Promiňte, že se vám pletu do diskuze, ale vidím, že jste zasvěceni, proto mám taky dotaz, pokud mohu.
Zajímalo by mě, jak se starosta dostal ke starostování.

Pokud vím, všichni šli volit paní Gottelovou, jako podporu za její aktivity stran tehdejšího vedení města. Pak jsme byli překvapeni, že není starostkou, ale nějaký neznámý Kořínek, o kterém do té doby nebylo ani slyšet, Říká se, že se zvolil sám – sám se navrhl za starostu a všichni byli tak překvapeni, že souhlasili.

A kde se ztratila paní Gottelová? Asi s těmi starostovými praktikami nesouhlasí.

Na to Vám odpovím. Při volbě starosty byl navržen na starostu pan Kořínek a místostarostkou paní Gottelová. Byla to koaliční dohoda nynějšího vedení města. Kdo se formálně přímo zhostil role navrhovatele si již nevzpomínám, ale to není důležité. Z důvodu, který uvádíte výše, a právě s respektem k tomu, že to byla především Daniela, kdo přivedl VČ k vítězným volbám, navrhnul jsem, aby starostkou byla Daniela. Ta to v diskuzi odmítla, takže nemělo smysl dávat návrh, který je předem nesplnitelný, protože hlavní aktér s ním nesouhlasí. Pak se již hlasovalo pouze o původním návrhu a ten byl samozřejmě schválen. Překvapení to bylo možná pro voliče, ale určitě ne pro zastupitele. Všichni věděli, proč a jak hlasují. Ať již pro, nebo proti. Osobně si myslím, že nevzít na sebe odpovědnost za vedení města ve chvíli, kdy právě ona byla tou hlavní tváří VČ byla fatální chyba, která ji od té chvíle stále více posouvala na vedlejší kolej. Za čtyři roky již nekandidovala a zcela se stáhla z veřejného života. Proč, to může veřejně říct jenom ona.
Mějte horké léto M.S.

Takové tvrzení by bylo vůči panu Kořínkovi nespravedlivé. Filip Kořínek byl od roku 2006 jedním ze čtyř zastupitelů za Věci veřejné (Gottelová, Kořínek, Kalousková, Hlaváček). Do voleb 2010 kandidoval z prvního místa a pokud si dobře pamatuji, už před volbami ho Věci černošické deklarovaly za kandidáta na starostu.
Praktiky paní Gottelové rozhodně nebyly o nic lepší než ty starostovy.

Nehodnotím praktiky. Jinak potvrzujete moje slova o interní koaliční, respektive VČ dohodě. Proč se takto dohodli, na to zná odpověď VČ a jejich koaliční partneři.
M.S.

Reagoval/a jsem na Nezávislého. Pan Strejček napsal v mezidobí. Určitě to ví lépe než já.

Pane Strejčku, ani jednou nešlo o reakci na Váš příspěvek. Asi píšeme ve stejnou chvíli. Je skoro k smíchu, jak může vzniknout nedorozumění. Hezký večer.

Děkuji oběma za vyjádření, pan Strejček to ví přesně, mé tvrzení vycházelo pouze z toho, jak to vidí lidé, kdo ho navrhl na starostu zřejmě nevědí, myslí si, že se prostě navrhl sám.

Inspektore/ko,

ještě jednou jsem si se zájmem přečetl/a vše, co jste napsal/a a pokusím se tedy odpovědět pravdivě a co nejvíce nezávisle na osobních pohnutkách, i kdy to může být mým subjektivním pohledem třeba zkresleno, přesto se pokusím vše - tedy Vaše dotazy - co nejobjektivněji zodpovědět.

