludku..
Nemám se za co stydět.Navíc o to větší mám motivaci nedržet hubu,neustupovat.
A sráčům bez podpisu tuplem....
P.S.: Třeba je to mladý člověk a nedokáže pochopit kontext doby,ve které se žilo..Takže nelámu hůl a dávám mu šanci.
Jo a taky jsem Láďovi Plavcovi v 9 sežral tajně svačinu.Ale,už se mu bohužel nemůžu přiznat..
Hezký den všem.



Upraveno 2 krát. Naposledy upravil Kuník Stanislav/SK (08.03.2013 09:17)

Dovětek:
"Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat."

Já se prosím taky teda přiznávám.

Posílala jsem po třídě taháky i při maturitní písemce... :-)

Stando, to nemá cenu ani vysvětlovat. Nejvíc se vysmívají a odsuzují ti, kteří mají třeba sami máslo na hlavě.

Kdo tenkrát žil a má všech pět pohromadě, tak ví, co to bylo za dobu. Lišilo se to tedy, jak jsem pochopila později, i krajově. Lidé z Prahy a v okolí Prahy vnímali ten režim samozřejmě trochu jinak, než lidé v hlídaných pohraničních městech. To se nedá ani vysvětlovat. Mladým, když člověk něco říká, tak nevěřícně kroutí hlavou, někteří staří už třeba zapomněli, pamatují si mlíko za tři kačky, ale už si mnozí nechtějí připustit, jak vysoká cena za to mlíko byla jinak. Že v tom mlíku byla zahrnuta i jejich potlačená hrdost, čest, svoboda a často i člověčenskost.

Za párek jsou schopni mnozí volit za prezidenta člověka, který vidí jen sebe, ale o to víc umí řečnit, tak co bychom vlastně chtěli.... Mno....

Hezký den a nenech se vytočit :-)

PS. A co měl Láďa k té svačině, že Tě tak lákala? :-))))

Helčo ahoj,nejsem vytočen.Naopak mi ten dokument udělal radost.Poznal jsem spolužáky,pana ředitele,učitele,kamarády a tak..
Krásné dětství v Černošicích..na čolky,do lesíka,fotbal s plast.lahví od octa.
Paní Pecharová v družině vždy hudrovala za pozdní příchody a stejně nám oběd přihřívala ,ať jídlo nemáme studené.
Já jsem vždy dostal od maminky svačinu a sežral jí cestou do školy.
Láďa měl chleba se sádlem a krásně to vonělo,to se nedalo..
Jednou jsem kousl a byla půlka pryč,Bylo třeba zlikvidovat důkazní materiál..
P.S. stejně to všem bylo jasné,Měl jsem totiž mastnou hubu....
Láďo promiň..☻

Když jsi začal tak poeticky.

Abych trochu upřesnila svoje předchozí výlevy.

Já, při různých těžkostech, vnímám dětství a mládí také pozitivně. Pokud člověk chce, tak si svoje slunce najde .-).

Spoustu věcí jsem si uvědomila až mnohem později, mnohé až se svými dětmi.

Co se týká učitelů, tak to bylo, nakonec jako vždy, různé. Byli dobří i ti "papežštější než papež". Měla jsem jednoho vynikajícího profesora téměř prvorepublikového ražení. Učil češtinu a dějepis. Na něho i mnohé jiné vzpomínám s láskou a nostalgií. :-)

PS. Nakonec, i ty branné pochoďáky s pytlíky na nohou měly svoje kouzlo :-). Jen lampionové průvody jsem neměla ráda. Moje kámoška totiž měla šikovného bratra, který jí do lampionu zabudoval baterku. To já neměla a technicky zdatná jsem moc nebyla. A spolužáci se bavili tím, že holkám na ty lampiony stříkali benzín z takových těch malých bombiček - náplní do zapalovačů. Jo, to byly časy :-)))))

PS. Ten profesor dějepisu došel vždy jen do období Národního obrození, dál se mu už vysvětlovat nechtělo, nebo možná nevěděl vlastně jak :-)))