Jak prijedu jeste podle toho jak to pujde neb pojedu se trochy potapet na Coron Bay, to pry je Pilipinska verze of Chook Lagoon. Je tam 9 objevenych Japonskych potopenych lodi z 2 svetove. Pry jich podle US Naval records bylo 12 ale 3 jeste se nenasly. Zde zpoje jsou bit nejiste, specialne kdyz se nelita. Lod z Coron Bay do Manily je pry podle LP pro masosisty nebo pro velice hardy traveler. No uvidim jestli nepoletim.

Jinak dnes!!!
Nenadale a Neplanovane Dalsi Dobrodruzstvi!!!
Tak ja se tu pomalu brouzdam a prijdu po plazi k delte of River of Shit. Proste vykaly z celeho mesta usti touto deltou do uzasne krasneho, cisteho a tepleho more. No v teto delte jsou na asi 5m kulech postavene chyse. Postavili je ty o trochu bohatejsi nez bezdomovci. Ja tak na to koukam a najednou 2 kluci bezeli po plazi a hrrrrr na hlavni ulici teto kolonie nad/River of Shit. Tato hlavni ulice jsou podezrele 1 az 2 vedle sebe polozene prkna mezi kuli, no uvidis photos. Kluci bezi a ja frajer za nimi pomalu se snazim jit. No hned druhe prkno prasklo pod moji vahou ale to jeste nebylo nad tou rekou. Nastesti.

Toto me melo byt varovanim. Ale nebylo.
Tak se pomalu sunu po prknech. Uz jsem nad hovnami. Jak bylo tam hluboko hoven nevi, ale jsem rad ze jsem to nezjistil. Pad z 5 metru do hnedeho nezname hloubky by sice nebyl moc nebezpecny pad, ale jiste bych na nej nikdy nezapomel. No mozna ze by byl. Clovek by mohl tam zapadnout jako v bazine. Jako na Inle Lake akorat ze by nebyla zadna lod pobliz.

No v jednom momentu to zaclo vibrovat sideway a ja musil potupne na kolena a drzet se obouma rukami. Kluci byli otoceni, smali se jako blazni a kriceli "Hi Joe". Byli plni ocekavani ajnsto asi jiz videli nejakoho whitee tam spadnout. Nastesti jsem pobral zbytky svojeho horolezeckeho mentalniho klidu a radost jsem jim neudelal.

Ludvik

predne dnes jsem v San Vicente, je to severni Palawan. Zitra planuji dojet do Taytay. Planuji pridet za Zdeni o par dni drive abychom se meli hezky na Vanoce. Uz se tesim..

Jinak jsem dostal zase desny kasel (asi pred 4 dni) jako jsem mel na ceste. No sehnal jsem nejake Hall bombony. Jsou mozna z 2 svetove. Zde nikdo nevedel co to je az jedna stara obchodnice me rekla "Vy jste American a kaslete. Ty ja mam." pak otevrela dost zaprasenou plechovou krabice a ja si koupil hrst. Navedl jsem s ni rozhovor o GIs a babka byla s toho cela rozparadena. Myslim ze mela nejakeho Joe, presto ze dcery nevypadaly nijak podezrele bile. Bombony jsou cele roztekle cili misto bombonu v obalu je jakasi cukrova pasta. Pomaha to. No ja ted nebudu spat v hotelech s aircom. Co by jsi radila. Jestli zitra to nedude OK tak se pujdu v Taytay ptat do lekarny. Ale poradim se s tebou drive jestli mam neco jist.

Jinak jak tak jezdim po ostrovech neni Pilipinka jako Pilipinka. Muzu si moc nevsimam ale je jich take ruznych ras. Co se tyka zen tak tu je myslim klasicka Pilipinka #1:

1. Kdyz se clovek na ni podiva z leva tak holka ma profil jako S nad C cili
S
C
V hornim obloucku S je celo, v dolnim je oko a nos. V C je velika klaparna v ktere musi byt asi 100 obrovskych zubu. Kdyz se na me usmeje tak ja znejistim a koukam kterym smerem bych zacnul prchat kdyby ona nahodou zacnula s temi zuby cvakat a sla me treba po lejtku. No jinak tato rasa je dost hubena a miniaturni, 12 leta vypada jako 35 leta, podprsenku potrebuji Cinskou v ktere urcite prsa dorostou do 14 dnu. Nevim jak to dela 40% whitee muzu, co sem jezdi na sexpeditions. Ja bych se citil jako nejaky odporny child molester i kdyby ji bylo 30 let. Zdalo by se me ze co chvili FBI zaboucha na dvere a budou mit pripraveny pouta a retez. Navice cloveka pak muzou za to soudit v USA a tam by dostal tento lover nevim kolik ale asi 250 let in FED jail. To znamena odsedel by si 250 let, kdyz to teda vydrzis, zadne drive domu jako v state kriminalu.

2. Pak jsou tady Pacific Islands rasa. No proste baby tlusty a silny jako hrom ktery kdyz jdou trhat coconuts, tak myslim ze na palmu nelezou (mohla by totiz prasknout) ale proste si tu palmu ohnou a pohodlne pak ty cocosy ocesou se zeme.

3. Dale jsou tu obcas videt jakoby Australian aborigines. Takto jsem si vzdy predstavoval Netherlands. Neusmivaji se, nemraceji se no proste clovek absolutne nevi co si mysli.

4. Navice tu je cela smesice Malay, Indonesian a like people.


Jinak lide jsou prijemni, vsichni rozumeji jednodussi anglictine, nekteri mluvi lepe jini hure, nejsou nasilnici ale podvedli by te nebo nejak nenapadne okradli jen by to luplo. Casto jde jen treba o $0.50 ale ve vesnicich to je dost penez a pak proc ne Belosi maji prachu jako zelez tak sem s nema.

Jsem lately dost unaveny ale citi se to jako z toho horka a poceni. No neni to lehke cestovat sam. Ted budu musit vymyslet co k veceri. Mozna koupim papayas a prejim se. Snad se neposeru.

Ludvik

Budu psat v bodech:

Na kasel jsem koupil :

Robitussin 200mg. Vcera jsem vzal 2 dnes vezmu celkem 3. Kousl jsem do jedne a je v tom hrozne horky liquid, Robitussin takto nechutna. Myslim ze to je nejaky Cinsky shit. Bud to jsou zplasky z Pekingu aby clovek dostal prujem a bal se kaslat, nebo odvar z politickych veznu, nebo nastrouhana a rozpustena Great Wall. Myslim ze to nepracuje. Mezitim jsem na 1/2 ztratil hlas. Mam ten shit dale brat? Padelat boty nebo hlupakum prodavat potprsenky a plastenky ktere se rozpadnou za 1.5 dni je hrozne. Ale krast pharma znacku a prodavat leky ktere nefunguji nebo te priotravy je kriminalni. Za to meli vsechny zamestnance te firmi nasypat do more s Cinskou lifejackets. Jiste by se vsichni utopili.

Dale jsem koupi Carbocisteine, 500mg each. Dela to pry Solmux nebo westmont. No bude to asi take China padalek. Mam radsi toto brat?

No snad se to samo vyleci neb jiz nespim z aircon.

Zde neni lehke delat cokoliv z internetem. Cili potrebuji prosim nasledne. Jdi 11/30/2011 na internet a zjisti:
a. Jestli budes moci udelat zmenu letenky na odlet 12/15/2011 a daj vedet.
b. Jestli tato letenka se take da zmenit za $100.00 treba na 1/5/2012. a dej vedet. Samo to delat NEBUDU, ale znas me, ja trochu panikuji kdyz vidim kam jsem to zajel. Kdyz bude odpovet na tuto otazku b. "yes" tak budu mit buffer time zone in Manila 2 days. In "no" budu musit mit time zone delsi asi 4 dni.

Jsem ted v El Nido. Ve tu velice a zavazne krasne ale moc whitees. Mluvil jsem s jednim Vietnam veteranem a rikal ze to je podobne ale ne tak hezke jako je Halong Bay in Vietnam. Skoda ze jsme Halong preskocili. Mozna se budem musit vratit do Vietnamu. On zde zije a povidal me vseljake zkazky. Jetli zchudnu jeste vice tak mozna Pilipines budou pro me utociste. Porat lepsi nez cela draha Europa. Pak se ale budu musit prejmenovat na Joe.

Prosim pis na tuto adresu, nebot Yahoo zlobi.

Nejak jsem to posral s casem. Muj plan casovy byl uplne naivni. Ja jeste planoval jet pak jeste na sever Luzor a ted budu rad kdyz dojedu na cas zpet z jihu do Manila. Potapeni bude trosicku zde v El Nido a take trosku v Coron Bay snad.

Zkoro urcite ten kasel je z Aircon. Uz jsm se z unavy vylecil. Moc jsem uporne necestoval ale jiste to horko a poceni. Take clovek spatne spi at je aircon nebo ne.

Ludvik

vim ze moc pracujes a nemas cas, ale pisi ti stejne.

Dnes rano 12/3/2011 jsem nameril 36.9 dec C. Normalne mivam myslim 36.7. No stale hodne kaslu ale uz se zda ze to zaclo mozna ustupovat. Problem je ze zase spim v aircom rooms. No tuto noc se mozna vybicuji spat v horku. Ten Robitussin sirup stale beru a asi nebude z Ciny neb myslim ze pracuje.

No pookralo me. Mozna ze se pujdu potopit jeden den na 3 dives. Dve Jap lodi a nejaky lake coz je pry vlastne zaplaveny krater kde je neco uzasneho. Jiste na me prijdou patriotic feelings az uvidim lode, jak jsme to Japs dali a mozna ze v hloubce 20 m zacnu salutovat. Jinak jsou tu hromady Jap divers. Asi se chodeji divat co jim sleeping giant udelal a jak bushido selhalo. Do Manila asi poletim neb lod je jen 1x tydne a nechce se me planovat okolo toho.

Jezdi take takove mensi pro divochy, ale podle toho co jsem videl kazda druda myslim nedojede a jde ke dnu. O takove potapeni nemam zajem. Kdyz te doveze tak clovek je pravdepodobne ohryzan krysami.

Mistni rybari jsou hazarderi. Ja videl asi 20 mil od jakekoliv pevniny chlapiky na clunu ktery byl kradsi nez oni, vlny jako blazen a oni si rybarili jako by nic. Obcas poklidne vylili par zberacek vody z lodi a rybolov sel dal.

Na hledani zmeny letu neztrav moc casu. Asi poletim toho 2/15/2011 za tech $183.00.

Ludvik

Tak dalsi 3 ponory. Jeden byl v tom krateru/nekrateru a dva na dve Jap lode.

Prvni ponor: Krater to nebyl ale vypadalo to tak jeden naplaveny. Ale voda byla divna. Byly tam vlastne ruzne vrstvy vody. Morska slana, sladka jezerni, dost studena a pres 40 deg C tepla. Jelikoz byly ruznych teplot tak se nemichaly. Slo zvednou ruku a ruka byla v horke vode a telo ve studene.Clovet tam v tom plaval a treba v slane nebo te horke videl distortions jako kdyz se divas pres velice ohraty vzduch nad taborakem. No ja kdyz tam poprve skocil (byli jsme bez neoprenu) tak jsem se citil asi jak se citi syrove vajicko kdyz ho hodis do varici vody.

Druhy a treti ponor: Ja do lodi nelezl, par nas plavalo jen outside. Nekteri plavali inside. No zadne patriotic feeling na me neprisli, jen malinko kdyz jsem videl proc se jeden kriznik potopil. Mel na strane asi 8m x15m velikou diru od nasi bomby. Spise jsem premyslel o tom jak ruzne narody ziji svoje ruzne pravdy a jak kdyz se nejaky diktator/skupina frajeru dostane k moci jak zbytek jiz priblbleho naroda pak lehce dozblbne a jdou to sousedovy vse rozbit. No ale soused se casto neda a rozbije vse co muze tem prvnim. Do dnesni doby je me stale zahadou co si Japonci vlastne predstavovali. Jako ze se vylodi v San Fran a budou okupovat cely US? Vzdyt by se uz v Nevade ztratili a farmarti kluci by misto do plechovek od piva zacli strilet do nich. Myslim ze to byla podobna volovina jako Hitler v Rusku. To si nouma predstavoval ze s tanky dojede az do Vladivostoku? A co pak? Prijde zima a nikde neni nic. Takove viteztvi by stejne zpise byla prohra. No on se k tomuto viteztvi stejne nepropracoval. Vecer pred potapenim jsem na TV videl "All Quiet on the Western Front", tak me to asi privedlo na tyto myslenky.

Dam vedet az budu mit letenku do Manila. Vcera jsem se pokousel dostat na lod v jednu v noci. Ultimatne moje lenost a Pilipinska incompetence me zastavila a lod asi odjela beze me. Tak poletim.


A/C vypinat mohu ale pak se varim. No ja ho stale a moc nemam pusten.


Dam vedet jak co.

VESELE VANOCE A SEXY NOVY ROK

Ludvik

No tak dnes prsi a ja coby hlavni zabavu piji caj a jim dort. Zitra pujdu zase po Manile a asi do muzea jejich. Jinak za celou dobu jsem potkal jedny slovaky a dvoje cechy. Ja samo hned jestli jsou tu take z Cedokem jako ja a ze kam se to more tady hrade na nas Machac. Urcite si mysleli ze jsem nejaky pacient z Bohnic ktery jel na dovolenou a nenapadne se vzdalili.

Jinak tu bylo par lidi z Ukrajiny a par z SSSR ale ti se drzeli vzdy uplne stranou. No ja zavedl rozhovor s bratry o velike matce vlasti, Ulan Ude, Bajkalu, Moskve, Aurore a tak a hned jedna ruska se zamerila na moji lens a chtela abych ji pujcil svoji a ona me zase puci nejaky rusky padelek Canon lens. Pry jen na chvili. No nepodarilo se ji me na tento uzasny napad me premluvit. Tvrdil jsem ze muj sensor je sterilni a lens se nesmi sundat jinak by se camera nakazila. Nemyslim ze me verila ale slusne prikyvovala.

Hodne lidi take z Korea (jizni ) a malinko z Ciny (asi HK).

Potapeni zde nekde bude musit byt dobre ale co jsem ja malo videl tak to za moc nestoji. Mizerna visibility. Jsou tu mista kam se pry hodne jezdi ale jsou dost vzdalena a musi se jet with live-aboard lodi.

Ludvik

letadlo me na hlavu nespadlo, zato me dnes ukradl jeden chlap moje brejle na cteni. No neni to hrozna ztrata, mohlo to byt o hodne horsi, ale ponicilo me to moje cestovatelske ego. Tolik cest a je to vlastne jen 3 a nejvetsi ztrata. Jeste ze jsem nemel pri ruce moji brokovnici, chlap by mel plnou prdel broku a ja uz bych asi sedel v nejakem Pilipinskem jail a odhanel krysy. No snad jsem se z toho dost poucil. Reknu ti pak details.

Jinak jsem byl v jejich Narodnim Museu. Presto ze to LP vychvalovala hodne, ja myslim ze to bylo dost pathetic. Meli tam treba jejich ptaky, ale byli jen trochu nacpani senem asi a lezeli vsichni tak ze by byvalo bylo treba ty vitryny otevrit a z kazdym zacit mlatit o zem a kricet "wakey wakey". Jo mluve o ptacich, zde je neco jako ceska cerna vrana,ale ma to cervenou vlnovku na hlave a umi to hodne mluvit. Mozna to je nejaky druh papouska.

Mistni nejsou zly,i kdyz me ukradli brejle.Hodne z nich jsou hodne chudy a nekteri me pripadaji jako takovy budulinci ze by jim clovek dal petnik aby se v tom svete neztratili. Nekteri se zdaji, hrozne neschopni, presto ze ten chlapik byl sikovny zlodej. Zde u hotelu sedi cele dni jedna asi 20? leta hrozne hrbata skritkova. Jak jde nekdo okolo tak natahuje ruku.No ja ji prvni den dal asi $0.25 coz je na mistni standart zebracky dost penez. Od te doby vzdy kdyz jdu okolo tak ruku nenatahuje jen se usmiva.To aby me neotravovala a asi tajne doufa ze kdyz nebude otravovat a ukaze me ze me poznava, ze dostane jeste. No dnes se ji to podarilo. Dal jsem ji 100 peso ($2.50). Chudak holka neverila vlastnim ocim a bala se to vzit. Clovek kdyz to vidi tak si pripomene how incredibly lucky we are. Jsme jeste zdravy a zijeme v dobre zemi.

Jo zjistil jsem pak jak hluboka byla ta reka hoven. Jeden mistni vzal tyc a vcelku lehce ji zasunul do hnedeho asi 2 m. No tak by se clovek utopil co by dup.


Ludvik

Dnes otevru zdejsi neco jako Wall Street Journal a co nevidim hned na prvni strance, silene dulezitou zpravu ktera jiste ovlivni celou business Pilipinskou community.

V Havlickove Brodu ozrali novomanzele se porvali. Oba maji boule a skrabance. Nebylo psano o co se rvali ale myslim ze asi o posledniho frtana nebo posledni pivo

Ludvik

OK: Ejchuchu ejchuchu. Konec se blizi!!! V San Fran je na jednom rohu vzdy chlapik ktery tam stava kazdy den jiz asi 25 let a hlasa konec a varuje lidi at nehresi jinak pujdou do pekla. Budu ho musit jit zkontrolovat. Jiste se raduje ze konecne dojde na jeho slova.


jo tak ja
odletam 13 Dec v 19:55 z Manila
priletam do Hong Kong 13 Dec v 22:00
Odletam Hong Kong 14 Dec v 1:00
Priletam San Fran 13 Dec v 20:55
Aby se me z toho nerozbili hodinky

Ludvik

Vim ze vite hodne o nem ale me toto zujmulo. mozna vas bude to zajimat.

[www.pbs.org]

od ted jsem jeho obdivovatel


Ludvik

ROK PRAZDNIN NA CESTACH V ASIE.

==============Zdena psala Cesky======================
1; 8/23/2009
Ahoj Kajo a Sarko! Posilam vsem pratelum a znamym dopisy z cest. Ludvik mi dal dnes adresu, na kterou Vam muzu psat a tak k dnesnimu dopisu #2 pridavam jeste dopis #1.
Moc Vas vsechny zdravime!
Pijeme vodu s bublinkama, jen to myti rukou desinfekcnima ubrouskama trochu vazne :-)
Ahoj!
Pisu vam vsem najednou, abych si usetrila psani, tak si z toho vyberte, co je libo.
Uz jsme v Tomsk, asi 4000 km na vychod od Moskvy. Zatim vse jde, jsme zdravi atd. V Moskve jsme byli asi 3 dny a brousili jsme kolem Rudeho namesti, Arbatu, skveleho blesiho trhu kdesi ve meste a vyjeli jsme asi 3 hodiny za mesto do Sergej Posad se podivat na klaster, kde driv bydlel rusky patriarcha. Chteli jsme jit do kremlu, koupili jsme listky, Ludvik vycekal frontu na uschovnu- nesmej se vzit ani male batuzky a ja jsem mezitim cekala frontu u hlavniho vchodu. Dostali jsme se ke kontrole listku a detektoru na kovy a policajt se koukl na muj fotak a rekl, ze cocka je 70 mm a ze si ho nesmim vzit sebou, Totez Ludvik a jeho kamera. To by znamenalo cekat vsechny fronty zase znova. Tak jsme se sbalili a odesli, L si neodpustil nejake nelichotive poznamky. Ale myslim, ze policajt anglicky neumel. No, jako bychom jim tam neco vykoukali. Chram Vasila Blazeneho jsme ale videli, mohli jsme i fotit a dokonce jsme usetrili s nasima studentskyma ISIC kartama. Skoro na vsech pamatkach, i kdyz prodavacky listku casto nevericne krouti hlavou. Ja jsem zacala docela mluvit rusky. Ha! Kdo by to cekal? I kdyz se mi porad do hlavy nutej naprosto nepotrebne veci jako "gordo rejet burevestnik, c'jornoj molniji podoben" nebo "raz dva tri c'etyre pjat', vysel zajcik poguljat. Vdrug ochotnik vybjegajet, prjamo v zajcika streljajet. Pif,paf,ojojoj, ubegajet zajcik moj". No nic. Tohle v pokladne, kdyz kupujeme listky na vlak neplati. Z Moskvy jsme odjeli do Vladimira mistni lokalkou, pak do Suzdal, kde jsme videli hezky klaster, odtamtud do Tjumen' luzkovym vlakem, to byla 2. trida a kupe bylo pro 4, tekla i voda na zachode a vagon mel klimatizaci. Pak jsme byli v Tobolsk 2 dny a odtamtud jsme prijeli do Tomsk, kde jsme ted. Krome vlaku a hotelu jsme spali na nadrazi v tzv. komnaty otdycha, coz byly pokoje pro zensky a muzsky zvlast, v 8. patre bez vytahu, takze uplne mrtvy jsme se tam plazili nekdy v jednu rano. Prislo se do dlouhe tmave chodby, kde na konci sedela za stolem s rozsvicenou stolni lampou vazne se tvarici dozorkyne. Ta nas drapla a hodila beze slova kazdeho do jednoho k pokoje k chrapajicim Rusum a Ruskam. Bylo to jak z nejakyho filmu. Dalsi dve noci jsme prozili ve vlakach 3. tridy (tzv. platskarta), coz znamena, ze ve vagonu je 56 posteli, ale nejsou ta.m kupe. Jen prehrady mezi oddilama se 4 postelema a k tomu jsou po dlouhe strane vagonu jeste dve postele nad sebou. Jsou tam srolovane matrace, to rozrolujes, povleces si polstar, roztahnes prosteradlo a muzes zalehnout. Pokud mas zaplacene luzkoviny. Ne jako my prvni noc (naste\sti cesta trvala jen 4 hodiny), kdy jsme rozrolovali, lehli a pruvodci prisel a rekl, ze to teda ne. Tak jsme spali jen na kozenkovych lavicich. Druhou noc uz jsme si koupili luzkoviny a spalo se dobre, az na to, ze kdyz spis nahore, tak mas nad hlavou asi 50 cm mista. Moc dobre se tam leze. V kazdem vagone je 1 nebo 2 provodnitsy, v kotli horka voda, minulou noc jsem videla, jak tam zatapej novinama a briketama z pilin. Z vlaku nic moc videt neni, ono tam taky nic neni. Zpocatku bylo videt, ze podel trati jsou v pravidelnych intervalech vysazene brizy, aby nebylo videt do kraje. Ted uz ne. Je vsechno rovine, louky, mokriny, lesy- jen brizy. Ted uz obcas nejaka borovice. Vesnicky ze dreva, mesta s prazdnyma tovarnama, napolo zbouranyma, s brizama na stechach, pokud tam strechy jsou. Rusove vsude chodi s flaskou v ruce- piva nebo vodky, casto i zensky. Prodavaji tu cerneho Kozla! Na nadrazich na peronech, kdyz vlak prijede jsou prodavaci pirohu, uzenych ryb, hub (hriby a kremenace, ach jo), malin, jablek, piva, vodky, varenych vajec atd. Hlady ve vlaku clovek nezhyne.
No nic, uz koncim, kdyby nahodou internet spadnul. Ozvu se zase za nejaky cas. Pozitri odjizdime do Krasnojarsk, pak do Irkutsk, kde chceme k Bajkalu. Potom do Ulan-Ude a pak uz do Mongolska. jestli vsechno pujde dobre. Fotky zatim nemuzu zadne posilat, je vsechno ve fotaku a nedostupne.
Tak se vsichni opatrujte, moc na vas myslim, napiste, co je noveho.
Zdena

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

2; 8/30/2009

Zdar vsichni!
Po delsi dobe se zase ozyvam. Naposled to bylo z Tomsk, pred asi tydnem? Jeli jsme pred Krasnojarsk, kde jsem chtela jet po rece Jenisej k prehrade, bohuzel ten den lode nejezdily. Pak jsme jeli do Irkutsk zase vlakem pres noc. Uz jsme zkuseny cestovatele, co se tyce vlaku 3. tridy, jsme tam vzdycky jediny cizinci. Jen musis si zvyknout na pronikavou vuni uzenych ryb, pecenych slepic a plnych detskych nocniku. No, ja bych svoje dite na ten vlakovy zachod taky nedala. I kdyz musi se rict, ze voda vzdycky tekla a pruvodci (kazdy vagon ma jednu) ho pravidelne uklizi. V Irkutsku jsme prochodili mesto (zase ne tak strasne, neni moc velke) a dalsi den odjeli do Sljudjanka na jiznim cipu Bajkalu. Na nadrazi jsme se ptali, kde by se dalo spat a poradili nam ubytovnu zeleznicaru. Tak jsme spali v "Komnaty otdycha lokomotivnych brigad" mezi zeleznicarema. Porad na nas koukali, asi tam cizinci nikdy nespali. Bajkal je obrovskej, modrej, hlubokej (max.1640m) a studenej. Vesnice, kde jsme byli je castecne rozpadla, pristup k vode v podstate zadny, kolem vody je betonova ohrada do vyse asi pasu, na ktere vsude staly lahve od piva a vodky, na chodniku podel ohrady strepy z flasek. A jake uzasne vyletni a rekreacni misto by se z toho dalo udelat! Na nadrazi, kdyz jsme prijeli jsme potkali 4 Cechy s batohama, odjizdeli. Kdyz jsme se jich ptali kde bydleli, jedna holka nam rikala, ze bydleli nekde hrozne, ze tam nEbyla tepla VODA. kDYZ JSEM ODPOVEDELA, ZE TO NEVADI, ZE JSME SE KOUPALI VCERA, TAK SE TAK DIVNE DIVALA. nO, KAZDEJ MA JINE STANDARTY, zejo. Ooops! Psala jsem velkejma pismenama. Tady je pocitac tak pomalej, ze napisu odstavec, pak minutu cekam, az se na obrazovce ukaze. Proto tolik preklepu. Ted jsme v Ulan-Ude, je to hlavni mesto Burjatske autonomni republiky a na namesti je obrovska, asi 4 m vysoka hlava Lenina. Jen hlava. Impresivni. Zitra jedeme na mongolske hranice, chceme zkusit chytit zdejsi mikrobus, pak nekoho uplatit, aby nas vzal pres hranici (neda se jit pesky) a pak neja se dostat do mesta Suchbaatar, kde jezdi vlaky do Ulanbataru. Tak to bude "challenge".
Uz nemam nervy na tenhle slimaci pocitac. Napisu zase priste.
Zdena

