několik vět 2009
Autor:
daniela gottelova (IP zapsáno)
Datum: 12.08.2009 10:13
Několik vět od Jiřinky Šiklové
Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o
> tuto změnu jsme aktivně usilovali.
> Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních
> úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.
> Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš
> ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.
> Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako
> někdejší tupost těch komunistických.
> Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální,
> krajské i centrální úrovni.
> Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s
> miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou
> politickou stranou.
> Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x
> levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.
> Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního
> úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“ roční
> plat.
> Nepozastavujeme se nad tím, že milardové veřejné zakázky získá
> ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na
> doručitele.
> Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů
> na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil
> milardovou dotaci.
> Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v
> Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.
> Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se
> neprokázala Pokdud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak
> jedině té švýcarské nikoli české.
> V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho
> překryje ten další.
> Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí
> evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes
> méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.
>
> Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je
> překážkou lenost.
> Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního
> operátora.
> Necháme se stříhat jak ovce.
> Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.
> Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme si mozky stupidními
> seriály.
> Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a
> s kým.
> Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují
> poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
> Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale
> miliardové causy jim unikají.
> Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“
> případně „tihle budou ještě horší“.
> Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou
> cenu.
> Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z
> obrovského deficitu.
> Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně
> pracujeme.
> Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
> Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně
> budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k
> nám budou chovat.
> Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních
> jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich
> vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
> Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální
> úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.
> Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální
> „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.
> Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas
> podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit
> jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.
> Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“, mnozí volit nechtějí a
> nepůjdou.
> Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali
> menším zlem.
> Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“?
> Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?
>
> Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a
> čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc
> korumpuje absolutně.
> Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá
> ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme
> průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na
> náměstích.
> Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v
> budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odpřeme
> jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení,
> případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé
> ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.
> Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s
> tím tehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.
> Nemusíte to podepisovat.
> Můžete to poslat dál.