cernosice.org :  Černošice
Diskuzní fórum občanské společnosti v Černošicích 
Jdi na stránku: PředchozíPrvní...1314151617181920212223...PosledníNásledující
Aktuální stránka: 18 z 25
Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Enzila (IP zapsáno)
Datum: 09.02.2010 14:31

Vím Lojzorybo, vím :-).
Bára je žena s velkým Ž - chraň ji, vím, co říkám.

Šmarjááááááá, za lovci lebek, jo??? Tak si dejte bacha, ať neskončíte jako malej míček na gumičce :-)))

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 11.02.2010 13:37

prej jestli nejakou lebecku chces???
:-)))

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Enzila (IP zapsáno)
Datum: 11.02.2010 14:16

Teda to je nějaká telepatie na dálku, zrovna jsem na vás oba myslela :-).

Lebečku - no ani ne :-).

Říkala jsem si, jestli jste tomu míčku na gumičce rozuměli, jestli už nepíšu jak magor - já si totiž vzpomněla na takovou tu opičku nebo míček na gumičce, jak ho za mého mládí prodávali na pouti u střelnice. Když jsem tuhlenc kdesi v časáku viděla ty sušené lebečky s vláskama, tak mi to tu opičku či ten míček připomínalo. Jen ta gumička u toho asi nebyla...

To jsem ale krásně morbidní, co? :-DDD

Dávejte na sebe pozor, vy dva blázni blázniví :-))), a pozor na křídla!!! Nenechte si je nikde ve světě sebrat, to je dar... Málokdo si je dokáže uchránit.

Já už je nemám....

[blog.aktualne.centrum.cz]

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: vice (IP zapsáno)
Datum: 21.02.2010 12:12

We are well and in good spirits still. We spent one month in Burma (or currently Myanmar). It was great and horrible at the same time.
Great were places, temples, villages, nature etc. We stayed by Inle lake with floating gardens full of tomatoes, green beans, flowers, where wooden and straw houses are built above the water. There was beautiful. Bagan was large area full of amazing old temples and stupas. In the north Burma, we made a wild three hours journey over mountains on a dusty unpaved road riding a Toyota pick-up with locals. The bed of the pick-up was full of baskets, boxes, bags of who knows of what and twenty of us were sitting high above the car on metal construction with narrow wooden benches, enjoying the view and clouds of the finest light brown dust that got everywhere. Guesthouse in our destination didn't have any running water so we stayed looking like painted light brown for three more days! We climbed a holy mountain (8 miles up, 8 miles down) like proper pilgrims to see Golden Rock- huge boulder covered with golden leaves balancing on the mountain. Once we got up at 3 a.m. to see a ceremony of Buddha morning cleaning and washing starting at 4 a.m. Ludvik used services of local barber and is bald and without his 6 months beard again. And much, much more.
Horrible was internet (basically non-existent, extremely slow if any, with frequent interruptions when government-supplied electricity failed and it took time for private generator to kick in, many web pages being blocked by government). Burma is governed by military junta, which is very strict and send its spies after tourists. Spies don't hurt travelers but it is quite unnerving if taxi driver brings you to your hotel without you telling him where you stay. Or one guy told us that he saw one guy (whom he met somewhere on a bus to Yangon, capital) three times during one day two days later. Food was quite bad. We survived on fried noodles or fried rice with veggies. Were afraid to eat any meat after visiting local markets. No electricity means no refrigeration. We didn't want to take buses or fly with local airlines. So we took trains. That was also a challenge. Luckily we survived roaches, mice, stinky toilets, and wild rides on rails, which were falling apart. Sometimes it was impossible to walk as the carriage was bouncing up and down or from side to side. The train had to slow down to walking speed sometimes, mostly when crossing bridges. Even locals were saying prayers. There aren't any ATMs, you have to bring $$ but only the best quality, otherwise they won't except them when you want to buy local money or pay entrance fees, buy train tickets and so on. Once happened to us they didn't like and didn't accepted one dollar bill that had one corner folded. Darn! No more writing notes on banknotes! God forbid to make a microscopic hole in it!
Anyway, on Feb 5 we left for India and flew to Kalkuta (Calcutta). There we spent couple of days and later took a train to Darjiling, where we are now. Kolkuta was great. I love India. People bathing and washing clothes at riverbanks, rikshas running barefooted around the town pulling carriages with passengers and avoiding collision with cars, buses etc, delicious food, friendly people, chaos everywhere. Ludvik made me to take a riksha ride too. I didn't want to, feeling bad to make a skinny old man without shoes to work so hard, pulling the carriage and me sitting there like a memsahib. Since Ludvik's argument was that if I won't take the ride, the poor man won't make any money because of me and will have to go to bed hungry, I took the ride. It is said that rikshas in Kalkuta are the last in India. So the opportunity cannot be lost. Kids here love to have pictures taken. It make my life easier since I am still pretty shy at taking close pictures of people. But I am getting better at it. From Darjiling we will travel more around India. But it is such a huge country that one year in India itself would not be enough!

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: jeste (IP zapsáno)
Datum: 24.02.2010 13:23

From: Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com>
Subject: Zprava #21, Feb 21
To: "\'Zdena Burgetova\'" <zdenaburg@yahoo.com>
Date: Sunday, February 21, 2010, 3:26 AM


Burmese Days 3

Burmu uz osidim, budu psat kratce, protoze jsme uz 16 dni v Indii! Ten cas tak leti...

Po Mandalay jsme odjeli do Bagan, coz je burmska obdoba kambodzskeho Angkor Wat. Na obrovske plani jsou rozesete stavby, nejstarsi asi z 12.-13. stoleti. Chramy, male stupy apod. Neda se to obejit, mozna tak za nekolik tydnu. My jsme zvladli, co se dalo. Nekdy jsme se nechali vozit v kocarku tazenem konikem, ale vetsinou jsme chodili pesky. To se muzes zastavit kdykoli, sednout si, fotit a proklinat silene vedro. Z Bagan jsme odjeli k Mt. Popa, kde je temple pro "nats", coz jsou predbudhisticti duchove (spirits). Bylo tam stovky opic, ktere doufaly, ze jim neco dame. Nastesti nas neatakovaly, jako ty v Cambodia. Z Mt.Popa jsme odjeli do Inle Lake. Na jezere lidi bydli v domech na kulech nad vodou. Maji na kulech i praseci chlivky! Na jezere jsou plovouci zahony s rajcatama, fazolema a milionama kytek. Zahony jsou ukotveny do dna jezera bambusovyma tycema. Kvete tady rybolov- rybari jezdi na drevenych kanoich. Pri jizde stoji a zahadnym zpusobem jednou nohou ovladaji padlo- maji ho oprene o bok a dolni konec maji zahaknuty za lejtkem. Nechapu, jak se na te vratke lodce udrzi, kdyz jeste vestoje hazeji nebo vytahuji site. Dva dny jsme jezdili motorovym clunem po jezere- kolem je plno chramu a vesnic, kde rano od 7 hodin jsou trhy (taky jsme absolvovali po te, co jsme v 1/2 5 vstali), dilny, kde rucne tkaji latky, vyrabeji papir na destniky, tepaji stribro a pod. Tak jsme si uzili klidu na jezere a vratili se do Yangonu. Vlakem. Ten, co jsme s nim planovali jet nejel a tak jsme museli cekat na nadrazi asi 3 hodiny na dalsi. Udajne to byl to primy vlak, odjizdel nekdy kolem 11 a mel byt v Yangon dalsi den odpoledne. meli jsme pouze sedadla, vlak nemel lehatka. Nekdy kolem pulnoci se nam podarilo usnout, ale kolem 2. rano nas vzbudili, ze vlak dal nejede !!!!, ze musime presednout na jiny, ktery odjizdi v 5 rano. Nastesti tam ten vlak uz ale stal, tak jsme do nej vlezli, nasli si mista a usnuli. Vlak byl ve stejnem stavu jako ten prvni- spinavej, plno sedadel rozbitych, mysi, zachod silenej. Ale dovezl nas. Bylo to vycerpavajicich 30 hodin. Vypada to, ze na nadrazich v Burme plno lidi bydli. V noci jsou nastupiste plna spicich lidi- na dekach, nekdy na rohozich, v tom se propletaj prodavaci s kosema, hrncema nebo tacama jidla na hlavach a mezi tim behaj psi. Po te, co jsme vylezli z vlaku, ktery koncil, psi naskakali do vagonu a hledali jidlo, nebo spis to, co zbylo po mysich a svabech. Kdyz prijde rano, tak se lidi na nadrazich mejou,cistej si zuby do kolejiste, kojej deti a vubec delaji vse, co je potreba.
Z Yangonu jsme vyrazili na Mt.Kyaiktiyo, kde na vrcholu balancuje obrovsky kamen. Je to poutni misto, kam si kazdy Burman preje aspon jednou za zivot jet. Kamen je cely oblepeny zlatymi listecky, Ludvik, ktery jako muz smel az ke kamenu, rikal, ze ta vrstva zlata musi byt aspon 10 cm tlusta. Na vrchol jsme si vyslapli asi 12 km do kopce a totez pak z kopce, jako spravny poutnici. Zadny nakladak, kterym se da dojet az skoro nahoru! Tak nas pak druhej den bolely pekne nohy.
No a potom uz zpatky do Yangon, nejake pamatky ve meste a pak uz slava! odlet do Indie.
Jak vsichni v Burme nosej na nohach vietnamky, tak jsme v Yangon videli inovovanou nozni protezu- mela mezi prvnim a ostatnima prstama vyriznute misto, aby majitel mohl vietnamku obout! Jo! to jsem taky nepsala- muzsky nosej v Burme sukne, tzv. longyi. Je to hrozne siroka roura do ktere vlezou a vepredu udelaji dva cipy, ktere kolem sebe zakroutej a zavazou. Takze sukne je krasne siroka, muzou v ni sedet, sedet na bobku, lezet ve vlaku atd atd vcetne drepnuti si, kdyz chtej curat. Coz delaji kdekoli u cesty.
Na letisti jsme museli zaplatit pokutu, ze jsme pretahli viza o 3 dny, ale nevznikly zadne problemy, ani si nas tam nechteli nechat. Hura do Indie!

Tim konci Burmese days. Uz to ke konci bylo asi trochu zmatene a napreskacku. Ale uz je to pred dlouhou dobou a vzpominky zacinaji byt vytlaceme zazitky v Indii. O tech priste! Snad to vsechno dozenu.

Moc zdravime a vzpominame.
Burmese Days 3

Burmu uz osidim, budu psat kratce, protoze jsme uz 16 dni v Indii! Ten cas tak leti...