+++++++++++++++++++++++++++++
3; 9/1/2009

Streda. Uz Mongolsku.
Rozloucili jsme se s Ruskem, ja uz hovorim rusky temer plynne. Skoda, protoze v Mongolsku rusky skoro nikdo nemluvi. "U menja zazvonil telefon. Kto govorit?- Slon.-Ot kuda?-Ot velbljuda.-C'to vam nado?- S'okolad.-Dlja kovo?- Dlja syna mojevo.-I skolko vam prisljat?- Tri ili c'etyre kila. On jes'c'o malenkyj." Hahaha.
V Ulan-Ude jsme se pripravili na prejezd do Mongolska (prani, koupani v teple vode atd). Rozhodli jsme se jet misto vlakem zdejsima mikrobusama, at je vic legrace. Rano v pul sedmy jsme byli na nadrazi, ze pry mikrobus pojede v sedum, nebo az se naplni. To jsou ta klicova slova: az se naplni. No, naplnil se ve 3/4 na osum, nasadlenych nas tam bylo 14. Protoze to bylo takhle brzo, nastesti nikdo nebyl ozralej. (den pred tim odpoledne, kdyz jsme se byli na nadrazi divat, jak to vypada, nekolik pasazeru melo skelne pohledy a jeste flasky piva v rukach). Dala jsem se kdyz jsme cekali do reci s jednou pasazerkou, byla z Kjachta (vesnice kam jedem a kde je hranicni prechod pro auta), uci anatomii na mistni zdravce. Pak jsme vyjeli, 3 hodiny do Kjachta. Kdyz jsem se nekdy pozastavovala na nasich cestach nad tureckyma zachodama bez dveri, jen s prehradkama mezi jednotlivyma dirama v zemi, to jsme necekala, ze budu chodit na zachody, ktere maji prkennou podlahu s vyriznutyma dirama a jsou bez jakychkoli sten ci dveri. To se dr'epne kolektivne. Musis si jen dat pozor, jestli prkenna podlaha neni moc prohnila. Kdyz jsme dojeli do Kjachta, tak jsme se taxikem nechali odvezt k hranicnimu prechodu (asi za 100 Kc), tam plno aut, mikrobusku a nakladaku. Kdyz nas videli s batohama, tak se o nas zacali temer prat, navrhovali ceny, ze ktere nas vezmou do Suchbaataru. Vzali jsme si jednoho zigulika, ale nastesti temer hned jsme zjistili, ze nema brzdy- kdyz ve fronte narazil do jeepu, ktery pred nim zrovna zastavil. Pekne rychle jsme z auta vyskakali a presunuli jsme se do onoho jeepu. Tam byl ridic a dve zensky a jak jsme za chvili uvideli, vezli desitky lahvi slunecnicoveho oleje, nudle, rejzi a ja nevim co jeste z Ruska. Lahve oleje byly nacpany i ve dverich. Pres hranice jsme se dostali pomalym popojizdenim asi za 2 hodiny- to docela slo. Jen ruska strana po nas chtela dokumenty, ze jsme se pravidelne registrovali na policii v kazdem meste, kde jsme spali. My jsme meli jen jeden. Ale zahltili jsme je listkama z vlaku (jezdili jsme pres noc), coz nam nakonec uznali a pustili nas. Dojeli jsme do Suchbaatar, je to vesnice, kde je par malych obchodu s jidlem a asi 3 bufety, tam jsme se neodvazili nic dat, protoze menu je mongolsky a rusky nikdo neumi, o anglictine ani nemluve. Vnutili jsme se do jedne kuchyne, kde inzerovali "gulas'", ale to jsme si netroufli dat, kdyz jsme to maso videli. Nasli jsme a ubytovali se v jakemsi "hotelu", ale netece voda!!! Pry v celem Suchbaataru. Nevim, proc jsem nekdy hudrovala, ze nam tekla jen studena. Koupili jsme si aspon vodu na piti, ta se nastesti vzdycky a vsude dostane. Rano jsme se s nejakyma dvema mongolcema podelili o auto a nechali se odvezt do Darchan, kde ted sedim a pisu. Jdem hledat ubytovani a zpusob, jak se dostat do klastera asi 150 km odtud. Vlaky tu jezdi jen od severu na jih (jedina trat'), tak se najimaji auta nebo mikrobusy.
Takze zdar!
Zdena

+++++++++++++++++++++++++++++++++++

4; 9/6/2009, Ulanbaatar

Dojeli jsme z Darchan konecne do hlavniho mesta Mongolska. Z Darchan jsme se dostali na vylet do 130 km vzdaleneho klastera ( jmeno nejsech schopna rict, je to Amarbayasgalant Khid - pak se zkus naucit neco mongolsky) , bylo to skvely. Ujeli jsme najatym taxikem asi 95 km po asfaltce a pak uz to byla polni cesta nejhorsiho zrna, 2x se prejizdelo pres ricku, ale nejdriv musel ridic odehnat stado koni, ktere jednou brod blokovalo. Kolem nas byly sem a tam jurty, tady se jim rika "ger", vsude kravy, kone, kozy, ovce. Klaster byl asi z 18. stoleti, castecne zboreny v 30. letech komunistama, ale jeste nekolik chramu je zachovano a zije tam nekolik desitek mnichu, i mali kluci. Je to srandovni, kdyz je vidis v tmavocervenych habitech, jak behaji po dvore a snazi se poustet draka.
Ted jsme v UB, zitra jedeme na 6 dni nekam do neznama. nasli jsme si cestovni agenturu (je jich tu plno) a pojedeme jeepem (s ridicem), stanem, spacakama atd. Jsme na to zvedava, mame se dostat az k severnimu kraji Gobi, kde uz nomadi chovaji velbloudy a pak se stocime na zapad a severozapad, kde uz jsou hory (az 2400 mnm) a tam uz jsou jaci. Cesta bude cela po "dirt roads", asfaltky jsou tu minimalne, vsechno jsou prasne cesty. Doufam, ze mi vydrzi zada. jeepy jsou ruske a udajne bez perovani. Uvidime.
Zase se ozvu. Vracime se do UB v sobotu vecer a v pondeli 14. odjizdime do Ciny.
Zdar!
Ozvete se, napiste, co delate!
Zdena

++++++++++++++++++++++++

5; 9/17/2009

Zdravim vsechny!
Vratili jsme se po 6 dnech cestovani. Jeli jsme ruskym jeepem 4WD, ridicem a "pruvodkyni"- mladou mistni holkou, ktera umela trochu anglicky (ridic neumel, jen trochu rozumel) a fungovala i jako kucharka. Haha, meli jsme kuchare..Cesta byla skvela, ujeli jsme asi 800 km, z toho jen asi 200 po asfaltu, ostatni byly prasne a hrbolate cesty. Spali jsme 4x v jurtach (tady se jim rika "ger"), jednou ve stanu. Nomadi jsou pohostinni, vzdycky jsme k veceru u nejakeho ger zastavili a oni nas nechali prespat. Je to zvyk- oni nikdy nevi, kdy budou oni sami potrebovat nekde ulozit. Jedes pustinou, vsude stada krav, koni, ovci, koz, nekde velbloudi, v horach jaci a sem tam vidis ger. Dnes uz u geru stoji motorka nebo i nejaky rusky jeep nebo maly mikrobusek a vetsina lidi uz ma i maly solarni panel, ktery zivi slabou zarovku uvnitr geru a dobiji mobily, ktery tu ma uz snad kazdy. Ger je kulaty, ruznych velikosti, nekdy jsou tam i dve postele (vetsinou kovove nemocnicni- kdyz v 1990 byla revoluce, rusove utekli a nechali tu vsechno- tak si to lidi rozebrali), maly budhisticky oltar, malinky stokrlata na sezeni, nizky stolecek a uprostred maly kovovy kamna s uzkym kominkem, ktery jde strechou ven. Spali jsme na zemi ve spacakach, rodina na posteli nebo postelich a taky s nama na zemi. Nekdy nas tam spalo celkem osum. Na kamnech je dira, do ktere zapada hrnec, teda spis kovove umyvadlo, v kterem se vari. Na stenach geru zevnitr visi kusy masa, vetsinou kozi, ktere se susi, a taky platene pytle , ve kterych zraje tvaroh a odkapava z nich voda. Na pytli zvenku sedi mouchy. Kdyz ti nomadi neco nabidnou, musis to prijmout a aspon trochu ochutnat. Takze jsme meli to stesti a potkali jsme se s: domaci kravske mleko. Khailmag: smichane maslo, mouka, cukr, povarene, vychladle. Boortsog: mouka, voda, sul, udela se testo, kousky testa usmazene v oleji (mozna to byl zvireci tuk). Zeleny caj osoleny a smichany s kravskym mlikem. Kozi jogurt. Tvaroh nejruznejsi tvrdosti: mekky z plateneho pytle, tvrdy po suseni na slunci na strese geru, kamenny- suseny jeste vic. Gyriltai hool: domaci nudle v polivce ze skopoveho masa. Maso neslo rozkousat. Tuhle bastu, kterou jsme k veceri nedojedli, si oni davali jeste rano (pres noc to stalo jen tak nekde v hrnci na polici) a rozredovali si to teplym cajem s mlikem- to ja teda nemusim. Zrovna tak jako jejich jinou snidani- zeleny caj, sul, mliko, trochu rejze a nekolik kusu suseneho koziho masa, vsechno varene asi pul hodiny dohromady. Mne stacilo, kdyz jsem je videla varit pro nas veceri: zenska z jurty roztloukala kladivem na zemi na kusu papiru susene kozi maso na male kousky a pak se to varilo s nudlema a nakrajenou mrkvi. Maso mela ulozene v mikrotenovem pytli ve skrince v geru. Druhy den rano jsme na zemi videla asi 4 cm dlouheho cerva. Nepremejslela jsem, kde se pred tim schovaval. Airag- fermentovane kobyli mliko ma asi 3% alkoholu, je docela dobre. Shimiin arkhi je destilovany airag, je to jejich "kobyli vodka", ma asi 12%, taky to jde pit. Ani jeden z nas se z tech mongolskych "delikates" nastesti neposral (pardon). Pri nasich cestach jsem se stala expertem na sbirani suchych kravincu, kteryma se v geru topi, zkousela jsme dojit kozu (haha, to mi moc neslo), nahaneli jsme uz za tmy kozy a ovce do ohrady, pomahala jsme natahovat a privazovat plachty tlusteho filcu na steny geru, aby byla lepsi izolace (v noci mrzlo- byl rano sedivak na zemi, i jaci melo namrazu na chlupech). Pri cestach jsme videli nekolik klasteru, projeli jsme kousek Gobi pouste, prejeli nekolik rek, videli divoke gazely, lisky, atdatd. Ctvrty den jsme navecer prijeli k mistu, kde byly horke prameny a meli tam nekolik budek, ve kterych byly vany. Tak jsme se vykoupali!!!!! V gerech se strasne setri vodou, kterou privazeji od studne, ktera muze byt i docela daleko. (proto asi porad do vseho cpou mliko). Cestou se rozbil diferencial na zadni kola, takze jsme tim ztratili 4WD a pulku cesty se jelo jen na predni nahon. Ale dojeli jsme ve zdravi.
U geru maji vzdycky psy. Vetsinou to s nima slo, nekolikrat musel majitel na noc uvazat ty "zle", ale jeden den a noc, kdyz jsme chteli z geru vyjit ven, musel s nama majitel jit, protoze psi byli zli a on je na noc neuvazoval. To nam moc dobre nebylo. Posledni noc na nasi ceste jsme spali ve stanu u pisecnych dun, kde se k nam pridruzil pes velikosti mensiho vlcaka. Porad se motal kolem a kdyz jsme sli spat, tak si sedl vedle naseho stanu a asi hodinu stekal. To mi nebylo moc prijemny, kdyz jsem lezela a 2 metry ode me zurive stekal pes a delily me od nej jen 2 vrstvy tenkeho silonu.
Tak to bylo nase setkani s nomadskym zivotem v Mongolsku. Dnes vecer odjizdime vlakem do Ciny. Zase se ozvu.
Zdena


+++++++++++++++++++++++++

6; 9/17/2009

Zdravim vsechny z Ciny,uz jsme tu par dni. Oci se nam pomalu zacinaji stacet. Vlakem jsme dojeli do mesta Datong. Lidi je jak mraku, ulice prejit je dobrodruzstvi, je tu sileny vzduch, nebe je hnedozlute. Videli jsme jeskyne s vytesanyma sochama Buddhu a jinych postav (je tu asi 250 jeskyn a jeskynek, 40 je pristupnych.). Nejvetsi Buddha byl asi 17m vysoky. Jinak nic extra se nedeje. Ve vlaku do Ciny, ktery jel pres noc jsme v kupe byli s 2 cinskejma chlapama, ktery v noci budto hlasite chrapali nebo strasne prdeli. Pres den jedli nudlove polivky a strasne mlaskali a srkali. Jiny kraj, jiny mrav. Ja uz se na instantni nudle skoro nemuzu podivat, byly ve vlaku na dennim poradku.
Jeste jsem vam nerekla,ze v Mongolsku v jednom geru jsme hrali stolni hru- teda spis podlahovou (sedeli jsme na zemi)- konske dostihy. Hraci kameny byly kotnikove kosti z ovci,(nepoznala jsem to, ale byly to nejake tarsalni kosti), meli jich celou skatuli. Ja jsem vyhrala a jako cenu mi pan domu dal 4 kone - kosti. Tak mam suvenyr.Zitra jedem na "Hanging Monasteries", pak se budem sunout do Beijingu.
Zdravime!
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++++


7; September 26, 2009

Ahoj vsichni!
Uz si zaciname zvykat na:
-pri prijezdu do prvniho nadrazi v Cine nam hrala na peronu breskna budovatelska muzika a vlaly rude vlajky
-v Bejingu pri vlezu do metra na kazde stanici je "security", vsechna zavazadla vcetne kabelek musi projet rentgenovou skrini, casto prohlizeji lidi detektorem kovu, videli jsme policajty prohlizet kufry a tasky
-stejne kontroly na nadrazi. Do odjezdove haly te bez listku ani nepusti! Na peron se vpousti uzkou brankou v cekaci hale, kterou otvitaji tak 20 minut pred odjezdem vlaku. Davy Cinanu s obrovskymi zavazadly, pytli, skatulemi a janevimcimjeste se derou a rvou.
-Tiananmen Square je vecer zavrene- vsude jsou natazene policejni pasky, plno vojska, policie, tajnejch
-v hostelu, kde jsme bydleli byli kolem recepce trvale 2-3 policajti (byli videt ve3 vsech hotelech, obchodech...)
-na ulicich stovky lidi s paskami na rukavech s napisem "public security volunteer", sedi na chodnikach na zemi, volne kraceji, postavaji...
-zachody bez dveri, zachody s dverma bez klik (dvere se porad samy otviraji), zachody s dverma, ktere kliky maji, ale Cinanky je ignoruji (aspon vidis, kde je obsazeno)
-vsichni plivaj na zem, vsude
-nikdo nemluvi anglicky a na dotaz spusti jak kulomet tou jejich mandarinstinou
-agresivni taxikari, kteri se drzi cloveka jak kliste. Plati na ne, kdyz Ludvik s vaznou tvari zacne rikat: "tristatricet tri, tristatricet tri", durazne pri tom kejva prstem a diva se na ne ze sve vysky.
V Bejingu jsme shledli, co jsme chteli (Forbidden City, Summer Palace, Ming Tombs, Great Wall, Lama Temple, Confucius College, Observatory, stare cinske ulicky, ktere uz mizi). Videli jsme krasne mramorove stely s rytymi texty z 16. stoleti, ktere komunisti za kulturni revoluce natreli nacerveno. (mramor barvu nasakne a uz se nikdy neda odstranit). Ted jsme se vlakem odpravili do Xi'an.
Pokracovani priste.
Zdravime
Zdena a Ludvik

Jo ja si dal jeste takovy gulas z psiho masa. No bylo to jako hovezi akorat to melo jinou ztrukturu, ale bez prehaneni to bylo dobre jidlo. Jinak komousi se musi citit velice nejisti a svoji paranoii leci tezkou policejni a vojenskou viditelnou pritomnosti. Musi to byt pruser se narodit bud v SSSR nebo v Cine, neco jako se narodit v komouskem CSR ale asi horsi.
Ludvik

+++++++++++++++++++++++++++++++++++

8; October 2, 2009

Hoj.
Prozili jsme oslavy 60. vyroci Lidove Republiky Ciny. V meste Xining, kde jsme, se asi nic nekonalo, nebo jsme to propasli. Byly tu ale vlajky a cedule, z kterych jsme precetli jen to cislo 60. V hostelu byla cely den pustena televize a v 10 dopoledne zacla prehlidka v Bejingu, kam se na to hrabou prehlidky v praze. Vecer asi v 9 hodin, kdyz jsme sli kolem, tak to jeste bezelo. Pisne, tance, armada, alegoricke vozy, zive obrazy, ohnostroje. Docela hlina. No proste stastny, vesely a vytrvaly narod
Zitra jedem dal do Maqin, je to 9 hodin autobusem jihozapadne od Xining. Asi tam nebude internet, tak se ozvu asi za 14 dni. Z Maqin se chceme dostat do vesnice Xueshan a tam pobejt a udelat pochod kolem hory Amnye Machen. Snad se nam to podari.
Tak zatim, za 2-3 tydny na slysenou.
Zdena

Jedl jsem osla, dobre maso. LK

++++++++++++++++++

9; 10/4/2009

Zdravim vsechny z mesta Maquin.
Vcera rano jsme odjeli autobusem z Xining. Cesta trvala 10 hodin, coz bylo dost sileny, i kdyz mel autobuse vysoky sedadla. Ze jsme jeli pres den, tak jsme videli, pres co vubec jedeme (na rozdil od nasich nocnich vlakovych presunu). Vyjeli jsme z autobusoveho nadrazi poloprazdny, za chvilku ridic zacal zastavovat u chodniku a nabirat lidi a brat penize v hotovosti. Za asi 10 minut zastavil, vsichni "za hotove" vystoupili, my jsme odjeli asi 500 m k male stanici, kde osoba v uniforme vlezla do autobusu, spocitala cestujici, zkontrolovala nejaky papir, my jsme odjeli zase tech 500 metru a zase nabrali ty, co jeli za hotove. No, zrejme jsou platy ridicu male a kazdy si musi vydelat na zivobyti, zejo...Uz jsme v horach, prejizdeli jsme nekolik pasu, na jednou bylo 3800 mnm. Silnice byla nastesti vetsinou asfaltova, jindy ujezdeny sterk. Nekdy se opravovala, takze se jelo jen v jednom pruhu a pak bylo vesele se vyhybat s nakladakama. To je lepsi zavrit oci nebo se divat na tu stranu, kde jsou hory. Na opravach a stavbe silnic pracuje i plno zenskych. Tak je vidis se satkama uvazanyma pres pusu, jak hazej lopatou, rozhrabavaj asfalt, nosej tvarnice nebo hrabou sterk. U silnice, kde se stavi,jsou postavene stany, k veceru jsme videli, jak se jim kouri z kominku a vevnitr na posteli lezi delnici. Protoze je civilizace daleko, tak tam rovnou prespavaji. Jednou meli u silnice jen tak venku postaveny kulecnikovy stul a vesele hrali kulabr. Asi tu neprsi? Cestou jsme museli 2x stavet, cesta byla prehrazena provazem, byla tu policejni kontrola. Musely se ukazovat asi jejich obcanky? a nase pasy. Ty vzdycky vyvolaly obrovsky zajem a vsichni je studovali (jedem s americkyma). Pri vjezdu do mesta Maquin nas zase kontrolovali policajti a dokonce nas eskortovali do hotelu, kde smeji spat cizinci (ne ve vsech cizinec smi prespavat). Potkali jsme tu dva Francouze a dva Spanely. Sli jsme spolecne na veceri a pak na policejni stanici- oni jsou tu o den dyl a uz se stihli s mistni policii skamaradit, a tam jsme se zdejsima policajtama hrali ping-pong. Kdo by to cekal! Oni to hrozne toceji a ja uz asi 10 let nehrala. Ale slo to. Az na to, ze tohle mesto je 4200 metru nad morem a ja dejchala jak blazen. Holt toho kysliku uz tady tolik neni. Rano jsme sli na trh. Je tu vic tibetanu nez cinanu, uz se blizime k tibetu. Maji krasne saty a korale. Popsat se to neda, uvidite za cas, az budem schopny poslat nejake fotky.
No nic. Jdu, zitra se vydavame na cesty mimo civilizaci. Snad ser vsechno podari. Jede nas pet- ti dva Spanele a jeden Francouz. Tak je lepsi, ze je nas vic.
Zdar!
Zdena a Ludvik

+++++++++++++++++++++++++++

10; 10/21/2009

Ahoj po delsi odmlce. Jsme OK.
Nase cesta do divociny se vubec nevydarila, oblast v ktere jsme byli je uz ne tak daleko od Tibetu a vzhledem k tomu, ze bylo kolem slavneho 60. vyroci Ciny, tak cizinci zde byli nezadouci. Neprodavaly se listky na autobusy, zapadni casti provincii sousedici s Tibetem byly zavrene. V hotelu, kde jsme bydleli, bydlely i mysi, na svaby bylo asi moc zima. Tak jsme odjeli, ale museli jsme absolvovat 10 hodinovou cestu autobusem zase do Xining. Hruza. Jak se cesta pres hory kroutila a tocila, jedna pulka autobusu zvracela a druha pulka kourila smradlave cinske cigarety. My jsme v tom snidali susenky, uz nas nic nerozhazi. Na dalnicich jsou skvele dvojjazycne napisy pro motoristy: "Do not drive tiredly" nebo "Use passing line only when overtaking". V Xining jsme par dni zrelaxovali, odpocinuli si a vydali se vlakem (asi 24 hodin) do Chengdu v provincii Sechuan. Kousek od mesta je vyzkumna stanice, kde chovaji a mnozi pandy, tak jsme se na ne jeli podivat. Maji tam i pandi miminka v inkubatorech! Jsou jeste slepy, cely ruzovy, strasne roztomily. Velky sedej jako pecky a zvejkaj bambus a mlaskaj (po kom to ty Cinani maj?). Dalsi den jsme si udelali vylet na taoistickou svatou horu Quingchen Shian, kde bylo nekolik chramu, jeskyni a pavilonu na spicatych horach, mezi kterymi byly uzky udolicka. Uz zacina byt teplo a vlhko. Na tricko a kratasy. To uz nam v Chengdu stacilo a zase vlakem jsme odjeli do Guilin. Tadyuz jsou vapencove spicate kopce, mezi kteryma tece reka Li, na ni bambusove vory s rybarema, bambus roste vsude, v rece stoji vodni buvoli a ze dna vyziraji rasy, kolem reky jsou policka s rejzi a jinyma urodama, sady s grapefruitama, persimonkama, mandarinkama a ja nevim, cim jeste. Jeli jsme lodi asi 80 km do mestecka Yangshou a odtud jsme si udelali asi 10 km vylet podel reky skrz vesnice, jednou jsme se museli nechat prevezt bambusovym vorem pres reku. Byl to skvelej den, mimo mesto. Uz mame Ciny a Cinanu docela dost. Nekdy jsou hrozne neprijemny, vsude, kde je neco turistickyho je plno poulicnich prodavacu a taxikaru, ktery otravujou, chytaj nas za ruce, nabizej sluzby a nerozumej slovu "NE". Zjistili jsme, ze kdyz cinani mluvej, na konci vety rikaj "a". Tak Ludvik pridal k "tristatricettri" dodatek "A" (s velkym durazem). Pak jsme zjistili, ze zrejme nemaj pismeno "R" a Ludvik ma dalsi vetu: "Rudy rarach rachta rumpalem, A!" Ale to uz nam doufam brzo bude jedno, protoze dneska uz jsme v Guanzhou na jihu,pozitri odjizdime do HongKongu, tam par dni, a zkusime odletet do Thajska.
Uz jsme na cestach pres dva mesice, docela rychle to utika.
V mestecku Yangshou maji trh, kde krome zeleniny, ovoce a ryb prodavaji hady, zelvy, zaby a tak. To bych jeste snesla, ale prodavali i psi maso. Videla jsme plno kleci, kde se tisnili zivy, docela hezky psi, o neco mensi nez zluty retrivri. Bylo jich treba pet v jedne kleci. Stali nebo sedeli, tise koukali. Vepredu visely na hakach pulky psu, na pultu lezely psi hlavy. V jednom stanku sedel chlap ve drepu a opaloval z jednoho psa chlupy. Uz chci z Ciny odjet.
Zdravim, Zdena

+++++++++++++++++++++

11; 10/27/2009

Zdravim!
Dnes jsme poprve pri nasich cestach leteli. Doposud bylya vetsina cest vlakem, jen parkrat autobusem. Odpravili jsme se z Hong Kongu do Thajska, pristali jsme v Bangkoku.
Nase posledni dny v Cine usly, byli jsme v Guangzhou, bydleli jsme na Shimian Island, je to maly ostrov v Pearl River, ktery obyvali Evropane a Indove v dobe Opiove valky v Cine, cinani tam tehdy nemeli vubec pristup. Ted uz maji. Ceho jsme si strasne rychle vsimli, byly pary bilejch, vetsinou muz a zena, nekdy dve zensky nebo dva muzsky, jak tlacej kocarek s asijskym miminem, nebo jak si vedou batole, evidentne cinske. Ludvik se jednoho paru ptal, co ze to jako je a dovedel se, ze plno lidi z USA adoptuje maly cinanky. Je to pry rychlejsi naz adoptovat v USA- ten par, se kterym mluvil cekal na adopci asi 3,5 roku a levnejsi. Oni adoptovali dvojcata a prislo je to na asi $ 33 000. Jedno dite stoji 20 000. Predani ditete se odehrava v Guangzhou, asi na tom ostrove (mozna tam sidli adoptivni agentura?). Nebo mozna jinde ve meste, ale tenhle ostruvek je klidnej, je tam plno stromu, parciky s lavickama a tak tam ti adoptivni rodice prebyvaj.
Z Guangzhou jsme odjeli autobusem do Hong Kongu, bydleli jsme v Kavloon. Nasli jsme ubytovani v dome Mirador Mansion na hlavni ulici, dum asi 17 pater, v kazdym patre "guesthouse", jeden, dva, nekdy tri i ctyri. Pokoje kurniky, jen na postel, nekdy asi 1x1 m koupelna se zachodem a sprchou. Spali jsme tam jen jednu noc, protoze asi az do dvou rano tam byl kraval. Dum byl pod lesenim, ktere bylo cele postavene z bambusu! Az do toho 17. patra. No, ja bych na to nevlezla ani za nic. Presunuli jsme se o blok dal, kde bylo totez, nastesti bez leseni. Dum se jmenoval ChungKing Mansion. Je to nekolik domu v dome, nedovedu to popsat. Plno chodeb, schody s pytlema odpadku a svabu. Dva (!) vytahy, jeden stavel v sudych patrech, druhy v lichych. Nase 8. patro melo 4 guesthousy. Pred domama na ulicich vsude kvanta Indu a cernochu, ktery se porad snazili nam vnutit hodinky Rollex nebo nabizeli krejcovske sluzby, ze nam usijou kosile a saka. Urcite ne pro HK, protoze tady je 27 st. C a vlhkost asi 70%. K padnuti. Jeden den jsme chodili po Kowloon, vsude obchodni domy, obchody, mrakodrapy. Par malych starych ulicek, kde se prodavaly byliny, susene zraloci ploutve, suseny gekoni, parozi z jelenu vcelku nebo tence nakrajeny, ginseng, susene krevety a morsky konici, a ja nevim, co jeste. Dalsi den jsme jeli pres vodu do Hong Kongu (vlastniho), coz jsou zase mrakodrapy a obchodni domy a dalsi den jsme jeli do Macau, coz je byvala Portugalska kolonie, dnes uz patri Cine zrovna jako HK, ale nepotrebujeme cinska viza, zrovna jako v HK. Tam tolik mrakodrapu nebylo, ale zase je to plne kasin a gamblovani.
Dnes jsme rano odleteli do Bangkoku a oddechneme si od Cinanu. Taky uz muzu otevrit Facebook! (V Cine je zakazanej).
Tak ja budu zase pokracovat jindy.
Mejte se krasne a Happy Halloween!
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++

