V neděli odpoledne jsem poseděl ve skateparku a poslechem zkoumal zdroje hluku. Vyšlo mi, že hlavním zdrojem jsou skateboardy, respektive jejich ložisková kolečka. Jsou slyšet na velkou dálku i při jízdě po asfaltu. Proč to nevím (jsemť stár a už na tom nejezdím). Zaráží mě ale to, že podobná kolečka na koloběžkách (plastové tělo, valivá ložiska) rambajz nedělají. A to koloběžkáři jezdí rychleji než skejťáci! Jízdní kola hluk prakticky nedělají a to bez rozdílu typu.

Shrnuto - nejlepším způsobem odhlučnění by bylo začít u skateboardů! Třeba by na to mladí kluci dostali i grant z EU :-)

Tvrdá kolečka s malým průměrem kopírují i nízké nerovnosti struktury podkladu. To spolu s rychlostí způsobuje vibraci (něco jako jehla v gramofonové drážce), která se přenáší na kvalitní ozvučnici většinou z kanadského javoru. Zkuste si to představit obráceně - skatebord držíte v ruce ve stabilní pozici a asfalt se pohybuje. Prkno bude vydávat zvuk. Když navíc samotná konstrukce překážek bůsobí také jako ozvučnice, vibrace se sečtou.
Viděl jste někdy Longboard? Měří cca 80 - 100 cm, má větší kolečka z měkčí gumy. Celkově je tedy pružnější, takže hluk z vibrací spíše pohlcuje, než zesiluje.
Takže to asi bude hodně o povrchu hřiště a konstrukci překážek, si tak myslím :-)
M.S.

DOST VYČERPÁVAJÍCÍ ODPOVĚĎ...

Dovolím si nesouhlasit - uložení obou "náprav" skateboardu je pružné (jakýsi silentblok mezi deskou a držákem osy) a je nepravděpodobné, že by se vibrace přenášely. Snad jedině na rezonančním kmitočtu toho silentbloku. To by ale "hlasitost" byla závislá na rychlosti a to podle empirického zjištění není pravda.
Já bych podezíral z kmitání vlastní osu, na které jsou kolečka. Kmitání se přenese na odlitek, který osu drží a celé to dělá rambajz. Na desku ("ozvučnici") skejtu se přenese přes silentblok maximálně ta rezonanční složka. Moji úvahu by podpořilo nastříkání montážní pěny na nějaký vyřazený skejt (změna rezonančního kmitočtu desky) - když by se hluk zmenšíl, tak nemám pravdu. Když by zůstal stejný, tak bych ji měl.
Uznávám, že uložení vlastní osy v dalším silentbloku by asi přineslo problémy klukům při ježdění i výrobcům.

Vážený Honzo K,
silentblok mezi nápravou a prknem má středem protažený poměrně masivní šroub, který je na jedné straně pevně ukotven v kovovém odlitku, který je přišroubován natvrdo k prknu. Na druhé straně je tento šroub protažen osou odlitku nápravy a k němu je přes podložku též natvrdo přitažen. Silentblok samotný slouží k nastavení tuhosti bočního výkyvu prkna a to v závislosti na míře dotažení uvedeného šroubu. Tedy mezi prknem a osou koleček je spojení, které dokáže celkem úspěšně rezonanci přenést. Navíc ze zkušenosti mého syna vím, že neustále tento šroub dotahuje, protože prý vyšší tuhost vyhovuje jednak jeho váze a též stylu jízdy. Samotný silentblok je tedy již při seřízení skatu stlačen natolik, že jeho pružnost a tedy schopnost něco tlumit je redukována (u nás doma "co závit vydrží). Připočteme-li k tomu ještě samotnou váhu jezdce, která je rozložena pouze na několik cm2 kaučuku, myslím, že schopnost tohoto mezičlánku tlumit zvuk je na minimu.
Nicméně empirický pokus by stál jistě za pokus :-) a úvaze o vibraci osy se nikterak nebráním.
Otázkou zůstává, zda se soustředit na místo, kde samotný problém vzniká - styk kolečka s povrchem, nebo na sekundární efekty, ať již budou detekovány v nápravě či prkně. Jinými slovy, odstranit příčinu problému, nebo tlumit jeho důsledky.
M.S.
P.S.: starý skejt seženu, pěnu mám, zbývá sehnat hlukoměr. Stačí nějaký jednoduchý nekalibrovaný, protože zvolená metoda bude srovnávací.

Ve světle nových poznatků (ten stahovací šroub) svoji teorii odvolávám. Omluvou mi budiž více než třicetiletá absence ježdění na skejtu, navíc jsem si tu věc tenkrát vyrobil sám z tehdy dostupného materiálu (kus prkna a kolečkové brusle "made in DDR"). Jelo a zatáčelo to, na nějaké skákání nebylo pomyšlení. Ale bylo to relativně tiché, asi kvůli použité měkké gumě na kolečkách.
Ještě jedna vzpomínka, tak 50 let stará. Tehdy byl v módě tzv. ložisák. Kus prkna na kterém se sedělo, vzadu pevná náprava obutá do kuličkových ložisek a vepředu náprava "otočná" (kolem svislého čepu), obutá do těch samých ložisek. Řídilo se to nohama a dělalo to SRAŠLIVÝ RAMBAJZ! Což potvrzuje teorii páně Strejčkovu...
Vršovické domovnice, které by onen zvuk popsaly barvitěji už ale nežijí a tak se musíme spokojit jen s tím rambajzem.

Jó, jasně, motokára na ložiskách, úplně jsem zapomněl. Měkteří to řídili rukama v leže na břiše. Nicméně abychom to nějak dořešili, sehnal jsem kus tvrdé tlumící pěny jako náhradu prkna. Zkusím na to přidělat origoš kolečka a pustím to dolu Školní. Sám jsem zvědav, jaký bude vydávat zvuk prkno bez prkna :-)
M.S.

Držím palce! Experimentální fáze vývoje je nejlepší!