Asi začnu od bývalé ředitelky - ano, máte pravdu, znám jí z profesního hlediska snad dobře a vím, že je to člověk, který nadšeně (bohužel snad i někdy nekriticky) přijímá vše nové z pedagogické oblasti a velice rád tyto věci zavádí do praxe - nejlépe hned. Toto nadšení se snaží přenést na druhé a to je možná problém, s nímž naráží (narazila) u druhých - nadšení a snaha o okamžitou realizaci. Pokud člověk - podřízený - okamžitě nezapadne do “jejího vzorce” , může mít pocit, že není respektován, že je odmítnut a odstaven na druhou kolej. Proto na škole došlo k nedorozuměním. Není to tím, že by byla člověkem zlým, arogantním, pouze trochu perfekcionistickým, náročným a snad “zaslepeným”, což možná bylo jedním z hřebíčků do rakve. Je asi pravda, že učitelé dělali to, co se jim nařídilo (ale pokud vím, našli se i problematičtí učitelé, kteří vyžadovali různé úlitby a “zachování starých zvyků”, což už takto rozbouřené atmosféře podnícené založením odborů - to nejvíce ředitelka vnímala jako útok na svoji osobu, ke klidu nepřispělo). Ale … toto nadšení se jistě líbilo vedení města, vložilo do ní naděje s tím, že zřejmě chtělo rozvoj, moderní školu “jedoucí” v moderních trendech - a bývalá paní ředitelka toto svý způsobem (rozhledem, zkušenostmi, kontakty, praxí atd.) představovala.

Nyní malá odbočka - pokud se mě ptáte, zda paní Lisnerová již před tím, než nastoupila na černošickou školu, věděla, že je to jenom přestupní stanice, tak jsem přesvědčen/a, že nikoliv. To by bylo právě v rozporu s jejím osobnostním založením - vše, do čeho se pustí, chce mít na 100% funkční, tedy být tím, kdo “to rozjede, řídí a kdo má zásluhy” (ale i odpovědnost) s tím, že dokáže ohodnotit i druhé (je logické že samozřejmě ty, kdo hrají s ní - a to je ale snad i přirozené, i když si myslím-vím, že dokáže ohodotit i své “protivníky”, pokud odvedou dobrou práci v nastaveném trendu). O tom, zda někdo (nebo kdo) zprostředkoval paní Lisnerové kontakt na černošickou školu, respektive kontakt Lisnerová - Černošice, to opravdu nevím, zde bych pouze fabuloval/a, a to opravdu nechci.

Vraťme se zpátky ke vztahu ředitelka - vedení města (starosta) - co vím, ředitelka starostu na počátku vykreslovala jako velmi schopného člověka, v podstatě jako “svoji krevní skupinu”, ba dokonce prý říkala, že i v Černošicích jsou lidé, “kterých si nesmírně váží”. A myslela to vážně a upřímně. Avšak postupem času docházelo (takové mám zprávy) k prozření, “hyperaktivita” a sliby či snad nároky starosty přerůstaly přes směřování a vize ředitelky, myslím si že svým způsobem k odchodu přispělo to, že na sebe nadneseně řečeno “narazili dva kohouti na jednom smetišti”. Ona totiž neměla ráda (a pokud vím, ani ve Slivenci), aby někdo “mluvil do odbornosti - do pedagogiky, pedagogickému chodu školy, potažmo školství”. A problém byl na světě. Připočítáme-li k tomu anonymní udání, dvě hloubkové inspekce a řada stížností, asi se nemůžeme divit, že ředitelka opustila školu. Tím se vlastně dostáváme k tomu, co jsem uvedl/a výše. Věřím, že pokud by se ve škole nenakumulovalo tolik problémů hned v prvním roce (!!!), vydržela by zde a škola by se snad rozběhla tak, jak tomu bylo i ve Slivenci - mám zprávy, že tam bylo prvním rokem také rušno, ne ale tolik a učitelé nakonec našli s vedením společnou řeč - šest let není tak málo - nemyslíte? Hřebíkem do rakvé prý byly po šesti letech opět neshody s radnicí, tak to bylo alespoň nejbližšímu okruhu prezentováno. Ostatně asi by nebylo nemožné v bývalém působišti původních a zůstavších učitelů se optat na názor…