12; 11/9/2009

Zdravim po delsi dobe. Uz z Cambodia.
Thajsko: skvele.
Bangkok s kralovskym palacem, budhistickymi temply, sochama Buddhu ze zlata, jade (zeleny polodrahokam), reka s lodema- nejlepsi a nejrychlejsi zpusob dopravy, uzke chodniky jeste uzsi diky nekonecnym radam stanku se vsim moznym od jidla po kufry. V centru vseho deni, kde jsme bydleli nabizeji devcata nejruznejsi masaze. Velky hit je "ichtyoterapie", v thai je to "garra rufa". Ponoris nohy do akvaria s vodou,kde jsou desitky rybicek velkych asi jako malicek a ony ti oziraji ztvrdlou a mrtvou kuzi.Ja zkusila tam na asi 15 vterin ponorit ruku,je to trosky skrabavy pocit, neboli to. Nohy jsem tam ale nedala.Potrebuju chodit. Plno bilej chlapu, ktery si vedou za ruku Thajku. Vecer vsude hudba, pivo a koktejly tecou. Thajci milujou sveho krale, vsude visi jeho obrrazy,plakaty, billboardy. Nebo kralovny. Odjizdeli jsme z Bangkoku vlakem pres noc do Phuket a v sest vecer si cele nadrazi stouplo jako jeden muz, protoze hrali z tlampacu thajskou hymnu. Vlakem jsme jeli v levnejsim lehatkovem vlaku, ve vagonu nas bylo 36, vzdy po kazde strane podelne dve postele nad sebou a uprostred pod stropem tocici se vetrak. Silene vedro. Vagon jel pres noc s otevrenyma dverma! Myslim,ze nikdo nevypadl.
Z Phuket (ostrov Phuket s mestemPhuket) jsme odjeli mistnim autobusem na Patong Beach. Tady jeste vice masaznich salonu, do kterych te doslova zatahujou- chytaj (hlavne chlapy) za ruce a tahnou je dovnitr. Jeste vic bilejch chlapu s Thajkama, nekteri si vedli i dve nebo tri. (NENECHAVEJTE JEZDIT SVE DRAHE POLOVICKY DO THAJSKA, DEVCATA!!!)*. Vecer na hlavni ulici narvane bary. Nektere mely v prvnim patre balkony, nakterych se vrklala a vlnila thajska devcata kolem tyci. Nekdy to byli kluci. Tezko rict. Plaz s krasnym piskem, more teply, slunce sileny (ja jsem se skvele spalila, i kdyz jsem byla pod slunecnikem a se SPF 30). Jeden den jsme jeli lodi na James Bond Island (filmovali tu jeden dil) a pak do jeskyni v malych vapencovych ostruvkach ,kam jsme museli jet z lodi na nafukovacim kajaku a museli jsme si lehnout na zada, jak byl vchod nizkej a bylo tam v jeskyni plno netopyru.V poledne se zatahlo, zvedl se vitr,byly docela velke vlny a prutrz mracen. Litalo jidlo i lidi. Jedna hystericka spanelka malem plakala, slabsi povahy obed vynechaly uplne a choulily se v koutech.
Vzhledem k pocasi, ktere jeste neni idealni odjizdime z Phuket bez potapeni. Mozna se sem vratime.
Pres Bangkok jsmeodjeli autobusem do Cambodia. Na hranicich neuveritelny zmatek,auta, lidi s vozikama, motorkama, zebrajici deti,stanky prodavajici cokoli. Spali jsme kousek za hranicema v malem mestecku, kde vecer byla pout' a plno stanku. Prodavali smazene svaby, kobylky a hady. Dnes jsme dojeli do Siam Reap, zitra a pozitri budeme chodit do Angkor Wat, ktery je asi 4 km odsud. Sem jsme dojeli malym nakladackem s mistnima, nastesti jsme sedeli v kabine a ne nahore na korbe (115 km). Podel silnice se vsude prodavaji sklenene litrove lahve s benzinem pro motorky, kterych jsou tu miliony. Slouzi k prevazeni vseho. Videli jsme vyjit z mistni nemocnice rodice, tatinek nesl asi 3 leteho kluka, ktery mel na hrbete ruky zavedenou infusi. Maminka nesla drevenou tyc, na jejim vrsku lepici paskou prilepena infusni flaska. Nasedli na motorku, tata vepredu,dite uprostred a vzadu matka trimajici tyc s infusi a odjeli. Nekolikrat jsme videli vezt vzadu na motorce na prkne 4 prasata, lezici napric, na zadech. Vypadali jeste zivy. Jina motorka vezla vzadu napric tyc, na ktere visely na obou stranach hrozny slepic.
No nic.Jdeme hledat zdejsi trh. To je vzdycky skvely zdroj prihod a veci k videni. Moc na vsechny vzpominame.
Zdena

* No holky jsou to hezky a nevim proc si manzel nemuze jet sam na sexpedici. Jestli neco tak by hlavne manzelky nemeli jet do Thailandu, neb upadnou v tezkou depresi az uvidi hromady holek ktere v zivote neokusily vepro-knedlo-zelo a je to na nich videt.
Ludvik

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

13; 11/25/2009

Zdravime vsechny!
Siam Reap and Angkor Wat byly skvele. Sravili jsme tri dny jezdenim po temples. Nektere jseo zachovane, nektere restaurovane a nektere jsou nechany tak a prorusta jima dzungle. Popisovat se to neda, slova na to nestaci. Zkuste to najit na Wikipedia. Ludvik mel zazitek- podel cesty mezi temples jsou opice, ktere zebraj. Kdyz jsou na vsech ctyrech, jsou asi tak tesne nad koleno vysoke. Deti prodavaji banany. Tak jsme trs malinkejch bananu koupili a krmili jsme opice. nektere by se odvazili vzit si banan z ruky, ale to jsme se zase neodvazili my. Ludvik mel genialni napad a hodil bananem po jednom samci a schvalne ho trefil. Opicak se strasne naprdnul, zacal cenit zuby, vydavat zvuky a sel primo na Ludvika. Ostatni opice tahly za nim. Tak jsme zacli couvat a Ludvik nasel na zemi tenounky klacik a tak ho zvednul a opicakovi s nim zacal hrozit. Prekvap[ive to stacilo, asi maji opice zkusenosti s klacky. Zacaly couvat a my jsme rychle odesli stredem. Jeste jsme stacili zbytek bananu nahazet tem malym a slabym (ty velke jim to vzdycky braly). Kdyz se chodi kolem temples, vsude jsou prodavaci vody, piti, ovoce- je tu sliene vedro a vsichni krici "pajnapl seer! Kold voter seer! Kold Kouk seer"vysokyma hlaskama a jsou strasne neodbytny. Deti se snazej prodat pohledy, naramky a kdovico jeste. Po 4 dnech jsme opustili Siam Reap i s nasim hotelem, kde jsme platili $4 za noc a jeste extra jsme nadavkem meli obrovske svaby a pavouky asi 7 cm velke (telo asi 3 cm v prumeru a pekne masite). Odjeli jsme autobusem do Phnom Penh. Tady jsme se byli podivat v kralovskem palaci a jeli jsme na Killing Fields, kde za Pol Pota byly popraveny desetitisice lidi (takovych mist bylo po Cambodia plno) a jeste jsme navstivili veznici, kde z 20 000 lidi, ktere ji prosly jenom 7 prezilo. Strasny. Historie Cambodia je opravdu silena. Za Rudych Khmeru a Pol Pota zahynulo asi 2 miliony lidi- vyvrazdeno, umrelo hlady, nemocema, vycerpanim z nucenych praci... Pol Pot se rozhodl udelat agrarni komunisticky stat, vystehoval mesta, zrusil penize, zrusil posty. Roztrhal rodiny, lidi odsunul na venkov, kde museli pracovat v polich. Kdo byl jakkoli vzdelany nebo byl necim podezrely, byl popraven.
Z Phnnom Penh jsme se vydali do SV Cambodia do provincie Ratana kiri do mesta Ban Lung. Autobus vyjel v 8 rano, mel jet 10 hodin, ale nakonec jsme jeli 18 !!!! hodin, protoze se dvakrat spravovalo kolo a posledni 1/3 cesty byla jen prasna silnice, kde to slo pomalu a navic byla v jednom useku zatopena, byl tam skoro prevraceny nakladak a hrozne dlouho trvalo "situaci vyresit". Do Ban Lung jsme dojeli v pul treti rano. Tady jsme si dohodli mistniho pruvodce, ktery mluvil trochu anglicky a udelali jsme 3 denni vylet. Kolem Ban Lung je plno vesnic, kde ziji prislusnici nejruznejsich mensin. Prvni den jsme jeli na motorkach (my jako spolujezdci) nekam a odtud asi 7 hodin pesky pres vesnice, v jedne jsme prespali u lidi. Vesnice: chudoba, domy na drevenych sloupech, pak teprve podlaha ze dreva nebo z bambusovych rohozi, strecha casto bambusova, nekdy vlnity plech, steny prkna nebo bambusove rohoze. Pod domem mezi kulama visi hammocks (houpaci site), behaji prasata, psi, slepice, je sileny binec, odpadky. Elektrina je pouze tam, kde lidi maji generator, jinak sviti olejovyma lampama. Vari se v dome na "patre", na drevene podlaze je ctvercovy kus ztrvdle hliny a na nem ohniste, nekdy vari venku. Kominy v dome nejsou, ale steny jsou derave a dvere to nema, takze vetrani je v pohode. Jidlo: 3x denne rejze, nekdy zelenina, v jedne vesnici varili nejake lupeni z dzungle. Maso je vyjimecne- kdyz se zabije prase nebo krava (vubec je nedojej- mliko se nepije). V jednom dome meli u ohne mas": na klacku temer spalenou krysu, na druhem kus jeleni kuze a na tretim malinkou rybu (reka nebyla daleko). Lidi jsou pratelsky, deti strasne stydlivy. My jsme meli kvanta barevnych nafukovacich balonku a to je vzdycky rozvazalo. Po prvni noci jsme se na motorkach odjeli asi 30 km za mesto a odtud lodkou po rece zase docela daleko do dalsich vesnic. Tady byli lidi jeste chudsi. V lete se reka rozvodnila a dost lidi prislo o sve veci. Jedna zena s dvema malyma detma rikala, ze ztratila vsechny 4 kravy, co mela. Jinou jsme potkali asi kilometr od vesnice a tahla kmen stromu na ohen. Te zase utekl manzel, nechal ji samotnou s ditetem a neci vodni buvol ji sezral vsechnu rejzi co mela na poli a nic ji nezbylo. V nekolika vesnicich jsme videli mistni "blazny". V jedne to byl asi 6 lety kluk, ktery sedel u domu privazany za kotnik, aby neutekl. V jine byl asi 25 let stray muz, ktery byl v kleci udelane ze dreva a porad kricel, ze chce jist. Prespali jsme v dalsim dome, zase jen tak na hole prkenne podlaze v nasich latkovych pytlich. Treti den jsme pak pres dalsi vesnice jeli do Ban Lung. Vsude jsou prasne cesty z cervene hliny, strasne se prasi a byli jsme uplne cerveny od hlavy az k pate. Jezdit jako spolujezdec na motorce jde, kdyz reknes ridici, aby jel opatrne a pomalu. Jen je hruza ten prach. Ridici si berou helmu, jen kdyz videj na silnici policajta. Odjeli jsme zpatky do Phnom-Penh, tentokrat jen 12 hodin, i kdyz se zase spravovalo. Ted uz jsme na jiznim cipu v Sihanouk ville a zitra odjizdime do Vietnamu.
Zdar! Moc vzpominame.
Zdena a Ludvik

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++

14; 12/11/2009

Ahoj! Dlouho jsem neposala, nejak jsem se nemohl;a dokopat.
Par dodatku ke Cambodia: vlaky tu nejezdi, je snad nejaka zeleznice, ale ne pro osobni prepravu. Takze zbyvaji jen autobusy, nakladaky, dodavky atd. My jsme jednou v autobusu vezli v ulicce dva motocykly! Taky maji skoro v kazdem autobusu video, kde rve jejich pop music- vzdycky o lasce a opousteni, nebo akcni filmy s bojovyma umenima. Hruza. Sedeli jsme primo pod reprakem.
Tak jsme se dostali do Vietnamu, dojeli jsme do Saigonu (HoCiMin). Ulice se temer nedaji prejit, jaky je provoz- hlavne motorky, je jim vsechno jedno, jezdi i v protismeru, nikdy nezastavi. Pres Hoi An jsme dojeli do Hanoi, tam pobyli a potom jsme dojeli do Sapa, coz je v SZ Vietnam, dost hornaty. Dnes je rano, sobota a my sedime v travel agency a cekame na autobus do Diem Bien Phu, ktery je blizko Laosu a odtamtud pojedeme pres hranice do Laosu.
Jezisi dnesdka teda pisu jak blbec, ta vetna stavba... Radsi skoncim a budu doufat, ze v Laosu je intertnet dostupny a napisu o cestach po Vietnamu. Bylo to dobry.
Nevim, proc se vietnamcum rika rakosnici. Zadny rakosi tu neni, vsude je jen bambus. Takze budto jsou bambusovnici, nebo je bambus druh rakosi?
Kdybych se v Laosu nedostala k internetu, tak preju vsem krasne vanoce a vsechno nejlepsi do noveho roku!!!!!!!!
Autobus uz asi jede, utikam.
Zdena

++++++++++++++++++++++++

15; 12/12/2009

Tak jsem se nadocekavani brzo dostala k internetu. Jsem ve snad jedine kavarnicce v mestecku Diem Bien Phu a je tady Wi-Fi. My bohuzel zadny laptop nemame, ale majitel mi pujcil jeho.
Nase cesty po Vietnamu:
z hranic s Cambodia se do Saigonu jede nekolik hodin autobusem pres deltu reky Mekong, kde je miliony lodi a rybarskych lodicek, na nekterych lidi evidentne zijou. Nevideli jsme nikde rybarske pruty, tady hazeji kulate site se zavazima po obvodu nebo maji z prouti upletene paste doutnikoveho tvaru. Provoz na silnici byl sileny celou dobu. Plati pravo silnejsiho a vetsiho, ridici temer nepretrzite troubi. Jen za nasi cestu, ktera trvala asi 8 hodin jsme videli 4 nehody (kolo, 2x motocykl, osobni auto). Vecer jsme dojeli do HoCiMin, kteremu se porad rika Saigon. Druhy den jsme brousili po meste, museli jsme videt Army Museum, Americkou Ambasadu (slavna cernobila fotka s helikopterou na strese ambasady, ktera odvazi zamestnance a lidi z Vietnamu v 1975?, kdyz koncila valka), byvaly presidentsky palac, kde na konci valky projizdely branou tanky ze severniho Vietnamu....Dalsi den jsme jeli na organizovany vylet do Cu Chi tunelu a do chramu Caodai. Tunely Cu Chi jsou asi 70 km od Saigonu a vybudovali je mistni lide, kteri sympatizovali se severnim Vietnamem. Protoze se je jizni Vietnamci a Americani snazili zlikvidovat bombardovanim a pozemnima utokama. Mistni lidi pproto vykopali asi 200 km tunelu, kde se jednak schovavali pred nalety, ale taky tunely pouzivali k tomu, aby se "nepriteli" dostali do zad a mohli ho nicit. Tunely byly 60x80 cm a misty se v nich museli plazit po brichach. My jsme mohli prolezt jednim, ktery byl dlouhy 100 m a byl zvetsen pro turisty . No, prolezalo se ve drepu a to jen tak tak. Chytre udelali pro turisty nekolik unikovych chodeb, ja jsem unikla asi po 20 metrech, moc mi v tom tesnem prostoru dobre nebylo. Nemohla bych teda urcite bojovat za HoCiMina. Pak jsme videli plno desivych pasti, ktere vesnicani na jizni Vietnamce a US strojili. Vetsinou to byly nejake padaci dekly v zemi hezky zamaskovane a na dne ruzne bodce- z bambusu nebo z hrebiku. Byly to vlastne puvodne pasti, ktere pouzivali na tygry a jinou havet a jen je uzpusobili na lidi Nas pruvodce mluvil docela dobre anglicky, byl puvodne ucitel anglictiny nekde v delte Mekongu a samozrejme patril k Jiznimu Vietnamu a daval to velmi jasne najevo. Cela dokumentace u tech tunelu, vcetne kratkeho filmu, ktery ukazoval zle americany a zlateho "strycka Ho" byla tezka propaganda socialistickeho Vietnamu. Druha zastavka na nasem vylete byla v chramu nabozenstvi caodaizmu. Je to smichanina buddhismu, ktestanstvi a ja nevim ceho jeste. Chram, ktery jsme navstivili je jejich hlavni. Bylo to cele divne, videli jsme kus jejich bohosluzby, i kdyz nevim, jestli nejakeho boha maji. Papeze ted zrovna nemaji, protoze jim pred par lety umrel a nikdo jiny se nenasek, kdo by byl tohoto postu hoden. Lidi musi na bohosluzbu 4x denne (v 6, 12, 18 a 24 hodin). V chramu je poradkova sluzba, ktera verici radi do vyrovnanych rad s presnymi rozestupy (nejsou tam lavice ci zidle), verici maji bila roucha, kdyz jsou uz "zaslouzili", maji je zluty, cerveny nebo modry a stoji v prostrednich radach. Na balkone byla mala kapela a asi 10 zpevaku, kteri neco "zpivali" a dole v chramu verici kleceli a v praviudelnych intervalech se dotykali celama podlahy. Pry maji svuj vlastni jazyk, kteremu nikdo nerozumi. Venku byly tisice bot, protoze do chramu musi bosi. No, nevim...
Cely kostel byl strasne barevny, ruzove sloupy omotane drakama, barevne kvety, malovany strop se stribrnyma hvezdama, proste barvy, kam se podivas.
Ze Saigonu jsme odjeli do Hoi An, krasne male mestecko, ktere bylo oaza po meste s milionama motocyklu. Mestecko bylo plne malych domku, uzke ulicky, reka, klid. Kousek od mesta byly pozustatky chramoveho komplexu My Son z 10. az 13. stol, postaveny za Cham empire. Cely komplex byl uz castecne pohlceny dzungli. Celou dobu na tam prselo, ale o to to byla zajimavejsi.
Dalsi nase zastavka byla Hanoi, tady jsme meli tu cest videt mauzoleum, kde je HoCiMin (dovnitr jsme nesli) a navstivili jsme jeho muzeum, kde jsme videli jeho sandaly a brejle! V Hanoi je zachovana puvodni francouzska veznice, kam Francouzi zavirali Vietnamce v dobe, kdy Vietnam byl jeste jejich kolonie. Za valky ve Vietnamu zde byli vezneni americti zajatci (jednim z nich byl John McCain). Vystava ve veznici byla zase strasne propagandisticka. Byly tu vystavene fotografie typu: prouteny kosik a kolem par vietnamcu, pod tim legenda, ze francouzsti veznitele nuti vietnamske vezne jist maso jejich soudruhu (to maso bylo v tom kosiku). Nebo fotka americkych zajatcu, jak vesele hrajou kosikovou na vezenskem dvore, jak maluji vanocni prani a delaji vanocni vyzdobu ve veznici, jak je o ne moc dobre postarano, jak maji veskerou lekarskou pomoc apod.
Z Hanoje jsme odjeli na SZ do horskeho mestecka Sapa, ktere si Francouzi postavili, aby si sem mohli jezdit odpocinout a nadycht se chladneho horskeho vzduchu. Nyni uz tu moc francouzskeho neni, skoro vsechno bylo kolem valky zniceno.
Tak. Uz jsem napsala dost. Pokracovani o Sapa a nasem dalsim putovani priste.
Jak se predvanocne mate? Dejte vedet! Jsme zvedavi na jakekoli informace!
Zdravime Zdena a Ludvik , co maji dnes 9. vyroci svatby. Rano jsme to oslavili instantnima nudlema.K veceri asi bude rejze.

+++++++++++++++++++++++++

16; 12/23/2009

Vanocni pozdraveni vsem! Tady posilam maly darek pod stromecek:
Pokracovani nasich cest:
Mestecko Sapa v SZ Vietnamu je plne lidi z okolnich vesnic, kteri sem prichazej za "obchodem". Ve vetsine vesnic kolem Sapy ziji prislusnici mensiny "Hmong" ktera je myslim puvodem z Laosu. Interakce s nimi vypada takhle: vyjdes na ulici a uz jsou u tebe dve Hmongky v krojich, na zadech nuse, ze kterych jim trci slozeny destnik a snazi se ti prodat ruzne textilie. Ty reknes, ze dekuji, ne a ony za tebou jdou nebo poklusavaji po zbytek dne (to trochu prehanim, ale v podstate se jich neda zbavit. Kdyz to vzdaj, znamena to, ze chvili jdes sam a tim padem se na tebe po par krocich prilepi zase jine). Takze kdyz jsme si sedli na kafe (ktery se tady skoro neda pit- je nejak divne prazene a jeste daji do nej slazene kondenzo) do kavarnicky na ulici, pozorovali jsme prochazejici se skupuinky turistu a na nich prilepene vesnicanky v krojich. Obcas se nejaka odpojila, sedla si na obrubnik, sundala ze zad dite a nakojila- prebalila- ci cokoli bylo potreba udelala. Deti nosi na zadech ve strasne slozitem zabalu (nekolik pruhu latky, nektere pruhy maji uvazovaci popruhy).
Rozhodli jsme se udelat silenou vec- domluvili jsme si dvoudenni vyslap na nejvyssi horu Indociny, Fansipan, ktera meri 3143 m. Meli jsme pruvodce, ktery umel trochu anglicky, ale mel tak sileny prizvuk, ze jsme mu temer nerozumelia pak jme meli nosice (zmekcili turisti), ktery nesl jidlo a spacaky a karimatky. No, spacaky s karimatkama moc nevazily, protoze neco tak slabyho a lehkyho jsme uz dlouho nevidela. Zacali jsme vystup nekde v 1600 m, a pozdeji odpoledne jsme dorazili do mista, kde jsme prespali. Byla tu postavena bouda z vlniteho plechu. Mela par nevyhod: steny koncily asi 50 cm nad zemi, takze pod domem uzasne profukovalo a dvojdilne plechove dvere nesly zavrit, takze skoro celou noc litaly ve vetru a praskaly o dum. Vevnitr byla podel dlouhych sten postavena dve dlouha plata z bambusovych rohozi asi 70 cm nad zemi a na tom jsme spali. Vecer a cast noci foukal sileny vitr a jak steny domu nebyly az k zemi, tak jsme cejtili docela pekny pruvan. Zima trochu byla. Rano byla na zemi jinovatka. Krome nas dvou tu bylo jeste par skupin turistu se svymi pruvodci a nosici. Pruvodci a nosici spali ve sve chaloupce, ktera byla cela z bambusu, v ni i varili na otevrenem ohni veceri a snidani. Domek nemel zadny komin, takze v nem bylo coudu plno, ale chvili jsme sedeli kolem ohne (topilo se suchym bambusem) a aspon jsme se trochu ohrali. Rano jsme vyrazili asi v 7 hodin smerem k vrcholu. Cesticka byla silena, lezlo se v podstate bambusovym lesem, pres balvany, po zebrikach, ach jo. Nekolikrat mi bylo do place, kdyz jsem si predstavovala tu cestu dolu. Ale meli jsme uzasne pocasi, bylo jasno a krasny vyhled. Vrchol jsme pokorili a dolu se pak ve zdravi dostali. Jen me nohy bolely jeste 4 dny.
Ze Sapa jsme odjeli pres Dien Bien Phu do Laosu. Jeli jsme malym mikrobusem (8 bilejch a 6 Vietnamcu). Vyjeli jsme v 5,30 rano, poloprazdny a do hodiny byl mikrobus plnej- sedadla, ulicky, strecha. Lidi, pytle, kose, krabice. Cesta k hranici byla asi 35 km, uzka kroucena asfaltka do hor, ujeli jsme ji asi za hodinu a pul. Horrr nastal po vjezdu do Laosu, protoze asfalt zmizel a byl nahrazen prasivou cervenohnedou hlinou. Silnice byla asi 4x zavrena- budto kvuli sesuvum pudy (nad silnici byl strmy svah nahoru, na druhe strane strmy svah dolu) nebo ze silnici opravovali nebo rozsirovali. Tak jsme treba dve hodiny stali a pozorovali bagr a buldozer, jak hrabou a vysypaj hlinu, trhaj bambus, kacej stromy atp. Tohle se tahlo po 75 km. Cesta mela trval 7 hodin, nakonec trvala 12. Chceteli se naucit trpelivosti, jedte do Asie! Cesta ale ubehla docela rychle i diky hudbe, kterou nas ridic zasoboval. Hral stare flaky z diskotek ze 70. let. Typu: "Show me your motions, s'alalalala, show me your mo-o-tions s'aaalalalalala" nebo "She's crazy like a fool...", nebo Babylon, Belfast atp. Rvalo to strasne, zkouset to prekricet necim smysluplnym z iPodu nemelo vyznam. Ale prezili jsme to. Vjeli jsme do Laosu!
Do male vesnicky na rece Nam Ou, po ktere jsme dalsi den rano vyrazili na dvoudenni plavbu po proudu do mestecka Luang Prabang. Z reky jsme videli spousty vesnic, dost chudych, drevene domky na kulech, steny a strechy z bambusu, zadna elektrina, pokud nemas generator, pristup jen po rece. Ale vypadalo vsechno tak klidne a v pohode. Lidi v rece vybirali vodni rasy, lovili ryby, zalivali policka, ktera maji primo a brehu, pasli vodni buvoly, jezdili po rece na kanoich, nikdo nespecha, spat se jde, kdyz je tma, deti si hraly na brezich a koupaly se, mavaly na nas... Ja vim, vypada to z dalky strasne romanticky, ale zivot to musi byt dost krusny.
Luang Prabang je mestecko hodne turisticke, plno obchodu se suvenyrama, restaurace atd. Je tu plno buddhistickych "wat"- nevim jak to nazvat- je to maly temple, zije u nej par mnichu. Mozna klaster?
Z Luang Prabang jsme vyjeli zase lodi (jak jinak) po Mekongu proti proudu do Thajska. Tady jsme ted. Laos jsme trochu osidili, nejeli jsme do jizniho Laosu, ale clovek nemuze vsechno. Chceme videt severni Thajsko a tak ta cesta, kterou jsme jeli se nam hodila nejvic.
Dnes jsme v Chiang Rai, zitra jedem autobusem do Chiang Mai, kde chceme stravit Stedry den.
TAKZE:
Prejeme Vam vsem a vasim bliznim klidne a spokojene proziti vanocnich svatku a do Noveho Roku vsechno nejlepsi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++++++++++