Po Mandalay jsme odjeli do Bagan, coz je burmska obdoba kambodzskeho Angkor Wat. Na obrovske plani jsou rozesete stavby, nejstarsi asi z 12.-13. stoleti. Chramy, male stupy apod. Neda se to obejit, mozna tak za nekolik tydnu. My jsme zvladli, co se dalo. Nekdy jsme se nechali vozit v kocarku tazenem konikem, ale vetsinou jsme chodili pesky. To se muzes zastavit kdykoli, sednout si, fotit a proklinat silene vedro. Z Bagan jsme odjeli k Mt. Popa, kde je temple pro "nats", coz jsou predbudhisticti duchove (spirits). Bylo tam stovky opic, ktere doufaly, ze jim neco dame. Nastesti nas neatakovaly, jako ty v Cambodia. Z Mt.Popa jsme odjeli do Inle Lake. Na jezere lidi bydli v domech na kulech nad vodou. Maji na kulech i praseci chlivky! Na jezere jsou plovouci zahony s rajcatama, fazolema a milionama kytek. Zahony jsou ukotveny do dna jezera bambusovyma tycema. Kvete tady rybolov- rybari jezdi na drevenych kanoich. Pri jizde stoji a zahadnym zpusobem jednou nohou ovladaji padlo- maji ho oprene o bok a dolni konec maji zahaknuty za lejtkem. Nechapu, jak se na te vratke lodce udrzi, kdyz jeste vestoje hazeji nebo vytahuji site. Dva dny jsme jezdili motorovym clunem po jezere- kolem je plno chramu a vesnic, kde rano od 7 hodin jsou trhy (taky jsme absolvovali po te, co jsme v 1/2 5 vstali), dilny, kde rucne tkaji latky, vyrabeji papir na destniky, tepaji stribro a pod. Tak jsme si uzili klidu na jezere a vratili se do Yangonu. Vlakem. Ten, co jsme s nim planovali jet nejel a tak jsme museli cekat na nadrazi asi 3 hodiny na dalsi. Udajne to byl to primy vlak, odjizdel nekdy kolem 11 a mel byt v Yangon dalsi den odpoledne. meli jsme pouze sedadla, vlak nemel lehatka. Nekdy kolem pulnoci se nam podarilo usnout, ale kolem 2. rano nas vzbudili, ze vlak dal nejede !!!!, ze musime presednout na jiny, ktery odjizdi v 5 rano. Nastesti tam ten vlak uz ale stal, tak jsme do nej vlezli, nasli si mista a usnuli. Vlak byl ve stejnem stavu jako ten prvni- spinavej, plno sedadel rozbitych, mysi, zachod silenej. Ale dovezl nas. Bylo to vycerpavajicich 30 hodin. Vypada to, ze na nadrazich v Burme plno lidi bydli. V noci jsou nastupiste plna spicich lidi- na dekach, nekdy na rohozich, v tom se propletaj prodavaci s kosema, hrncema nebo tacama jidla na hlavach a mezi tim behaj psi. Po te, co jsme vylezli z vlaku, ktery koncil, psi naskakali do vagonu a hledali jidlo, nebo spis to, co zbylo po mysich a svabech. Kdyz prijde rano, tak se lidi na nadrazich mejou,cistej si zuby do kolejiste, kojej deti a vubec delaji vse, co je potreba.
Z Yangonu jsme vyrazili na Mt.Kyaiktiyo, kde na vrcholu balancuje obrovsky kamen. Je to poutni misto, kam si kazdy Burman preje aspon jednou za zivot jet. Kamen je cely oblepeny zlatymi listecky, Ludvik, ktery jako muz smel az ke kamenu, rikal, ze ta vrstva zlata musi byt aspon 10 cm tlusta. Na vrchol jsme si vyslapli asi 12 km do kopce a totez pak z kopce, jako spravny poutnici. Zadny nakladak, kterym se da dojet az skoro nahoru! Tak nas pak druhej den bolely pekne nohy.
No a potom uz zpatky do Yangon, nejake pamatky ve meste a pak uz slava! odlet do Indie.
Jak vsichni v Burme nosej na nohach vietnamky, tak jsme v Yangon videli inovovanou nozni protezu- mela mezi prvnim a ostatnima prstama vyriznute misto, aby majitel mohl vietnamku obout! Jo! to jsem taky nepsala- muzsky nosej v Burme sukne, tzv. longyi. Je to hrozne siroka roura do ktere vlezou a vepredu udelaji dva cipy, ktere kolem sebe zakroutej a zavazou. Takze sukne je krasne siroka, muzou v ni sedet, sedet na bobku, lezet ve vlaku atd atd vcetne drepnuti si, kdyz chtej curat. Coz delaji kdekoli u cesty.
Na letisti jsme museli zaplatit pokutu, ze jsme pretahli viza o 3 dny, ale nevznikly zadne problemy, ani si nas tam nechteli nechat. Hura do Indie!

Tim konci Burmese days. Uz to ke konci bylo asi trochu zmatene a napreskacku. Ale uz je to pred dlouhou dobou a vzpominky zacinaji byt vytlaceme zazitky v Indii. O tech priste! Snad to vsechno dozenu.

Moc zdravime a vzpominame.


Burmese Days 3

Burmu uz osidim, budu psat kratce, protoze jsme uz 16 dni v Indii! Ten cas tak leti...

Po Mandalay jsme odjeli do Bagan, coz je burmska obdoba kambodzskeho Angkor Wat. Na obrovske plani jsou rozesete stavby, nejstarsi asi z 12.-13. stoleti. Chramy, male stupy apod. Neda se to obejit, mozna tak za nekolik tydnu. My jsme zvladli, co se dalo. Nekdy jsme se nechali vozit v kocarku tazenem konikem, ale vetsinou jsme chodili pesky. To se muzes zastavit kdykoli, sednout si, fotit a proklinat silene vedro. Z Bagan jsme odjeli k Mt. Popa, kde je temple pro "nats", coz jsou predbudhisticti duchove (spirits). Bylo tam stovky opic, ktere doufaly, ze jim neco dame. Nastesti nas neatakovaly, jako ty v Cambodia. Z Mt.Popa jsme odjeli do Inle Lake. Na jezere lidi bydli v domech na kulech nad vodou. Maji na kulech i praseci chlivky! Na jezere jsou plovouci zahony s rajcatama, fazolema a milionama kytek. Zahony jsou ukotveny do dna jezera bambusovyma tycema. Kvete tady rybolov- rybari jezdi na drevenych kanoich. Pri jizde stoji a zahadnym zpusobem jednou nohou ovladaji padlo- maji ho oprene o bok a dolni konec maji zahaknuty za lejtkem. Nechapu, jak se na te vratke lodce udrzi, kdyz jeste vestoje hazeji nebo vytahuji site. Dva dny jsme jezdili motorovym clunem po jezere- kolem je plno chramu a vesnic, kde rano od 7 hodin jsou trhy (taky jsme absolvovali po te, co jsme v 1/2 5 vstali), dilny, kde rucne tkaji latky, vyrabeji papir na destniky, tepaji stribro a pod. Tak jsme si uzili klidu na jezere a vratili se do Yangonu. Vlakem. Ten, co jsme s nim planovali jet nejel a tak jsme museli cekat na nadrazi asi 3 hodiny na dalsi. Udajne to byl to primy vlak, odjizdel nekdy kolem 11 a mel byt v Yangon dalsi den odpoledne. meli jsme pouze sedadla, vlak nemel lehatka. Nekdy kolem pulnoci se nam podarilo usnout, ale kolem 2. rano nas vzbudili, ze vlak dal nejede !!!!, ze musime presednout na jiny, ktery odjizdi v 5 rano. Nastesti tam ten vlak uz ale stal, tak jsme do nej vlezli, nasli si mista a usnuli. Vlak byl ve stejnem stavu jako ten prvni- spinavej, plno sedadel rozbitych, mysi, zachod silenej. Ale dovezl nas. Bylo to vycerpavajicich 30 hodin. Vypada to, ze na nadrazich v Burme plno lidi bydli. V noci jsou nastupiste plna spicich lidi- na dekach, nekdy na rohozich, v tom se propletaj prodavaci s kosema, hrncema nebo tacama jidla na hlavach a mezi tim behaj psi. Po te, co jsme vylezli z vlaku, ktery koncil, psi naskakali do vagonu a hledali jidlo, nebo spis to, co zbylo po mysich a svabech. Kdyz prijde rano, tak se lidi na nadrazich mejou,cistej si zuby do kolejiste, kojej deti a vubec delaji vse, co je potreba.
Z Yangonu jsme vyrazili na Mt.Kyaiktiyo, kde na vrcholu balancuje obrovsky kamen. Je to poutni misto, kam si kazdy Burman preje aspon jednou za zivot jet. Kamen je cely oblepeny zlatymi listecky, Ludvik, ktery jako muz smel az ke kamenu, rikal, ze ta vrstva zlata musi byt aspon 10 cm tlusta. Na vrchol jsme si vyslapli asi 12 km do kopce a totez pak z kopce, jako spravny poutnici. Zadny nakladak, kterym se da dojet az skoro nahoru! Tak nas pak druhej den bolely pekne nohy.
No a potom uz zpatky do Yangon, nejake pamatky ve meste a pak uz slava! odlet do Indie.
Jak vsichni v Burme nosej na nohach vietnamky, tak jsme v Yangon videli inovovanou nozni protezu- mela mezi prvnim a ostatnima prstama vyriznute misto, aby majitel mohl vietnamku obout! Jo! to jsem taky nepsala- muzsky nosej v Burme sukne, tzv. longyi. Je to hrozne siroka roura do ktere vlezou a vepredu udelaji dva cipy, ktere kolem sebe zakroutej a zavazou. Takze sukne je krasne siroka, muzou v ni sedet, sedet na bobku, lezet ve vlaku atd atd vcetne drepnuti si, kdyz chtej curat. Coz delaji kdekoli u cesty.
Na letisti jsme museli zaplatit pokutu, ze jsme pretahli viza o 3 dny, ale nevznikly zadne problemy, ani si nas tam nechteli nechat. Hura do Indie!

Tim konci Burmese days. Uz to ke konci bylo asi trochu zmatene a napreskacku. Ale uz je to pred dlouhou dobou a vzpominky zacinaji byt vytlaceme zazitky v Indii. O tech priste! Snad to vsechno dozenu.