Ještě k lidem, kteří obklopovali paní ředitelku - ani ti to neměli jednoduché - správně jste to odhadl/a - vyvažování nároků ředitelky s “pedagogickým terénem” bylo v danou chvíli obtížné. Vím, že to mezi nimi a ředitelkou občas vřelo, ale navenek museli všichni vystupovat jednotně - to je ale zase otázka profesní etiky, tak to prostě muselo a v praxi musí být, v řadě případů se došlo prý i ke kompromisním závěrům. Jenom pro ilustraci, co vím - v tak složité situaci, jako je např. zahájení školního roku se například úvazky zástupcům předaly, respektive ustálily až tři dny před zahájením školního roku - a problémy s rozvrhy byly na světě - nevím, zda by někdo dokázal během tří dnů (včetně soboty a neděle) s neznalostí terénu, školních zvyků a pořádků, individuálních požadavků apřání učitelů,rozdělení skupin dětí atp. dokázal sestavit plně funkční a vyhovující rozvrh bez dalších průběžných úprav v prvních týdnech školy? A starosta prý tehdy nařídil - rozvrhy musí být, žádné provizorium - i když si myslím, že v prvních dnech školy by se vůbec nic nestalo. Samozřejmě problémů bylo víc, ale myslím si, že to všichni zástupci nakonec ustáli…

A pokud se ptáte na skutečnost, že ze 7. tříd od bývalé učitelky ČJ paní Němečkové žáci na gymnázia odcházejí a ze tříd od paní Lisnerové zůstávají (rovná se “neumí”), tak zde mám informace, že loňské šestky byly do 7. tříd různě promíchány, takže tato rovnice - odvážil/a bych se tvrdit - skutečně neplatí.

Nevím, zda jsem odpověděl/a na všechny okruhy nastíněných problémů a Vašich otázek, pokud byste si přál/a ještě něco upřesnit nebo pokud máte ještě nějaký další dotaz, prosím, pište. Pokusím se, jak jsem naznačil/a v úvodu, opravdu co nejobjektivněji odpovědět, věřte mi, že v situaci, v niž jsem, nemám zapotřebí lhát a vymýšlet si :-)

Dobrý večer …

Bystrozore/Bystrozorko,

velmi Vám děkuji. Napíši Vám zítra, potřebuji si trochu osvěžit paměť a některé věci ověřit. Ohledně paní ředitelky Lisnerové jsem se asi vyjádřil/a nejasně a došlo k nedorozumění. Jak jsem již psal/a, nechci bojovat staré války. Snažím se pochopit a následně pojmenovat, kde shledávám systémové chyby. Snad se nám to společně podaří.

I Vám dobrý večer.

Promiňte, že se vměšuji, ale jen malá informace. Ze zmiňované 7. třídy 5 dětí udělalo přijímačky a bylo přijato na státní gymnázia ihned. 1 nebo 2 děti byly přijaty po odvolání. Zbytek odchází na soukromé gymnázium bez přijímacích zkoušek, na přijetí stačí průměr do 1,5. Toto gymnázium podle svých internetových stránek klade důraz na soft skills.

Prosím už jděte se soft skills někam. To všichni chcete mluvit jako Kořínek bez matematických souvislostí, predikce a logiky jen blá, blá, blá. Soft skills má naučit rodina, nikoliv škola.

Hermiono, děkuji Vám za informace. Zmínkou o soft skills jsem ilustroval/a, že radnice chtěla moderní trendy ve vyučování. Jaké budou, to nikdo nevěděl, tak se řeklo asi soft skills. To dobře znělo.

Nevyjadřoval/a jsem se k tomu, jestli soft skills ano nebo ne. Nic proti nim, jsou určitě důležité. Jen mi připadá lepší rozvíjet je v době, kdy už má člověk nějaký znalostní základ. Je hezké rozvíjet třeba komunikační dovednosti, pokud máte o čem hovořit. Jinak to na mě působí divně. Asi jako krásně recitovat básničku, když neznáte text. Jedno bez druhého nefunguje. A základní škola by měla dětem dát základní schopnosti a dovednosti, na kterých mohou stavět. Schopnost budovat tým, vyjednávat nebo řešit konflikty bych vážně nechal/a na později než do základní školy. Ale o to mi tu nejde.

Bystrozore/Bystrozorko,

bylo by dobře zjistit, kde se stala chyba. Snad přijdeme na něco, co pomůže neopakovat ji v budoucnu. Zkusím ještě jednou rozebrat hlavní aktéry. Nedělám si patent na rozum. Zajímá mě Váš názor na to, co bylo nebo co je špatně.