17; 12/26/2009

Tak Vas vsechny vanocne zdravime! Doufam, ze jste prozili krasne svatky, kapri kosticky se nikomu do krku nezasekly a Jezisek byl bohaty!
My jsme si dali k vanocum jizdu na slonu. No. Mel na zadech privazanou lavicku. Vylezli jsme nejdriv na asi 3 m vysokou konstrukci ze dreva a z ni na lavicku prelezli. Slonovi sedel za krkem jeho "mahud" (osetrovatel=pecovatel=vodic) a po te, co slona nekolikrat zezadu kopnul bosyma nohama do usi, slon zafuc'el a vyrazil. Prvnich 5 minut jsem si nebyla jista, jestli nemam mahuda poprosit aby zastavil a nejak me dostal dolu (nevim, jak), abych se mohla vyzvracet za krovim. Silene to totiz hazelo a drncalo, i kdyz slon sel celkem plynule a pomalu. Pak jsme si na to ale zvykli a zbytek jizdy jsme absolvovali v pohode. Nejmin to hazelo, kdyz sel rekou. Nedovedu si predstavit, jit s Hannibalem pres Alpy. Jeste pred touhle kratochvili me Ludvik donutil, abych si kolem krku a ramen nechala namotat asi 4 metry dlouheho hroznyse, tlusteho jak stehno. Ze pry to bude hezka fotografie. Ten had byl tezky jako hrom. Neni ale vubec studenej, ma hladkou a teplou kuzi. Myslim, ze nejakou dobu ted pockam, nez se zase necham do neceho namontovat. Druha cast vyletu (prvni cast byla slon) byla cesta do nekolika mensinovych vesnic. Byly vsechny hrozne turisticke. Kdyz jsme prijizdely k prvni, tak jsme videli z bambusu postavene pulty s "domorodym" zbozim a jedna zenska, sotva uvidela nase auto se zacala strasne rychle oblikat do kroje, aby vypadala "autenticky". O kousek dal si stara zena ruchle umotavala tluste cigaro a cpala ho do bambusove vodni dymky a volala na nas:" foto! 30 baht!" (thajska mena). Tuhle "vesnici" jsme rychle probehli a jeli dal do dalsich. V jedne zila mensina- utecenci z Burmy, myslim jejich mensina se jmenuje "longneck Karen". Zeny nosi kolem krku kovove spiraly, coz jim dela "dlouhe krky". Zacinaji s holcickama, kdyz je jim 6 let a namotaji jim kolem krku spiralu z asi 0.5 cm tlusteho dratu. Namotaji ji 6x dokola a tak udelaji celkem 6 prstencu. Jednou za rok to cele sundaji a namotaji novou s tim, ze pridaji jednu otacku (tim 1 prsten). Naposledy se cela vec vymeni, kdyz je zene 25 let. Takze zeny konci s 25 patrovou spiralou kolem krku. Podobnou vec nosi i pod kolenama. Mohl jsme si tu celou spiralu potezkat, nosit bych to teda nechtela. Je to pekne tezky. V podstate nemuzou hybat hlavou, otacet se musi celym telem. Tahle mensina zije v Burme, jak uz jsem psala, jsou tam pronasledovani rezimem, tak se snazi utikat do Thajska, kde dostanou status "bezence". Je problem, kde je usadit, tak nasli pro ne misto tady u Chiang Rai, na pude, ktera patri armade. Ziji ve vesnici, vydelaji si nejake penize diky "turistum", nesmi vesnici opustit, ani jet treba na trh do mesta prodat co vypestovali nebo vyrobili. Ale asi je to pro ne porad lepsi, nez zustat v Burme.
Vanoce jsme stravili v Chiang Mai, kde jsou desitky buddhistickych "wat". Nasli jsme irskou hospodu, ktera nabizela veceri 25.12., tak jsme se nacpali krocanem, nadivkou, brusinkama a opecenyma bramborama! Moucnik byl silenej- anglicky vanocni pudink a jeste neco, strasne sladkeho, na co se mazalo "brandy butter"- preslazene ochucene maslo . Zlate ceske VANILKOVE ROHLICKY!!!
Dnes uz jsme v Sukhotai, smerujeme na jih do Bangkoku. Je vic a vic vedro (to bych psat nemela).
Takze si uzivejte vanocni atmosfery a stromecku a cukrovi a napiste!
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++

18; 1/17/2010

Po dlouhe dobe posilam dalsi zpravu.
Chybi par dni z Thajska, nez odletame do Burmy, kde jsme ted. Nase posledni dny v Thajsku byly klidne, stravili jsme den v Suchotai, kde bylo ve 13. stol. mesto, nyni uz polorozpadle chramy prorustajici travou. Objizdeli jsme tenhle obrovsky areal na pujcenych kolech. CHCES-LI POZNAT CO JE DRINA, PUJC SI KOLO UKRAJINA!!! Ale slo to, ja vzdycky prehanim. Po Sukhotai jsme odjeli do Bangkoku a odtud si udelali 3 denni vylet. Je to pohoda jet jen s malym batuzkem, kde je jen fotoaparat a kartacek na zuby. .
Nejdrive jsme jeli do oblasti, ktera je protkana vodnimi kanaly, na kterych jsou trhy- ovoce, zelenina, samozrejme suvenyry- vsechno prodavane z drevenych kanoi. I varene a smazene dobroty- vari se primo na lodi. Tak to byl pohodovy vylet. Odtamtud jsme odjeli mistni dopravou (nacpany autobus bez klimatizace, venku vedro k padnuti) do Kanchnaburi. Je to misto, kde projizdela "Death Railway", kterou se Japonci rozhodli postavit za 2. sv. valky. Spojovala Thajsko s Burmou. Staveli ji desetitisice valecnych zajatcu- hlavne z Australie, taky Holandani a Anglicani a samozrejme mistni. Tady v Kanchanaburi je slavny most pres reku Kwae (kniha a film). Navstivili jsme muzeum, kde byla obrovska vystava veci, fotografii a plno faktu o tehle neslavne proslule zeleznici. Pri jeji stavbe zemrelo 100 000 veznu. Vetsinou na malarii, choleru a beri-beri. Jeden oddil v muzeu vystavoval lekarske "pomucky". Lekari (vezni) nemeli zadne prostredky, tak improvizovali. Z bambusu deleli protezy na nohy, berle, z jednoho druhu bambusu pouzivali jeho trny misto infusnich jehel, k tomu lahev od napoje jako infuzni lahev a hadicky od fonendoskopu slouzily jako infusni set. Ze slapaciho kola vyrobili centrifugu na vyrobu krevni plazmy.
Sli jsme se podivat na vlastni most, ktery jeste stoji, na pilirich jsou jeste stopy po naletech spojencu. Pres most se da jit, ja jsem to ale vzdala asi ve 1/4, protoze jit vysoko nad rekou po zeleznicnich prazcich pod kteryma je videt reka nebylo opravdu pro me. Zadne zabradli, nic. .
Odtud jsme jeli do temple, kde chovaji tygry- asi jste videli mou fotku. Velky cirkus pro turisty, ale stalo to za to. Prijimaji dobrovolniky jako osetrovatele- takze je to myslim www.TigerTemple.com nebo tak nejak pro ty, kteri by meli zajem.

Takze to byly nase posledni dny v Thajsku, ted jsme v Burme, ale o te uz dnes psat nebudu, abych vas nezavalila prilis dlouhym dopisem.

Na vsechny moc vzpominame a jsme radi za jakekoli zpravy od vas o vas!

Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++++++

19; 2/6/2010

Konecne venku z Burmy, coz znamena pristup k internetu! V Burme ve mestech je sice tu a tam internet cafe, ale yahoo nebo google budto nejde vubec otevrit, nebo v kritickou chvili se prerusi dodavka el. proudu a nez majitel cafe nastartuje generator, vse je ztraceno. Parkrat se po asi 20 minutach cekani podaril email otevrit, ale casto neslo nic poslat. Tak jsem se neodvazila psat neco tak duleziteho, jako jsou zpravy z cest a rozhodla jsem se pockat, az odjedeme ze zeme. Tak od vcera jsme v Indii, v Kalkate.
Zde jsou tedy nase "Burmese Days":
Prileteli jsme z Bangkoku do hlavniho mesta Yangon (za Britu to byl Rangun). Na co jsme byli pripraveni bylo, ze v Burme neni jediny bankomat, kde by se daly vyzvednout penize. Musi se prijet s dolary. A to tak, aby vystacily na celou dobu. Vedeli jsme, ze dolarove bankovky by nemely byt ponicene. Necekali jsme ale, ze burmska vlada je tak analni a chce pouze zbrusu nove. Cokoli je "vladni"- vlaky, vstupne na pamatky, poplatky za viza (zadali jsme o indicka viza v Yangonu), letenky do Kalkaty, byt' s Air India- musi se platit jen tema nejperfektnejsima penezma. Jednou nam na nadrazi odmitli bankovku, ktera mela ohnuty ruzek. Hostely jsou trochu benevolentnejsi, ale jakmile ma bankovka na sobe neco napsaneho propiskou, nebo ma inkoustovou tecku nebo nedej boze je trochu natrzena, tak ji nevezmou ani nahodou. Zdejsi penize- kyaty se daji ziskat pouze na cernem trhu, coz znamena v hotelech nebo ve zlatnictvich. Na ulicich to neni bezpecne- koluji povesti o zlodejinach- daji min bankovek apod. Dostalo se za jeden US$ 1000 kyatu. To je jejich nejvetsi bankovka! Litr vody stoji 250 kyatu, rejze se zeleninou tak kolem 1500. Kalisek preslazeneho rozpustneho kafe 300. To pro vasi predstavu. Jejich bankovky, zvlaste 100, 500 kyatu jsou silene hadry, derave, roztrhane, poslepovane leukoplasti. Ludvikova oblibena kratochvile byla, kdyz nam nekdo odmital vzit nase dolary, tak vytahl tu nejhorsi bankovku (kterou pro ten ucel nosil) a zacal s ni mavat a zpochybnovat jejich pozadavky na kvalitu penez.
Yangon je dost velike mesto, ale v silenem dezolatnim stavu. Kanalizace je vedena v korytech pod chodnikama, je prikryta betonovyma dlazdicema, ktere se casto viklaj, nebo jich kusy, nekdy i uplne cele chybi. Tak clovek vidi, co tam tece a do ceho muze velmi lehce spadnout. Hned vedle jsou na chodniku restaurace, kde se sedi na malickych plastovych zidlickach a vesele se ji. Casto se servirujou praseci vnitrnosti- jatra, srdce, ale i streva. Silene to smrdi. Snad hur nez ta kanalizace. Mezi tim lezej a spej psi. Ulice jsou zacpane: riksi, cyklisti, motorky a priserne narvane autobusy, mikrobusy a nakladaky. Rano se mezi tim propletaji bosi mnisi v tmavocervenych habitech, kteri chodi od domu k domu a "vybiraji" jidlo. Pres den, kdyz uz nevybiraji, tak chodi obuti- ve vietnamkach, jako vsichni ostatni. To je zdejsi univerzalni obuv. Tak jsme v Yangon pobyli par dni a vydali se vlakem na sever do Mandalay. Vl;ak jel pres noc, meli jsme lehatko. Nez jsme vyjeli, byly s nami v kupe dve mistni. Po chvili ale prisel nejaky vlakovy zamestnanec a odvedl je pryc. Mistni se s cizinci nesmeji michat. V otevrenem vlaku je to jedno, v kupe to vadi. Co kdybychom byli nejaci naseptavaci! Burmska vlada se boji a je paranoidni z jakekoli narusitelske cinnosti. Vlakem jsme potom jezdili casto. je to zazitek.
Stav zeleznice v Burme je taky kapitola sama pro sebe. Nastesti jsme vzdycky dojeli. Ale kdyz clovek vidi stav koleji, tak se divi, ze po tom neco vubec jezdi. Koleje do vlnovky ze strany na stranu i nahoru a dolu. Za jizdy se ve vlaku budto mlatis ze strany na stranu, ze se neda ani chodit, nebo to drnca nahoru a dolu. Dokonce nekolikrat jsme videli i mistni zkusene cestovatele se za obzvlast divoke jizdy modlit. Pres mosty se casto jede krokem. Dvere vagonu jsou vzdycky otevrene, okna taky. V noci se da pres okno stahnout plechova roleta s dirama. Ma to vyhodu: prodavaci hlavne jidla do vlaku naskakuji a pak vyskakuji za pomale jizdy, chybejicima oknama se do vlaku nakladaji zavazadla- jedna pani nalozila oknem 7 pytlu rejze a nekolik kanystru oleje. Dva pytle se ji natrhly a tak byla rejze vsude. Ve vlacich nikdo neuklizi, to se nechava svabum a mysim za jizdy. Kdyz vlak dojede do nadrazi a vsichni vystoupi, nastoupi nadrazni psi a probehnou vagony, kde je nechany co k jidlu. Ja uz nemam strach z "global warming", ale z "global plasting". Vsechno se z vlaku vyhazuje oknama a tak podel trate je zem pokryta plastovyma pytlikama, polystyrenovyma kontejnerama od jidla, plastovyma lahvema atd. Totez se vali vsude ve meste a ve vesnicich. Lidi asi vzdycky vyhazovali, ale driv byly obaly z bambusu, listi a jinych prirodnich materialu, ktere shnily. S [plastama to tak holt neni. Jednou jsme jeli vlakem, kde z naseho vagonu se nedalo jit do dalsiho-ten nemel dvere a mezi vagonama byla dira. Tak kluci, co chodi po vagonech a prodavaji obcerstveni vylezaji za jizdy na strechu toho vagonu za nami a prechazeli ho po strese. Samozrejme ve vietnamkach. Horsi ale bylo kdyz do naseho vagonu prisel slepej starec v hadrech s zebrackou holi a sunul se ulickou mezi sedadlama a zebral. My jsme sedeli na poslednich sedadlech. Tak jsme mu taky dali nejake penize a on se sunul dal smerem k te dire a uz stal ve dverich a malem nakracoval. Ludvik uz vyskakoval, aby starika chytil, ale nekdy na nej neco houknul a on se nastesti zastavil. Musim priznat, ze mi potom v hlave bezel scenar s dost hnusnym cernym humorem. Zvlast, kdyz starik se pak u nas oprel o sedadlo a lovil z mosny svazky bankovek, ktere po hmatu tridil a pocital.
No nic. Uz jsme nejaka vycerpana. A vy uz asi taky. A to jsme jeste nezacla s nasema "burmese days". To jsem si jen dovolila pujcit titul knihy, kterou napsal George Orwell a jmenuje se "Burmese Days". Je to pribeh, ktery se odehrava v burmske vesnici, kde zije taky par indickych uredniku. Vrele doporucujem k precteni!
Tak ja budu pokracovat zitra. Burma bude jeste par pokracovani.
Vsechny srdecne zdravime!
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++++++++

20; 2/9/2010

Burmese days 2.
Dojeli jsme z Yangon do Mandalay, noc ve vlaku jsme prezili, nevykolejili jsme! Mandalay je nastesti o malicko klidnejsi nez Yangon. Jeden den si davame budika na 3 hodiny rano (ci to byl asi napad, Ludviku?) a nechame se odvezt mistnim taxi (malinka modra mazda, kde pasazeri nesedi v kabine, ale na malicke korbicce na drevenych lavickach) do Matamuni Paya. Je to budhisticky temple, kde kazde rano ve 4 hodiny zacina obrad "umyvani Budhy". Je to obrovsky spektakl. I v tuhle silenou hodinu je tu plno lidi, sedi se na zemi pred asi 4 metry vysokou sochou budhy (chodidla nesmeji smerovat k sose, ale pryc od ni!) a za doprovodu zpevu, hudby, zvoneni na zvon a foukani do musli je telo sochy nejdriv zabaleno do roucha a potom je prineseno male leseni, na ktere vyleze mnich, k tomuto obradu specielne vybrany a zdlouhave budhovi omyva oblicej, cisti mu usi a zuby. Potom ho postrikava vonavkama a utira rucnikama, ktere dostava od lidi. Kdyz mnich po cele procedure odchazi, lide pred jeho nohy rozprostirali rucniky, aby na ne slapal. Pouzite rucniky si lide nosi domu jako svatost. Nakonec pouze muzi smeji k jiz odrouchovanemu budhovi, dotykaji se ho a pokladaji na nej tenke listky zlata. My, zeny to bohuzel smime jen pozorovat z dalky. Kdyz ranni hygiena skonci, jeste je venku tma. V temple to ale uz zije, tak si tady muzeme dat k snidani rejzi a horky caj. Mezitim se uz rozedni a uplnou nahodou se ocitame na nadhernem mistnim trhu - od ovoce a zeleniny pres zive slepice po macety. Mne jedna zena namaluje oblicej, ze vypadam jako mistni. Plno lidi tady totiz nosi na obliceji a nekdy i na pazich nater zvany "thanakha". Je ro specielni druh stromu, jehoz vetve narezou na kusy. Toto drevo se potom na hrubem kamenu nakrouha na prach a smicha s vodou na svetle hnedou pastu. Pastou se potom natira kuze- pry to ma chranit pred sluncem. Taky pri nasich toulkach mestem narazime na mistniho holice, kde se Ludvik necha oholit (po 6 mesicich!!!) a ostrihat dohola. Nejdriv ale ukazal holici, ktere nastroje smi a ktere NESMI (ostre a spicate) pouzit. Je to obrovska udalost, lidi se sbihaji, urcite mu fousy zavidi. Tady fousy nikomu temer vubec nerostou. Tak maximalne treba 5 chlupu z jedne bradavice a ty si nechavaji rust a vypada to, ze jsou na ne hrozne pysni.
Z Mandalay jedeme dal na sever do mestecka Myitkina, ktere je -slava!- jeste klidnejsi. Odtud vlakem do mestecka Hopin a odtud do Lonton, ktery lezi u jezera Indowgyi. Cesta z Hopin do Lonton je asi 35 km, ale trva skoro 3 hodiny protoze je uzka, kroucena a vede pres hory. Jedeme mistni dopravou- to znamena Toyota pick-up, ktery ma nad kabinu a korbu vysokou nastavbu ze zeleznych trubek. Cely pick-up je zaplneny kosema, bednama, slepicema v bambusovych klecich a zbozim vseho druhu a lidi sedi nahore nad tim vsim na zelezne konstrukci, kde jsou primontovane 4-5 uzkych drevenych lavicek bez operadel. Narvalo se nas tam asi 20. Cela cesta je prasna a hrbolat. Ale prasna s velkym P. Jemnounky svetlehnedy prach v asi 5-10 cm vrstve. Takze kdyz se mijime s jinym nakladakem, nebo zpomalime nebo zafouka vitr, octneme se v oblaku prachu, ktery vleze vsude. Na konci jizdy vypadame vsichni stejne: svetlehnede vlasy, tvare, saty. Vsichni maji hroznou legraci z toho, kdyz je Ludvik fotografuje a jedina cista vec jsou jejich zuby. Teda pokud nejsou do tmavocervena obarveny ze zvejkani betelovych orechu. Stastne dojizdime do Lonton, kde je podle Lonely Planet jediny hotel. Provozovany nejakou rodinou od vojaku. Hned se nas ujme chlapik z tohoto hotelu, ktery je podle nej plny (videli jsme tam jednu burmskou rodinu, takze asi abychom se nemichali) . Pry je tu ale jeste jeden "hotel" a tak nas odvadi do opusteneho domu, kde spime my jediny. Zachod je na chodbe, voda tu netece a musi se zalevat s kyblem. Koupelna je mistnost s betonovou nadrzi plnou studene vody u ktere je polozena miska. Tak se smirujeme s tim, ze tri dny holt budeme zit pokryty prachem. Ono je to jedno, protoze dalsi den jdeme po prasne ceste k Budhovi, ktery je asi 10 km daleko. Kus cesty jdeme pesky nez se nam podari nekoho stopnout. Teda spis, nez jede neco, co nas muze vzit (ne kolo, motorka nebo kravy). Posledni kousek cesty nas bere muzskej, ktery nam sam zastavil. Ridi straslivy, asi doma vyrobeny stroj, pasazery vyhnal dozadu na naklad a nas vzal do "kabiny". Ja sedela uprostred a celou dobu jsme musela drzet nohy ve vzduchu, protoze kabine chybela vetsina podlahy a mne se rovnou pod nohama tocila tyc, ktera vede od motoru nahon pro zadni kola (nevim, jak se to jmenuje). Z motoru, ktery byl vepredu trcel nahoru vyfuk a vetsinu casu na nas foukal cerne mraky diesloveho smradu. Cesta byl skvely zazitek. Budha je v jezere a musi se k nemu motorovou lodickou, ktera je strasne vratka. Ale vse dobre dopadlo a my jsme se ve zdravi vratili a po dvou dnech stejnou cestou a stejnym nakladackem odjeli zpatky do Hopin. V Lanton se asi moc turistu nezastavi, protoze deti se nas baly a schovavaly se. Chodili jsme rano na caj a kafe do malinke restaurace, kde nic nevarili, krome caje a kafe a smazenych kusu testa. To byla nase strava. K veceri jsme chodili do vedlejsiho domu, kde meli pro zmenu rejzi se zeleninou. Nejlepsi je jit v "restauraci" na zachod - projde se domem a pak po uzke lavce z bambusu asi metr a pul nad zemi se prejde dvur k malinke latrine, ktera je postavena na kulech. Na dvore se prohanej prasata, slepice, psi a pasou se na cemkoli, co najdou. Jednou jsem videla rozcilenou slepici hnat prase pryc od kurat! A to prase fakt utikalo!
Po dvou dnech odjizdime z Lanton zase stejnym zpusobem- nakladackem po stejne prasne ceste pres hory do Hopin a odtud vlakem zpatky do Mandalay, kde se ubytujeme v guesthausu, ktery ma TEPLOU vodu a muzeme se konecne umyt od toho sileneho prachu a taky vyprat!
Zdar do priste!

+++++++++++++++++++++++++

21; 2/21/2010

Burmese Days 3
Burmu uz osidim, budu psat kratce, protoze jsme uz 16 dni v Indii! Ten cas tak leti...
Po Mandalay jsme odjeli do Bagan, coz je burmska obdoba kambodzskeho Angkor Wat. Na obrovske plani jsou rozesete stavby, nejstarsi asi z 12.-13. stoleti. Chramy, male stupy apod. Neda se to obejit, mozna tak za nekolik tydnu. My jsme zvladli, co se dalo. Nekdy jsme se nechali vozit v kocarku tazenem konikem, ale vetsinou jsme chodili pesky. To se muzes zastavit kdykoli, sednout si, fotit a proklinat silene vedro. Z Bagan jsme odjeli k Mt. Popa, kde je temple pro "nats", coz jsou predbudhisticti duchove (spirits). Bylo tam stovky opic, ktere doufaly, ze jim neco dame. Nastesti nas neatakovaly, jako ty v Cambodia. Z Mt.Popa jsme odjeli do Inle Lake. Na jezere lidi bydli v domech na kulech nad vodou. Maji na kulech i praseci chlivky! Na jezere jsou plovouci zahony s rajcatama, fazolema a milionama kytek. Zahony jsou ukotveny do dna jezera bambusovyma tycema. Kvete tady rybolov- rybari jezdi na drevenych kanoich. Pri jizde stoji a zahadnym zpusobem jednou nohou ovladaji padlo- maji ho oprene o bok a dolni konec maji zahaknuty za lejtkem. Nechapu, jak se na te vratke lodce udrzi, kdyz jeste vestoje hazeji nebo vytahuji site. Dva dny jsme jezdili motorovym clunem po jezere- kolem je plno chramu a vesnic, kde rano od 7 hodin jsou trhy (taky jsme absolvovali po te, co jsme v 1/2 5 vstali), dilny, kde rucne tkaji latky, vyrabeji papir na destniky, tepaji stribro a pod. Tak jsme si uzili klidu na jezere a vratili se do Yangonu. Vlakem. Ten, co jsme s nim planovali jet nejel a tak jsme museli cekat na nadrazi asi 3 hodiny na dalsi. Udajne to byl to primy vlak, odjizdel nekdy kolem 11 a mel byt v Yangon dalsi den odpoledne. meli jsme pouze sedadla, vlak nemel lehatka. Nekdy kolem pulnoci se nam podarilo usnout, ale kolem 2. rano nas vzbudili, ze vlak dal nejede !!!!, ze musime presednout na jiny, ktery odjizdi v 5 rano. Nastesti tam ten vlak uz ale stal, tak jsme do nej vlezli, nasli si mista a usnuli. Vlak byl ve stejnem stavu jako ten prvni- spinavej, plno sedadel rozbitych, mysi, zachod silenej. Ale dovezl nas. Bylo to vycerpavajicich 30 hodin. Vypada to, ze na nadrazich v Burme plno lidi bydli. V noci jsou nastupiste plna spicich lidi- na dekach, nekdy na rohozich, v tom se propletaj prodavaci s kosema, hrncema nebo tacama jidla na hlavach a mezi tim behaj psi. Po te, co jsme vylezli z vlaku, ktery koncil, psi naskakali do vagonu a hledali jidlo, nebo spis to, co zbylo po mysich a svabech. Kdyz prijde rano, tak se lidi na nadrazich mejou,cistej si zuby do kolejiste, kojej deti a vubec delaji vse, co je potreba.
Z Yangonu jsme vyrazili na Mt.Kyaiktiyo, kde na vrcholu balancuje obrovsky kamen. Je to poutni misto, kam si kazdy Burman preje aspon jednou za zivot jet. Kamen je cely oblepeny zlatymi listecky, Ludvik, ktery jako muz smel az ke kamenu, rikal, ze ta vrstva zlata musi byt aspon 10 cm tlusta. Na vrchol jsme si vyslapli asi 12 km do kopce a totez pak z kopce, jako spravny poutnici. Zadny nakladak, kterym se da dojet az skoro nahoru! Tak nas pak druhej den bolely pekne nohy.
No a potom uz zpatky do Yangon, nejake pamatky ve meste a pak uz slava! odlet do Indie.
Jak vsichni v Burme nosej na nohach vietnamky, tak jsme v Yangon videli inovovanou nozni protezu- mela mezi prvnim a ostatnima prstama vyriznute misto, aby majitel mohl vietnamku obout! Jo! to jsem taky nepsala- muzsky nosej v Burme sukne, tzv. longyi. Je to hrozne siroka roura do ktere vlezou a vepredu udelaji dva cipy, ktere kolem sebe zakroutej a zavazou. Takze sukne je krasne siroka, muzou v ni sedet, sedet na bobku, lezet ve vlaku atd atd vcetne drepnuti si, kdyz chtej curat. Coz delaji kdekoli u cesty.
Na letisti jsme museli zaplatit pokutu, ze jsme pretahli viza o 3 dny, ale nevznikly zadne problemy, ani si nas tam nechteli nechat. Hura do Indie!
Tim konci Burmese days. Uz to ke konci bylo asi trochu zmatene a napreskacku. Ale uz je to pred dlouhou dobou a vzpominky zacinaji byt vytlaceme zazitky v Indii. O tech priste! Snad to vsechno dozenu.
Moc zdravime a vzpominame.