Moc zdravime a vzpominame.
Moc zdravime a vzpominame

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: pridano (IP zapsáno)
Datum: 25.02.2010 08:02

--- On Wed, 2/24/10, Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com> wrote:


From: Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com>
Subject: Zprava #22, Feb 24
To: "\'Zdena Burgetova\'" <zdenaburg@yahoo.com>
Date: Wednesday, February 24, 2010, 4:41 AM


INDIE

Stastne pristavame v Kalkate, uz je vecer a tma (5. unora). Tak najdeme taxika, ktery nas odvazi na nejblizsi stanici metra, ktera se jmenuje DumDum. Metro je prazdne, protoze je to konecna stanice a tak si sedame na volnou lavici, vlak se trochu zaplni a jedeme. Postupne se vagon vic a vic zaplnuje, az neni jedine mistecko volne. V tu dobu Ludvik zjistuje, ze sedime na lavici, kde je cedule "Only For Ladies". Totez je napsano nad lavici naproti a fakt, sedi tu jen zensky. Muzsky sedi jinde. Dokonce ani mezi lavicema, ktere jsou jen pro zeny, muzi nestoji!!! My s Ludvikem ale zustavame sedet a vylezem az na nasi stanici. Tak nevim, jestli si na sedadlo po Ludvikovi nejaka zena sedla. Najdeme i volny pokoj v hotelu (hodne jich je plnych) a jdeme spat. Rano se vrhame do mesta. Kalkata je zbesila a krasna zaroven (aspon ta oblast, kde bydlime). Uzke ulicky, kteryma se propletaji taxiky, auta, motorky, moto-riksi, kola, cyklo-riksi, riksi tazene behacem. Vsichni se vyhybaji psum, kravam, kozam. Lidem ne, ti musi uskakovat. Vsichni troubi, cim vic, tim lip. Na chodnikach jsou obcas vodni pumpy, u kterych se rano muzsky mejou, cisti zuby a perou si saty. Vsude stanky s jidlem, ji se z kovoveho talire pravou rukou. Rejze, curry, zelenina...-vsechno se to prstama promicha a uhn'aca a pak se to rukou ji. Leva se jidla nesmi dotknout. Tyhle stankove dobroty se jist neodvazujem, zvlast po te, co navstivime par trzist a vidime par reznickych obchodu. V Indii se velmi rychle stavame vegetariany. Jdeme se podivat na Memorial kralovny Viktorie. Je to obrovska stavba v zahrade, byla dokoncena az 20 let po kralovnine smrti. Uvnitr je vystava obrazu, zbrani, ale hlavne starych fotografii z Kalkaty, jak vypadala za Britu. Jsou tu i krasne popisy a dopisy Britu a z jednoho dopisu se dozvidame, ze v jednom z domu, kde bydleli 4 Briti, bylo zamestnano 110 sluhu!!!! To zaujalo hlavne Ludvika. Bylo tu presne popsano, jak rano jeden prijde pana pozdravit hned, kdyz uslysi zpoza dveri loznice , ze je pan vzhuru, pak prijde dalsi pomoct s oblikanim, dalsi prijde holit, dalsi sluhove zarizuji snidani, jeden ma dokonce funkci "chladic napoju". Kdyz se nekam jede, tak jeden coolie (kuli?) bezi vepredu pred nositkama atdatd. No, neni to uzasne? Jdu zpatky do hotelu a umeju odpadkovy kos, abych mohla vyprat to nejnutnejsi (umyvadla nemaj spunty). Jeden den se vydame podel reky, co proteka mestem a jmenuje se Hooghly. Na jejim brehu jsou stovky lidi, ktere se koupou, mejou, perou...No ale ta voda...Na kvetinovem trhu obdivujem hromady kvetu z afrikanu, kterre se navlikaji do dlouhych girland. Ty pak visi ve chramech, v domacnostech a vsude. V Kalkate ludvik nachazi hotel Fairland, kde bydlel pred mnoha lety. Tehdy byl levnejsi.... Tak si tu aspon 2x dame snidani. Hotel patri 84 lete pani puvodem z Armenie, ktera se jako mlada provdala za Brita, ktery v Kalkate pracoval. Pak z Indie odjela, ale vratila se zpatky a otevrela hotel. Za Ludvikovy minule navstevy tu cisnici a zamestnanci chodili v bilych rukavickach a nosili serpy pres hrudniky. To uz ted neni, ale konvice s cajem a kavou jsou prikryte latkovyma kabatkama (nemuzu si vzpomenout cesky nazev), aby nechladly a mame k toustum OPRAVDOVE maslo a pomerancovou marmeladu ! (po ztuzenem oleji v Burme, ktery nam byl nabizen jako maslo je to jako sen!!!) Jeden den se vypravime k domu Matky Terezy. Ludvik me premluvi, ze si kazdy pronajmeme riksu. Mne se nechce, protoze mam blby pocit, kdyz vidim hubeneho boseho starika, jak za sebou tahne kocarek, v kterem truni madam Burgetova a nezucastnene se diva, jak starich supi a dycha hur a hur. Ludvik me ale prebil argumentem, ze kdyz riksou nepojedu, tak starik nic nevydela a pujde vecer spat hladovej. No, s tim jsem argumentovat nemohla a tak jsem teda jela. Jizda to byla plna hruzy, protoze chvilema muj bosy starik utikal s riksou v protismeru. Ale byl sikovnej- dela to asi celej zivot. Nikde me nevyklopil, sam nebyl prejetej a vecer sel spat s plnym brichem. Dum Matky terezy funguje jako muzeum, je zde jeji hrobka, ale zaroven je to i aktivni klaster, potkavame tu plno jeptisek. Cestu zpatky uz nejedeme, ale jdeme pesky pres muslimskou ctvrt, ktera jenom kypi zivotem.
Lidi jsou v Indii strasne mili, zdravi nas, usmivaji se a jsou strasne pratelsky. Krome "touts", ktery se sdruzujou kolem hotelu a vnucujou svoje sluzby. Ty jsou protivny a neodbytny.
Je tu uplne jine ovzdusi v porovnani s Burmou. Demokracie ma opravdu neco do sebe. Ale co jsme tu taky nevideli: komunistickou demonstraci! Kalkata je ve state West Bengal, kde se dostali k moci pri minulych volbach komunisiti- diky svemu populistickemu programu ziskali venkov (haha- neco nam to pripomina, zejo) a vyhrali. Nastesti federalni vlada v Indii je demokraticka a ma nad stani vladou navrch. Taky jsme slyseli, ze v pristich volbach uz to komunisti nevyhrajou, lidi jsou na ne nastvany.
Tak. To byla prvni indicka zprava. V pristim dopise pojedeme na sever do Darjeelingu.

Namaste,
Zdena a Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: doplnek (IP zapsáno)
Datum: 25.02.2010 11:58

--- On Thu, 2/25/10, Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com> wrote:


From: Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com>
Subject: Zprava #23, Feb 25
To: bekerainc@yahoo.com
Cc: zdenaburg@yahoo.com
Date: Thursday, February 25, 2010, 2:13 AM

Vyuzivam fungujiciho internetu. Jsem s psanim zprav nejak pozadu a zacinam zapominat, co se kde udalo a kde jsme byli.
V Kalkate se nam podarilo koupit listky na vlak do Darjeeling. Neni to uplne jednoduche. V oblasti, kde byl nas hotel bylo sice plno cestovnich kancelari, ktere nabizeji obstarani listku na vlak, ale prirazeji si k cene neunosne priplatky. tak jsme se vydali po svych do zeleznicni kancelare pro cizince. Kdyz chceme koupit listek, musime nejdrive vyplnit formular: jmena, pohlavi, vek, cislo pasu, cislo vlaku (jak to mam vedet, kdyz nevim jake vlaky kde jezdi?), datum, cas, jakou tridu vagonu, jake chceme luzko- nahore ci dole, jestli chceme jidlo. S formularem pak k panovi za pultem a ten listky vystavi. Vlaky jsou vetsinou vyprodane, ale existuje tu jakasi turisticka kvota- urcity pocet listku je schovan pro turisty. Kdyz je i kvota plna, da se jit na tzv. cekaci list a doufat, ze nekdo listek vrati. Nas vlak jede v 10 vecer a nastupiste je narvane lidma s neuveritelnym mnozstvim zavazadel, ze by ani spendlik nepropadl. U vstupu na nastupiste visi na nastence vytistene seznamy cestujicich serazene podle cisel vagonu. Stejne seznamy jsou prilepeny na kazdem vagonu, kdyz vlak konecne prijede. tak vime, kam nastoupit. Usadime se ve vlaku, ktery je uzasny proti tomu, co jsme zazili v Burme. Nema sice kupe, jen oddily se zaclonama a pod nasim sedadlem bydli mys, ale i tak. Pres noc si v klidu dojedem do New Jalpaiguri, coz je male mestecko na sever od Kalkaty. Odtud pokracujeme malinkym horskym vlackem zbylych 85 km do Darjeeling. Koleje maji rozchod asi 50 cm, vlacek ma 3 male vagonky ve starem stylu a tech 85 km zdolame za 8 1/2 hodiny. Zvladneme totiz vystoupat temer od 119 mnm do 2134 mnm. 2 kilometry prevyseni! Zeleznicni trat se kroutila podel uzounke silnicky a casto to ani nemohla vytocit a vedla cik-cak, se slepym koncem a vyhybkou.Zase hledame bydleni za tmy. Darjeeling lezi na prikrem svahu takze kamkoli se jde, je to prudce dolu nebo prudce nahoru. Malo kdy po vrstevnici. Kolem jsou nedohledne cajove plantaze. Je ale s podivem, ze caj se malokde da objednat. Spis preslazene kafe s mlikem nebo masala caj. Nas hotel je studena vlhka dira, spime ve fleeskach, kalhotech a pod 2 dekama. No neco pres $5 za noc, clovek nemuze chtit zazraky. Druhy den si kupujeme cepice a dalsi noc je o malinko lepsi. Ze uz tu Ludvik byl pred mnoha a mnoha lety, pamatuje si tu na hotel (jako v Kalkate). Jdem se na nej podivat, je to klasicky zase britsky hotel, jmenuje se Planters' Club, v prizemi puvodni mistnost s biliarem a krasnym klubovym nabytkem, fotky horolezcu Mallory a Irvin z roku 1924, kdyz sli odsud na Everest, dokonce tu visi i jejich kyslikova lahev. Jak jsme tak zmrzli, tak se prestehujeme do pokoje, ktery ma extra pokojik jako satnu, velikou koupelnu s hORKOU vodou a (svete drz se) loznice ma fungujici KRB!!!. Vecer nam je nejen zatopeno v krbu (v 19:00, jak si reknem), ale ve 20:00 presne jsou nam prineseny ohrivaci lahve naplnene horkou vodou. V Darjeeling zadame o povoleni ke vstupu do indickeho statu Sikkim, ktery je na sever nad Darjeeling. Kdyz jde o administrativu, v Indii se nic nebere na lehkou vahu. Musime jit do dvou kancelari, ktere jsou asi 3 km od sebe. V prvni kancelari vyplnime formular se zadosti. Zase dotazy typu jak se jmenoval otec po duvod nasi cesty do Sikkim. Pan za stolem si vsechno prepise do tluste knihy, nas formular orazitkuje a posle nas do druhe kancelare. tam se na orazitkovany papir jiny pan podiva, vse prepise do tluste knihy, orazitkovany formular nekam zalozi a nam da jiny papir, kde napise nase jmena, cisla pasu, datumy od kdy do kdy do Sikkim muzeme a da nam dalsi razitko, ktere dostanem i do pasu. tady ta druha kancelar byla jak ze sna. Nebo z Kafkova Procesu. V kancelari byly dlouhe stoly, zidle, skrine, police a jiny nabytek a vsechno bylo zavaleno vysokanskyma horama papiru: tlustych spisu, desek, svazku, jednotlivych nebo svazanych provazkama nebo prepasany gumickama. V ruznem stupni stari- podle vrstev prachu. Za dvemi stoly sedeli dva panove, skoro za papirama nebyli videt a v klidu si o necem povidali. No ale to neni nas problem, my odskotacime s povolenim k navsteve Sikkim. Jesteze nejsme z Rude Ciny, protoze Sikkim (a Indie) si je do statu Sikkim nepusti (Cinani si tuto oblast chteli v minulosti zabrat). tak to je nas pobyt v Darjeeling, za slunnych dnu vidime zasnezene a zaledovane himalaje, (nejde mi napsat velke h ani t, klavesnice stavkuje), hlavne 8598 metru vysokou Khangchendzongu, ktera je uzasna.
takze pred cestou do Sikkim se rozloucim, napisu zas za par dni.
Namaste,
Zdena

