Chcípnul vám příbuznej nebo někdo koho jste měli rádi? Našli vám či vašim blízkým rakovinu? Nabourali jste vy, nebo vaši blízcí auto, zmrzačili jste se anebo vás či vaše blízké vykradli, přepadli či znásilnili? Stalo se zkrátka vám, či někomu na kom vám záleží něco špatného?

Tak si vzpomeňte na prasárny a podrazy který jste sami udělali a uvědomte si že je to trest kterým vás osud spravedlivě trestá!

Děláte prasárny, berete úplatky, podrážíte koho můžete a přesto vás nic podobného nepotkalo? - Nebojte, i na vás brzo dojde !!!

))

fuckinsonsfamily napsal(a):
-------------------------------------------------------
> Chcípnul vám příbuznej nebo někdo koho jste
> měli rádi? Našli vám či vašim blízkým
> rakovinu? Nabourali jste vy, nebo vaši blízcí
> auto, zmrzačili jste se anebo vás či vaše
> blízké vykradli, přepadli či znásilnili?
> Stalo se zkrátka vám, či někomu na kom vám
> záleží něco špatného?
>
> Tak si vzpomeňte na prasárny a podrazy který
> jste sami udělali a uvědomte si že je to trest
> kterým vás osud spravedlivě trestá!
>
> Děláte prasárny, berete úplatky, podrážíte
> koho můžete a přesto vás nic podobného
> nepotkalo? - Nebojte, i na vás brzo dojde !!!
>
> ))


Fuckinsonsfamily, říkáš/te to poněkud svérázně a drsně, nicméně to je totéž, co říkala moje maminka (už jsem to tady někdy zmiňovala) - ta věřila v bumerang. Já jí tenkrát nevěřila, protože zrovna ona zažívala rány osudu, které si myslím nezasloužila, ale jak čas běží, poznávám, že měla pravdu. Znám dost lidí, kterým se jejich chování vrátilo, a to dost drsně.

Nebo se také říká "Boží mlýny..." či "Jak se do lesa...".

Nelze přát někomu něco zlého, nicméně na jedno se dnes často zapomíná - na DOBRÉ JMÉNO A ČEST. Je velmi těžké si ho uchovat. Život je dost složitý, často člověka postaví před situace, kdy je velmi obtížné se rozhodnout, co je vlastně správné. Nicméně, pokud se mu podaří odhadnout, kudy jít "bez ztráty kytičky", tak si může gratulovat. To je velké umění a ovládá ho, bohužel, dost málo lidí. Sama stále tápu a snažím se hledat, nevím, jestli k tomu někdy dojdu.

Fuckinsonsfamily, dík za tenhle příspěvek.

"Na jedno se dnes často zapomíná - na DOBRÉ JMÉNO A ČEST"....

Ne tak docela, čest a (s ní související) dobré jméno totiž nemá s pamětí zas tak moc společného. Člověk je buďto čestný a tím pádem se může těšit dobrému jménu, anebo není a pak to bývá jen on sám a max. parta jeho nejbližších vlezdoprdelků kdo se o dobrotě jeho jména snaží přesvědčit či přesvědčovat ostatní. Být čestný jen v nějakém (např. předvolebním) období a potom zas nebýt a potom znovu být - to jaksi nejde, pokud se tedy bavíme o pravém smyslu slova čest pochopitelně.

Pro čestného člověka není nikterak (natož velmi) težké uchovat si svou čest - naopak, pro takového je to jaksi samozřejmé a nejde při tom o žádný "odhad" a o následné gratulaci taktéž nemůže být řeč. Čest není žádné umění, nesouvisí ani s úrovní inteligence, nejde o schopnost kvalifikovaně vybírat a rozvažovat mezi nějakými variantami. Čest je spíš instinkt, intuice kterou jsou čestní lidé naprosto přirozeně a podvědomě řízeni...

Hlavní problém této společnosti vidím v obecně nastaveném podvědomí, v míře a v úrovni s jakou jsou nečestní lidé a jejich nečestné činy v této zemi veřejně tolerovány. Když si uvědomíme, že jen ten, kdo sám není čestný dokáže krýt, schvalovat či jen (veřejně) tolerovat nečestnosti jiných dojdeme ke smutnému závěru, že se jedná o začarovaný kruh a o problém jaksi celospolečenský...