+++++++++++++++++++++++++

22; 2/24/2010

INDIE
Stastne pristavame v Kalkate, uz je vecer a tma (5. unora). Tak najdeme taxika, ktery nas odvazi na nejblizsi stanici metra, ktera se jmenuje DumDum. Metro je prazdne, protoze je to konecna stanice a tak si sedame na volnou lavici, vlak se trochu zaplni a jedeme. Postupne se vagon vic a vic zaplnuje, az neni jedine mistecko volne. V tu dobu Ludvik zjistuje, ze sedime na lavici, kde je cedule "Only For Ladies". Totez je napsano nad lavici naproti a fakt, sedi tu jen zensky. Muzsky sedi jinde. Dokonce ani mezi lavicema, ktere jsou jen pro zeny, muzi nestoji!!! My s Ludvikem ale zustavame sedet a vylezem az na nasi stanici. Tak nevim, jestli si na sedadlo po Ludvikovi nejaka zena sedla. Najdeme i volny pokoj v hotelu (hodne jich je plnych) a jdeme spat. Rano se vrhame do mesta. Kalkata je zbesila a krasna zaroven (aspon ta oblast, kde bydlime). Uzke ulicky, kteryma se propletaji taxiky, auta, motorky, moto-riksi, kola, cyklo-riksi, riksi tazene behacem. Vsichni se vyhybaji psum, kravam, kozam. Lidem ne, ti musi uskakovat. Vsichni troubi, cim vic, tim lip. Na chodnikach jsou obcas vodni pumpy, u kterych se rano muzsky mejou, cisti zuby a perou si saty. Vsude stanky s jidlem, ji se z kovoveho talire pravou rukou. Rejze, curry, zelenina...-vsechno se to prstama promicha a uhn'aca a pak se to rukou ji. Leva se jidla nesmi dotknout. Tyhle stankove dobroty se jist neodvazujem, zvlast po te, co navstivime par trzist a vidime par reznickych obchodu . V Indii se velmi rychle stavame vegetariany. Jdeme se podivat na Memorial kralovny Viktorie. Je to obrovska stavba v zahrade, byla dokoncena az 20 let po kralovnine smrti. Uvnitr je vystava obrazu, zbrani, ale hlavne starych fotografii z Kalkaty, jak vypadala za Britu. Jsou tu i krasne popisy a dopisy Britu a z jednoho dopisu se dozvidame, ze v jednom z domu, kde bydleli 4 Briti, bylo zamestnano 110 sluhu!!!! To zaujalo hlavne Ludvika. Bylo tu presne popsano, jak rano jeden prijde pana pozdravit hned, kdyz uslysi zpoza dveri loznice , ze je pan vzhuru, pak prijde dalsi pomoct s oblikanim, dalsi prijde holit, dalsi sluhove zarizuji snidani, jeden ma dokonce funkci "chladic napoju". Kdyz se nekam jede, tak jeden coolie (kuli?) bezi vepredu pred nositkama atdatd. No, neni to uzasne? Jdu zpatky do hotelu a umeju odpadkovy kos, abych mohla vyprat to nejnutnejsi (umyvadla nemaj spunty). Jeden den se vydame podel reky, co proteka mestem a jmenuje se Hooghly. Na jejim brehu jsou stovky lidi, ktere se koupou, mejou, perou...No ale ta voda...Na kvetinovem trhu obdivujem hromady kvetu z afrikanu, kterre se navlikaji do dlouhych girland. Ty pak visi ve chramech, v domacnostech a vsude. V Kalkate ludvik nachazi hotel Fairland, kde bydlel pred mnoha lety. Tehdy byl levnejsi... . Tak si tu aspon 2x dame snidani. Hotel patri 84 lete pani puvodem z Armenie, ktera se jako mlada provdala za Brita, ktery v Kalkate pracoval. Pak z Indie odjela, ale vratila se zpatky a otevrela hotel. Za Ludvikovy minule navstevy tu cisnici a zamestnanci chodili v bilych rukavickach a nosili serpy pres hrudniky. To uz ted neni, ale konvice s cajem a kavou jsou prikryte latkovyma kabatkama (nemuzu si vzpomenout cesky nazev), aby nechladly a mame k toustum OPRAVDOVE maslo a pomerancovou marmeladu ! (po ztuzenem oleji v Burme, ktery nam byl nabizen jako maslo je to jako sen!!!) Jeden den se vypravime k domu Matky Terezy. Ludvik me premluvi, ze si kazdy pronajmeme riksu. Mne se nechce, protoze mam blby pocit, kdyz vidim hubeneho boseho starika, jak za sebou tahne kocarek, v kterem truni madam Burgetova a nezucastnene se diva, jak starich supi a dycha hur a hur. Ludvik me ale prebil argumentem, ze kdyz riksou nepojedu, tak starik nic nevydela a pujde vecer spat hladovej. No, s tim jsem argumentovat nemohla a tak jsem teda jela. Jizda to byla plna hruzy, protoze chvilema muj bosy starik utikal s riksou v protismeru. Ale byl sikovnej- dela to asi celej zivot. Nikde me nevyklopil, sam nebyl prejetej a vecer sel spat s plnym brichem. Dum Matky terezy funguje jako muzeum, je zde jeji hrobka, ale zaroven je to i aktivni klaster, potkavame tu plno jeptisek. Cestu zpatky uz nejedeme, ale jdeme pesky pres muslimskou ctvrt, ktera jenom kypi zivotem.
Lidi jsou v Indii strasne mili, zdravi nas, usmivaji se a jsou strasne pratelsky. Krome "touts", ktery se sdruzujou kolem hotelu a vnucujou svoje sluzby. Ty jsou protivny a neodbytny.
Je tu uplne jine ovzdusi v porovnani s Burmou. Demokracie ma opravdu neco do sebe. Ale co jsme tu taky nevideli: komunistickou demonstraci! Kalkata je ve state West Bengal, kde se dostali k moci pri minulych volbach komunisiti- diky svemu populistickemu programu ziskali venkov (haha- neco nam to pripomina, zejo) a vyhrali. Nastesti federalni vlada v Indii je demokraticka a ma nad stani vladou navrch. Taky jsme slyseli, ze v pristich volbach uz to komunisti nevyhrajou, lidi jsou na ne nastvany.
Tak. To byla prvni indicka zprava. V pristim dopise pojedeme na sever do Darjeelingu.
Namaste,
Zdena a Ludvik

+++++++++++++++++++++++++++++++++

23; 2/25/2010

Vyuzivam fungujiciho internetu. Jsem s psanim zprav nejak pozadu a zacinam zapominat, co se kde udalo a kde jsme byli.
V Kalkate se nam podarilo koupit listky na vlak do Darjeeling. Neni to uplne jednoduche. V oblasti, kde byl nas hotel bylo sice plno cestovnich kancelari, ktere nabizeji obstarani listku na vlak, ale prirazeji si k cene neunosne priplatky. tak jsme se vydali po svych do zeleznicni kancelare pro cizince. Kdyz chceme koupit listek, musime nejdrive vyplnit formular: jmena, pohlavi, vek, cislo pasu, cislo vlaku (jak to mam vedet, kdyz nevim jake vlaky kde jezdi?), datum, cas, jakou tridu vagonu, jake chceme luzko- nahore ci dole, jestli chceme jidlo. S formularem pak k panovi za pultem a ten listky vystavi. Vlaky jsou vetsinou vyprodane, ale existuje tu jakasi turisticka kvota- urcity pocet listku je schovan pro turisty. Kdyz je i kvota plna, da se jit na tzv. cekaci list a doufat, ze nekdo listek vrati. Nas vlak jede v 10 vecer a nastupiste je narvane lidma s neuveritelnym mnozstvim zavazadel, ze by ani spendlik nepropadl. U vstupu na nastupiste visi na nastence vytistene seznamy cestujicich serazene podle cisel vagonu. Stejne seznamy jsou prilepeny na kazdem vagonu, kdyz vlak konecne prijede. tak vime, kam nastoupit. Usadime se ve vlaku, ktery je uzasny proti tomu, co jsme zazili v Burme. Nema sice kupe, jen oddily se zaclonama a pod nasim sedadlem bydli mys, ale i tak. Pres noc si v klidu dojedem do New Jalpaiguri, coz je male mestecko na sever od Kalkaty. Odtud pokracujeme malinkym horskym vlackem zbylych 85 km do Darjeeling. Koleje maji rozchod asi 50 cm, vlacek ma 3 male vagonky ve starem stylu a tech 85 km zdolame za 8 1/2 hodiny. Zvladneme totiz vystoupat temer od 119 mnm do 2134 mnm. 2 kilometry prevyseni! Zeleznicni trat se kroutila podel uzounke silnicky a casto to ani nemohla vytocit a vedla cik-cak, se slepym koncem a vyhybkou.Zase hledame bydleni za tmy. Darjeeling lezi na prikrem svahu takze kamkoli se jde, je to prudce dolu nebo prudce nahoru . Malo kdy po vrstevnici. Kolem jsou nedohledne cajove plantaze. Je ale s podivem, ze caj se malokde da objednat. Spis preslazene kafe s mlikem nebo masala caj. Nas hotel je studena vlhka dira, spime ve fleeskach, kalhotech a pod 2 dekama. No neco pres $5 za noc, clovek nemuze chtit zazraky. Druhy den si kupujeme cepice a dalsi noc je o malinko lepsi. Ze uz tu Ludvik byl pred mnoha a mnoha lety, pamatuje si tu na hotel (jako v Kalkate). Jdem se na nej podivat, je to klasicky zase britsky hotel, jmenuje se Planters' Club, v prizemi puvodni mistnost s biliarem a krasnym klubovym nabytkem, fotky horolezcu Mallory a Irvin z roku 1924, kdyz sli odsud na Everest, dokonce tu visi i jejich kyslikova lahev. Jak jsme tak zmrzli, tak se prestehujeme do pokoje, ktery ma extra pokojik jako satnu, velikou koupelnu s hORKOU vodou a (svete drz se) loznice ma fungujici KRB!!! . Vecer nam je nejen zatopeno v krbu (v 19:00, jak si reknem), ale ve 20:00 presne jsou nam prineseny ohrivaci lahve naplnene horkou vodou . V Darjeeling zadame o povoleni ke vstupu do indickeho statu Sikkim, ktery je na sever nad Darjeeling. Kdyz jde o administrativu, v Indii se nic nebere na lehkou vahu. Musime jit do dvou kancelari, ktere jsou asi 3 km od sebe. V prvni kancelari vyplnime formular se zadosti. Zase dotazy typu jak se jmenoval otec po duvod nasi cesty do Sikkim. Pan za stolem si vsechno prepise do tluste knihy, nas formular orazitkuje a posle nas do druhe kancelare. tam se na orazitkovany papir jiny pan podiva, vse prepise do tluste knihy, orazitkovany formular nekam zalozi a nam da jiny papir, kde napise nase jmena, cisla pasu, datumy od kdy do kdy do Sikkim muzeme a da nam dalsi razitko, ktere dostanem i do pasu. tady ta druha kancelar byla jak ze sna. Nebo z Kafkova Procesu. V kancelari byly dlouhe stoly, zidle, skrine, police a jiny nabytek a vsechno bylo zavaleno vysokanskyma horama papiru: tlustych spisu, desek, svazku, jednotlivych nebo svazanych provazkama nebo prepasany gumickama. V ruznem stupni stari- podle vrstev prachu. Za dvemi stoly sedeli dva panove, skoro za papirama nebyli videt a v klidu si o necem povidali. No ale to neni nas problem, my odskotacime s povolenim k navsteve Sikkim. Jesteze nejsme z Rude Ciny, protoze Sikkim (a Indie) si je do statu Sikkim nepusti (Cinani si tuto oblast chteli v minulosti zabrat). tak to je nas pobyt v Darjeeling, za slunnych dnu vidime zasnezene a zaledovane himalaje, (nejde mi napsat velke h ani t, klavesnice stavkuje), hlavne 8598 metru vysokou Khangchendzongu, ktera je uzasna.
takze pred cestou do Sikkim se rozloucim, napisu zas za par dni.
Namaste,
Zdena

+++++++++++++++++++++++++++++++++

24; 2/27/2010

Odjizdime z Darjeeling, ktery je cely oveseny transparenty a popsany napisy "Gorkhaland". Zije tu velika mensina gorkha (gurkove), kteri chteji svuj vlastni stat v ramci Indie a uz leta o to usiluji. Stat Zapadni Bengal ve kterem se momentalne nachazeji o tom nechce ani slyset, protoze oblast Darjeelingu je bohata cajem a turismem a prinasi nezanedbatelne sumy do statni pokladny. Ghurkas jsou vyhlaseni bojovnici, bojovali jako zoldaci v britske armade uz v 19. stoleti a vzdycky byli k Britum loajalni. Jsou slavny svyma nozema- khukuri knives, se kteryma delaji vsechno od prerezavani pupecni snury novorozence po parani brich nepratel.
Takze odjizdime. Jediny zpusob transportu dal na sever je dzipama. Nejezdi tu autobusy ani vlaky. Oblast je hrozne hornata, az tak do 2000 mnm, je to uz podhuri Himalaji. Nejsou tu ale "hory", ale vysoke a uzke hrebeny, mezi kteryme jsou uzka a hluboka udoli. Takze silnice jsou uzounke a strasne klikate, nekdy je problem se vyhnout s jinym dzipem. A mame "uchvatne" pohledy dolu do udoli , silnice nemaji zadna svodidla a patniky jsou asi 15 cm vysoke. Dzipy jsou uzpusobene k transportu co nejvetsiho poctu cestujicich. Vetsinou maji tri rady sedadel. Kazda rada je normalne pro tri lidi, ale listky se prodavaji pro ctyri lidi. Takze i vedle ridice sedi tri dalsi lidi a ridic je namackly na dverich a jen taktak dosahne na radici paku. O pedalech ani nemluve. Je to docela na nervy, jet po vysokych ubocich, dole propast a ty sedis jak sardinka v narvanem aute a premyslis, jestli drncava jizda ti setrese batoh ze strechy. Nastesti vsechny cesty po Sikkim jsme zvladli bez uhony.
Prvni den jsme dojeli do Pelling. Vypadli jsme z dzipu, Ludvik se sel podivat po ubytovani a ja si sedla na plutek u silnice a hlidala batohy. Po hruzyplne jizde jsem si stastne zapalila cigaretu, asi 5 metru od dvou policajtu. Behem minuty ke mne jeden prisel a upozornil me, ze ve statu Sikkim se nesmi kourit na verejnych prostranstvich, jinak pry budu platit pokutu 200 rupii. Tak jsem se omluvila, cigaretu jsem uhasila a kdyz jsem se otocila, tak za mnou byla obrovska cedule o zakazu koureni. . Ludvik se mi potom smal, az se za bricho popadal, strouhal mi mrkvicku a jen litoval, ze me rovnou nezatkli. Fakt se NIKDE kourit nesmi! (Ja si ale vzdycky nejak poradim .
Rano me Ludvik vyburcuje v 6 hodin, abych sla ven se podivat na rozedneni se nad Himalajema. Je uplne jasno, na rozdil od behem dne, kdy hory byvaji castecne v mracich. Presuneme se dzipem do male osady u Khecheopalri Lake, kde se vyskrabeme na kopec s monastery. Vecer je zase strasna zima. Vecerime v nasem guesthausu a krome jidla nam prinesou velikou zeleznou misu plnou zhaveho popela a soupnou nam ji pod stul jako toeni. Ja si dam mistni "pivo" z prosa.(cervene proso se uvari, potom se k nemu pridaji kvasnice a necha se zfermentovat. Smes se da do uzkeho korbelu, a zapichne se do ni brcko, ktere ma v dolnim konci male sterbiny, aby se do nej zrna prosa nedostavala. Smes se zaleje horkou vodou, vypije, zaleje, vypije...Prvni zalivka je docela silna, pak ty dalsi uz slabnou) Dalsi den odchazime s batohama pres hory pesky do vesnice Gayzing. Slapeme nahoru a dolu po strmych svazich asi 6 hodin. Cestou jsme potkali procesi nesouci na bambusovych nositkach sochu Buddhy pro nove monastery. Buddha byl cely zabaleny v krasne latce. Musel byt silene tezky, protoze ho nesli ctyri strasne funici zpoceny muzsky a jeste dva ze stran pomahali. Mnisi nenesli nic. Den pobydem v Gayzing, kde je stare monastery a dalsi den se presuneme do Ravangla se zastavkou v klastere, ktery je zasvecen "bon" nabozenstvi. To bylo predbudhisticke, budhismus ho potom tak nejak zavzal do sebe. (snad je to spravna informace). Na dvore mnisi rucne tiskli prayer flags, praporky se svatymi texty. Rano odjizdime do nasi uz posledni zastavky v Sikkim, do hlavniho mesta Gangtok. Mesto je zase postavene na prikrem srazu, takze nahoru-dolu-nahoru-dolu. Aspon se podivame do ZOO, kde mimo jine maji snezneho leoparda a tibetskeho vlka (ten je fakt krasnej). Opoustime Sikkim, jedeme do mestecka Siliguri, uz zase v Zapadnim Bengalu.
V Siliguri se musime dopravit na vlakove nadrazi. Jedeme cyklo-riksou. Je to zase zazitek hruzy. kdyz se nas slapac propleta nacpanyma ulicema, vyhyba se krave, ktera lezi v krizovatce a blokuje provoz, nebo dela "mysky" primo pred nakladni auta. Nadrazi je taky zazitek. Jsme tu o hodne driv a sedime pred nadrazni budovou, kde jsme atakovani desitkama zebraku nejruznejsich vekovych kategorii a telesneho postizeni. Deti maji nacvicene smutne uprene pohledy a rukou s prstama do spetky ukazuji nejdriv na pusu a pak na bricho. Nektere se k tomu jeste opiraji o hul. Doufam, ze si o mne nebudute myslet, ze jsme nejaky cynik a necita. Ale zadne dite nevypada podvyzivene. Spinavy, obleceny v hadrech, vlasy speceny v dredach, to jo. Ale taky plne tvaricky a ani jedno trcici zebro. Kdyz uz jsme na nastupisti, k Ludvikovi prijde chlapecek obleceny jen v roztrhanem tricku, ktere ma oblecene jako sukni (vystrih ma kolem pasu) a ukazuje na zbytek pepsi v lahvi, kterou ma L v kapse batohu.Tak mu ji L da, chlapecek ji vypije a pak se asi 10 minut vali v prachu a spine na nastupisti. Tak nevim, jestli mel z te Pepsi nejaky zachvat ci co...No, nastesti nam vlak uz jel. jedeme zase pres noc, tentokrat ve vagonu, kde jsou lehatka tri nad sebou. Vylezt az pod strop na to nejhorejsi je docela gymnasticky vykon. K veceri dostanem od nasich spolunoclezniku roti a domaci syr, ktery je strasne dobrej, ale hrozne pali. Jako skoro vsechno tady. Tak dobrou noc, budu pokracovat priste.
Jedeme do mista, kde byl osviceny Buddha a ktere je pro budhisty nejsvatejsicm mistem a sjizdeji se sem nejen z cele Indie, ale taky z Nepalu, Tibetu, Bhutanu, Sri Lanky...
Zdravime Zdena a Ludvik

+++++++++++++++++++

25; 3/4/2010

Prijizdime do mesta Bodhgaya ve state Bihar, jak jsem v minule zprave ohlasovala. Je to poutni misto pro budhisty. Pred asi 2600 lety zde byl princ Siddharta Gautama osvicen kdyz sedel pod bodhi stromem a stal se Buddhou. Misto, kde sedel se nyni nachazi v obrovske zahrade. Zahrada je ctvercova, smerem doprostred se snizuje a vprostredku "na dne" je postaveny temple a stoji zde bodhi strom (ficus religiosus), ktery je uz nekolikatou odnozi puvodniho stromu. Po vnitrnim obvodu zahrady jsou nad sebou dve terasovite chodniky. Cela zahrada je od otevreni (v 5 rano) do zavreni (9 vecer) porad plna poutniku, ze kterych je vic nez polovina mnichu. Procesi jich porad chodi dokola po chodnicich, plno jich sedi kdekoli v zahrade, tvari ke stromu a medituje a modli se. Dale jsou tady postavene drevene modlici platformy, o neco vetsi nez postel, zvednute v hlavove casti asi 30 cm nad zemi, ktere miri taky ke stromu. Mnich stoji pred platformou, jde do drepu, ruce polozi na latkove "polstarky" a sklouzne jakoby ve kliku dopredu, az lezi na brise, tam spoji dlanema ruce nad hlavou a pak zase se "vytahne" pres drep do stoje. To opakuje hodiny! (v anglictine je to "prostration"). Vidime i nekolik mnichu, kteri se timhle zpusobem posunuji po obvodovych chodnicich. ...Tri kroky- drep-skluz-do stoje-tri kroky-drep...Neni divu, ze jsou tak hubeny. Nekteri mnisi tu travi cele dny i tydny a smi zustat i pres noc. Takze vidime plno mnichu nehybne sedet se zkrizenyma nohama, nekteri celi i s hlavou zabaleni v rouchach, jini maji prinesene malicke kopule- jeko vnitrni cast stanu- moskytiery, protoze komaru je tu vecer plno. Pod svatym stromem porad ciha plno lidi na padajici listy. Je to obrovska trofej. Kdyz sem jdeme dalsi den uz na patou ranni, Ludvikovi se jeden podari ukoristit. Byl rychlejsi nez vsichni ostatni. Kolem kmene stromu je ohrada a ja jsem videla pani, ktera mela drat s hackem na konci a mezi sloupky ohrady se snazila listy pritahnout hackem. Jak ji policajt hnal! Jedne pani, ktera mela listu cely vejir mi rikala, ze je z Kathmandu z Nepalu a veze je jako darky domu. Pred vchodem do zahrady je nejen plno stanku se vsim moznym, ale taky rada sedicich zebracek a mezi tim pobihaji deti, ktere chteji penize. Jejijch oblibeny trik je ukazovat na fotoaparat a volat "kamera,kamera" a chtit penize za vyfotografovani. Koncime tim, ze jim reknem, ze je vyfotime, ale ze ONI nam za to musi zaplatit. To je vetsinou odradi a daji pokoj. Poradek zajistuji policiste, kteri jako vsude v Indii chodi s bambusovou holi, jako rakoskou. Maji docela respekt. Ja se nedivim. Ta hul vypada pekne nebezpecne. Kdyz s ni i jenom pohrozej na prilis doterne deti, tak ty se rozprsknou, jen se za nima prasi...
Jedeme se podivat do Dungeshwari jeskyne, kde Buddha stravil nekolik let hladoveni a zizneni, nez odesel a byl osvicen v Bodhgaya. Jedeme moto-riksou, protoze je to asi 12 km daleko a projizdime nekolik vesnic. Vsude na zdech a strechach domu se susi do placek vytvarovana kravska lejna na topeni, cestu nam nekolkrat blokuji lezici kravy nebo kozy, domy jsou vetsinou postaveny z hliny. Cestou do kopce k jeskyni nas atakuji deti a prosi o "biskit", hned vedle jsou prodavaci susenek. Malem to vypada, ze maji nejakou dohodu. Vyhybame se i nekolika tlupam opic, ktere nastesti nejsou utocne. (jako na Angkor Wat v Cambodia).
Tim uz nase navsteva Bodhgaya konci a odjizdime vlakem do Varanasi.
Mame mistenky, na nasich mistech sedi dva panove. Tak je odsoupnem, sednem si na sva mista proti sobe a na sedadla, ktera jsou urcena pro tri si jeste prisedne asi 6 dospelych a 3 deti, z nichz jedno povesi do prinesene houpaci site nam nad hlavy. Takze na mistech pro sest je nas celkem 10 dospelych. Kdyz prijde pruvodci, tak Ludvik mu rekne, at zkontroluje listky tech dvou panu a ejhle! Panove mistenku nemaji a tak je pruvodci vysoupne a nam vsem se aspon trochu ulevi. Cesta nastesti trva jen par hodin. Z nadrazi je do mesta Varanesi asi 45 minut. O nasich zazitcich tam budu psat priste.
Jsme OK, zdravi na tele i na duchu, Indie je Indie.
Zdar. Napiste, co je noveho!

++++++++++++++++++++++++

26; 3/5/2010

Uz jsme ve Varanasi. Ja se jen modlim, abych pri zdejsim "holi festivalu" nemusela nikoho zachranovat, jako v Bodhgaya: plouzime se tam jeden den s Ludvikem po prostranstvi pred vchodem do zahrady s Buddhovym stromem a vidime sroceny dav kolem na brise lezici zeny. Jeden muz ji strika do obliceje vodu a ona nic, ani se nepohne. Nekdo ji zvene ruku a ta bezvladne padne zpatky na zem. Tak tam vsichni tak stojej. Mne to neda a tak tam jdu. Nastesi ji najdu puls a tak zkusim stary osvedceny trik- hezky hodne zaryt prsty za uhel dolni celisti a pani se v mziku probouzi a seda si a dav jen vydechne. Ja si vesele odskotacim.
Holi, jinak take festival barev se slavi na jare pri poslednim uplnku lunarniho mesice Phalguna (je to komplikovany jak velikonoce).Slavi ho budhisti, hinduisti, sikhovea jini. Hlavni den, holi se slavi tak, ze lidi po sobe hazeji praskove barvy nebo obarvenou vodu. Noc pred tim se v noci pali ohne (i v uzouckych ulicich ve meste).
I kdyz prijizdime do Varanasi 2 dny pred festivalem, pri nasi vecerni jizde moto-riksou z nadrazi do hotelu na nas nedko hodi dovnitr do riksi igelitak plny fialove barvy. Tak prijizdime nejen s fialovyma satama, ale taky jsme celi fialovy v oblicejich! Ubytujem se, nastesi tece voda a dokonce i tepla, tak to trochu smyjem. Saty nechame, nema cenu je cistit s tim, co nas teprve ceka. Guesthouse, kde spime je primo nad rekou Ganges, nad kterou sviti skorouplnek jak lucerna. Asi v 11 vecer se ulozime a za chvilku slysime pod oknama, kde vedou schody dolu k rece diskutujici a kricici muzske hlasy a divne tupe rany. Chvili to poslouchame "z ukrytu", ale pak nam to neda a vylezeme na terasu hotelu. Co nevidime! Sest chlapu se snazi dopravit mrtvou kravu k rece. Ty rany byly z toho, jak ji nechali skutalet po schodech, kterych je asi 40 ! Pod schodama ji uvazali na nohy lana a tahli ji k dalsim, uz kratsim schodum, kde se kutaleni opakuje. Nakonec ji dovlekli az na breh a pak do reky. Kdyz je krava asi 5 metru od brehu, tak odvazou lana a jdou pryc. My jdem spat. Kravy jsou svate, nesmi se zabit,ani se nesmi jist. Toulaj se volne mestem. neni nejprijemnejsi, kdyz v ulicce siroke na rozprazeni rukou jde proti tobe rohata krava nebo jeste lepsi, bejk.
Rano nas celkem brzo probudi tentokrat jine rany. Kouknem z okna: v rece u brehu na kamenych platformach sedi plno muzskejch a perou pradlo- mlati s nim o kameny. Tak vstanem a jdem courat podel reky. Lidi perou pradlo a koupaji se kus od primo do reky vytekajici kanalizace.
Varanasi je jedno z nejsvatejsich mist v Indii. Hindu poutnici prichazeji ke Ganges, aby zde v rece umyli sve celozivotni hrichy, nebo aby tu spalili sve zemrele.. Zemrit zde je pro hinduisty obrovsky dulezite. Zajisti to osobe tzv. moksha, neboli osvobozeni z kruhu rozeni se a umirani.
Dojdeme k mistum, kde se mrtvi spaluji. Telo zabalane v latce (vetsinou zlate) je prineseno na bambusovych nositkach, ktere nesou tzv doms (dom je ze Zapadniho Bengalu, clen nizke kasty). Telo se s nositkama trikrat ponori do Ganges a potom se polozi na drevenou hranici a zapali. Kdyz je kremace hotova, zhava hranice se postrikava vodou z reky (ktera je svata) a popel se potom sebere a myslim, ze preda pozustalym. Kolem horicich hranic, kterych jsme v jednom miste videli asi 10 stoji nebo sedi na schodech pozustali, ale i kdokoli. V tom vsem volne chodi kravy a psi. Vzadu jsou obrovske hromady dreva, ktere si rodina pozustalych kupuje na vahu. Ruzne drevo stoji ruzne. Mozna to vsechno zni strasne morbidne. Ale kdyz to clovek pozoruje, vubec to divne neprijde. Naopak, klidne, prirozene a dokonce bych rekla i celkem dustojne.
No nic. Tak uz je HOLI. Vecer predem nam nasi ubytovatele reknou, ze v noci je ve meste nebezpecno, ze vsichni pijoupri paleni ohnu a ze nam v 10 vecer zamknou mriz v hotelu a ven nas nepustej. Otevrou az dalsi den v poledne, kdyz uz je po vsem, i po hazeni barev. Co se da delat. Tak aspon celej vecer hazime barevnou vodu v malinkych pytlickach na mistni omladinu, ktera se srocuje pod nasi terasou a oni nam to vesele oplacej. Rano pak po snidani vypukne obrovska bitva u nas v guesthousu. Ludvik se chytre schova do pokoje a ja utecu za nim, kdyz jsem uplne mokra a mam celej oblicej cervenej od barvy a u tricka nemuzu rict, co byla puvodni barva.
Ve 12 je konec a tak se jdem podivat ven. V rece stovky lidi smyvaj barvy a perou saty, az je Ganges cervena a fialova. Docetli jsme se, ze voda bezpecna pro koupani muze obsahovat max. 500 fekalnich koliformnich bakterii na jeden litr. Vzorky z Ganges jich maji 1,5 milionu!!!!!!!!! Imunitni zdejsich lidi musi byt uzasne silny.
Odjizdime do Agra, uklidnit se u Taj Mahal.Varanasi bylo uzasne. Ostatne jako cela Indie, doposud.
Zdravi Z a L