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: ??? (IP zapsáno)
Datum: 03.03.2010 06:06

Odjizdime z Darjeeling, ktery je cely oveseny transparenty a popsany napisy "Gorkhaland". Zije tu velika mensina gorkha (gurkove), kteri chteji svuj vlastni stat v ramci Indie a uz leta o to usiluji. Stat Zapadni Bengal ve kterem se momentalne nachazeji o tom nechce ani slyset, protoze oblast Darjeelingu je bohata cajem a turismem a prinasi nezanedbatelne sumy do statni pokladny. Ghurkas jsou vyhlaseni bojovnici, bojovali jako zoldaci v britske armade uz v 19. stoleti a vzdycky byli k Britum loajalni. Jsou slavny svyma nozema- khukuri knives, se kteryma delaji vsechno od prerezavani pupecni snury novorozence po parani brich nepratel.
Takze odjizdime. Jediny zpusob transportu dal na sever je dzipama. Nejezdi tu autobusy ani vlaky. Oblast je hrozne hornata, az tak do 2000 mnm, je to uz podhuri Himalaji. Nejsou tu ale "hory", ale vysoke a uzke hrebeny, mezi kteryme jsou uzka a hluboka udoli. Takze silnice jsou uzounke a strasne klikate, nekdy je problem se vyhnout s jinym dzipem. A mame "uchvatne" pohledy dolu do udoli, silnice nemaji zadna svodidla a patniky jsou asi 15 cm vysoke. Dzipy jsou uzpusobene k transportu co nejvetsiho poctu cestujicich. Vetsinou maji tri rady sedadel. Kazda rada je normalne pro tri lidi, ale listky se prodavaji pro ctyri lidi. Takze i vedle ridice sedi tri dalsi lidi a ridic je namackly na dverich a jen taktak dosahne na radici paku. O pedalech ani nemluve. Je to docela na nervy, jet po vysokych ubocich, dole propast a ty sedis jak sardinka v narvanem aute a premyslis, jestli drncava jizda ti setrese batoh ze strechy. Nastesti vsechny cesty po Sikkim jsme zvladli bez uhony.
Prvni den jsme dojeli do Pelling. Vypadli jsme z dzipu, Ludvik se sel podivat po ubytovani a ja si sedla na plutek u silnice a hlidala batohy. Po hruzyplne jizde jsem si stastne zapalila cigaretu, asi 5 metru od dvou policajtu. Behem minuty ke mne jeden prisel a upozornil me, ze ve statu Sikkim se nesmi kourit na verejnych prostranstvich, jinak pry budu platit pokutu 200 rupii. Tak jsem se omluvila, cigaretu jsem uhasila a kdyz jsem se otocila, tak za mnou byla obrovska cedule o zakazu koureni.. Ludvik se mi potom smal, az se za bricho popadal, strouhal mi mrkvicku a jen litoval, ze me rovnou nezatkli. Fakt se NIKDE kourit nesmi! (Ja si ale vzdycky nejak poradim .
Rano me Ludvik vyburcuje v 6 hodin, abych sla ven se podivat na rozedneni se nad Himalajema. Je uplne jasno, na rozdil od behem dne, kdy hory byvaji castecne v mracich. Presuneme se dzipem do male osady u Khecheopalri Lake, kde se vyskrabeme na kopec s monastery. Vecer je zase strasna zima. Vecerime v nasem guesthausu a krome jidla nam prinesou velikou zeleznou misu plnou zhaveho popela a soupnou nam ji pod stul jako toeni. Ja si dam mistni "pivo" z prosa.(cervene proso se uvari, potom se k nemu pridaji kvasnice a necha se zfermentovat. Smes se da do uzkeho korbelu, a zapichne se do ni brcko, ktere ma v dolnim konci male sterbiny, aby se do nej zrna prosa nedostavala. Smes se zaleje horkou vodou, vypije, zaleje, vypije...Prvni zalivka je docela silna, pak ty dalsi uz slabnou) Dalsi den odchazime s batohama pres hory pesky do vesnice Gayzing. Slapeme nahoru a dolu po strmych svazich asi 6 hodin. Cestou jsme potkali procesi nesouci na bambusovych nositkach sochu Buddhy pro nove monastery. Buddha byl cely zabaleny v krasne latce. Musel byt silene tezky, protoze ho nesli ctyri strasne funici zpoceny muzsky a jeste dva ze stran pomahali. Mnisi nenesli nic. Den pobydem v Gayzing, kde je stare monastery a dalsi den se presuneme do Ravangla se zastavkou v klastere, ktery je zasvecen "bon" nabozenstvi. To bylo predbudhisticke, budhismus ho potom tak nejak zavzal do sebe. (snad je to spravna informace). Na dvore mnisi rucne tiskli prayer flags, praporky se svatymi texty. Rano odjizdime do nasi uz posledni zastavky v Sikkim, do hlavniho mesta Gangtok. Mesto je zase postavene na prikrem srazu, takze nahoru-dolu-nahoru-dolu. Aspon se podivame do ZOO, kde mimo jine maji snezneho leoparda a tibetskeho vlka (ten je fakt krasnej). Opoustime Sikkim, jedeme do mestecka Siliguri, uz zase v Zapadnim Bengalu.
V Siliguri se musime dopravit na vlakove nadrazi. Jedeme cyklo-riksou. Je to zase zazitek hruzy. kdyz se nas slapac propleta nacpanyma ulicema, vyhyba se krave, ktera lezi v krizovatce a blokuje provoz, nebo dela "mysky" primo pred nakladni auta. Nadrazi je taky zazitek. Jsme tu o hodne driv a sedime pred nadrazni budovou, kde jsme atakovani desitkama zebraku nejruznejsich vekovych kategorii a telesneho postizeni. Deti maji nacvicene smutne uprene pohledy a rukou s prstama do spetky ukazuji nejdriv na pusu a pak na bricho. Nektere se k tomu jeste opiraji o hul. Doufam, ze si o mne nebudute myslet, ze jsme nejaky cynik a necita. Ale zadne dite nevypada podvyzivene. Spinavy, obleceny v hadrech, vlasy speceny v dredach, to jo. Ale taky plne tvaricky a ani jedno trcici zebro. Kdyz uz jsme na nastupisti, k Ludvikovi prijde chlapecek obleceny jen v roztrhanem tricku, ktere ma oblecene jako sukni (vystrih ma kolem pasu) a ukazuje na zbytek pepsi v lahvi, kterou ma L v kapse batohu.Tak mu ji L da, chlapecek ji vypije a pak se asi 10 minut vali v prachu a spine na nastupisti. Tak nevim, jestli mel z te Pepsi nejaky zachvat ci co...No, nastesti nam vlak uz jel. jedeme zase pres noc, tentokrat ve vagonu, kde jsou lehatka tri nad sebou. Vylezt az pod strop na to nejhorejsi je docela gymnasticky vykon. K veceri dostanem od nasich spolunoclezniku roti a domaci syr, ktery je strasne dobrej, ale hrozne pali. Jako skoro vsechno tady. Tak dobrou noc, budu pokracovat priste.
Jedeme do mista, kde byl osviceny Buddha a ktere je pro budhisty nejsvatejsicm mistem a sjizdeji se sem nejen z cele Indie, ale taky z Nepalu, Tibetu, Bhutanu, Sri Lanky...

Zdravime Zdena a Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: v644d (IP zapsáno)
Datum: 05.03.2010 13:54

Prijizdime do mesta Bodhgaya ve state Bihar, jak jsem v minule zprave ohlasovala. Je to poutni misto pro budhisty. Pred asi 2600 lety zde byl princ Siddharta Gautama osvicen kdyz sedel pod bodhi stromem a stal se Buddhou. Misto, kde sedel se nyni nachazi v obrovske zahrade. Zahrada je ctvercova, smerem doprostred se snizuje a vprostredku "na dne" je postaveny temple a stoji zde bodhi strom (ficus religiosus), ktery je uz nekolikatou odnozi puvodniho stromu. Po vnitrnim obvodu zahrady jsou nad sebou dve terasovite chodniky. Cela zahrada je od otevreni (v 5 rano) do zavreni (9 vecer) porad plna poutniku, ze kterych je vic nez polovina mnichu. Procesi jich porad chodi dokola po chodnicich, plno jich sedi kdekoli v zahrade, tvari ke stromu a medituje a modli se. Dale jsou tady postavene drevene modlici platformy, o neco vetsi nez postel, zvednute v hlavove casti asi 30 cm nad zemi, ktere miri taky ke stromu. Mnich stoji pred platformou, jde do drepu, ruce polozi na latkove "polstarky" a sklouzne jakoby ve kliku dopredu, az lezi na brise, tam spoji dlanema ruce nad hlavou a pak zase se "vytahne" pres drep do stoje. To opakuje hodiny! (v anglictine je to "prostration"). Vidime i nekolik mnichu, kteri se timhle zpusobem posunuji po obvodovych chodnicich. ...Tri kroky- drep-skluz-do stoje-tri kroky-drep...Neni divu, ze jsou tak hubeny. Nekteri mnisi tu travi cele dny i tydny a smi zustat i pres noc. Takze vidime plno mnichu nehybne sedet se zkrizenyma nohama, nekteri celi i s hlavou zabaleni v rouchach, jini maji prinesene malicke kopule- jeko vnitrni cast stanu- moskytiery, protoze komaru je tu vecer plno. Pod svatym stromem porad ciha plno lidi na padajici listy. Je to obrovska trofej. Kdyz sem jdeme dalsi den uz na patou ranni, Ludvikovi se jeden podari ukoristit. Byl rychlejsi nez vsichni ostatni. Kolem kmene stromu je ohrada a ja jsem videla pani, ktera mela drat s hackem na konci a mezi sloupky ohrady se snazila listy pritahnout hackem. Jak ji policajt hnal! Jedne pani, ktera mela listu cely vejir mi rikala, ze je z Kathmandu z Nepalu a veze je jako darky domu. Pred vchodem do zahrady je nejen plno stanku se vsim moznym, ale taky rada sedicich zebracek a mezi tim pobihaji deti, ktere chteji penize. Jejijch oblibeny trik je ukazovat na fotoaparat a volat "kamera,kamera" a chtit penize za vyfotografovani. Koncime tim, ze jim reknem, ze je vyfotime, ale ze ONI nam za to musi zaplatit. To je vetsinou odradi a daji pokoj. Poradek zajistuji policiste, kteri jako vsude v Indii chodi s bambusovou holi, jako rakoskou. Maji docela respekt. Ja se nedivim. Ta hul vypada pekne nebezpecne. Kdyz s ni i jenom pohrozej na prilis doterne deti, tak ty se rozprsknou, jen se za nima prasi...
Jedeme se podivat do Dungeshwari jeskyne, kde Buddha stravil nekolik let hladoveni a zizneni, nez odesel a byl osvicen v Bodhgaya. Jedeme moto-riksou, protoze je to asi 12 km daleko a projizdime nekolik vesnic. Vsude na zdech a strechach domu se susi do placek vytvarovana kravska lejna na topeni, cestu nam nekolkrat blokuji lezici kravy nebo kozy, domy jsou vetsinou postaveny z hliny. Cestou do kopce k jeskyni nas atakuji deti a prosi o "biskit", hned vedle jsou prodavaci susenek. Malem to vypada, ze maji nejakou dohodu. Vyhybame se i nekolika tlupam opic, ktere nastesti nejsou utocne. (jako na Angkor Wat v Cambodia).
Tim uz nase navsteva Bodhgaya konci a odjizdime vlakem do Varanasi.
Mame mistenky, na nasich mistech sedi dva panove. Tak je odsoupnem, sednem si na sva mista proti sobe a na sedadla, ktera jsou urcena pro tri si jeste prisedne asi 6 dospelych a 3 deti, z nichz jedno povesi do prinesene houpaci site nam nad hlavy. Takze na mistech pro sest je nas celkem 10 dospelych. Kdyz prijde pruvodci, tak Ludvik mu rekne, at zkontroluje listky tech dvou panu a ejhle! Panove mistenku nemaji a tak je pruvodci vysoupne a nam vsem se aspon trochu ulevi. Cesta nastesti trva jen par hodin. Z nadrazi je do mesta Varanesi asi 45 minut. O nasich zazitcich tam budu psat priste.
Jsme OK, zdravi na tele i na duchu, Indie je Indie.
Zdar. Napiste, co je noveho!

