Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: jeste (IP zapsáno)
Datum: 24.02.2010 13:23
From: Zdena Burgetova <zdenaburg@yahoo.com>
Subject: Zprava #21, Feb 21
To: "\'Zdena Burgetova\'" <zdenaburg@yahoo.com>
Date: Sunday, February 21, 2010, 3:26 AM
Burmese Days 3
Burmu uz osidim, budu psat kratce, protoze jsme uz 16 dni v Indii! Ten cas tak leti...
Po Mandalay jsme odjeli do Bagan, coz je burmska obdoba kambodzskeho Angkor Wat. Na obrovske plani jsou rozesete stavby, nejstarsi asi z 12.-13. stoleti. Chramy, male stupy apod. Neda se to obejit, mozna tak za nekolik tydnu. My jsme zvladli, co se dalo. Nekdy jsme se nechali vozit v kocarku tazenem konikem, ale vetsinou jsme chodili pesky. To se muzes zastavit kdykoli, sednout si, fotit a proklinat silene vedro. Z Bagan jsme odjeli k Mt. Popa, kde je temple pro "nats", coz jsou predbudhisticti duchove (spirits). Bylo tam stovky opic, ktere doufaly, ze jim neco dame. Nastesti nas neatakovaly, jako ty v Cambodia. Z Mt.Popa jsme odjeli do Inle Lake. Na jezere lidi bydli v domech na kulech nad vodou. Maji na kulech i praseci chlivky! Na jezere jsou plovouci zahony s rajcatama, fazolema a milionama kytek. Zahony jsou ukotveny do dna jezera bambusovyma tycema. Kvete tady rybolov- rybari jezdi na drevenych kanoich. Pri jizde stoji a zahadnym zpusobem jednou nohou ovladaji padlo- maji ho oprene o bok a dolni konec maji zahaknuty za lejtkem. Nechapu, jak se na te vratke lodce udrzi, kdyz jeste vestoje hazeji nebo vytahuji site. Dva dny jsme jezdili motorovym clunem po jezere- kolem je plno chramu a vesnic, kde rano od 7 hodin jsou trhy (taky jsme absolvovali po te, co jsme v 1/2 5 vstali), dilny, kde rucne tkaji latky, vyrabeji papir na destniky, tepaji stribro a pod. Tak jsme si uzili klidu na jezere a vratili se do Yangonu. Vlakem. Ten, co jsme s nim planovali jet nejel a tak jsme museli cekat na nadrazi asi 3 hodiny na dalsi. Udajne to byl to primy vlak, odjizdel nekdy kolem 11 a mel byt v Yangon dalsi den odpoledne. meli jsme pouze sedadla, vlak nemel lehatka. Nekdy kolem pulnoci se nam podarilo usnout, ale kolem 2. rano nas vzbudili, ze vlak dal nejede !!!!, ze musime presednout na jiny, ktery odjizdi v 5 rano. Nastesti tam ten vlak uz ale stal, tak jsme do nej vlezli, nasli si mista a usnuli. Vlak byl ve stejnem stavu jako ten prvni- spinavej, plno sedadel rozbitych, mysi, zachod silenej. Ale dovezl nas. Bylo to vycerpavajicich 30 hodin. Vypada to, ze na nadrazich v Burme plno lidi bydli. V noci jsou nastupiste plna spicich lidi- na dekach, nekdy na rohozich, v tom se propletaj prodavaci s kosema, hrncema nebo tacama jidla na hlavach a mezi tim behaj psi. Po te, co jsme vylezli z vlaku, ktery koncil, psi naskakali do vagonu a hledali jidlo, nebo spis to, co zbylo po mysich a svabech. Kdyz prijde rano, tak se lidi na nadrazich mejou,cistej si zuby do kolejiste, kojej deti a vubec delaji vse, co je potreba.
Z Yangonu jsme vyrazili na Mt.Kyaiktiyo, kde na vrcholu balancuje obrovsky kamen. Je to poutni misto, kam si kazdy Burman preje aspon jednou za zivot jet. Kamen je cely oblepeny zlatymi listecky, Ludvik, ktery jako muz smel az ke kamenu, rikal, ze ta vrstva zlata musi byt aspon 10 cm tlusta. Na vrchol jsme si vyslapli asi 12 km do kopce a totez pak z kopce, jako spravny poutnici. Zadny nakladak, kterym se da dojet az skoro nahoru! Tak nas pak druhej den bolely pekne nohy.