Po konkurzu starosta ujišťoval, že se nechystají žádné velké a rychlé změny. Prý bude překvapen ten, kdo je očekává. Ujišťoval, že škola je kvalitní a vše dobré bude zachováno, důležité je vrátit jistotu pedagogickému sboru. Paní Lisnerová na Vráži řekla rodičům, že se pokusí učitele přesvědčit o přínosu nových metod, aby je sami chtěli zavádět. Obojí mi bylo sympatické. Z toho, co píšete, je jasné, že to ve skutečnosti bylo jinak. Věřím Vám, že se pokusila změny zavést paní ředitelka, jak říkáte pokud možno hned. Když si vzpomenu na příslib pokusit se učitele přesvědčit ke změně metod a čtu si Vaše vyjádření, že učitele preferující zachování starých zvyků považovala paní ředitelka i Vy za problematické, dost mě mrazí. Nezlobte se na mě, ale to je přece zásadní manažerské pochybení! U firem založených na tvůrčí činnosti zaměstnanců je hlavní nadchnout lidi pro věc, využít jejich potenciál naplno. Napadají mě třeba IT firmy a pro školu to asi platí úplně stejně. Nejde o to dělat věci úplně stejně, jako když se na lince montuje auto. Jde o využití silných stránek každého. Kdysi jsem pracoval/a se starším kolegou. Měl skvělé výsledky, celkový úspěch na něm hodně záležel. Pak přišlo nové vedení s novými postupy. Nedůvěřoval jim, ale řídil se jimi. Postupem času úplně ztratil elán, byl skeptický a pochyboval. Nedopadlo to moc dobře. Kdyby ho nechali pracovat po jeho, byl by tahounem ještě spoustu let. Nejsem učitel/ka, ale u nich to bude podobné. Vážně bylo nutné přijít a říct, všechno je špatně, musíte začít jinak? A kdo není nadšený pro změnu, je problematický. Sám/sama píšete, že se museli cítit odvržení a opovrhovaní. Firmy, o kterých jsem mluvil/a, se většinou snaží vytvořit stimulující prostředí, brát v úvahu potřeby zaměstnanců. Píšete, že paní ředitelka chápala představy zaměstnanců jako útok na vlastní osobu. Šokující je i líčení vztahů s nejbližšími spolupracovníky. Vyzdvihl/a jste, že prý došlo i ke kompromisům. V zásadě tedy všichni museli striktně plnit pokyny. Jistě, direktivní řízení může za určitých podmínek fungovat, tady ale evidentně nefungovalo. Jestli jsem napsal/a, že tu paní Lisnerová nepředvedla manažerské schopnosti, tak teď říkám, že není schopným manažerem. Vynikající teoretik výuky, jistě. Asi i vyučující. Ale ne manažer. Myslel/a jsem, že díl viny může být i na učitelích. Teď už to tak nevidím.