O dobrém jméně nelze přesvědčovat slovem, to je věc činů. Jde o to, aby si lidé uvědomili, že je to hodnota, která se nedá měřit penězi, ale je nadčasová.

Nepsala jsem, že je "čest nějaké umění", psala jsem, že je uměním rozpoznat to, jak se chovat, aby si člověk zachoval čest. A mnohdy to ani není umění zachovat si čest navenek před ostatními. Chodit, jednat a působit jako "čestný člověk", protože vím, že je to sympatické a populární, to není to, co míním. Myslím, že pravá čest tkví v tom, aby se člověk nemusel po čase stydět sám za sebe, za své minulé činy, a pokud už se dopustil něčěho, co není v souladu s "čestným chováním", aby dokázal přehodnotit to, čeho se dopustil, vyvodit z toho poznání, pochopit, v čem chybil, a pak se podle toho nadále zachovat. Protože, podle mého názoru, pokud je tohoto člověk schopen, tak překročí vlastní stín, postoupí dále v jakémsi "mravním poznání".

Ano, souhlasím, že čestné jednání je řízeno jakýmsi instinktem, intuicí, ale přesto jsem přesvědčena, že i člověk, který se tímto instinktem dosud neřídil, je schopen po zkušenostech, většinou těch špatných (moje "teorie životních ťafek"), přehodnotit dosavadní chování a jednat nadále v souladu se všeobecnými morálními pravidly.

Ale přesto si neodpustím poznámku - jsou v někdy životě situace, kdy je člověk nucen si vybrat mezi různými způsoby řešení a nemusí si být v té chvíli jistý, zda je to to pravé, to "morální", to, co přinese lepší výsledek pro společnost. Někdy je to také o těch prioritách.

A ještě něco - Co je vlastně to správné, čestné, morální? Každý si může pod těmito pojmy vysvětlovat něco jiného.... A v tom to asi všechno tkví, si myslím. Nakonec, možná že i Hitler si myslel, že páchá dobro, že je čestný a morální člověk. Nemyslím si, že by si řekl: "půjdu a budu páchat zlo", ale prostě to jeho chápání světa a jeho role v životě bylo natolit zcestné, že přineslo to, co přineslo. Ale nebyl sám.

Slovem "gratulovat" jsem nemínila to, že si člověk bude plácat po rameni, jak "čestně a správně se zachoval, jak si očistil svědomí a jak dobře nyní vypadá před ostatními", tím jsem mínila to, že až bude jednou přehodnocovat celý svůj život, aby si mohl nakonec říct, že ho nepromarnil, že tady nebyl zbytečně, že za sebou nezanechal špínu a nenávist.

Čest není něco, co člověk nosí připnuté na klopě, to je věc vlastního svědomí, vnitřní záležitost, něco, co by vlastně ani neměl vnímat, ale chovat se podle toho.

No, když to tak čtu, vlastně s Vámi souhlasím.

Akorát s tou přirozeností cti si nejsem tak jista. Kam se poděla, kam se ztratila? Vždyť za první republiky si každý řemeslník, každý obchodník .... chránil jméno, stavovskou čest. A najednou jsme ve společnosti, kde to slovo téměř nic neznamená, kde slušnost a poctivé chování bývají často brány jako "slabost", kdy děti to slovo "čest a morálka" téměř neznají. Nechci zevšeobecňovat, ale sám/a víte, jak často si i ten čestný a slušný člověk postekne, zda "není nakonec za toho blbce". Pokud tyhle hodnoty zase nenabydou své ceny, tak se ve společnosti nic nehne.

Příliš
Mnoho
Slov

Příbuzný chcípne
I tomu kdo
Prasárny nedělal

Víra v osud
Usnadní život
Zbavuje vlastní zodpovědnosti

Ale pak se
Nelze divit
Že jsme za blbce

Řekl by
Pan Pátek
Já tomu nerozumím

Tuším však
Že je to i o tom
Černošickém hnojišti

Váš Lojzík Nedělů

Ale Lojzíku, to přece vůbec nebylo o tom "chcíplém příbuzném"! Bylo to právě o té zodpovědnosti za svůj život. A nejen za svůj.