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Enzila (IP zapsáno)
Datum: 05.03.2010 15:47

Ahoj Zdeno a Ludvo,

tady nic nového, vše při starém.

Hádá se to tady, až se hory zelenají.....

PS. Vaše příspěvky jsou dost dlouhé, přiznám se, že jsem se k nim ještě nedostala, abych je přečetla, doufám, že to stihnu dřív, než tohle fórum skončí... :-/

Ale to neberte jako něco proti vám, je fajn, že píšete, jednou si to určitě přečtu a poučím se :-))) Třeba to mezitím vydáte knižně :-)))

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: yklcy (IP zapsáno)
Datum: 06.03.2010 14:35

--- On Fri, 3/5/10, Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com> wrote:


From: Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com>
Subject: Zprava #26, Feb 5
To: "'Zdena Burgetova'" <zdenaburg@yahoo.com>
Date: Friday, March 5, 2010, 5:42 AM


Uz jsme ve Varanasi. Ja se jen modlim, abych pri zdejsim "holi festivalu" nemusela nikoho zachranovat, jako v Bodhgaya: plouzime se tam jeden den s Ludvikem po prostranstvi pred vchodem do zahrady s Buddhovym stromem a vidime sroceny dav kolem na brise lezici zeny. Jeden muz ji strika do obliceje vodu a ona nic, ani se nepohne. Nekdo ji zvene ruku a ta bezvladne padne zpatky na zem. Tak tam vsichni tak stojej. Mne to neda a tak tam jdu. Nastesi ji najdu puls a tak zkusim stary osvedceny trik- hezky hodne zaryt prsty za uhel dolni celisti a pani se v mziku probouzi a seda si a dav jen vydechne. Ja si vesele odskotacim.
Holi, jinak take festival barev se slavi na jare pri poslednim uplnku lunarniho mesice Phalguna (je to komplikovany jak velikonoce).Slavi ho budhisti, hinduisti, sikhovea jini. Hlavni den, holi se slavi tak, ze lidi po sobe hazeji praskove barvy nebo obarvenou vodu. Noc pred tim se v noci pali ohne (i v uzouckych ulicich ve meste).
I kdyz prijizdime do Varanasi 2 dny pred festivalem, pri nasi vecerni jizde moto-riksou z nadrazi do hotelu na nas nedko hodi dovnitr do riksi igelitak plny fialove barvy. Tak prijizdime nejen s fialovyma satama, ale taky jsme celi fialovy v oblicejich! Ubytujem se, nastesi tece voda a dokonce i tepla, tak to trochu smyjem. Saty nechame, nema cenu je cistit s tim, co nas teprve ceka. Guesthouse, kde spime je primo nad rekou Ganges, nad kterou sviti skorouplnek jak lucerna. Asi v 11 vecer se ulozime a za chvilku slysime pod oknama, kde vedou schody dolu k rece diskutujici a kricici muzske hlasy a divne tupe rany. Chvili to poslouchame "z ukrytu", ale pak nam to neda a vylezeme na terasu hotelu. Co nevidime! Sest chlapu se snazi dopravit mrtvou kravu k rece. Ty rany byly z toho, jak ji nechali skutalet po schodech, kterych je asi 40 ! Pod schodama ji uvazali na nohy lana a tahli ji k dalsim, uz kratsim schodum, kde se kutaleni opakuje. Nakonec ji dovlekli az na breh a pak do reky. Kdyz je krava asi 5 metru od brehu, tak odvazou lana a jdou pryc. My jdem spat. Kravy jsou svate, nesmi se zabit,ani se nesmi jist. Toulaj se volne mestem. neni nejprijemnejsi, kdyz v ulicce siroke na rozprazeni rukou jde proti tobe rohata krava nebo jeste lepsi, bejk.
Rano nas celkem brzo probudi tentokrat jine rany. Kouknem z okna: v rece u brehu na kamenych platformach sedi plno muzskejch a perou pradlo- mlati s nim o kameny. Tak vstanem a jdem courat podel reky. Lidi perou pradlo a koupaji se kus od primo do reky vytekajici kanalizace.
Varanasi je jedno z nejsvatejsich mist v Indii. Hindu poutnici prichazeji ke Ganges, aby zde v rece umyli sve celozivotni hrichy, nebo aby tu spalili sve zemrele.. Zemrit zde je pro hinduisty obrovsky dulezite. Zajisti to osobe tzv. moksha, neboli osvobozeni z kruhu rozeni se a umirani.
Dojdeme k mistum, kde se mrtvi spaluji. Telo zabalane v latce (vetsinou zlate) je prineseno na bambusovych nositkach, ktere nesou tzv doms (dom je ze Zapadniho Bengalu, clen nizke kasty). Telo se s nositkama trikrat ponori do Ganges a potom se polozi na drevenou hranici a zapali. Kdyz je kremace hotova, zhava hranice se postrikava vodou z reky (ktera je svata) a popel se potom sebere a myslim, ze preda pozustalym. Kolem horicich hranic, kterych jsme v jednom miste videli asi 10 stoji nebo sedi na schodech pozustali, ale i kdokoli. V tom vsem volne chodi kravy a psi. Vzadu jsou obrovske hromady dreva, ktere si rodina pozustalych kupuje na vahu. Ruzne drevo stoji ruzne. Mozna to vsechno zni strasne morbidne. Ale kdyz to clovek pozoruje, vubec to divne neprijde. Naopak, klidne, prirozene a dokonce bych rekla i celkem dustojne.
No nic. Tak uz je HOLI. Vecer predem nam nasi ubytovatele reknou, ze v noci je ve meste nebezpecno, ze vsichni pijoupri paleni ohnu a ze nam v 10 vecer zamknou mriz v hotelu a ven nas nepustej. Otevrou az dalsi den v poledne, kdyz uz je po vsem, i po hazeni barev. Co se da delat. Tak aspon celej vecer hazime barevnou vodu v malinkych pytlickach na mistni omladinu, ktera se srocuje pod nasi terasou a oni nam to vesele oplacej. Rano pak po snidani vypukne obrovska bitva u nas v guesthousu. Ludvik se chytre schova do pokoje a ja utecu za nim, kdyz jsem uplne mokra a mam celej oblicej cervenej od barvy a u tricka nemuzu rict, co byla puvodni barva.
Ve 12 je konec a tak se jdem podivat ven. V rece stovky lidi smyvaj barvy a perou saty, az je Ganges cervena a fialova. Docetli jsme se, ze voda bezpecna pro koupani muze obsahovat max. 500 fekalnich koliformnich bakterii na jeden litr. Vzorky z Ganges jich maji 1,5 milionu!!!!!!!!! Imunitni zdejsich lidi musi byt uzasne silny.
Odjizdime do Agra, uklidnit se u Taj Mahal.Varanasi bylo uzasne. Ostatne jako cela Indie, doposud.

Zdravi Z a L

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: nekniha (IP zapsáno)
Datum: 08.03.2010 13:18

nene, toto jsou dopisi co Zdena pise nasim znamim a pribuznym a ja to sem jenom kopiruji, to jenom kdyby to nekoho zajimalo a chtel by take vyrazit mezi divochy. Nekdy ani nevim co kopiruji nebot Zdena je zchopna hodne napsat a ja ne moc zchopny to vse cist. Dnes jsem to cteni ale dohnal nebot jsme v Amritsar a jsme celi telesne ale hlavne nervove zniceni ze vseho a odpocivame. Ono totiz neni lehke byt moc dlouho na cestach.
Musime ale jeste vydrzet do Cervence, vycitali bychom si to pak kdyby jsme zbabele se stahnuli do CA.

Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: kniha (IP zapsáno)
Datum: 09.03.2010 08:32

Par odstavcu z cest od Ludvika.


HNUSNI DICTATORI
No mylil jsem se v zivote. Ja vzdy nenavidel komouse, jako treba ty co se nachazeji v Rusku, Cine, Vietnamu, Laosu a ti co byli (a chteli by zase byt) v Cechach. Mozna jsem trochu take omlouval rezimy ktere maji vojenskeho dictatora jako je napriklad Burma, nebo nejake jine mizery (Cambodia) kteri omezuji svobodu svojim lidem, kradou, manipuluji je a diktuji narodu co ma a co nema delat. Dnes jiz vim lepe. Vsechny nedemokraticke rezimy jsou spatne a lid by mel tyto vlady svrhnout, hodit viniky do kriminalu a ty hlavni pachatele postrilet (ale pomalu a sadisticky a hlavne je nehladit sametem).

CINANI V RUDE CINE JSOU ME HNUSNI
OK, jiste ze vsech 1200000000 lidi co tam zije nejsou hnusaci, ale ja si nemohu pomoci, kdykoliv tam prijedu tak se me chce z toho narodu a hlavne politickeho rezimu tam blejt. Z Rusu se me take dela trochu nevolno, ale lidi tam me spise byva lito.

MONGOLCI
Zeme je to krasna a zajimava, hlavne lide tam jsou hodni a hlavne prakticti. Kdyz videli ze komunismus stoji za prd, tak pritahli buldozer a mausoleumum kde hnil jejich prvni komouzsky diktator na hlavnim namesti zbourali a bylo to. Dali tam jejich stareho hrdinu, take jiste diktatora, Genghis Khana, ale ten mozna jim jiz nepripada zly nebo jiz zapomeli. Od nich by se Rusove mohli ucit. Dodnes ve v kazdem meste v SSSR je par velkych bronzovych Leninu a rudych hvezd je tam stale vice nez je potreba. Vsechen ten Leninsky bronz by sel pouzit na vyrobu vodnich pohoutku do splachovacich zarizeni nad toaletni misy. Tyto sochy zbytecne matou lidi a ti si pak rikaji, "proc mame kapitalismus a ne ten komunismus a je stale ten Lenin frajer nebo zloduch"?