Pro rodiče je důležité, do jaké školy jejich děti chodí. Někdo preferuje tradiční styl výuky, někdo dává přednost školám waldorfského typu, jiný posílá dítě do sportovní školy. Vždy to ale rodič ví a sám se rozhoduje. U nás podle mého došlo k znejistění rodičů. Mluvilo se o změnách, ale ne hned a až někdy. Nikdo nevěděl, jaké budou. Jestli se něco ve vyučování změnilo a co, to nikdo nevěděl. Považuji to za jednu z hlavních chyb, které se staly. Podle mého se mělo rodičům jasně říct, co se stane, co je cílem, jak bude výuka probíhat. Kdyby to tak bylo, každý by se mohl rozmyslet, jestli je to pro jeho dítě ta správná škola. Tím se dostávám k nedorozumění, o němž jsem se včera zmínil/a. Když jsem porovnával/a úspěšnost dětí ze sedmiček u přijímaček, nedělal/a jsem z toho závěry o kvalitě učitelek, jak se domníváte. Mimochodem, dnes jsem si z několika zdrojů ověřoval/a ty údaje. Promíchání tříd bylo marginální, nebyl k němu důvod a do počtů uváděných Hermionou se prý nijak nepromítla. Ale o to vůbec nejde a nešlo. Nemám přesné informace jako Hermiona, ale delší dobu jsem se snažil/a zjistit, v čem byl rozdíl mezi třídami. V jedné prý došlo k velkým změnám ve způsobu vyučování v šestce a pak i v sedmičce, druhá více-méně pokračovala stále stejně. Proto si myslím, že nešlo o náhodu. Domýšlím se, že pro děti bylo obtížné pracovat chvíli tu jedním, tu druhým způsobem. Třeba je to do budoucna obohatí, třeba by měly obě třídy stejné výsledky, kdyby paní ředitelka učila delší čas. Třeba by výsledky jejích dětí byly ještě lepší. Ale tady se změnil způsob práce několikrát a ikdyž to nebyl záměr, nakonec to tak dopadlo. Paní ředitelku jsem za to nekritizoval/a. Předpokládám, že právě na neustálé novoty ty děti doplatily. Jestli má smysl odcházet na víceletá gymnázia, pak je to může poznamenat i do budoucna. Proto je a děti z tříd, kde se stalo něco podobného, považuju za nejvíce poškozené. To není nic proti promyšlenému a systematickému zavádění inovativních metod, ani proti paní ředitelce. Je to velká kritika způsobu, jakým se měnil způsob výuky v některých třídách. Až se budou příště provádět zásadní změny, měly by se s dostatečným předstihem oznámit rodičům. Jinak riskujeme další podněty ke kontrolám a vášně. Znechucení z reakcí veřejnosti bylo podle Vás jedním z důvodů odchodu paní ředitelky.

Tím druhým důvodem byl stupňující se konflikt se starostou. To je zajímavé, dosud to nikdo neuváděl. Považoval/a jsem to ale za pravděpodobné. Na vměšování se do záležitostí školy si učitelé po konkurzu veřejně postěžovali, starosta to odmítl. Prý šlo jen o běžné konzultace. Radnice ale chtěla řídit dokonce i novou ředitelku, která splňovala její představy. Po prvotním okouzlení pak přišlo rychle vystřízlivění. Usuzuji, že tady je dlouhodobě zakopaný pes. Asi nemůžeme doufat v řádně fungující školu, pokud nenecháme ředitele v klidu koncepčně pracovat. Třeba se s tímhle názorem ztotožní někdo, kdo má na školu vliv a někdy v budoucnu se to změní.

Poslední věc. Minule jsem psal/a, že lidé kolem pana starosty neřeknou svůj názor, aby nepřišli o přátelské vztahy. Asi je to ještě trochu jinak. Místostarosta Wolf a myslím pan Kozel vloni psali články, ve kterých shazovali všechnu vinu na učitele. Teď díky Vám vidím, že to bylo jinak. Buď si tedy oba pánové vůbec neuvědomovali, kde je problém, nebo to dobře věděli a úmyslně lhali. Je problém, jestli takoví lidé mají vliv ve veřejném prostoru a deformují diskusi ke svým cílům. O tom, že jsou oba skautskými vedoucími a podílejí se na výchově mládeže, nemluvě.

Dobrý večer,

začnu ještě jinak, snažím se pochopit, co zde píšete, a dávat si věci do souvislostí. Bohužel nebyl/a jsem u všeho, nemám všechny informace o samotné výuce a o kvalitě všech učitelů (tedy bývalých), takže nemohu jednoznačně říci “chyba byla u toho a toho, ten a ten naopak pracoval a byl loajální”. Konec konců i sami zástupci přišli vlastně již do “hotových vztahů” - tuším nastupovali až v srpnu, takže nezažili veškerá předchozí jednání a situace - vše bylo zprostředkované tím, co jim ředitelka sdělila. Nicméně v prvé řadě bývalá ředitelka všem svým blízkým spolupracovníkům již na počátku naznačila, že vstoupila do jámy lvové a že se setkala s odporem, který v pedagogických řadách vykulminoval např. tím, že byly založeny odbory, aby "chránily zájmy pedagogů" (už zde byla přítomna jasná obavnost některých lidí). Takže rozvrat mezi “obrazně my a oni” byl založen hned na vstupu, do něhož byly všichni nejbližší noví spolupracovníci vhozeni neznajíce místní poměry ani to, co se odehrávalo v triádě rodiče - město - ředitelka. To, co ale vím (snad) jistě, je skutečnost, že jistý nesoulad již dlouhodobě panoval i uvnitř pedagogického sboru, že tu byla skupina “oblíbenců” kolem bývalých zástupců, kteří vedli školu po Mouchovi a zbytek - ti ostatní. Takže si dovoluji tvrdit, že jakási nejednotnost zde byla již při vstupu nového vedení. Ba dokonce jsem předsvědčen/a i o tom, že ti “ostatní” svým způsobem nové ředitelce důvěřovali, důvěřovali a spolupracovali, neboť jim byla dána šance, kterou neměli v původní situaci. A byli i oceněni…