++++++++++++++++++++++++++++++++++++

27; 3/12/2010

Prijizdime do mesta Agra, ktere je ve statu Uttar Pradesh (stejne jake Varanasi). Zde je ten slavny Taj Mahal.
Taj Mahal zacal stavet v roce 1631 mughalsky emperor Shah Jahan jako memorial pro svou druhou zenu, Mumtaz Mahal, ktera zemrela pri porodu jejich ctrnacteho ! ditete. Cely komplex byl dokonceny v roce 1653. Zanedlouho pote byl ale Shah Jahan svrzen svym vlastnim synem a uveznem v Agra pevnosti, odkud se po zbytek jeho zivota mohl na memorial zemrele zeny jenom divat z okna.
Tak si uzivame architektury a konecne i trochy klidu. Ludvik totalne vyvedl z miry skupinku ceskych turistu, kteri pozovali pred Taj Mahalem, aby na fotkach vypadali, ze ho drzej na dlani apod. Ludvik s kamenou tvari velmi nahlas prohlasil: "To je lepsi nez ty Hradcana, zejo?" Zacli se po nem divne koukat a tak to Ludvik jeste zazdil tim, ze zacal rozvijet teorii, ze by se Hradcany mohly zbourat a misto nich postavit Taj Mahal. To ja uz jsem prchla ze sceny a tak nevim, jak to cele dopadlo.
Zrovna tak, jako ve Varanasi je tu plno opic, ale daji cloveku pokoj. Ve Varanasi se jich par shromazdovalo na strese naseho guesthousu. Jednou vecer, kdyz jsme vecereli uz za tmy na terase, tak jedna opice se usidlila hned vedle stropni lampy na betonovem soklu a strasnou rychlosti sbirala a konzumovala hmyz, ktery sedel kolem lampy. Az do chvile, kdy si jeden z korejskych hostu polozil na stul par rajcat. Opice to zblejskla, velmi rychle sesplhala dolu, preskakala pres nakolik stolu vcetne naseho ke korejskemu a nez kdokoli stacil cokoli, ukradla dve rajcata a pryc.
Ani vyhybani se kravam v uzkych ulicich uz neni problem. Jen si musi clovek vyhlidnout, kdy a kam sviha ocasem, aby jednu neschytal. A ze se ten ocas plouzil buhvi v cem.
Zase vlakem, jak jinak odjizdime do Delhi (Dilji?). Je to zvlastni pocit cist, ze to ci ktere mesto ma 12.8 milionu obyvatel (Delhi). Tady se zdrzujeme par dni, shledneme nejake ty pamatky a odjizdime do mesta Amritsar ve state Punjab, poutniho mista pro prislusniky nabozenstvi "sikhismus".
V Amritsar se nachazi nejsvatejsi chram sikhu, Golden Temple. Sikhove se poznaji strasne snadno, protoze muzi nosi nadherne turbany nejruznejsich barev. Neni to jenom takovy nejaky pruh latky omotany kolem hlavy, ale velmi elegantni vec. Vyzvedeli jsme, ze pruh latky, ktery turban tvori je asi 7 metru dlouhy a ze umotat ho trva 15-20 minut. (kazde rano!!!!! Boze!) Barvy jsou od bile pres zlutou, ruzovou, cervenou, modrou po zelenou, cernou, fialovou... Bara nic neznamena, je to ciste osobni preference. Nekdy jsme si vsimli, ze turban ladi s kosili, jindy s oblecenim zeny. Sikhove maji 5 kakkars (znaku): kesh (nestrihane vlasy a neholene fousy, symbolizujici svatost), kangha (hreben na nestrihane vlasy), kaccha (volne spodky symbolizujici slusnost), kirpan (savle nebo mec, kterou nosi u pasu-i nektere zeny- symbolizujici silu a dustojnost) a karna (ocelovy naramek jako znak odvahy). Savle je nakdy dlouha, jindy je to jen asi 20 cm dlouha zahnuta dyka u pasu.
Tak stravime plno casu v Golden Temple, kam se musi s pokrytou hlavou a bez bot a pred vstupem se prochazi malym bazenkem, kde se bose nohy osplouchaji. Sikhove nejen splouchaji nohy, ale vodu z bazenku si nalevaji na hlavu a nekteri ji i pijou! V nadvori templu je velika nadrz a pres nej vede mostek do vlastniho zlateho chramu. Kolem nadrze se stale prochazi plno lidi a v nekolika mistech se do vody obradne ponoruji. Muzi primo na verejnosti: shodi saty a v jejich "volnem pradle" a s dykou kterou si privazou na turban se ponorujou. Zeny maji vyhrazenou budku, aby na ne nikdo nevidel. V hlanim templu sedi guru, ktery nepretrzite cte ze sikhovske svate knihy.
Dale je v arealu templu verejna jidelna, kde denne pripravi pro poutniky a navstevniky chramu asi 60 000 jidel. Jidlo je zdarma, prispevky jsou vitany.Tak se jdeme na to podivat. U vchodu k jidelne dostaneme nerezovy talir, lzici a misku a jdeme do obrovske haly, kde se sedi v radach na zemi. Ulickama chodi roznaseci- s kosem chlebovych placek, s kbelikem, z ktereho naleva cockovou polivku, s konvi plnou vody (ne pro nas, my jen lahvovou). Ji se na etapy, vpusti nas dovnitr par stovek a jakmile je po jidle, vsichni odnasime svoje nadobi, do haly vbehnou uklizeci a setrou podlahu a uz vbiha dalsich par stovek hladovych. Nadobi odevzdame a to myjou dobrovolnici u dlouhych koryt plnych vody. Je to giganticka operace, ale vypada to, ze funguje skvele.
V roce 1984 se sikhovsti separatisti chteli oddelit a vytvorit svuj vlastni stat Khalistan. Indira Gandhi poslala do Golden Temple armadu (tanky jezdily po svatych mistech) a hodne bylo poniceno a dost lidi zabito. Kratce nato byla Indira zavrazdena svyma dvema bodyguardama, kteri byli sikhove.
V Amritsar je jesta jedna vec, kterou si nemuzeme nechat ujit. Jedno odpoledne se vydavame k hranicnimu prechodu s Pakistanem asi 30 km od Amritsar. Kazde odpoledne se tu odehrava ceremonie "uzavirani hranice" se stahovanim vlajek a zaviranim brany. Na obou stranach (indicke i pakistanske) jsou postaveny tribuny. Indicka je zaplnena detma, muzskyma, zenskyma v barevnych sarich, na pakistanske jsou videt cerne burky a muzsky v bilych kaftanech s bilejma cepickama. Nez cela ceremonie zacne, hraje muzika, lidi tancujou, mavaji vlajkama a obe strany se snazi prekricet tu druhou. U nas se vola "Hindustan zindabad" (Long Live India). Pak zacne vlastni ceremonie. Ze straznice vydupe nekolik vojaku ve slavnostnich uniformach s vejirema na cepicich a postupne po jednom co nejdramaticteji razujou v pakistanske hranici (totez, zrcadlove se deje na pakistanske strane). Nez zacnou razovat, vykopnou nohu nahoru, ze se malem kopnou do cela a potom pri chuzi strasne divoce mavaji rukama a vubec jdou strasne rychle. Tohle specialni razovani vyvolava divoky pokrik a potlesk z hledist na obou stranach. Kdyz se vsichni vojaci timhle zpusobem presunou k vlastni hranicni care, tak stoji proti sobe a pouli na sebe oci a (fakt, nekecam) si ukazujou BICEPSY!!!! Pak se stahnou vlajky, hranice se zavre, chvili se jeste razuje a je konec. Davy se rozejdou ke svym dopravnim prostredkum a odjedou. Na vsechno dohlizi z veze nekolik sniperu. Kdyz si clovek vezme mezinarodni situaci a jak je mezi Indii a Pakistanem vyhranena, tak tenhle spektakl prijde neuveritelnej. Byl to zlaty hreb nasi navstevy Amritsar.
Ted jsme zase zpatky v Delhi. Ja jsem se proti Ludvikove vuli nechala ostrihat za celych 80 Rupii ($1.80 nebo 35 Kc)! A jeste k tomu holicka byla tak sikovna, ze se ji podarilo uzasne tupyma nuzkama mi vystrihat nad levym uchem krasnou plesku.
Dneska jsme sli na US konsulat, protoze mame uz malo mista v pasech na viza a razitka. Proc tuhle nedulezitou zpravu zminuju? PROTOZE: po 8 mesicich jsme meli tu moznost jit na "pravy americky zachod s toaletnim papirem, splachovanim, s umyvadlem kde nejen tekla voda, ale byla i tepla, s mydlem a s papirovyma rucnikama! Clovek se raduje z malickosti. . Ten zachod fakt vypadal, jak kdyby ho nekde v US celej sakumprask vymontovali a prevezli do Indie.
A jeste jedna malickost, ze ktere se radujeme, hlavne Ludvik. Po mesici jsme meli MASO . Nasli jsme restauraci, kde ho meli (vetsinou jsou restaurace vegetarianske) a kde jsme se nebali ho jist.
Takze zdar, jdem na kure.
Zdena a Ludvik


++++++++++++++++++++++++++++

28; 3/20/2010

Pred par tydny jsme zjistili, ze rok 2010 je rok, kdy se v Indii kona hinduisticky festival Kumbh Mela. Odehrava se 4x kazdych 12 let, a to vzdycky jednou za 12 let v jednom ze 4 indickych mest. (misto se meni).
Festival vzdycky navstivi miliony lidi, coz ho dela nejvetsi poutni "akci" na svete.
Takze kam odjizdime z Delhi? Do mesta Haridwar ve statu Uttar Pradesh, ktere je jednim ze ctyr mest a zrovna tento rok je Kumbh Mela tady.
Ritualni koupel v rece Ganga v urcity den (jeden z nich je 15. brezen) a v urcitem miste je hlavni akci festivalu. Koupel ma smyt vsechny spachane hrichy.

[www.kumbh2010haridwar.gov.in]

[www.kumbh2010haridwar.gov.in]


Nekolikrat jsem se snazila zacit a dokoncit tuhle zpravu, ale je to nad moje sily. Co jsme tu zazili a videli, se popsat proste neda. Tak jsem do zpravy pridala dve www, kde muzete najit nejen info, ale snad i par obrazku z Kumbh Mela.
Mesto, ktere ma normalne neco pres 200 tisic obyvatel se v tyto dny nafoukne na asi 9 milionu. To je skoro cela Ceska republika, ktera prijede do Horazdovic!!! Nekolik tisic z nich jsou svati muzi, ktery se po meste pohybujou casto uplne nazi, jsou od hlavy k pate pomazany popelem a maji dredy dlouhy az pod kolena. Nekdy maji i fousy do dredu. Poradek v ulicich se snazi udrzet tisice vojaku a policajtu, kteri jsou vyzbrojeni bambusovyma holema, samopalama a pistalkama, na ktery nepretrzite piskaj.
Tak jenom kratce:
-zena s nepritomnym vyrazem se porad potapi do reky a policie ji nemuze dostat ven
-matka sedi na schodech u reky a poleva studenou ricni vodou jecici batole, ktere ma posazene na kline
-zeny stoji u reky a mezi sebou drzi rozvinuta sari a susi je ve vetru (nejsou tu snury)
-popelem pomazani nazi svati muzi nabizeji pozehnani kolemjdoucim (za penize )
-kolem vlastniho mesta je postaveno nekolik stanovych mest pro poutniky, ale spi se vsude- od brehu reky pres nadrazi po jakykoli placek ve meste
-seznamim se s policejni bambusovou holi: policajt me atakuje, kdyz prolezam plotem v pet hodin rano
-Ludvik ma behem jednoho dne 3 incidenty s opicema. Pri poslednim je chycen zubama za lejtko (nastesti krev netece)
-primo ve meste je postaveno stanove mesto, kde bydli "sadhu"- svati muzi. Ve stanech sedi sadhu kolem horicich ohnu, jsou tu zbudovane oltare, zehna se poutnikum a vsude se kouri marjanka. Nektere sceny, jak rika Ludvik, vypadaji tak, jak si predstavuje biblicke vyjevy
-mesto zije 24 hodin, v noci vsude sviti svetla, hori ohne, lidi neustale proudi vsemi smery, policie piska
-15. brezna je hlavni koupaci den a dopoledne zacina nekolikahodinove procesi svatych muzu mestem. Vetsina guru jede na vozech, ale pruvod zacne nekolik stovek nahych sadhu, kteri nas malem uslapou.
-cetne mosty pres reku maji pod oblouky do vody spustene retezy. Kdyby nejakeho koupajiciho se vzala reka (proud je pekne silny), muze se zkusit chytit
-Ludvik, i kdyz nema zadne hrichy, jak tvrdi, se pro jistotu 3x !!! ponoril cely (i s hlavou) do reky. Takze pry i kdyby nejaky zanedbatelny hrisek mel, ted uz je cisty jak novorozene
Tim koncim zpravu o Haridwar. Prezili jsme tu silenost ve zdravi.
Zdravime
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

29; 4/3/2010

Po festivalu v Haridwar se presunujeme smerem na jih do statu Rajastan, do mesta Jaipur. Tady zustavame par dni a presunujeme se do mestecka Bikaner. Tady se rozhodneme, ze si odpocineme od civilizace a odjizdime na 5 dni do pouste.
Kdo? My s Ludvikem, ctyri Indove, tri velbloudi a jeden vozejk.
Jeden velbloud tahne vozik, navrseny jidlem pro lidi a zvirata, dekama, matracema, nadrzi s vodou, propanovou lahvi a varicem a nasimi batohy. Tenhle velbloud je nejsilnejsi, je zvykly tahat naklady. Je z tech tri nejtmavsi (je nam receno, ze je to varieta "Bikaner") a ma chlupate strapaty usi a oboci. Je to Leonid Iljic. Ludvikuv velbloud je o neco svetlejsi a porad si dela, co chce. Zvlast, kdyz Ludvik trima oteze, tak se coura vzadu, neposloucha povely a snazi se ozirat suche stromy, kde se naskytnou. Plati na nej svihnuti otezema pres zadek. Je to Klement. Muj velbloud je nejsvetlejsi. V dobe naseho vyletu je na protestni hladovce,protoze je zrovna velbloudi "rije" a jeho pan mu nedovolil se potesit s zadnou velbloudici. Je z toho celej divej a kdykoli se v dalce objevi velbloud, tak zacne nadouvat krk, hlasite mrucet, kolem huby ma chuchvalce peny a kdyz se priblizime, tak vyvali z huby do strany nafoukly jazyk (nebo tu tkan pod jazykem) jako obrovskou rudofialovou bublinu a vydava klokotave zvuky. Je to Vasil.
Nasi ctyri Indove jsou: pruvodce, ktery je muslim a tri zbyli jsou majitele velbloudu. Jeden z nich, majitel Leonida Iljice je z nedotknutelnych (cast "untouchables") a zbyli dva jsou z kasty o jednu vejs. Jeden z nich je vegan a kdyz odnasel po veceri nadobi, tak misky,ve ktere byla zelenina s vejcema se ani nedotknul, jak kdyby byla jedovata. Vsichni jsou ale docale mili a snazivi. Jediny pruvodce mluvi anglicky, ostatni jen par slov.
Tak se plahocime pousti, nekde jsou suche kroviny a par stromu, jinde jsou pisecne dony. Projizdime vesnicema, kolem kterych jsou pole s obilim nebo cizrnou. To jen diky financni podpore od statu. Tady neprsi a stat vyvrtal stovky studni, pry az 300 m hlubokych a vsechno zavisi na mohutnem zavlazovani. Mezi krovima se plouzi stada koz, ktere hlidaj mali kluci. Vzdycky se kolem nas sebehnou a sbiraji prazdne lahve od vody. Pry na mliko. Zeny ve vesnicich, jako vsude tady v Rajastanu chodi v sarich, ktera jsou strasne barevna. Kdyz nas uvidi, vzdycky si pretahuji zavoj pres hlavy, aby jim nebylo videt do tvari. Jedna mi hrozila holi, kdyz jsem ji fotografovala. Ve vesnicich zastavujeme u obecnich napajedel, aby se velbloudi napojili. V jedne vesnici slezem a koupime si limonadu v mistnim stanku a sedneme si s mistnima do stinu. Vidime, jak prijde usmudlana, asi 10 leta holka si koupit pytlicek zmrazene limonady. Prodavac nastavi dlan a ona asi 10 centimetrove vejsky mu enize do dlane hodi. On vezme pytlicek limonady a stejne tak ji ho hodi do dlane. Pruvedce nam vysvetlil, ze ona je z untouchables a prodavac se ji nedotkne, protoze ona je z nejnizsi kasty. I kdyz v Indii je tendence a i vlada podporuje opusteni kastovniho systemu, mezi lidma a zvlast na venkove je tenhle system hluboce zazity. Nastesti my to nevidime mezi nasema velbloudarema, ale to je asi proto, ze oni musi spolu vychazet, protoze spolu pracujou a potrebujou jeden druhyho.
Nas treti den se zastavujeme ve mestecku, kde je hindi temple, kde uctivaji krysy. Do templu jdeme jako vzdy bosi a tady se po zemi, ktera je odporne lepkava, prohaneji vsude krysy, jedi sladkosti, ktere jim lidi nosi a pijou z velikych plochych mis mliko. Pry videt bilou krysu prinasi stesti. No, mne stacily ty hnedy. Bylo to dost ekl. Nastesti mi zadna pres bose nohy neprebehla, ale moc neschazelo.
V dalsi vesnici jsme se nachomytli ke svatbe. Vecer, kus od vesnice, ulehame do stanu a slysime zpev a bubny. Tak jsme donutili pruvodce, aby nas do vesnice odvedl. Byla to skupina zen, ktera vecer predvlastni svatbou se sejde ve vesnickem temple a zpiva pisne, aby posvetily manzelstvi. Rano jsme se sli podivat na obrad, kde pribuzni a navstevnici davali novomanzelum penezni dary. Vsichni byli uzasne nastrojeni a vyzdobeni, zeny mely plno nadhernych sperku a ruce a nohy mely pomalovane henou.
Nase cele putovani bylo oblasti, kam turisti neprijdou. Deti byly stydlive, vsichni lidi na nas dost zirali, kdyz nas obklopili, tak jsem nasemu pruvodci rekla, at se jich zepta, jestli chteji neco o nas vedet Nikdo nic vedet nechtel, jen jedna zena se zeptala, odkud jsme v Indii. Vubec ji nenapadlo, ze bychom mohli byt odnekud jinde.
Po pousti behalo plno antilop, videli jsme i nekolik velikych chameleonu a jesterek a plno male haveti. Nastesti nas nic nekouslo, ani blechy z velbloudu. Asi je maj, zrovna jako obrovsky, az 2 centimetry veliky klistata a plno cernejch brouku kolem zadku.
Takze nas vylet byl az na odrene zadky skvely, zvladli jsme 5 dni na hrbetech korabu pouste, uzili si po dlouhe dobe tichych noci pod hvezdnou oblohou a obrovskym mesicem (zadne motocykly, auta, klaksony a praskani dveri v hotelech), nocniho chladku, denniho vedra, kdy pres poledne byl takovy zar, ze jsme kolem obeda tak ctyri hodiny sedeli ve stinu (haha) poustnich stromu a cekali, az nebude tak silene vedro, trvaleho velbloudiho prdeni, ktere strasne smrdi, vegetarianske stravy, naucila jsem se delat chapati, uz nam nedela problem, kdyz si velbloud stoupe nebo leha, vime, jak je obtizne z velbloudiho hrbetu fotit, kdyz to porad drnca, myslim, ze ani jeden nemilujem, kdyz se velbloud rozbehne, a tak.
Mozna, ze jsem na plno veci zapomela. Tak je pridam priste.
Velbloudum zdar!
Krasne velikonoce!
Zdena a Ludvik

+++++++++++++++++++++++++++

30; 4/26/2010

Zdravime vsechny!
Dnes uz jsme v Mumbai (drive Bombai), coz je nase posledni zastavka v Indii. Nejak dlouho jsme se neozvali, ale nebylo moc prilezitosti, casu a taky sil. Zjistila jsem, ze zacinam nase zpravy trochu odbyvat a ze jsou cim dal tim kratsi a strucnejsi. Zkusim se zase vybicovat a napsat trochu vic. Zpravy jsou totiz i nasim "cestovnim denikem" a jak mame porad tolik zazitku, tak se obcas vsechno zacina slevat dohromady a zaciname zapominat.
Aktualizace: uz davno nejsme v Bombaji, uz jsme v Turecku!
Posledni zprava byla z nasi velbloudi vypravy. Po vyprave jsme skoncili nejen s bolavymi zadky, ale ja taky bez bot. Nechtela jsem jet v sandalech a tak jsem nosila normalni snerovaci boty a jednou v poledne jsem je sundala, ze je necham vyschnout a vyvetrat. Stin, ve kterem byly se ale po chvili posunul a boty zustaly na primem slunci a nevim, jak je to mozne, scvrkly se vic nez o cislo. Nez mi doslo, co se stalo, tak jsem si rikala, ze mam z te jizdy asi otekle nohy, jak mi porad visi dolu. Ale boty mi byly male i rano a pak uz to bylo jasne. Takze uz mam jen sandaly. Ale zase o neco lehci batoh! Mozna, ze na konci cesty uz pojedem jen s igelitovou taskou , jak se postupne zbavujeme veci (roztrhana tricka, kalhoty, ponozky, boty...).
Ramramsa! ('dobry den' v jazyce, kterym se mluvi v Rajastanu, jinak v Hindi je to 'Namaste'). Dekuji se rekne s'ukrija.
Po velbloudech jsme jeste chvili zustali ve statu Rajastan a navtivili mesta Jodhpur a Udaipur. Ve meste Jodhpur je nad mestem na kopci obrovska pevnost Mehrangarh postavena maharadzou Jodhpuru v 17. stoleti. V branach do pevnosti jsou masivni drevena vrata, ktera maji ve vysce 2-3 metry nad zemi asi 1 m ctverecni velke plochy pokryte zeleznyma bodcema- na ochranu pred utocicima valecnyma slonama. Vedle jedne brany jsou na stene otisky zenskych rukou: tzv. "sati" , znaky vdov po maharadzovi Man Singh, ktere se v r. 1843 vrhly za nim do jeho pohrebni hranice. Zvyk upalit se spolu se zesnulym manzelem byl v Indii zakazan pred vice nez sto lety , ale i dnes se to obcas jeste provozuje.
V Udaipuru par dni lenosime, ja si lecim anginu a Ludvik si beha po meste.
Odjizdime do statu Maharashtra, mesta Jalgaon. Do Jalgaon jen kvuli tomu, ze je to prestupni stanice na ceste do jeskyni Ajanta a Ellora. V Jalgaon spime v guesthousu, jehoz majitel je krapet cvok. Porad se nam klani, Ludvik je "sir", ja jsem "madam" a porad se nas chodi ptat, jestli je vsehno OK, jindy nam prinese rucniky, priste nam nabizi caj, jako pozornost, ZADARMO!!!, jak nekolikrat zduraznuje. Porad se nam snazil vnutit pokoj s klimatizaci, samozrejme 2x drazsi nez normalni pokoj. Byl dost zklamanej, kdyz nas nepresvedcil. Brzo rano jedem mistnim autobusem do jeskyni Ajanta. Je to uzasna vec. 30 jeskyni bylo vytesano do skalniho hrebenu mezi 2. stol BC a 6. stol AD. V jeskynich, ktere jsou budhisticke jsou zachovany nadherne fresky, sochy, vytesavane plastiky (?) "carvings". Nad vchodama do tri jeskyni bylo ve vysce nekolik hnizd divokych vcel. Obrovska, kazde snad 1 metr v prumeru. Nikdy jsme nic takovyho nevideli, a na zemi pod nimi bylo lepkavo, jak med z plastvi odkapaval. Nastesti zadna vcela na nas neutocila. Uz je zase priserne vedro, kolem poledne se neda jit po skalnatem chodniku bez bot, jak je rozzhaveny (do nekterych jeskyni se musime zouvat).
Odjizdime prespat do mesta Aurangabad a rano vyjizdime do jeskyni Ellora. Ellora je malinko mladsi nez Ajanta. Na rozdil od Ajanty, kera je pouze budhisticka, v Ellore je 12 jeskyni budhistickych (600-800AD), 17 Hindu (600-900AD) a 5 Jain (800-1000AD). Nejvetsi jeskyne je hinduisticky Kailasa Temple, ktery 7000 delniku vytesavalo do skalnateho hrebenu po dobu 150 let. Je to neuveritelne videt skalnaty hreben, ktery je najednou prerusen a misto nej tam stoji chram. Zase bojujeme se strasnym vedrem, uz se to ted bude jen zhorsovat, jak jedeme na jih. Nastestı se vsude da koupit lahvova voda a to nas zachranuje. Bez uhony projdeme i "ulickou hruzy". Kolem skalni steny vede ası 200 metru chodnik se zabradlim, na kterem v 50 metrovem useku sedı jedna opice vedle druhe. Ludvık, ktery uz ma s opicema nejednu trpkou zkusenost nasel maly proutek a tak se neohrozene vydavame do jamy opici, Ludvık trimajici klacik jako pochoden, aby byl vsem opicim na ocich. Prosli jsme na konec, kde v protismeru se choulil hloucek vahajicich Indek. Ta prvni odvazna ludvika poprosila, jestli by ji mohl proutek dat, kdyz uz ho nepotrebuje a tak jsme je potom pozorovali, jak prochazeji kordonem opic. Fakt, neni to nejprijemnejsi pocit.
Z Aurangabad jedeme vlakem pres Hyderabad do Hospet a odtamtud do Hampi ve state Karnataka. V Hyderabad prestupujeme a nas dalsi vlak jede z jineho nadrazi. Musime se presunout mistnim vlakem, ktery je pekne narvany. Pristoupila mlada zena s miminem na jedne ruce, v druhe trima bubinek a zacne na nej bubnovat. Jeji druhe dite, asi 4 lety chlapecek, bos a jen v kosilce, chodi od jednoho cestujiciho k druhemu a do rytmu bubinku se skvele vrti a tancuje. Nikdo mu nic nedava. Mne se ho zzelelo a tak jsem z batohu vylovila balicek susenek a nabidla mu ho. Chlapecek bez mrknuti oka odtrdloval k dalsimu pasazerovi, mych susenek si ani nevsimL Sel jenom po penezich. Tak jsem si rekla trhni sı nohou. Ma cloveku byt zebraku lito nebo je ma ignorovat? Musim priznat, ze my uz je vetsinou ignorujem. Z Hyderabadu mame jet pres celou noc a mame jen listky bez mistenek ci lehatek, ty uz byly vyprodany. Tak nam hrozi cesta v te nejnizsi tride, kde lidi spi, kde se da. Po zemi, v ulickach, ve stoje...Riskneme to a nastoupime do lehatkoveho vagonu 2. tridy s tim, ze mozna nam pruvodci neco najde. Pruvodci nam nic nenajde, ale jeden mlady indicky par nam nabidne jedno jejich luzko a pry ze kdyz ve 3 rano vystoupej, muzeme si vzit i to druhe (nakonec je to az nekdy v 5, protoze mame zpozdeni). Tak mame kliku. Mame jedno lehatko a podari se nam obsadit jedine sedatko, ktere je na plosince hned vedle vagonovych dveri. Tak se s Ludvikem stridame v sezeni a lezeni. Noc preckame a prijizdime do mesta Hospet. Odtud je asi 30 minut autobusem vesnice Hampi. V roce 1336 Telugu princ Harihararaya v miste nynejsiho Hampi zalozil Vijayanagar, hlavni mesto sve rise. Behem nekolika stoleti se stalo jednou z nejvetsich hinduistickych risi v historii İndie. V polovine 16. stoleti ale prislai Deccansti sultani a bylo po risi. Nyni jsou zde ruiny chramu, starych bazaru, a take je tu vuz z kamene, jehoz kamena kola se kdysi otacela. Mimo to je tu zase plno opic, nastesti jsou docela pratelske.
Z Hampi zase vlakem do Margao ve state Goa. No a dalsi den rano se presunujeme do Benaulim, coz je vesnicka u MORE !!!!!!! Tady si zaslouzime zustat 3 !!! dny. Spime primo na plazi, 2x denne jime grilovane ryby, koupeme se v teplem mori, courame po plazi. More je strasne teple, docela jsou vlny takze na plavani to neni, spis na skotaceni ve vlnach, ale je tu ticho a klid (kdyz se nejde asi 2 km do vedlejsi vesnice, kde telnate Rusky se nechaji vytahovat na padaku nad vodu a pritom jecej), vecer sedime v triku a kratasech na plazi a ja piju studene pivo a kokosove palmy se klati ve vetru. Ha! Dost romantiky, ale hlavne ja (Zdena) jsem strasne potrebovala mit chvili klid a nicnedelani a ticho v noci. Byla jsem z tech osmi mesicu na ceste uz docela unavena. V Goa se podivame do mesta Stara Goa. Protoze cely stat Goa byl az do roku 1961 Portugalskou kolonii, hlavni nabozenstvi je tu krestanstvi. Je tu plno katolickych kostelu a kapli a i obytne domy maji evropsky styl.
Z Goa jedeme vlakem do nasi posledni zastavky- do Mumbai (hlavni mesto statu Maharasthra). Je to nase posledni jizda vlakem v Indii a uz nikdy neuslysime na nadrazich z amplionu oznameni o zpozdeni vlaku s uzasnym britskym prizvukem: İnconvenience caused is deeply regretted.....
No aspon si v Mumbai ale jeste uzijeme jinych lahudek, ktere jsou v İndii vsude: Indove bez ostychu ocuravaji jakoukoli zed na verejnosti (u domu, podel ulic...) a jak je zed prosakla a pere na ni slunce, tak to silene smrdi. Kolem takovych zdi se musi rychle a se zatajenym dechem. Toulavych psu, ktery se valeji vsude, po nocich se perou, stekaj a vyjou. Rano na chodnikach spici lidi (nekteri bezdomovci, ale hodne lidi spi kvuli vedru radsi venku). Tak se jeste podivame na ostrov Elephanta, kde je par jeskyn s hindi temples a chodime po meste, je tu plno budov po Britech (nadrazi, vrchni soud, posta, unıversita, muzea).
To uz myslim staci, zase jsem urcite plno veci nenapsala.
Vzhuru do Turecka!
Zdravime vsechny a vzpominame,
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++++++