INDIE
Poprve jsem byl v Indii v roce asi 1975. Je to moje zamilovana zeme a jsem rad ze se zde moc nic nezmenilo. Indie je stale krasna, lide hodni, je tu stale jeste dost lacino, je tu stale dost zmatek a chaos a lid zije dost svobodne. Navice maji democracii a je to citit ve vzduch. Ve vzduchu je citit take jine veci, ale o tom az priste. Indie je o neco chudsi nez Cina asi, ale kdybych si musil vybrat absolutne bych nevahal a zvolil Indii.

PHOTOS
stale dokumentuji svoje cesty fotkami, ale nekdy na to nemam moc naladu a jsem liny. Kdyz to zacne byt okolo me nezrizene krasne, tak casto se jen divam a nedbam ze je kamera okolo mojeho krku a nechavam ji v klidu. V duchu se pak omlouvam sam pred sebou tim ze ti co sem nejeli a nenechali se hlodat blechami (no moc jich nebylo celkem) a neriskovali pad se starym autobusem bez brzd do udoli aby se sem dostali si to stejne neaslouzi videt. Na moji pristi snad rocni cestu ktera zacne asi May 15, 2011 si kameru jiz brat nebudu, ale za to si vezmu dalekohled.

CESI Z CECH NA CESTACH (CZCNC)
Je videt stale vice CZCNC a to je dobre, nebot se tak narod ve svete neco priuci. Vetsinou to jsou mladi a vzdelani lide, ale ne vzdy. Nekdy s nimi trochu zarertuji. Prave vcera jsem stal pred Taj Mahal a prede mnou asi 5 CZCNC stavbu obdivovali, a ja zacnul dost hlasite, "No toto je ale o hodne lepsi nez ty nase Hradcany, jsou cele sede a nudne. Meli by se zborit a postavit lepsi a z bileho mramoru jako toto tuna. Nebylo by to lepsi mamo?" Na toto skupinka CZCNC trochu hnula brvou, na sebe se bleskove podivali a tise se vyparili. Ani me nedali moznost zacit rozvijet moje theorie o Indickym jidle v porovnani s nakladanymi burty u nas v hospode (byvalem Agitacnim Stredisku) ve Vonoklasech. Skoda.

CESTOVANI
Jiste si mnoho lidi mysli ze to je totalni blbost si dobrovolne sundat backory, zhasnout fajfku, vztat s houpaciho kresla, nechat vyhasnout krb a odjet nekam do tramtarie kde jsou jenom divosi a kde se k snidani jedi idlii a rasgulla a ne krupava housla s maslem a uherakem. Navice to stoji extra prachy, clovek tam muze onemocnet, je tam spina vsude i v tom idlii rano. Maji pravdu ale zapominaji ze vse negativni vzdy prinese veci dobre.

Pro me to je nejenou dobrodruzstvi ale take moje zamysleni se nad sebou a svetem okolo me. Kdyz se clovek narodi a povyroste tak vidi jak lidi kolem veci delaji, co se jim libi, co chteji, co ma pro ne hodnotu, a z toho usoudi co on bude chtit a jak bude videt svet. Je proste zformovan svojim okolim. Samozrejme ze si pak mysli ze toto je vse zpravne absolutni a jinak ze by to ani neslo.

Na cestach clovek pak vidi ze mnoho veci jini lide delaji jinak, veri v jine veci, jine veci jsou pro ne dulezite, jine veci a ciny je povznaseji v jejich spolecnosti a ze nejedi housky s maslem a uherakem ale idlii.

PAR LISTU
Mozna ze jednou napisi malou knizku s titulem "Jak efectivne a lacino cestovat po svete". Mozna ze me to vydela par korun a ja si budu moci dovolit cestovat par tydnu nelacine. Mozna ze o knizku bude trochu zajem, nebot nekdy kdyz vidim jake voloviny lide delaji na cestach tak ve me roste nadej.


Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Savle, dyky a kopi (IP zapsáno)
Datum: 13.03.2010 06:47

--- On Fri, 3/12/10, Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com> wrote:


From: Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com>
Subject: Zprava #27, Mar 12
To: "'Zdena Burgetova'" <zdenaburg@yahoo.com>
Date: Friday, March 12, 2010, 6:16 AM



Prijizdime do mesta Agra, ktere je ve statu Uttar Pradesh (stejne jake Varanasi). Zde je ten slavny Taj Mahal.
Taj Mahal zacal stavet v roce 1631 mughalsky emperor Shah Jahan jako memorial pro svou druhou zenu, Mumtaz Mahal, ktera zemrela pri porodu jejich ctrnacteho ! ditete. Cely komplex byl dokonceny v roce 1653. Zanedlouho pote byl ale Shah Jahan svrzen svym vlastnim synem a uveznem v Agra pevnosti, odkud se po zbytek jeho zivota mohl na memorial zemrele zeny jenom divat z okna.
Tak si uzivame architektury a konecne i trochy klidu. Ludvik totalne vyvedl z miry skupinku ceskych turistu, kteri pozovali pred Taj Mahalem, aby na fotkach vypadali, ze ho drzej na dlani apod. Ludvik s kamenou tvari velmi nahlas prohlasil: "To je lepsi nez ty Hradcana, zejo?" Zacli se po nem divne koukat a tak to Ludvik jeste zazdil tim, ze zacal rozvijet teorii, ze by se Hradcany mohly zbourat a misto nich postavit Taj Mahal. To ja uz jsem prchla ze sceny a tak nevim, jak to cele dopadlo.
Zrovna tak, jako ve Varanasi je tu plno opic, ale daji cloveku pokoj. Ve Varanasi se jich par shromazdovalo na strese naseho guesthousu. Jednou vecer, kdyz jsme vecereli uz za tmy na terase, tak jedna opice se usidlila hned vedle stropni lampy na betonovem soklu a strasnou rychlosti sbirala a konzumovala hmyz, ktery sedel kolem lampy. Az do chvile, kdy si jeden z korejskych hostu polozil na stul par rajcat. Opice to zblejskla, velmi rychle sesplhala dolu, preskakala pres nakolik stolu vcetne naseho ke korejskemu a nez kdokoli stacil cokoli, ukradla dve rajcata a pryc.
Ani vyhybani se kravam v uzkych ulicich uz neni problem. Jen si musi clovek vyhlidnout, kdy a kam sviha ocasem, aby jednu neschytal. A ze se ten ocas plouzil buhvi v cem.
Zase vlakem, jak jinak odjizdime do Delhi (Dilji?). Je to zvlastni pocit cist, ze to ci ktere mesto ma 12.8 milionu obyvatel (Delhi). Tady se zdrzujeme par dni, shledneme nejake ty pamatky a odjizdime do mesta Amritsar ve state Punjab, poutniho mista pro prislusniky nabozenstvi "sikhismus".
V Amritsar se nachazi nejsvatejsi chram sikhu, Golden Temple. Sikhove se poznaji strasne snadno, protoze muzi nosi nadherne turbany nejruznejsich barev. Neni to jenom takovy nejaky pruh latky omotany kolem hlavy, ale velmi elegantni vec. Vyzvedeli jsme, ze pruh latky, ktery turban tvori je asi 7 metru dlouhy a ze umotat ho trva 15-20 minut. (kazde rano!!!!! Boze!) Barvy jsou od bile pres zlutou, ruzovou, cervenou, modrou po zelenou, cernou, fialovou... Bara nic neznamena, je to ciste osobni preference. Nekdy jsme si vsimli, ze turban ladi s kosili, jindy s oblecenim zeny. Sikhove maji 5 kakkars (znaku): kesh (nestrihane vlasy a neholene fousy, symbolizujici svatost), kangha (hreben na nestrihane vlasy), kaccha (volne spodky symbolizujici slusnost), kirpan (savle nebo mec, kterou nosi u pasu-i nektere zeny- symbolizujici silu a dustojnost) a karna (ocelovy naramek jako znak odvahy). Savle je nakdy dlouha, jindy je to jen asi 20 cm dlouha zahnuta dyka u pasu.
Tak stravime plno casu v Golden Temple, kam se musi s pokrytou hlavou a bez bot a pred vstupem se prochazi malym bazenkem, kde se bose nohy osplouchaji. Sikhove nejen splouchaji nohy, ale vodu z bazenku si nalevaji na hlavu a nekteri ji i pijou! V nadvori templu je velika nadrz a pres nej vede mostek do vlastniho zlateho chramu. Kolem nadrze se stale prochazi plno lidi a v nekolika mistech se do vody obradne ponoruji. Muzi primo na verejnosti: shodi saty a v jejich "volnem pradle" a s dykou kterou si privazou na turban se ponorujou. Zeny maji vyhrazenou budku, aby na ne nikdo nevidel. V hlanim templu sedi guru, ktery nepretrzite cte ze sikhovske svate knihy.
Dale je v arealu templu verejna jidelna, kde denne pripravi pro poutniky a navstevniky chramu asi 60 000 jidel. Jidlo je zdarma, prispevky jsou vitany.Tak se jdeme na to podivat. U vchodu k jidelne dostaneme nerezovy talir, lzici a misku a jdeme do obrovske haly, kde se sedi v radach na zemi. Ulickama chodi roznaseci- s kosem chlebovych placek, s kbelikem, z ktereho naleva cockovou polivku, s konvi plnou vody (ne pro nas, my jen lahvovou). Ji se na etapy, vpusti nas dovnitr par stovek a jakmile je po jidle, vsichni odnasime svoje nadobi, do haly vbehnou uklizeci a setrou podlahu a uz vbiha dalsich par stovek hladovych. Nadobi odevzdame a to myjou dobrovolnici u dlouhych koryt plnych vody. Je to giganticka operace, ale vypada to, ze funguje skvele.
V roce 1984 se sikhovsti separatisti chteli oddelit a vytvorit svuj vlastni stat Khalistan. Indira Gandhi poslala do Golden Temple armadu (tanky jezdily po svatych mistech) a hodne bylo poniceno a dost lidi zabito. Kratce nato byla Indira zavrazdena svyma dvema bodyguardama, kteri byli sikhove.
V Amritsar je jesta jedna vec, kterou si nemuzeme nechat ujit. Jedno odpoledne se vydavame k hranicnimu prechodu s Pakistanem asi 30 km od Amritsar. Kazde odpoledne se tu odehrava ceremonie "uzavirani hranice" se stahovanim vlajek a zaviranim brany. Na obou stranach (indicke i pakistanske) jsou postaveny tribuny. Indicka je zaplnena detma, muzskyma, zenskyma v barevnych sarich, na pakistanske jsou videt cerne burky a muzsky v bilych kaftanech s bilejma cepickama. Nez cela ceremonie zacne, hraje muzika, lidi tancujou, mavaji vlajkama a obe strany se snazi prekricet tu druhou. U nas se vola "Hindustan zindabad" (Long Live India). Pak zacne vlastni ceremonie. Ze straznice vydupe nekolik vojaku ve slavnostnich uniformach s vejirema na cepicich a postupne po jednom co nejdramaticteji razujou v pakistanske hranici (totez, zrcadlove se deje na pakistanske strane). Nez zacnou razovat, vykopnou nohu nahoru, ze se malem kopnou do cela a potom pri chuzi strasne divoce mavaji rukama a vubec jdou strasne rychle. Tohle specialni razovani vyvolava divoky pokrik a potlesk z hledist na obou stranach. Kdyz se vsichni vojaci timhle zpusobem presunou k vlastni hranicni care, tak stoji proti sobe a pouli na sebe oci a (fakt, nekecam) si ukazujou BICEPSY!!!! Pak se stahnou vlajky, hranice se zavre, chvili se jeste razuje a je konec. Davy se rozejdou ke svym dopravnim prostredkum a odjedou. Na vsechno dohlizi z veze nekolik sniperu. Kdyz si clovek vezme mezinarodni situaci a jak je mezi Indii a Pakistanem vyhranena, tak tenhle spektakl prijde neuveritelnej. Byl to zlaty hreb nasi navstevy Amritsar.
Ted jsme zase zpatky v Delhi. Ja jsem se proti Ludvikove vuli nechala ostrihat za celych 80 Rupii ($1.80 nebo 35 Kc)! A jeste k tomu holicka byla tak sikovna, ze se ji podarilo uzasne tupyma nuzkama mi vystrihat nad levym uchem krasnou plesku.
Dneska jsme sli na US konsulat, protoze mame uz malo mista v pasech na viza a razitka. Proc tuhle nedulezitou zpravu zminuju? PROTOZE: po 8 mesicich jsme meli tu moznost jit na "pravy americky zachod s toaletnim papirem, splachovanim, s umyvadlem kde nejen tekla voda, ale byla i tepla, s mydlem a s papirovyma rucnikama! Clovek se raduje z malickosti.. Ten zachod fakt vypadal, jak kdyby ho nekde v US celej sakumprask vymontovali a prevezli do Indie.
A jeste jedna malickost, ze ktere se radujeme, hlavne Ludvik. Po mesici jsme meli MASO . Nasli jsme restauraci, kde ho meli (vetsinou jsou restaurace vegetarianske) a kde jsme se nebali ho jist.
Takze zdar, jdem na kure.
Zdena a Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: JZD Horazdovice (IP zapsáno)
Datum: 21.03.2010 14:10