Tím se dostáváme k proklamovaným změnám - o vlastní výuce by spíše mohli promluvit bývalí zástupci pro 1. a 2. stupeň, kteří pravidelně chodili na hospitace a viděli výuku kolegů v reálu. Proto se do metod výuky a kvalitě - nekvalitě učitelů nehodlám pouštět, i když třeba mám zprávy typu - převažuje tvrdá frontálka, děti sedí a píší, mnohdy je to tradiční výuka, jenom výklad, nic tvořivého....To důležité ve smyslu změn nebyl snad tlak na způsob výuky (každý si stejně učil, jak chtěl, samozřejmě asi při rozborech zástupci na to či ono jistě poukázali a ředitelka to samozřejmě monitorovala), byl to spíše celkový přístup k tomu, jak má vše fungovat v chodu školy. Asi jsem se špatně vyjádřil/a ve smyslu zavádění novot - ono to tedy nebylo jenom ve smyslu způsobu výuky, to byla pouze malá, nepatrná část, bylo to i zavádění kompetencí - kdo komu se bude zodpovídat, kdo co má na starosti (vždyť zde byli tři zástupci a každý měl jiné kompetence, řídil něco uplně jiného, vytvořilo se širší vedení atd.), požadavky na administrativu (neudělané smlouvy, nejasná pravidla - např. některých pronájmů) a jiné změny - jenom, co jsem slyšel/a, jaká byla nevole, když děti chvilku neměli staré (prý i někdy plesnivé) skříňky - jaká z toho prý byla nespokojenost u rodičů, nebo požadavky, aby děti si své věci ukládali do nových kovových skříněk - prý i protesty žáků u zástupců (slyšel jsem, že byli nabádáni učiteli), že se jim do nových skříněk nevejdou batohy atp. Ano, to byly ty změny - změny v různých oblastech života školy - od materiálních po výhradně pedagogické - a asi jich bylo opravdu moc najednou a vedle toho status quo ve škole - to byla smrtonosná kombinace. Zde s Vámi asi musím souhlasit, že mělo vše být pozvolnější - i třeba jenom ty “pitomé” skříňky. Ale, na obhajobu ředitelky snad - co mám zprávy ze Slivence, tam to bylo obdobné a po roce se vše usadilo. Ředitelka si zřejmě byla jistá, že situace bude obdobná jako ve Slivenci, odejdou ti nespokojení (tak to je konec konců s nástupem nového ředitele častý jev) a druhým rokem už to bude jinak… Dalo by se toto i charakterizovat, že s nástupem nového vedení také začali vypadávat kostlvci ze skříní… Myslím si, že z toho, co jsem výše naznačil/a je patrné, že vina byla svým způsobem na obou stranách (respektive třech) a každá strana na celkovém stavu měla určitý podíl, chtělo to ale opravdu rok, dva a situace by byla jiná, i o tom jsem přesvědčen/a.

Důvody odchodu bývalé ředitelky jsem již popsal/a minule a za tím si stojím - reakce některé veřejnosti a vměšování se vedení města - to vidím jako platný argument.