31; 5/4/2010

Zdravime vsechny, kdo to s myma zpravama vydrzeli az do ted.
Jak jsem psala v posledni, uz jsme v Turecku. Meli jsme trochu nervy, jestli se nam podari odletet z Bombaje, kdyz tisice letu bylo zruseno kvuli vybuchu sopky na Islandu. Nastesti Turecko postizeno nebylo. Tak jsme protrpeli let do Istanbulu- vedle nas sedel manzelsky par s asi rocnim ditetem, ktere vetsinu cesty (61/2 hodiny) zplna hrdla kricelo. Bohuzel zadna Polednice kolem nebyla a tak se ho matka snazila zklidnit tak, ze mu busila pesti do zad nebo ho drncala nahoru-dolu na kline (takhle jedou sedlaci), bohuzel bez efektu.
Istanbul a cele Turecko je po temer trech mesicich v Indii kulturni sok s velkym S. Cisto, klid, tramvaje, restaurace, Starbuck , cukrarny s baklavou (OH!) , nikdo nelezi na ulicich, zadne kravy se nepletou v krizovatkach atd. (ale po Indii se nam uz stejska). Co ale je horsi nez v Indii, jsou ceny. Docela zirame na ceny hostelu, jidla, piti a vseho. V Turecku je celkem draho. Tak se plouzime po Istanbulu a navstivime hlavni turisticke atrakce. Vyhnout se davum turistu z cele Evropy je tezke. Jedine reseni je chodit vsude brzo, hned jak se otevre: Haghia Sofia, Blue Mosque (Modra mesita?), podzemni Basilica Cistern postavena Justinianem v 6. stoleti, Topkapi Palce, Museum mozaiek (z 500 AD), Hippodrom a kdyz je vsechno zavaleno turistama (je tu plno Rusu), tak zmizet a vandrovat, kudy cloveka nohy nesou. Taky zkusime proslule turecke lazne. K Ludvikove zklamani jsou muzi a zeny oddeleni. Ja si pridam ke koupani i masaz a tak me Turkyne v cerne podprsence a kalhotkach vydrbe od hlavy k pate drsnou zinkou a naslednou masaz dost odflakne. Ach jo..., Asi ji znechutilo, jak ze mne drbala ty 9 mesicni hromady odumrele kuze . Jeeezis, ted to vypada, jako ze jsme se na nasich cestach nemyli.... Sprchujem se kazdej den, prisaham na holy pupiky, ale clovek si nedela "body scrub", kdyz cestuje, zejo. Z Istanbulu odjedem lodi na jihovychod do mesta Bursa. Vecer nam pan v guesthousu nabidne jit do mesity, kde tancuji dervisove. Tak jdeme s par lidma z hotelu. Dojdeme do malinke mesity, kde krome nas osmi turistu jsou jen mistni a pak zacne "sema", ritualni tanec reprezentujici spojeni s Bohem. Dervisove jsou obleceni v dlouhych cernych plastich a ti co tanci, maji pod nimi dlouhe bile roby s kruhovou sukni. Na hlavach maji vsichni vysoke cepice konickeho tvaru. Ceremonie zacne tak, ze "hafiz" -scholar (nevim, jak je to cesky), ktery zna zpameti cely Koran rekne motlitbu, potom zacne hrat hudba (bubny, fletna) a potom dervisi nastoupi, obejdou 3x dokola mistnost, odlozi cerne plaste a pri hrajici hudbe se zacnou tocit na miste. Toci se strasne plynule, ze jejich kolove sukne tvori nadherne kruhy (pri pohledu zhora- ja jsem musela z zenama sedet na balkone mesity). Behem tance se p4x presunuli po obvodu mistnosti, bez preruseni toceni. Tanec konci, kdyz hafiz znovu recituje pasaze z Koranu. Nasi ctyri dervisove se tocili 15 minut!!!! a po te, co tanec skoncil, ani jeden z nich nezavravoral a vsichni sli uplne rovne. Bylo to hrozne zajimavy, dalo by se rict, ze pro nas pozorovatele az hypnoticky.
Z Bursa odjizdime do Pergamum, kde je chram Asclepiona, Acropolis a Red Basilica, pobydeme 2 dny, koupime si jahody (mnam) a teple vesty, protoze vecer je asi 10 stupnu a my mame jen tenke kosile. Z Pergamum vede nase cesta do mestecka Selcuk, u ktereho je Ephesus. V Selcuk je strasne moc capu, kteri koncem dubna kladou vejce do hnizd. Jejich hnizda jsou vsude- na kominech, na zbytcich rimskeho aqueduktu, vsude. Strasne hlasite klapou zobakama. Zase pobydeme dva dny a pres Pammukale jedeme do Kapadokia. V Pamukalle jsou slavne prirodni travertinove bazeny, ktere pritahuji (jak jinak) miliony turistu. Tak se pobrouzdame ve vode a odjedeme nocnim autobusem do maleho mestecka Goreme v centru Kapadokie. Pochodime pesky po okoli, je plne rozvetvenych udoli s kuzelovitymi skalnimi utvary, kde uz nekdy 400 BC bydleli lide. Ve skalach jsou vytesany stovky holubniku- lide chovali holuby a sbirali trus jako hnojivo. V nekterych skalach jsou vytesany stare byzantske ortodoxni kostely, nektere maji nadherne zachovane fresky. Lide zijici v tehle oblasti si nekdy v 6.-7. stoleti staveli podzemni mesta jako ukryty pred najezdy armad z Persie, ktera jsou dodnes pristupna. Ja jsem tohle vynechala, protoze si netroufnu lezt nekde skrcena sedum pater pod zem. Takze tak.
Dnes pres noc jedeme na vychod do mestecka Kahta u Mt. Nemrut, kde chceme videt "hlavy". O tech ale az priste.
Doprava po Turecku je skvela- autobusy jedou vsude a jsou to klimatizovane Mercedesy s mladymi muzi jako stevardy , kteri pri jizde serviruji caj, vodu a obcas i susenky. Uz jenom vzlitnout a pridat Campari. (vzdycky vsechno srovnavam s tim, co jsme zazili- autobus v Cambodia, ktery se 3x po ceste opravoval, vezl uvnitr v ulicce dve motorky, autobus v zapadni Cine, kde se uvnitr kourilo a popel se klepal do plechovych krabic, ktere staly v ulicce a do kterych se i hazely pytliky s blitkama nebo se do nich i primo zvracelo, autobusuy, ktere snad ani nemely okna a dvere se nikdy nezaviraly, rvouci karaoke...)
Zdar!
Zdena a Ludvik

++++++++++++++++++++++++

32; 5/11/2010

Merhaba!
Opoustime Goreme v Kapadokıı. Po dlouhe noci v autobusu dojizdime do Kahta a odtud minibusem do vesnicky Karadut, ktera je primo pod Mt. Nemrut. Penzion, ve kterem spime, ma vlastni auto, ktere nas a jeste dva Francouze druhy den rano vyveze az pod vrchol hory. Vsechno je fajn krome te hodiny. Vyjizdime ve 4;30 rano, abychom videli hlavy za vychodu slunce. Uz nekolikrat jsem zminovala hlavy. Jake hlavy? Megalomanicky kral Antioch (64-38 BC) nechal na vrcholu hory Mt Nemrut (2134mnm) postavit chram a hrobky pro sebe a sve pribuzne. Soucasti celeho komplexu byly i obrovske sochy jeho sameho a tehdejsich Bohu. V pozdejsi dobe zemetreseni sochy a cely komplex ponicilo. Dnes zde zustavaji uz jen ruiny. Ze soch jsou tu ale krasne zachovane hlavy (ty HLAVY) a zbytky tel. Tak se jeste za tmy a studeneho vetru doplazime na vrchol a cekame na slunce. İ kdyz jsme s Ludvikem nikdy nebyli na navstevy pamatek za slunce zapadu ci vychodu, tohle docela stalo za to. Promrzli se vracime do penzionu na snidani a potom odjizdime zase minibusem do Malatya a odtud vlakem do Sivas. Ze Sivas se chceme vydat na vychod. Jediny vlak tim smerem jede pred 4. hodinou ranni a tak si na nej koupime listky a spime na nadrazi na lavicich v cekarne. Mily vlak ma 4 hodiny zpozdeni. Tim se nas prijezd do cile, mesta Kars, posune ze slusnych 19,30 na neslusnych 00,15. Ale je to trochu vyvazene luxusem ve vlaku. Mame luzkove kupe s dvema postelema nad sebou, umyvadlem s tekoucı teplou vodou v rohu a skrinkou, ve ktere je zabudovana LEDNİCE!!! Ve vlaku!!!!! Tak aspon muzeme chladit jogurty a syry a olivy a jıne dobroty, co mame na cestu. Jediny problem v tureckych vlakach je to, ze se v nich nic neprodava a musis si vsechno prinest, vcetne vody. Ne jako v İndii, kde nepretrzite proudi prodavaci s vodou, masala cajem, kavou, jidlem, hrackama apod. Do Kars dojizdime v hluboke noci a destem jdeme mestem a hledame hotel, kam Ludvik volal z vlaku a udelal pro nas rezervaci. Hotel najdem a dokonce dostanem horky caj a padnem a spime. V Kars primo v meste neni nic moc k videni. Odpoledne se jdem projit a v male ulicce se zacnou rvat dve Turkyne. Mlada a stara, hroznej jekot, rvou si vlasy a najednou se zacnou sbihat chlapi a jeden se vrhne na tu mladou a zacal ji docela tlouct, pak se pridavaj dalsi, zastavujou auta a vyskakujou dalsi chlapi. To my s Ludvikem uz to radsi otacime, aby nas taky nezapojili do toho melee a jdeme pryc. Projdeme se kolem mesity, ktera v minulosti byla ortodoxni kostel (armensky)- postaveny nekdy kolem roku 600 a pak ale mnohokrat prestaven. Kdyz jdeme zpatky ulickou, uz je po bitve, jen tu jeste postava plno chlapu a parkuje tu policejni auto. Holt horkokrevni Turci. Uz se zacina stmivat a tak se vratime do pokoje, kde Ludvik zapne televizi a tam je azerbajdzansky kanal, kde zrejme v ramci oslav konce valky maji do studia pozvanou staou zenu, ktera ma cely prsa a bricho oplechovany vyznamenanima a pak tam je nejaky general v uniforme, ktery zpiva. Takhle to nevypada jako nic moc, ale kdyz se na to jeden diva a nerozumi anı slovu a v hornim levem ruzku televizni obrazovky vedle malinkeho obrazku prezidenta porad vlaje malinka azerbajdzanska vlajecka, no... . Meli jsme vesely vecer. Rano odjedem do vesnice Dogubayazit, ktera lezi primo pod Araratem. Jsme asi 35 km od hranic s Iranem. Na ulicich jsou v podstate jen chlapi a vojaci, zen tu potkavame minimalne. İ v obchodech a restauracich pracuji jen muzi. To ale v celem Turecku. Tak se jdem podıvat na pevnost nad vesnici postavennou v 17. stol a porad cekame na Ararat. Je hnusne, prsi skoro porad a hora je schovana v mracich. İ kdyz dnes dopoledne jsme ji videli tak 3/4. Ararat je majestatni, cely pod snehem. Skoda jen to pocasi.
Nastesti jsou Turci strasni pijaci caje. Ja vzdycky myslela kavy. Ta tady je jen jako hnusny nescafe, nekdy lepsı jako turecka- malinky koflicek s logrem. Ale caj- v malych sklenickach, je strasne silny a musi se sladit. Vsude, v jakoukoli denni dobu je videt na kazdem rohu plna cajovna, kdyz neprsi, tak se sedi venku, chlapu plno a lejou do sebe caje. S jednim panem jsme sedeli u caje v Goreme v Kapadokii, bylo kolem poledne a on se nam sveril, ze ten den je to jeho asi desaty caj. No kam se na nej Ludvik, pijan caje hrabe! Ale horky silny caj je tady v mrazivem vychodnim Turecku k nezaplaceni. A turecky se rekne cay, tak i objednat je ho lehke.
Uz jsem napsala moc.
Zdar, Zdena
Zitra zpatky do Kars a pak let do Istanbulu na posledni dva dny nasi cesty.

++++++++++++++++++++++++++++++++++

33; 7/23/2010

Radsi bych nemela psat datum, kdy pisu moji posledni zpravu. Je to 24. cervence.
Prijizdime do Kars a najdeme si hotel, ktery je o malinko levnejsi nez ten, kde jsme spali pred par dny pri nasi prvni navsteve.Protoze mame par dni pred odletem do Istanbulu, udelame si vylet. Pronajmeme auto spolu s americko-kanadskym parem a jedeme asi 45 km na vychod do Ani, ktere je na hranicich s Armenii. Ani bylo v 10. stoleti hlavni mesto tehdejsiho Armenskeho statu. Zilo tu az 100 000 lidi. Mesto ale bylo postupne od 11. stoleti uchvaceno Byzantskou risi, Persii, Kralovstvim Georgie (proboha, jak je to cesky?), mistnimi Kurdy a nakonec v 13. stoleti Mongoly. Ve 14. stoleti silne zemetreseni mesto temer srovnalo se zemi, potom se obchodni trasy, ktere pres mesto vedly presunuly jinam a bylo po vsem. Dnes jsou tu jen ruiny, ale stoji za to. Jsou zde zbytky kostelu z 10.-12. stoleti, nektere maji dokonce i zachovale krasne fresky a armenske napisy. Jako i na jinych mistech v Turecku, fresky svatych maji casto vyskrabane oci, nekdy i cele tvare (nabozenska nesnasenlivost tu byla vzdycky). Je zima, nebe je sedive s cernymi mraky a obcas sprchne. Skvela atmosfera. S Ludvikem mame celou oblast prohlidnutou driv, nez nasi spolucestujici a tak se jdeme podivat do vesnice. Ja jdu napred a za chvilku na me Ludvik vola, ze ho jedna vesnicka zena pozvala na navstevu. Tak se pridam a jsme zavedeny do kamenneho prizemniho domu s plochou strechou na ktere roste trava (typicky vesnicky domek). Bez elektriny, bez vody. Uvnitr jsou dalsi tri zeny - matka a dcery a male dite. Matka sedi u diry v podlaze, ve ktere je zhavy popel a pece v ni chleba. Je to obdoba indickeho tandoru- kotle v zemi, kde na dne je ohen nebo zhavy popel a na steny kotle se priplacnou placky testa a ty se upecou. Tak nam hned daji caj a cerstvy chleba a jogurt a domaci maslo a syr. Neumeji slovo anglicky, my ani slovo turecky, ale mame se vsichni dobre. V mistnosti, kde je teplo od pece je na zemi nekolik beden, ve kterych jsou kurata, krut'ata a kacata. Najednou se ve dverich do domku objevil starsi muz a vsechny zeny (krome matky) si hned zacaly uvazovat na hlavy satky. Myslim, ze musi mit na hlave satek, kdyz je pritomen cizi muz. (Ludvik). No, snad nemely prusvih. Stary pan ale za chvilku odesel a atmosfera se uvolnila. Kdyz jsme pojedli, tak nas ty mlade zany zavedly do jineho domku, kde nam ukazovaly, jak vyrabeji syr a taky maslo- michaly strasne rychle smetanu v obrovskem hrnci, ja jsem se pridala, ale mela jsem toho velmi rychle dost. Nebyla to zadna sranda. Ruce bolely. No ale nas cas se krati a tak se vracime k autu a jedeme zpatky do Kars.
A letime zpatky do Istanbulu. Tady mame par dni, kdy se placame po meste, jdeme se podivat do slavneho Grand Bazaar, pijeme nescetne kofliky caje, navstivime nescetne mesity, obdivujeme rimsky vodovod a uzivame si nicnedelani.
18. kvetna rano Ludvik odjizdi autobusem do Sofie a pak vlakem pres Rumunsko, Madarsko a Bratislavu do Cech a ja odletam odpoledne z Istanbulu rovnou do Prahy.
A TO JE KONEC.
Asi budu muset napsat shrnuti nasi cesty a pridat par slov, jak to bylo v Praze. Vypada to, ze to asi posledni zprava preci jenom neni.


++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

==============Writen in English by Zdena======================

A; October 30, 2009

We left Red China about week ago. We stayed there about 5 weeks, which was more than enough. We visited Beijing, Xian, Xinning, Maqui, Chengdu, Guilin, Yangzhou, and Guangzhou. Maqui was good- it was small town, more Tibetan than Chinese. We wanted to travel in western parts of provinces that border Tibet. Unfortunately they were closed for foreigners, as was Tibet itself. We were there during China's 60th anniversary and there were incredibly paranoid and horrible security measures. X-Ray checks of your daypack every time when you enter underground in Beijing, the same in all railway stations across the country, police escort in Maqui to the only hotel in town that was allowed to accommodate foreigners. Actually, the policemen and women were OK there, they invited us to their police station in the evening and we played table-tennis together (quite difficult, since the town was about 10,000 feet above sea level). We did not make our trek because of no transportation, problems with guides etc.
In Chengdu, we visited Research Panda Centre, where we watch many pandas eating or slowly moving around. Only the youngsters were a little bit more agile. There were also babies, several of them still in isolettes! One of them was born 9/28- the same day as is Ludvik's birthday! All pink and maybe 8 inches long, still blind.
Chinese are not too friendly, nobody speaks English (why would they when there are 1.3 billions of them), they are not helpful etc. But I have to say that historical sites we visited were awesome, the nature beautiful- esp. Guilin with Li river, rice fields, water buffaloes, tall narrow mountains and mist. On the other side the pollution in China is horrible. And rats in toilets too.
In the market in Guilin I saw people selling dog's meat. There were cages with dogs in them, still alive, standing or sitting, very quiet. Hanging on hooks bellow the ceiling there were different parts of already skinned dogs. On the floor I saw a man with a blowtorch, burning the fur from a recently slaughtered animal. I was shaken and sick from the sight.
In Guangzhou, we stayed on Shimian Island (small island in Pearl River). There were dozens of couples (homo- and heterosexual), who come here to adopt Chinese babies and infants. When we asked, they explained to us that it is cheaper (20K per kid) and faster than in US. Interesting!
We gladly moved on, to Hong Kong, Kowloon, and Macau. Everything on trains, couple times on buses. On Tuesday, we took our first flight, to Bangkok. Will travel around Thailand for while before we cross the border to Cambodia.


+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

B; November 10, 2009

Hi all!
Here is what's new with us:
We spent almost two weeks in Thailand. Several days in Bangkok, took overnight train and bus to Phuket and stayed on Patong Beach for couple days. We wanted to do some scuba diving there. But the weather is not good yet, rains and winds every afternoon. So we left for Cambodia and maybe we will do some scuba later.
It is so hot here. Since 8 a.m. I am sweating like a pig and dying from the heat. Cannot imagine that it will last for at least 8 more months. Definitely miss CA climate.
Thailand is great. Bangkok with temples, King's Palaces, boats on the river- the best transportation around the town, tuk-tuk drivers everywhere trying to lure you for overpriced ride, masseuses offering all kinds of services (I don't know maybe Ludvik regrets bringing me here), food stalls, souvenirs stalls, peddlers with all kinds of necessities for life, cheap beer and food. Everywhere you can get so called "ichtyotherapy"- you dip your feet or even your whole body into a sink with hundreds of tiny fish and they eat off the dead skin. I tried to put there my hand only and it is a funny feeling- scratchy and tickly. People very nice, smiling all the time. They love their king, who is now 82. He was sick couple days ago and on streets there were books for people to write "get well" notes for him. At railway station at 1800 they played national anthem and whole station was standing up. Everywhere you can see billboards, posters or simple pictures of His Majesty or his Wife.
The overnight train was OK even it was 2nd class. There were 36 bunk beds in the carriage, fans under the roof and the carriage's door stayed open the whole night! Nobody fell out, I hope. Can you imagine this way of transportation in CA?
Patong Beach is all tourists, beach with umbrellas and chairs. I spent couple of hours there under the umbrella- you have to do it if you want to stay on the beach and go for a swim. I stayed in the shade and used SPF 30 and still my shoulders were red beet in the evening and now the skin is peeling off and I look like I acquired some weird skin disease. In the evening there are bars everywhere with Thai girls pole dancing, there are all kinds of "shows". One day we took a boat trip to James Bond's Island (one of his movies was done there) and couple other islands with caves, where you went in with a small kayak and were hoping that bats won't poop on you. In the afternoon the sky turned dark grey, the wind blowing was quite strong, it was pouting and the boat ride got pretty wild. Some weaker characters were becoming hysterical, especially one Spanish speaking lady. Everything ended OK. The boat did not sink although trays with lunch were flying across the deck.
We returned to Bangkok and from there we took a bus to Cambodia border. The crossing is one big madhouse. people walking, pulling carts empty or loaded up to the sky with goods, cars, motorcycles...From the border we took a minibus to a small town about 60 km east, where we stayed for a night in a guesthouse (room with fan and cold shower for $4). There was a market in the evening. I didn't dare to try local delicacies such as fried roaches, grasshoppers or snakes. The next day we arrived to Siam Reap, where we are right now. We plan to stay here couple more days. The Angkor Wat complex is magnificent! It is indescribable!
The motorcycles are everywhere carrying anything: long wooden pole across rear seat with chickens hanging from both ends. Wooden board across the rear seat with four pigs on their backs, bellies up, still alive- I saw them kicking in the air with their feet. In front of the hospital dad carrying about 4 year old boy with IV attached to his forearm, mom holding wooden stick with IV bottle taped to the top. They rode off on motorcycle. Dad at the front, mom at the rear holding the ÏV pole and the boy between them. Nobody wears a helmet.
Oh, so many things to see!

Zdenka

++++++++++++++++++++++++

C; December 17, 2009

Right now we are in Laos. I think my last email to you was from Cambodia, from Siam Reap. After that we visited Phnom-Penh (capital) - there are museums showing Pol-Pot regime and its atrocities (the cruelest prison with its torture chambers or Killing Fields with mass graves). From P-P we took a bus to NE Cambodia, Ratanakiri province. The bus ride was supposed to take 10 hours, in the end it was 18 hours!!! Several repair stops and finally the last third of way was only dirt road that was at one part flooded, everything turned into red colored mud and on top of it there was half overturned truck in the middle of the way. We had to wait there for about two hours for the road to be cleared. Half of the time our bus stayed in the middle of the water and who wanted to go pee had to take shoes off and wade away through the water and mud. This was happening around midnight. All the time there was a DVD player on playing pop music very loudly (speakers were placed right above our seats). Our bus was full up to the roof with people and baggage (there were only 4 of us white) and we carried even two motorcycles (in the isle). We arrived at our destination at 2:30 am. Two days later we did a 3 days hike-motorcycle-boat ride trip with a guide through some remote minority villages around Ratanakiri. The poverty there is unbelievable. Wooden structures with thatched roofs and walls, mostly standing on stilts. People cook either outside or inside. The floor is made from bamboo and in the corner there is 2x2 ft square of dried mud and there they build fire for cooking. Mostly rice, sometimes greens from the forest. Meat- we saw a rat, fish and pig's skin on a stick, already charred. One woman lost her all four cows during floods, her kids dresses in rugs, dirty. Other woman's story- her husband abandoned her and somebody's water buffalo ate all her rice from the field and she and her daughter doesn't have anything left. Small boy who is "crazy"- retarded? tied at this ankle to the hut. In other village another "crazy" man locked up in a wooden cage, yelling that he wants to eat. And so on and on.
The next journey was to south Cambodia where we crossed border to Vietnam. Two biggest cities- Saigon and Hanoi are crowded, polluted, horrible traffic; you cannot almost cross the road because of motorbikes that are everywhere all the time. We visited some interesting places there like Cu Chi tunnel that Vietcong built during the Vietnam war to fight the South and US - about 200 km net of tunnels that I cannot fit in. After that we stayed couple of days in Sapa in Northern Vietnam and we climbed the highest peak of Indochina, Fansipan, 3143 m. (10,380 ft). It was 2 days trek, we stayed overnight at a small cabin with big draft and very thin sleeping bags. But we survived the night and reached the summit the next day. My leg muscles stayed sore for 4 days.
From Vietnam we went to Laos, for two days we took boats instead of buses. It is good because in this part there are only dirt roads and it means dust and dust and dust. And slow ride and a lot of construction sites with delays. From the river we can see a lot of villages, fishermen, women collecting weeds from the river, wooden canoes and overall it is more enjoyable.
We will probably stay in Laos for Christmas, New Year looks like somewhere in Northern Thailand. We will see. Our memory cards are bursting with pictures, I would guess we are somewhere around 10,000 pictures. I cannot imagine the editing when we get back.

