Není to takový to, jak myslíte na druhé, abyste je uchránili od zlého, jak se snažíte jim pomoci, protože vidíte maličko dál než oni a oni vám to vrátí fackou nebo opovržením???
Nebo co to je?
Nebo je to to, jak se snažíte přistupovat k ostatním poctivě, férově a upřímně a oni vám lžou do xichtu?
Já to slovo ve svých x letech nechápu. Nevím, co to je. Dodnes jsem nepochopila, v čem vězí.
milovat je prosté.
stačí najít tu pravou bytost,kerý ouplně v klidu svěříš funkci druhé poloviny beze zbytku.je potřeba trochu toho štěstí při hledání a taky se vyplácí neunáhlit se.jsme zase u důvěry,ale jak se řiká:KDO SI POČKÁ...
láskou nazývám cit,kerej tě donutí milovat na tom druhym i mlaskání při pojídání jabka,když zbytku lidstva bys nadále nejraději vykopla to jablíčko z ruky i s nějakým tím zoubkem.
a ty lásku znáš,seš přece mámou...
a taky bys měla ve svejch x letech vědět,že se timhletim zbožim moc neplejtvá,tak ho necpi "přátelům" kerý se ani nesnažili ti dát důvod uvažovat vo zásuvce,ve který ho máš uložený...
holka nešťastná.to byla SATIRA,tak bacha.
Dík i Tobě, Michale.
Ten příspěvek je pohlazení :-).
Ještě vysvětlení k těm mým myšlenkovým pochodům v souvislosti s "kauzou" Kundera.
Lojzorybo, víš, já asi v těch svých x letech (jako ostatně mnozí) už nějaký ten "zážitek" mám. Není to nijak drastické, ani nijak mnoho.
Přesto mi v souvislosti s tím honem na čaroděje, který minulý týden rozvířil hladinu našich stojatých vod (ohledně pana Spisovatele Milana Kundery) vyvstaly v paměti nějaké "vzpomínky". Trochu jsem to sledovala. Vadí mi na tom to, že na základě jednoho zápisu jakéhosi stbáka je část národa schopna okamžitě odepsat člověka, jehož myšlenky jsou hodně hluboké a hodně daleko.
Jinak samozřejmě, jako každý průměrný člověk, já mívám také občas pocit nepochopení od okolí, ale to neznamená, že bych se propadla do nějaké beznaděje. Vždycky zase vysvitne sluníčko.
A to samozřejmě přeji i jiným. Čím míň bude frustrace apod., tím líp pro tuto zemi. (tchuj, to jsem zase uplivla moudro :-))) ).