Vám - nám jde ale i o jinou věc, především o to, jak dál. V prvé řadě asi nechat školu být a nevměšovat se do pedagogických věcí - ani rodiče, ani politici. Ať politici řeší, zda někde neteče voda, zda funguje topení, zda nezatéká pod střechu, ale proboha ať nemluví do toho, kdo má jaké zástupce, kdo jaké vyučovací metody používá, jaký je nový pedagogický trend a proč jej škola nevyužívá. Demokracie je hezká věc, ale nesmí si ji lidé plést s “všelidovým hlasováním”, od toho je jistě dobře vybraný ředitel(a pokud není, je to vina někoho jiného, ne ředitele), aby se o tuto stránku postaral. Samozřejmě rodiče se mají právo ptát a škola vysvětlovat, je na to prostor třeba u třídních schůzek, konzultací, třeba i jednání školských rad - ale nesmí to být ve smyslu “nařizování a úkolování”, jak má vypadat výuka, kdo co a jak má učit… Dále to nesmí být volba ředitele na základě “známosti”, ale bohužel - klientelismus zde stále existuje (tím nechci říci, že v případě bývalé ředitelky tomu tak bylo - o tom nic nevím a nemohu soudit, již jsem se vyjádřil/a minule). Jisté je i to, že vše musí být založeno na důvěře a proto je nezbytné dát každému i čas - nepospíchat na nic - a to platí pro jednu i druhou stranu. Pracuje se s živým materiálem - dětmi, výsledky se prostě nemohou dostavit naráz. Již na počátku založená nedůvěra může modelovat obraz dalšího vývoje.

A co bylo špatně? Nedůvěra a odbory, obavnost z nového, vnitřní nejednotnost pedagogů z minulé doby a pro některé možná razantní vstup ředitelky i vedení, vměšování se politiků do chodu školy (jenom jednoduše matematicky - předpokládejme 800 dětí, každé dítě má sourozence na škole a tátu a mámu - takže 400 rodin s 2 dospělými voliči - to je 800 voličů = to je přece příležitost pro politika - nemyslíte?), to vše je možná příčina. Nyní, jak pozoruji, tak vedení školy prý “jede” pozvolněji (na druhou stranu mnohé již bylo odstartováno minulým vedením, takže není zapotřebí zas až tak nové věci zavádět), opadla nedůvěra, mnozí pedagogové se vyměnili, uvnitř snad je situace zklidněna, takže teď vyčkávat a hlavně se nevměšovat… Jinak celý systém asi nevyřešíme, to by musely asi být opět zřízeny školské úřady spravované státem a zrušena právní subjektivita škol - tím by ředitel byl pod “státem” nikoliv “pod obcí” a dosah lokálních politických hrátek by snad byl menší, ale to je třeba jenom fabulování

Zatím dobrou noc a třeba Vás ještě něco napadne nebo společně ještě na něco v diskuzi přijdeme

Bystrozore/Bystrozorko,
děkuji Vám za upřímný rozhovor, díky kterému si mohu udělat dobrou představu, co se vloni ve škole dělo. Spletl/a jsem se a svůj popis dění v loňském roce musím poopravit. Svoje poznámky o managementu opakovat nebudu. Část problému asi spočívá v samotné koncepci funkce ředitele školy, který odpovídá za vše. Měl by být vynikající pedagog, orientovat se aspoň trochu v právu, vyznat se v tisíci a jedné dalších věcích souvisejících s provozem školy. K tomu by měl umět pracovat s lidmi a umět odlišit podstatné od podružného. A takový souběh schopností je asi příliš náročný. Zde byl tedy vloni velký problém. Neberte to špatně, ale musím poopravit svůj názor, že problémy ve škole nebyly chybou paní ředitelky. Byla to mýlka. Vidím, že na nich má nezanedbatelný podíl. Lamentoval/a jsem nad neochotou a neschopností nás, černošických, řešit problémy dialogem. Paní ředitelka toho podle Vašeho líčení také vůbec není schopna. Před dvěma lety jsem si obstral/a informace ze Slivence, které mi teď díky Vám dávají lépe smysl. Paní Lisnerová dokáže fungovat jenom v homogenním prostředí. Tam, kde se všichni ztotožní s jejími představami. S nikým jiným zřejmě neumí vyjít, nejspíš ani koexistovat. Vytvořit sílu z různosti je pro ni nepředstavitelné a tudíž nerealizovatelné. V maličké škole ve Slivenci to šlo až když školu opustila většina dětí, jejichž rodiče měli odlišné představy. Asi i učitelů s odlišným pohledem, to nevím, ale zdá se to pravděpodobné. V Černošicích to fungovat nikdy nemohlo. Paní Lisnerová se jevila jako nejlepší kandidát, nikdo nemohl předvídat, jak chybný je její výběr.
Na závěr mi dovolte něco osobního. Snad nenapíši nic, co by jiným lidem umožnilo Vás identifikovat. Především Vám děkuji za skvělou diskusi. Poskytl/a jste mi skvělé informace. Nikdy jsme se nepotkali/nepotkaly, ale vím, kdo jste. Jste Kornelius Popletal. Vaším neštěstím bylo slepé převzetí názoru osoby, které důvěřujete. Odmítáte černobílé vidění světa, ale přijal/a jste je. Minulý týden jsem napsal/a, že všichni aktéři kolem školy měli jeden společný cíl. Chtěli co nejlepší školu pro děti. Jste Korneliem Popletalem, který dosud nepochopil, že podaná pomocná ruka nebyla hozenou rukavicí, jak si myslela paní Lisnerová. Neměl/a byste sílu věci změnit proti názoru paní ředitelky, ale i tak je to škoda.
Přeji Vám, ať z Vašeho potomka vyroste Harry Potter.