+++++++++++++++++++++++++++++++

D; February 11, 2010

We are well and in good spirits still. We spent one month in Burma (or currently Myanmar). It was great and horrible at the same time.
Great were places, temples, villages, nature etc. We stayed by Inle lake with floating gardens full of tomatoes, green beans, flowers, where wooden and straw houses are built above the water. There was beautiful. Bagan was large area full of amazing old temples and stupas. In the north Burma, we made a wild three hours journey over mountains on a dusty unpaved road riding a Toyota pick-up with locals. The bed of the pick-up was full of baskets, boxes, bags of who knows of what and twenty of us were sitting high above the car on metal construction with narrow wooden benches, enjoying the view and clouds of the finest light brown dust that got everywhere. Guesthouse in our destination didn't have any running water so we stayed looking like painted light brown for three more days! We climbed a holy mountain (8 miles up, 8 miles down) like proper pilgrims to see Golden Rock- huge boulder covered with golden leaves balancing on the mountain. Once we got up at 3 a.m. to see a ceremony of Buddha morning cleaning and washing starting at 4 a.m. Ludvik used services of local barber and is bald and without his 6 months beard again. And much, much more.
Horrible was internet (basically non-existent, extremely slow if any, with frequent interruptions when government-supplied electricity failed and it took time for private generator to kick in, many web pages being blocked by government). Burma is governed by military junta, which is very strict and send its spies after tourists. Spies don't hurt travelers but it is quite unnerving if taxi driver brings you to your hotel without you telling him where you stay. Or one guy told us that he saw one guy (whom he met somewhere on a bus to Yangon, capital) three times during one day two days later. Food was quite bad. We survived on fried noodles or fried rice with veggies. Were afraid to eat any meat after visiting local markets. No electricity means no refrigeration. We didn't want to take buses or fly with local airlines. So we took trains. That was also a challenge. Luckily we survived roaches, mice, stinky toilets, and wild rides on rails, which were falling apart. Sometimes it was impossible to walk as the carriage was bouncing up and down or from side to side. The train had to slow down to walking speed sometimes, mostly when crossing bridges. Even locals were saying prayers. There aren't any ATMs, you have to bring $$ but only the best quality, otherwise they won't except them when you want to buy local money or pay entrance fees, buy train tickets and so on. Once happened to us they didn't like and didn't accepted one dollar bill that had one corner folded. Darn! No more writing notes on banknotes! God forbid to make a microscopic hole in it!
Anyway, on Feb 5 we left for India and flew to Kolkata (Calcutta). There we spent couple of days and later took a train to Darjeeling, where we are now. Kolkata was great. I love India. People bathing and washing clothes at riverbanks, rickshaws running barefooted around the town pulling carriages with passengers and avoiding collision with cars, buses etc, delicious food, friendly people, chaos everywhere. Ludvik made me to take a rickshaw ride too. I didn't want to, feeling bad to make a skinny old man without shoes to work so hard, pulling the carriage and me sitting there like a memsahib. Since Ludvik's argument was that if I won't take the ride, the poor man won't make any money because of me and will have to go to bed hungry, I took the ride. It is said that rickshaws in Calcutta are the last in India. So the opportunity cannot be lost. Kids here love to have pictures taken. It makes my life easier since I am still pretty shy at taking close pictures of people. But I am getting better at it. From Darjeeling we will travel more around India. But it is such a huge country that one year in India itself would not be enough!

+++++++++++++++++++++++++++++

E; March 23, 2010

We are still in India, slowly drifting around this incredible country. After Calcutta, we went to Darjeeling and from there to state named Sikkim, where we did some hiking and saw snow covered Himalayas. From there we moved to several other places. Most memorable was Varanasi, which is on river Ganges. A lot of pilgrims come here, either to take a bath in the holy river or to die here (and thus go to nirvana) or to have their deceased family members burned on wooden stakes on the river banks and their ashes scattered in the river. Since it is Hindu holy city, cows are sacred and they wander through narrow alleys or lie down on streets and nobody does anything about it. They also cannot kill an old or sick cow, they just let them die. On our first night in a guesthouse which was situated right above the river, we were awakened by men shouting and dull thumping noises. We went to check it out and found several men pulling dead cow towards the river and rolling her down a steep flight of stairs. After they pushed her all the way to the water, they left her there, maybe 20 ft away from the river bank to sink. In the morning, at the exact spot, people were taking bath and washing their laundry. We also saw several places called "burning ghats" with dead bodies engulfed in flames. (the dead body is brought on bamboo stretchers and dipped three timers into the river before it is put on the stake and the fire is lit). During our stay there was "Holi festival", during which people throw colored water or colorful powders on each other. We had a lot of fun with this until I realized couple days later that I cannot wash it from my clothes. So now my pants look really nice.
Beside Taj Mahal and Delhi we visited Amritsar in state Punjab, where is a Golden Temple, the holiest place for Sikhs. Do you remember a lady in L&D with a dagger and her husband with a sword? They were Sikhs. It is one of five things they wear (beside uncut hair and uncut beard, a comb, a bracelet, and loose underwear- all applies to men only). There we observed ritual bathing, chanting, praying, and had our lunch in community dining hall- they serve about 50, 000 lunches for pilgrims a day. Hundreds of people eat sitting on the floor in huge dining hall, when they are done they leave, floors are swept and next hundreds come in. They served chapatti, lentil soup and water. Yum! The highlight of visit to Amritsar was our trip to Pakistani border. Every afternoon there is a closing the border ceremony. On both sides of the border are big stages for visitors. Indian side was full of colorful saris, Pakistani side was black with burkas and white with men's dresses and hats. Before the ceremony, there was a lot of music, dancing and yelling "Long Live India", something similar from the Pakistani side, and both sides were trying to be louder than the other. When the ceremony started, on both sides, soldiers in ridiculous uniforms were wildly marching back and forth, kicking their feet up, almost touching their foreheads. They met each other at the border with bulging eyes, moustaches curled up and were showing each other their biceps! No kidding! And crowds were yelling and cheering. We were laughing so hard... (tried to hide it though, since we didn't want to offend anybody).
Next unforgettable event was Kumbh Mela in Haridwar (city in state Uttar Pradesh). This is the main Hindu festival, which happens every 4 years. Haridwar is a town with about 200,000 people, during the festival it grows to 9 millions!!!! Pilgrims, gurus, and sadhus (holy men) from the whole country come to bath in Ganges, meditate, etc. Bathing in Ganges during this festival washes away all your previous sins. That is why Ludvik went under three times and now is as clean as a baby. . There was a several hours long parade of all gurus and holly men through the city and we almost got run over by hundreds of naked sadhus with their bodies painted with ashes and their hair and beards in dreadlocks (some of them had their dreadlocks long all the way down to the ground or even longer). In the evening we walked through sadhus' tent camp in the middle of the town. They were sitting in their tents, burning fires, preaching and blessing people and smoking dope. Pilgrims were staying in numerous tent cities around the town or sleeping on the streets or basically anywhere. Thousands of policemen were trying to keep everything in order with help of bamboo sticks and whistles. One morning around 5 o'clock we were climbing through several fences and one policeman punched me with the stick. It was still dark, I was wearing pants and loose shirt and since I got a haircut in Delhi and am almost bald , he mistook me for a man. You can look it up if you search "Kumbh Mela". It was indescribable!
Now we are in Rajasthan state in town Bikaner and tomorrow we are leaving for 5 days camel safari. We will go on camels to the desert. I hope we will survive it! It is so hot here- about 100F. Cannot imagine how it is in summer.

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++


================Toto psal Ludvik============


2; November 11, 2011

PAR RADEK Z CEST OD LUDVIKA

xxxxxxxxxxxxx 20 March 2010 xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

HNUSNI DICTATORI
No mylil jsem se v zivote. Ja vzdy nenavidel komouse, jako treba ty co se nachazeji v Rusku, Cine, Vietnamu, Laosu a ti co byli (a chteli by zase byt) v Cechach. Mozna jsem trochu take omlouval rezimy ktere maji vojenskeho dictatora jako je napriklad Burma, nebo nejake jine mizery (Cambodia) kteri omezuji svobodu svojim lidem, kradou, manipuluji je a diktuji narodu co ma a co nema delat. Dnes jiz vim lepe. Vsechny nedemokraticke rezimy jsou spatne a lid by mel tyto vlady svrhnout, hodit viniky do kriminalu a ty hlavni pachatele postrilet (ale pomalu a sadisticky a hlavne je nehladit sametem).

CINANI V RUDE CINE JSOU ME HNUSNI
OK, jiste ze vsech 1200000000 lidi co tam zije nejsou hnusaci, ale ja si nemohu pomoci, kdykoliv tam prijedu tak se me chce z toho narodu a hlavne politickeho rezimu tam blejt. Z Rusu se me take dela trochu nevolno, ale lidi tam me spise byva lito.

MONGOLCI
Zeme je to krasna a zajimava, hlavne lide tam jsou hodni a hlavne prakticti. Kdyz videli ze komunismus stoji za prd, tak pritahli buldozer a mausoleumum kde hnil jejich prvni komouzsky diktator na hlavnim namesti zbourali a bylo to. Dali tam jejich stareho hrdinu, take jiste diktatora, Genghis Khana, ale ten mozna jim jiz nepripada zly nebo jiz zapomeli. Od nich by se Rusove mohli ucit. Dodnes ve v kazdem meste v SSSR je par velkych bronzovych Leninu a rudych hvezd je tam stale vice nez je potreba. Vsechen ten Leninsky bronz by sel pouzit na vyrobu vodnich pohoutku do splachovacich zarizeni nad toaletni misy. Tyto sochy zbytecne matou lidi a ti si pak rikaji, "proc mame kapitalismus a ne ten komunismus a je stale ten Lenin frajer nebo zloduch"?

INDIE
Poprve jsem byl v Indii v roce asi 1975. Je to moje zamilovana zeme a jsem rad ze se zde moc nic nezmenilo. Indie je stale krasna, lide hodni, je tu stale jeste dost lacino, je tu stale dost zmatek a chaos a lid zije dost svobodne. Navice maji democracii a je to citit ve vzduch. Ve vzduchu je citit take jine veci, jsou hnede ale o tom az priste. Indie je o neco chudsi nez Cina asi, ale kdybych si musil vybrat absolutne bych nevahal a zvolil Indii. Jedeme ve dvouch lidech, nesetrime na nicem, spise rozhazujeme a stoji nas to asi v Indii vse i s vlakami prvni tridy $48.00 denne. Z toho Uncle Sam plati $46.40. Mozna ze na penzi zkoncim v Indii a dam se k Hindum.
)

PHOTOS
stale dokumentuji svoje cesty fotkami, ale nekdy na to nemam moc naladu a jsem liny. Kdyz to zacne byt okolo me nezrizene krasne, tak casto se jen divam a nedbam ze je kamera okolo mojeho krku a nechavam ji v klidu. V duchu se pak omlouvam sam pred sebou tim ze ti co sem nejeli a nenechali se hlodat blechami (no moc jich nebylo celkem) a neriskovali pad se starym autobusem bez brzd do udoli aby se sem dostali si to stejne neaslouzi videt. Na moji pristi snad rocni cestu ktera zacne asi May 15, 2011 si kameru jiz brat nebudu, ale za to si vezmu dalekohled.

CESI Z CECH NA CESTACH (CZCNC)
Je videt stale vice CZCNC a to je dobre, nebot se tak narod ve svete neco priuci. Vetsinou to jsou mladi a vzdelani lide, ale ne vzdy. Nekdy s nimi trochu zarertuji. Prave vcera jsem stal pred Taj Mahal a prede mnou asi 5 CZCNC stavbu obdivovali, a ja zacnul dost hlasite, "No toto je ale o hodne lepsi nez ty nase Hradcany, jsou cele sede a nudne. Meli by se zborit a postavit lepsi a z bileho mramoru jako toto tuna. Nebylo by to lepsi mamo?" Na toto skupinka CZCNC trochu hnula brvou, na sebe se bleskove podivali a tise se vyparili. Ani me nedali moznost zacit rozvijet moje theorie o Indickym jidle v porovnani s nakladanymi burty u nas v hospode (byvalem Agitacnim Stredisku) ve Vonoklasech. Skoda.

CESTOVANI
Jiste si mnoho lidi mysli ze to je totalni blbost si dobrovolne sundat backory, zhasnout fajfku, vztat s houpaciho kresla, nechat vyhasnout krb a odjet nekam do tramtarie kde jsou jenom divosi a kde se k snidani jedi idlii a rasgulla a ne krupava housla s maslem a uherakem. Navice to stoji extra prachy, clovek tam muze onemocnet, je tam spina vsude i v tom idlii rano. Maji pravdu ale zapominaji ze vse negativni vzdy prinese veci dobre.

Pro me to je nejenou dobrodruzstvi ale take moje zamysleni se nad sebou a svetem okolo me. Kdyz se clovek narodi a povyroste tak vidi jak lidi kolem veci delaji, co se jim libi, co chteji, co ma pro ne hodnotu, a z toho usoudi co on bude chtit a jak bude videt svet. Je proste zformovan svojim okolim. Samozrejme ze si pak mysli ze toto je vse zpravne absolutni a jinak ze by to ani neslo.

Na cestach clovek pak vidi ze mnoho veci jini lide delaji jinak, veri v jine veci, jine veci jsou pro ne dulezite, jine veci a ciny je povznaseji v jejich spolecnosti a ze nejedi housky s maslem a uherakem ale idlii. Pak se zamysli a mozna zacne delat veci po svem a lide okolo at se treba staveji na usi.

PAR LISTU
Mozna ze jednou napisi malou knizku s titulem "Jak efectivne a lacino cestovat po svete". Mozna ze me to vydela par korun a ja si budu moci dovolit cestovat par tydnu nelacine. Mozna ze o knizku bude trochu zajem, nebot nekdy kdyz vidim jake voloviny lide delaji na cestach tak ve me roste nadej.


Ludvik
-







++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

jo mas tam par fotek z Phillipines

[picasaweb.google.com]




Ludvik

toto myslim nejak nefunguje, poslu primo

[picasaweb.google.com]

Ludvik

par fotek

picasaweb.google.com/105932555089594915715

LK

no tak jsem se byl podivat na Stop Vlade na Vaclavaku jak 100,000 nezpokojenych se tam ukazalo, ale take jsem byl slavit 1 May v Julde Fulde a jinde.


Na 1 Maje na komouse jsem prisel dost pozde ale zda se me ze je to dost neskodna banda rakvaku kteri jiz brzy pochcipaji. Nekteri meli berle, chlastali nejakou koralku a pivo, urcite vzpominali na stare dobre casy kdyz fajnove dusili narod, a recnici hlasali nekoherentni voloviny. Byl tam stanek kde frajer co to obsluhoval po me chtel 50 Kcs na podporu Cz - Kubanskeho pratelstvi a na pomoc myslim 4 kubancum veznenych na Floride. Zavedl jsem s nim diskuzi kde ta Florida vlastne je a ze si nejsem jisty ze je na Kube. On me rekl, byl o tom dost presvecen, ze to je v imperialistickem USA a ze to byli Kubansti spioni a ze je kackami podporim a oni se dostanou zped na do vlasti. Me se zdalo ze to maji lepsi v US kriminalu nez na "svobode" na Kube. Na Floride nemuseji pracovat, maji dobre jidlo a na TV mohou koukat na kowbojky a fotbal. Na Kube je zradlo dost hnusne, museji spionovat od rada do vecera a furt museji poslouchat nesmysly o revoluci, miru a svobode ale priton jsou v jednom velikem kriminalu. Po tomto prohledl ze padesatku ze me nedostane a ze one nebude mit asi dnes na pivo. Pri odchodu jsem mu dal 5 Kcs co by prispevek na chlast. Potreboval se ze mne uklidnit.

Dale jsem poslouchal nejakou DSS? na Mustku, byl tak recnik ktery rikal veci aby se libily mladikum kteri to nezvladli se vyucit na zedniky a ted zchaneji praci dlazdice ale porad nemaji uzpech. No audience take tak na to vypadala. Nekteri z nich jsou jiste presvedceni ze economika se maze na housky.

Co se tyka toho Stop Vladu tak to je vaznejsi. Jednak tam bylo o hodne vice lidi, ale take meli z casti pravdu. Ja si myslim ze v kazde zemi kde je veliky rozdil mezi bohatymi a chudymi a neni tam moc stredni vrstva tak je to politicky nestabylni. V CSR ti nebohati jednak jsou nasrani ze nejsou bohati ale take jsou presvedceni ze ti bohati jim penize ukradli a kradou. Takze to je vlastne chyba bohatych ze oni nemaji na pozlaceneho Bentleyiho ). Toto je obvzlast spatne neb Cesi maji silne zklony zavidem ostatnim a tak by se melo neco z korupci delat. Cesi nejsou na to aby sli do ulic se sekyrami ale budou stale mrmlat a zkucet a to bude otravovat vzduch v krajich Ceskych.

Jiste vsichni bohati vsechno neukradli ale jsou lide kteri v toto chteji verit. Myslim kdyby se vyskitnul politikar ktery nema skoro zadnou historii politickou, bydli v panelaku, zena chodi nakupovat bramboty s odrenou taskou a on by jezdil ackem na hrad a hlasal ze nic jineho nebude delat krome toho ze Cechy vycisti od korupce a jine zlodejiny, tak by mohl to dotahnout daleko. Nevim ale jestli by uspel moc i kdyby chtel a to i kdyby z neho narod udelal presidenta. Alespon ale by nekradl pera. Snad.

Jinak jsem se asi 20 dni ztravoval v restauracich. Restaurace jsou dost drahe a navic cisnici jsou zestydati zlodeji. Co Cesi delaji, jak to ze si to cisnici dovoluji? Mozna ze si rikali toto je nejaky buran z Hnojkravic nad Ohri nebo polocizinec a tak ho voberem, ale presto se divim tomu. Je hodne restauravi kde vam daji finalni cenu a kdyz zacne clovek to prepocitavat podle menu cen tak se clovek nedopocita. Nemyslim ze se pletou nebot to je vzdy v jejich prospech.

V obchodech se toto nedeje ale zase je jidlo sice dost drahe ale zato je nizke kvality. Navice je hodne obchodu kde jeste ti neprijemni a zakaznika urazlivy obchodnici nebyli vyhozeni.

Na uradech se to cisti ale stale bude potreba nerudne uredniky poslat mejt nadobi.

No za par mesicu zase musim na CSR na kseft ale snad to vyridim rychle. Stravovat se budu vynikajicimi houskami prazskymi, uherakem, Birelem, fantastickou ceskou slehackou, nejlepsim chlebem na svete a svickovou (tu musim si davat v hospodach ale vezmu si sebou pocitacku). Budu se snazit ne toto vse pojidat vzdy najednou.

Co je jinak dobreho v CSR? Verejna doprava, Prazske kostely, mladi lide kteri jsou vzdelani, laskonky, slehacka, ten chleba a housky, nektere moderni sklo, Ceska krajina, a hrady.

Samozrejme nejvetsi Ceska atrakce je velika hustota vysoce kvalitnich holek. Sem jiste patri i ty ktere si nemysli ze holkami jeste jsou.



Ludvik

Rath Na Hrad! Rath Na Hrad!

)

Revolver na 5 ran se hned tak nevidi a tak drahe vino take ne. Ten pan doktor musi byt chytrak a asi je s nim legrace. Ten by jiste se vsemu podival na mandle a predepsal dobrou medecinu. Ja bych ho volil!


Ludvik

Nevím jestli je to možné / myslím ten způsob řeči - o úplatcích skoro nepochybuji / ,ale přesto,že se mi při čtení dělalo špatně -- přeposílám.
Ahoj S.



Záznam z rozhovoru mezi Romanem Janouškem (pražský lobbista ODS - viz dokončený SPIS
Pavel.B, spolumajitel BigBoard) , Miroslavem Janstou ( pražský lobbista ČSSD) a Richardem
Fuxou (spolmajitel a statutární orgán bilboardové společnosti BigBoard):
Uskutečněno v hotelu Hilton v Praze, březen 2012, několik dní před havárií lobbisty Janouška
Janoušek: zdar a sláva neúplatnému senátu
Fuxa: Romeši, ty jsi fakt čaroděj
Janoušek: já ne, to moje škvára čaruje
Jansta: a pak že koalice ČSSD a ODS je mrtvá
Fuxa: chlapi, jste kouzelníci, ale kolik mě to bude stát
Jansta: já to mám na rozdíl od Romeše jednoduchý, pro Karlíka Korytáře a jeho kluky ze senátu jeden
a čtvrt milionu, ale je potřeba připravit 2,5 milionu pro Pepíka Smýkala a jeho parlamentní bandu,
peníze budou u mě v trezoru a až to odsouhlasí, jak mají, tak jim je pak vyplatíme
Janoušek: to máš Mirku jako u notáře, ale ty seš vlastně kolega právník, to víš doktor jako doktor. Já
to mám složitější počítání, Hillary Vrecionová chce pro sebe a svůj týmeček dvojku (rozuměj ve
vekslácké hantýrce 2 miliony Kč) a parlamentní divize mojí firmy Boris, Pavka a spol. čtyry mega.
Jansta: dáme něco Paroubkovi?
Janoušek: na toho sere bílý tesák a netlač ho sem Mirku furt, to je potřetí, co pro něj chceš love pro
toho Řeka z Ithaky, mě už to nebaví, Haška toho samozřejmě vytopit musíme, ale péčko je nám na
nic, ale musíme nasypat tomu nenažranýmu Drobilovi, jinak do toho hodí vidle.
Jansta: ale přece Drobil má slíbeno několik stovek billbordů do kampaně tak byl informovanej i Ivoš
Ritigů a souhlasil s tím, že jim to kampaň hodně zlevní.
Fuxa: ten Drobil s Ritigem jsou neuvěřitelně nenažraný hovada, nikdy nezapomenu jak jsem Ritigovi k
Prašný bráně nes 5 milionů v hotovosti a on se mi vysmál, proč mu nesu drobný na kafe. Hlavně ale v
rozpočtu nesmíme zapomenout na Markovou ze Solutionu, která chce za svoje parlamentní sexuální
služby milion čtyřista tisíc. Jen abych se s těma všema darmošlapama politickejma vůbec dopočítal.
Janoušek: neříkej vždyť ti Richarde taky ale snad přispějou i další ne?
Fuxa: přiloží taky AVK, dali už milion a minimálně další doloží, ale především seženou špínu na toho
zoufalce Laudáta když dělal v obecňáku ředitele a ještě na toho druhýho poslance, jméno už si
nepamatuju, co nám dělal ty problémy. Ale aby to nedopadlo jak na pražský radnici, kde si Svoboda
přes Hanče řekne o dva miliony a ta Pecičova srbská dcerka Udženija o milion a bezpohlavní topácký
komici Hudeček, Richtr a Tůma taky milionek za držhubný a pak to podrazej. To jsou ale strašlivý
křiváci, až je mi z nich na zvracení.
Janoušek: to víš, ty maj speciální školení od rezavýho Hávy, kterej je český otec myšlenky, nejdřív to
zkasíruj a pak to polož
Jansta: na Hávovi je nejlegračnější jak každýmu vyhrožuje finančně analytickým útvarem a sám by se
ho měl bát nejvíc s těma svejma lichtenštejnskejma firmičkama. Teď mi zrovna Láďa Johanes
vyprávěl jak strašlivě Háva kasíruje Beneše v Čezu. A jak si poradíme s těma poslancema co už
minule v parlamentu s nima byly ty problémy?
Janoušek: Vždyť ten seznam máš, sepisovali jsme ho minule. Tady všichni furt melou jak to s Ivošem
Ritigů kasírujem, ale rezavej Háva to vykošťuje brutálně o řád vejš, nic nedělá, přijede ze Švýcar a jen
chodí a vybírá to jak mafiáni v Bronxu, je mi toho Beneše až trochu líto, Roman to psychicky nevydržel
dávat každej měsíc takovýhle rakety protože Háva ČEZ pojal jako kosmickej výzkum. Divím, že už za
ty vybraný prachy Omnipol nevypustil pár raket do kosmu.
Fuxa: jasně, to zařídíme, euroavk zprodukuje tu špínu na potížisty, vždyť Marková už jim dodávala
nějaké kompro na největší kverulanty, ale nejvíc můžeme věřit mediální kampani Mirka Soukupa, vždy
už si na to nakoupil i časopisy a je strašně hladovej
Janoušek: Michal Voráček je taky nachystanej, ještě mám v záloze dva hlasy z véček a jednoho
odpadlíka
Jansta: já mám taky v záloze čtyři komunisty, ale Voráček je žvanil, tady bych se určitě spoleh na
Míru Soukupa, ten když ty poslanecký parazity poleje kýblem špíny, tak už to ze sebe nikdy nesundaj
Janoušek: a kdo by si tak ještě potřeboval přihrábnout?
Jansta: já myslím, že ta zoufalka Pík z vévéček, v novinách psali, že v tom daňovým přiznání uvedla,
že má našporováno jen 5 milionů, vždyťje to bída a utrpení
Janoušek: jo tak to je tragédka, ta má doma toho Asiata s malým dráždidýlkem, ale pozor, ta je úplně
blbá, a víte co se chlapi říká, že hroby se nemaj votvírat
Fuxa: jo to si taky myslím, to je děsný strašidlo.
Janoušek: tak kluci domluveno, já musím běžet

pry nejaka kamaradka doktorka toho s tim 5 ranym revolverem mela doma samopal. Mozna to bylo na vysetrovani hluchych. To se pry jim zacne strilet u ucha a kouka se jestli se skubnou. Kdyz ano tak simuluji.


Ludvik

[picasaweb.google.com]

Find cheap <a href="http://www.directsexylingerie.com/">sexy lingerie</a>, game costumes online and shop for higher quality sexual love with your Dear Lover. Enjoy Dear-Lover, adult Christmas costumes, <a href="http://www.directsexylingerie.com/">Sexy Halloween Costumes</a> and more.

na vostro,choďte na vostro :-)))

Bohuzel nemuzu to videt na mem phonu. jsem totiz na dalsi rocni ceste v Africe a Asiji Indiie. ted zrovnpou v I dii
Ludvik

No po nejake dobe posilam par pismen do Cernychsic. Nevim jestli jsem vam psal, ale jeli jsme na pul roku do afriky a pak na dalsi dobu na cejlon, india, nepal a csr. Ted po asi 5 mesicich me zase pali zadek a tak za tyden jedu pres csr asi nekam, mozna zase nepal neb tam prichazi dobra sezona. Nechcete nekdo jit asi 2 mesice z zapadniho konce nepalu zpet do kathmanu? Jestli pujdu sam tak budu mit jednoho guide/nosice ale takto by jsme mohli mit jeste nosice a kuchare/ku.

Vsechny foto jsem vygumoval nebot jsem se nastval na picasa. Asi uvedu na foto dropbox. Ale to musi pockat.

Jak se ma viroznik?

Tak ja to tedy nebyl na te poste. Ja ma alibi. Navice ja kdyz prepadam, tak vzdy jen s revolverem.

Ludvo,

žiješ ještě, nebo jsi v té vaší dokonalé zemi omylem někomu šlápl na trávníček?

stejská se ti mlžný???