Pred par tydny jsme zjistili, ze rok 2010 je rok, kdy se v Indii kona hinduisticky festival Kumbh Mela. Odehrava se 4x kazdych 12 let, a to vzdycky jednou za 12 let v jednom ze 4 indickych mest. (misto se meni).
Festival vzdycky navstivi miliony lidi, coz ho dela nejvetsi poutni "akci" na svete.
Takze kam odjizdime z Delhi? Do mesta Haridwar ve statu Uttar Pradesh, ktere je jednim ze ctyr mest a zrovna tento rok je Kumbh Mela tady.
Ritualni koupel v rece Ganga v urcity den (jeden z nich je 15. brezen) a v urcitem miste je hlavni akci festivalu. Koupel ma smyt vsechny spachane hrichy.


[www.kumbh2010haridwar.gov.in]

[www.kumbh2010haridwar.gov.in]




Nekolikrat jsem se snazila zacit a dokoncit tuhle zpravu, ale je to nad moje sily. Co jsme tu zazili a videli, se popsat proste neda. Tak jsem do zpravy pridala dve www, kde muzete najit nejen info, ale snad i par obrazku z Kumbh Mela.
Mesto, ktere ma normalne neco pres 200 tisic obyvatel se v tyto dny nafoukne na asi 9 milionu. To je skoro cela Ceska republika, ktera prijede do Horazdovic!!! Nekolik tisic z nich jsou svati muzi, ktery se po meste pohybujou casto uplne nazi, jsou od hlavy k pate pomazany popelem a maji dredy dlouhy az pod kolena. Nekdy maji i fousy do dredu. Poradek v ulicich se snazi udrzet tisice vojaku a policajtu, kteri jsou vyzbrojeni bambusovyma holema, samopalama a pistalkama, na ktery nepretrzite piskaj.
Tak jenom kratce:
-zena s nepritomnym vyrazem se porad potapi do reky a policie ji nemuze dostat ven
-matka sedi na schodech u reky a poleva studenou ricni vodou jecici batole, ktere ma posazene na kline
-zeny stoji u reky a mezi sebou drzi rozvinuta sari a susi je ve vetru (nejsou tu snury)
-popelem pomazani nazi svati muzi nabizeji pozehnani kolemjdoucim (za penize )
-kolem vlastniho mesta je postaveno nekolik stanovych mest pro poutniky, ale spi se vsude- od brehu reky pres nadrazi po jakykoli placek ve meste
-seznamim se s policejni bambusovou holi: policajt me atakuje, kdyz prolezam plotem v pet hodin rano
-Ludvik ma behem jednoho dne 3 incidenty s opicema. Pri poslednim je chycen zubama za lejtko (nastesti krev netece)
-primo ve meste je postaveno stanove mesto, kde bydli "sadhu"- svati muzi. Ve stanech sedi sadhu kolem horicich ohnu, jsou tu zbudovane oltare, zehna se poutnikum a vsude se kouri marjanka. Nektere sceny, jak rika Ludvik, vypadaji tak, jak si predstavuje biblicke vyjevy
-mesto zije 24 hodin, v noci vsude sviti svetla, hori ohne, lidi neustale proudi vsemi smery, policie piska
-15. brezna je hlavni koupaci den a dopoledne zacina nekolikahodinove procesi svatych muzu mestem. Vetsina guru jede na vozech, ale pruvod zacne nekolik stovek nahych sadhu, kteri nas malem uslapou.
-cetne mosty pres reku maji pod oblouky do vody spustene retezy. Kdyby nejakeho koupajiciho se vzala reka (proud je pekne silny), muze se zkusit chytit
-Ludvik, i kdyz nema zadne hrichy, jak tvrdi, se pro jistotu 3x !!! ponoril cely (i s hlavou) do reky. Takze pry i kdyby nejaky zanedbatelny hrisek mel, ted uz je cisty jak novorozene

Tim koncim zpravu o Haridwar. Prezili jsme tu silenost ve zdravi.
Zdravime
Zdena a Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Camelove maji blechy (IP zapsáno)
Datum: 03.04.2010 07:14

We are still in India, slowly drifting around this incredible country. After Calcutta, we went to Darjeeling and from there to state named Sikkim, where we did some hiking and saw snow covered Himalayas. From there we moved to several other places. Most memorable was Varanasi, which is on river Ganges. A lot of pilgrims come here, either to take a bath in the holy river or to die here (and thus go to nirvana) or to have their deceised family members burned on wooden stakes on the river banks and their ashes scattered in the river. Since it is hindu holy city, cows are sacred and they wander through narrow alleys or lie down on streets and nobody does anything about it. They also cannot kill an old or sick cow, they just let them die. On our first night in a guesthouse which was situated right above the river, we were awakened by men shouting and dull thumping noises. We went to check it out and found several men pulling dead cow towards the river and rolling her down a steep flight of stairs. After they pushed her all the way to the water, they left her there, maybe 20 ft away from the river bank to sink. In the morning, at the exact spot, people were taking bath and washing their laundry. We also saw several places called "burning ghats" with dead bodies engulfed in flames. (the dead body is brought on bamboo stretchers and dipped three timer into the river before it is put on the stake and the fire is lit). During our stay there was "Holi festival", during which people throw coloured water or colourful powders on each other. We had a lot of fun with this until I realized couple days later that I cannot wash it from my clothes. So now my pants look really nice.
Beside Taj Mahal and Delhi we visited Amritsar in state Punjab, where is a Golden Temple, the holiest place for Sikhs. Do you remember a lady in L&D with a dagger and her husband with a sword? They were Sikhs. It is one of five things they wear (beside uncut hair and uncut beard, a comb, a bracelet, and loose underwear- all applies to men only). There we observed ritual bathing, chanting, praying, and had our lunch in community dining hall- they serve about 50, 000 luches for pilgrims a day. Hundreds of people eat sitting on the floor in huge dining hall, when they are done they leave, floors are swept and next hundreds come in. They served chapati, lentil soup and water. Yum! The highlight of visit to Amritsar was our trip to Pakistani border. Every afternoon there is a closing the border ceremony. On both sides of the border are big stages for visitors. Indian side was full of colourful saris, pakistani side was black with burkas and white with men's dresses and hats. Before the ceremony, there was a lot of music, dancing and yelling "Long Live India", something similar from the Pakistani side, and both sides were trying to be louder than the other. When the ceremony started, on both sides, soldiers in ridiculous uniforms were wildly marching back and forth, kicking their feet up, almost touching their foreheads. They met each other at the border with bulging eyes, moustaches curled up and were showing each other their bicepses! No kidding! And crowds were yelling and cheering. We were laughing so hard...(tried to hide it though, since we didn't want to offend anybody).
Next unforgettable event was Kumbh Mela in Haridwar (city in state Uttar Pradesh). This is the main hindu festival, which happens every 4 years. Haridwar is a town with about 200,000 people, during the festival it grows to 9 millions!!!! Pilgrims, gurus, and sadhus (holy men) from the whole country come to bath in Ganges, meditate, etc. Bathing in Ganges during this festival washes away all your previous sins. That is why Ludvik went under three times and now is as clean as a baby.. There was a several hours long parade of all gurus and holly men through the city and we almost got run over by hundreds of naked sadhus with their bodies painted with ashes and their hair and beards in dreadlocks (some of them had their dreadlocks long all the way down to the ground or even longer). In the evening we walked through sadhus' tent camp in the middle of the town. They were sitting in their tents, burning fires, preaching and blessing people and smoking dope. Pilgrims were staying in numerous tent cities around the town or sleeping on the streets or basically anywhere. Thousands of policemen were trying to keep everything in order with help of bamboo sticks and whistles. One morning around 5 o'clock we were climbing through several fences and one policeman punched me with the stick. It was still dark, I was wearing pants and loose shirt and since I got a haircut in Delhi and am almost bald, he mistook me for a man. You can look it up if you search "Kumbh Mela". It was undescribable!
Now we are in Rajastan state in town Bikaner and tomorrow we are leaving for 5 days camel safari. We will go on camels to the desert. I hope we will survive it! It is so hot here- about 100F. Cannot imagine how it is in summer.