Inspektore/ko,

i já Vám děkuji za rozhovor a čas, který jste věnoval diskusi. Snad jen pár dovětků - v tak napjaté a pro mnohé nepřehledné situaci, která nastala v minulém roce, byla snad "pomocná ruka" Vámi deklarovaná asi málo zřetelná a zevnitř málo viditelná. Jestli ji tehdy nepostřehla (nechtěla?) "hlava" školy, pak pod vlivem hlavy asi ještě mnohem méně mohli postřehnout ostatní, sic! - ale to bych se asi opakoval/a o některých vnitřních neshodách uvnitř vedení. To už je minulost a správně jste uvedl/a, že nemá cenu bojovat staré války. Situace je jiná a Vy jste velmi trefně vše pojmenoval/a s tím dovětkem, který si dovolím, že totiž kdo nebyl přímo v epicentru dění, těžko najde ryzí pravdu. Ale v mnohém s Vámi musím souhlasit.

Spíše se teď dostáváme k mé osobě, k tomu, co jste nazval "osobním". Pojmenoval jste mě Korneliem Popletalem. Pokud si pamatuji příběh Harryho Pottera, Kornelius se vzdal svého úřadu, nechtěl některé věci přijmout nebo je neviděl. Sám jste uváděl/a ve svých prvních příspěvcích, že jste pochopil/a, proč jsem vstoupil na tuto platformu diskuse - že hledám satisfakci, jistým způsobem. V celém tom dění, které pozoruji, si připadám spíše jako Princ dvojí krve - ten věděl a nesměl, chyboval ale také snažil se hledat... Na konci příběhu odchází a jeho tajemství si odnáší Harry. Vy jste zmínil/a, že asi moji identitu tušíte... Přichází konec příběhu, svoji identitu sice tedy nesdělím (nebyla conditio sine qua non, tedy nevyhnutelnou podmínkou), ale prosím o jedno, pokud oba přijmeme příběh, který se prostřednictvím našeho dialogu rozehrál, pak by mojí satisfakcí bylo, kdybyste Vy i ostatní, kteří četli náš dialog, přistoupili na symbolické pojmenování Princ dvojí krve, pak to celé dává smysl...

Ano, chápu. Bylo skutečně obtížné to pochopit. A asi téměř nemožné pro někoho, kdo nastoupil skoro včera a nemohl znát ani kontext, ani všechny aktéry.

Nenárokuji si pravdu pro sebe. Vždyť když dvě osoby sledují stejný příběh, jen výjimečně jej vnímají naprosto identicky. Respektuji Vaše názory.

Možná jste musel konzumovat mnoholičný lektvar a snad právě proto jsem se mohl/a zmýlit. Jste Princ dvojí krve.

Inspektore/ko,

děkuji a bylo mi ctí...

HC.A