No, asi jsem to opravdu napsala moc obsáhle. Někdy sklouznu k vlastní vševědoucnosti a nevím, kdy přestat. :-))) Hezký den oběma!

Enzi, souhlasím s Lojzíkem (vyjímečně). Tvůj názor na čestnost je správný, ale ten fucking, nebo jak si říká, nemusël být tak zlej, ten příspěvek se mi nelíbí ani trochu, rakoviny se bojíme všichni, a že nám někdo chcípne? To bych nevypustil z klávesnice a ani bych na to nereagoval. Reaguji jen na Tebe. Ten člověk přes veškerou čestnost musí bejt hrozně zlej, nebo uhnutej. M.K.

Pochopila jsem to jako hodně drsnou provokaci. O to víc mě překvapilo, jak pak odpověděl na téma "čest, dobré jméno".

Já také neodpovídala na to, zda si někdo zaslouží smrt či nemoc blízkého člověka. To je věc, o které bych si nedovolila nikdy žertovat, zvláště proto, že jsem tohle všechno zažívala v době dětství, kdy jsem to vůbec nechápala. Od té doby jsem si tisíckrát položila otázku - Proč my, proč já?? Čím si zaslouží dítě nemoc a smrt rodičů? Tohle si nikdo nezaslouží.

Myslela jsem to jinak. Myslela jsem to v tom smyslu, že se každému vrátí dříve nebo později jeho chování, když už ne od těch, kterým třeba ublížil, tak třeba od vlastních dětí (protože ty dost často kopírují svoje rodiče).

Lojzík to rozhrábnul s noblesou sobě vlastní. Už bych také docela ráda poznala, kdo to vlastně je, protože ten to má v hlavě hodně srovnané (hele Lojzíku, nečervenej se, jo ? :-) ).

Ještě dodatek.
Lojzíku, navedl jsi mě na jednu myšlenku.

Mám dojem, že v dnešní inflaci slov mnozí (i já) zapomínají, že síla slova je větší, než si jsme ochotni připustit. Slovo může pomoci, poradit, poučit, ale může také nevratně ublížit. Byť bylo třebas vyřčeno jinak než pochopeno. A to asi může platit i o příspěvku v úvodu tohoto tematu. I když je mi asi jasné, že nebylo namířeno proti těm, kteří žijí v souladu s mravními zákony, kteří se ničím neprovinili. Ale i ty potkává neštěstí, na to nelze zapomínat. A není to za trest, ale je to, bohužel, součást života.


Lojzíku, dík.

On to myslel tak jak to psal, trocha cynismu v dnešním běžném civilním životě urazí jen osobu která to vezme za své - btw - hrdost není v módě, nevím proč, není to nic za co by se člověk měl stydět, NAOPAK, na ostatních je umět posoudit míru oprávnění oné hrdosti, protože valná většina je hrdá nesprávně.
Dnes etika skoro nikomu nic neříká a gentlemanství a noblesa je víc než vysmíváno - bohužel..........

Pane Big Smoke,

samozřejmě že občasný "cynický, ironický" šťouchanec neurazí člověka, který je nad věcí a v pohodě. Ovšem jsou v životě situace, kdy tomu tak není a pak takové zevšeobecňující projevy, navíc touhle formou, mohou někomu dost ublížit. Navíc mohou otevřít v někom schované křivdy apod. Takže, i když je to dneska normální chodit a plivat na všechny a všechno, často pod rouškou "humoru", byla bych v téhle otázce opatrná.

O "hrdosti" tady nebyla ani řeč. Pokud je člověk hrdý a má být na co, tak proti tomu nemám ani "ň". Naopak, myslím si, že je načase, aby celý tenhle národ zvednul hlavu, aby našel svoji zapomenutou přirozenou hrdost, a hlavně, aby ta hrdost byla "oprávněná".

S Vaší poslední větou více než souhlasím, bohužel..... (ale zase bych nezevšeobecňovala, najdou se výjimky :-) ).