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: a prdej (IP zapsáno)
Datum: 04.04.2010 12:17

--- On Sat, 4/3/10, Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com> wrote:


From: Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com>
Subject: Zprava #29, Apr 3
To: "'Zdena Burgetova'" <zdenaburg@yahoo.com>
Date: Saturday, April 3, 2010, 6:27 AM


Po festivalu v Haridwar se presunujeme smerem na jih do statu Rajastan, do mesta Jaipur. Tady zustavame par dni a presunujeme se do mestecka Bikaner. Tady se rozhodneme, ze si odpocineme od civilizace a odjizdime na 5 dni do pouste.
Kdo? My s Ludvikem, ctyri Indove, tri velbloudi a jeden vozejk.
Jeden velbloud tahne vozik, navrseny jidlem pro lidi a zvirata, dekama, matracema, nadrzi s vodou, propanovou lahvi a varicem a nasimi batohy. Tenhle velbloud je nejsilnejsi, je zvykly tahat naklady. Je z tech tri nejtmavsi (je nam receno, ze je to varieta "Bikaner") a ma chlupate strapaty usi a oboci. Je to Leonid Iljic. Ludvikuv velbloud je o neco svetlejsi a porad si dela, co chce. Zvlast, kdyz Ludvik trima oteze, tak se coura vzadu, neposloucha povely a snazi se ozirat suche stromy, kde se naskytnou. Plati na nej svihnuti otezema pres zadek. Je to Klement. Muj velbloud je nejsvetlejsi. V dobe naseho vyletu je na protestni hladovce,protoze je zrovna velbloudi "rije" a jeho pan mu nedovolil se potesit s zadnou velbloudici. Je z toho celej divej a kdykoli se v dalce objevi velbloud, tak zacne nadouvat krk, hlasite mrucet, kolem huby ma chuchvalce peny a kdyz se priblizime, tak vyvali z huby do strany nafoukly jazyk (nebo tu tkan pod jazykem) jako obrovskou rudofialovou bublinu a vydava klokotave zvuky. Je to Vasil.
Nasi ctyri Indove jsou: pruvodce, ktery je muslim a tri zbyli jsou majitele velbloudu. Jeden z nich, majitel Leonida Iljice je z nedotknutelnych (cast "untouchables") a zbyli dva jsou z kasty o jednu vejs. Jeden z nich je vegan a kdyz odnasel po veceri nadobi, tak misky,ve ktere byla zelenina s vejcema se ani nedotknul, jak kdyby byla jedovata. Vsichni jsou ale docale mili a snazivi. Jediny pruvodce mluvi anglicky, ostatni jen par slov.
Tak se plahocime pousti, nekde jsou suche kroviny a par stromu, jinde jsou pisecne dony. Projizdime vesnicema, kolem kterych jsou pole s obilim nebo cizrnou. To jen diky financni podpore od statu. Tady neprsi a stat vyvrtal stovky studni, pry az 300 m hlubokych a vsechno zavisi na mohutnem zavlazovani. Mezi krovima se plouzi stada koz, ktere hlidaj mali kluci. Vzdycky se kolem nas sebehnou a sbiraji prazdne lahve od vody. Pry na mliko. Zeny ve vesnicich, jako vsude tady v Rajastanu chodi v sarich, ktera jsou strasne barevna. Kdyz nas uvidi, vzdycky si pretahuji zavoj pres hlavy, aby jim nebylo videt do tvari. Jedna mi hrozila holi, kdyz jsem ji fotografovala. Ve vesnicich zastavujeme u obecnich napajedel, aby se velbloudi napojili. V jedne vesnici slezem a koupime si limonadu v mistnim stanku a sedneme si s mistnima do stinu. Vidime, jak prijde usmudlana, asi 10 leta holka si koupit pytlicek zmrazene limonady. Prodavac nastavi dlan a ona asi 10 centimetrove vejsky mu enize do dlane hodi. On vezme pytlicek limonady a stejne tak ji ho hodi do dlane. Pruvedce nam vysvetlil, ze ona je z untouchables a prodavac se ji nedotkne, protoze ona je z nejnizsi kasty. I kdyz v Indii je tendence a i vlada podporuje opusteni kastovniho systemu, mezi lidma a zvlast na venkove je tenhle system hluboce zazity. Nastesti my to nevidime mezi nasema velbloudarema, ale to je asi proto, ze oni musi spolu vychazet, protoze spolu pracujou a potrebujou jeden druhyho.
Nas treti den se zastavujeme ve mestecku, kde je hindi temple, kde uctivaji krysy. Do templu jdeme jako vzdy bosi a tady se po zemi, ktera je odporne lepkava, prohaneji vsude krysy, jedi sladkosti, ktere jim lidi nosi a pijou z velikych plochych mis mliko. Pry videt bilou krysu prinasi stesti. No, mne stacily ty hnedy. Bylo to dost ekl. Nastesti mi zadna pres bose nohy neprebehla, ale moc neschazelo.
V dalsi vesnici jsme se nachomytli ke svatbe. Vecer, kus od vesnice, ulehame do stanu a slysime zpev a bubny. Tak jsme donutili pruvodce, aby nas do vesnice odvedl. Byla to skupina zen, ktera vecer predvlastni svatbou se sejde ve vesnickem temple a zpiva pisne, aby posvetily manzelstvi. Rano jsme se sli podivat na obrad, kde pribuzni a navstevnici davali novomanzelum penezni dary. Vsichni byli uzasne nastrojeni a vyzdobeni, zeny mely plno nadhernych sperku a ruce a nohy mely pomalovane henou.
Nase cele putovani bylo oblasti, kam turisti neprijdou. Deti byly stydlive, vsichni lidi na nas dost zirali, kdyz nas obklopili, tak jsem nasemu pruvodci rekla, at se jich zepta, jestli chteji neco o nas vedet Nikdo nic vedet nechtel, jen jedna zena se zeptala, odkud jsme v Indii. Vubec ji nenapadlo, ze bychom mohli byt odnekud jinde.
Po pousti behalo plno antilop, videli jsme i nekolik velikych chameleonu a jesterek a plno male haveti. Nastesti nas nic nekouslo, ani blechy z velbloudu. Asi je maj, zrovna jako obrovsky, az 2 centimetry veliky klistata a plno cernejch brouku kolem zadku.
Takze nas vylet byl az na odrene zadky skvely, zvladli jsme 5 dni na hrbetech korabu pouste, uzili si po dlouhe dobe tichych noci pod hvezdnou oblohou a obrovskym mesicem (zadne motocykly, auta, klaksony a praskani dveri v hotelech), nocniho chladku, denniho vedra, kdy pres poledne byl takovy zar, ze jsme kolem obeda tak ctyri hodiny sedeli ve stinu (haha) poustnich stromu a cekali, az nebude tak silene vedro, trvaleho velbloudiho prdeni, ktere strasne smrdi, vegetarianske stravy, naucila jsem se delat chapati, uz nam nedela problem, kdyz si velbloud stoupe nebo leha, vime, jak je obtizne z velbloudiho hrbetu fotit, kdyz to porad drnca, myslim, ze ani jeden nemilujem, kdyz se velbloud rozbehne, a tak.
Mozna, ze jsem na plno veci zapomela. Tak je pridam priste.


Velbloudum zdar!

Krasne velikonoce!

Zdena a Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 06.04.2010 07:51

jak ja se tam tesim...

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: kolik (IP zapsáno)
Datum: 08.04.2010 08:49

kolik mate na Indii? Kdy prijedete do CSR?

Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 08.04.2010 13:55

nebud zvedavej,budes moc starej :-)))

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: ja ze bychom mohli jit na pivo (IP zapsáno)
Datum: 08.04.2010 17:25

v Cernosicich. Ja koncim cestu a dorazim do CSR bud za dva mesice nebo za 5.

Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 09.04.2010 15:05

pod na pivo v indii,byt je hnusny :-)))

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Nedbam na hnus (IP zapsáno)
Datum: 11.04.2010 14:15

no to asi nepujde, ted jsme v Hampi zitra v Goa a pak Bombay. Do 22/4/2010 musime ze zeme, dochazi 90 day visa. Jedem do Turecka (Iraq a Afgance preskocime) a pak podle nalady jeste na par mesicu Africa nebo CSR na mesic. Pak uz zpet do CA. Uz se tesim, nejak me ta cesta trochu zmohla nervove.

Zned co prijedu do US, pojedu do Nevady se uklidnit.


Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 11.04.2010 14:25

my sme v kalkate pozejtri a domu se tesime uz nekolik let-znas to sam ne-vsude dobre,doma nejlip :-)))
hampi je nadhera,ale ta goa-nevim,nevim-mne nebavila vubec,pac malou evropu uprostred indie kazej blbci,co patrej na ibizu :-)))

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Jo Goa a Goaci (IP zapsáno)
Datum: 15.04.2010 08:16

Lojzo, ja vim ze takovato mista nejsou lehke, ale po delsi dobe v divich zemich je to dobre si odpocinout, dat si rybu bez hruzy s posrani, dat si cerny caj bez cukru, a v klidu spat bez obavy ze ti v noci do postele prileze cobra.

Navic ja mam trochu rad ty ex-kolonie. Ja v minulem zivote, asi v sedesatych letech devatenacteho stoleti, jiste pracoval pro East India Company, nosil bicik na kone ale take na coolies a mel jsem jenom 62 sluhu. Jak jsi v Calkute asi zjistil tak to bylo dost malo, casto na jednoho bileho bylo tak asi 100 slouzicich. Musela to byt glories doba.

God Save The Queen

Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 15.04.2010 09:40

ja byl asi ind :-)))
a taky ukrajinec,rus,mongol,cinan,laosak,kambodzan a thajec,pac mne ty lidi nevadej ani trochu a bic bych pouzival na srace s tim konskym bicikem...
s rasizmem na me nechod,nebo ti u piva naflusu penu :-)))



Upraveno 1 krát. Naposledy upravil lojzaryba (15.04.2010 09:41)

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: No, pane Lojzo (IP zapsáno)
Datum: 16.04.2010 09:22

vidim ze svetu rikate ze jste nerasista, vse milujici, zeleny a slusny clovek. To je jiste dobre a politicky corectni vec. To se jiste libi vsem.

Presto ale me naplivat do piva, nebo me narknout z rasizmu jen pro muj domely minuly zivot neni myslim moc hezke.

Navice co vy vite o rasizmu?

yawning smiley)


Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 17.04.2010 08:45

vis,ludvo,
tohle prece neni prvni rozprava,co tu spolecne vedeme :-)))
kazdej mame ten svuj svetonazor a s tim ten druhej proste nic nenadela-ja lidem nerikam coolies,ale indove a tak v tom z myho pohledu rasizmus je-co nadelas...
podobne bysme mohli zabrednout do rozhovoru o rusech,nacistech a tak dale a tak dale...

o rasizmu vim to,co kazdej z nas ve stredozemi rozenej-tvrdej,ze az osmdesat procent to tam doma hazi-tak sem v tech dvaceti :-)))
je to hnus-kdyz clovek pak sedi mezi tema kuprikladu thajcema a smeje se uz sestou hodinu,rasisty nepochopi...



Upraveno 1 krát. Naposledy upravil lojzaryba (17.04.2010 09:19)

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: jo (IP zapsáno)
Datum: 18.04.2010 06:42

napisi o tomto.

Jen predbezne, holky cernozske a vubec tmave jsou dobre, velice dobre. Cernoch v Jiznim Chicago na puste ulici ve 03:00 je spatny a nemam rad.

Ludvik

Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: lojzaryba (IP zapsáno)
Datum: 18.04.2010 07:36

uz se tesim :-)))

Jdi na stránku: PředchozíPrvní...1314151617181920212223...PosledníNásledující
Aktuální stránka: 18 z 25


Jméno: 
Email: 
Téma: 
Prevence SPAMU:
Níže uvedený kód vložte do vstupního pole. Toto je prevence proti automaticky vkládaným příspěvkům.
CAPTCHA
This forum powered by Phorum.