No a potom uz zpatky do Yangon, nejake pamatky ve meste a pak uz slava! odlet do Indie.
Jak vsichni v Burme nosej na nohach vietnamky, tak jsme v Yangon videli inovovanou nozni protezu- mela mezi prvnim a ostatnima prstama vyriznute misto, aby majitel mohl vietnamku obout! Jo! to jsem taky nepsala- muzsky nosej v Burme sukne, tzv. longyi. Je to hrozne siroka roura do ktere vlezou a vepredu udelaji dva cipy, ktere kolem sebe zakroutej a zavazou. Takze sukne je krasne siroka, muzou v ni sedet, sedet na bobku, lezet ve vlaku atd atd vcetne drepnuti si, kdyz chtej curat. Coz delaji kdekoli u cesty.
Na letisti jsme museli zaplatit pokutu, ze jsme pretahli viza o 3 dny, ale nevznikly zadne problemy, ani si nas tam nechteli nechat. Hura do Indie!
Tim konci Burmese days. Uz to ke konci bylo asi trochu zmatene a napreskacku. Ale uz je to pred dlouhou dobou a vzpominky zacinaji byt vytlaceme zazitky v Indii. O tech priste! Snad to vsechno dozenu.
Moc zdravime a vzpominame.
Burmese Days 3
Burmu uz osidim, budu psat kratce, protoze jsme uz 16 dni v Indii! Ten cas tak leti...
Po Mandalay jsme odjeli do Bagan, coz je burmska obdoba kambodzskeho Angkor Wat. Na obrovske plani jsou rozesete stavby, nejstarsi asi z 12.-13. stoleti. Chramy, male stupy apod. Neda se to obejit, mozna tak za nekolik tydnu. My jsme zvladli, co se dalo. Nekdy jsme se nechali vozit v kocarku tazenem konikem, ale vetsinou jsme chodili pesky. To se muzes zastavit kdykoli, sednout si, fotit a proklinat silene vedro. Z Bagan jsme odjeli k Mt. Popa, kde je temple pro "nats", coz jsou predbudhisticti duchove (spirits). Bylo tam stovky opic, ktere doufaly, ze jim neco dame. Nastesti nas neatakovaly, jako ty v Cambodia. Z Mt.Popa jsme odjeli do Inle Lake. Na jezere lidi bydli v domech na kulech nad vodou. Maji na kulech i praseci chlivky! Na jezere jsou plovouci zahony s rajcatama, fazolema a milionama kytek. Zahony jsou ukotveny do dna jezera bambusovyma tycema. Kvete tady rybolov- rybari jezdi na drevenych kanoich. Pri jizde stoji a zahadnym zpusobem jednou nohou ovladaji padlo- maji ho oprene o bok a dolni konec maji zahaknuty za lejtkem. Nechapu, jak se na te vratke lodce udrzi, kdyz jeste vestoje hazeji nebo vytahuji site. Dva dny jsme jezdili motorovym clunem po jezere- kolem je plno chramu a vesnic, kde rano od 7 hodin jsou trhy (taky jsme absolvovali po te, co jsme v 1/2 5 vstali), dilny, kde rucne tkaji latky, vyrabeji papir na destniky, tepaji stribro a pod. Tak jsme si uzili klidu na jezere a vratili se do Yangonu. Vlakem. Ten, co jsme s nim planovali jet nejel a tak jsme museli cekat na nadrazi asi 3 hodiny na dalsi. Udajne to byl to primy vlak, odjizdel nekdy kolem 11 a mel byt v Yangon dalsi den odpoledne. meli jsme pouze sedadla, vlak nemel lehatka. Nekdy kolem pulnoci se nam podarilo usnout, ale kolem 2. rano nas vzbudili, ze vlak dal nejede !!!!, ze musime presednout na jiny, ktery odjizdi v 5 rano. Nastesti tam ten vlak uz ale stal, tak jsme do nej vlezli, nasli si mista a usnuli. Vlak byl ve stejnem stavu jako ten prvni- spinavej, plno sedadel rozbitych, mysi, zachod silenej. Ale dovezl nas. Bylo to vycerpavajicich 30 hodin. Vypada to, ze na nadrazich v Burme plno lidi bydli. V noci jsou nastupiste plna spicich lidi- na dekach, nekdy na rohozich, v tom se propletaj prodavaci s kosema, hrncema nebo tacama jidla na hlavach a mezi tim behaj psi. Po te, co jsme vylezli z vlaku, ktery koncil, psi naskakali do vagonu a hledali jidlo, nebo spis to, co zbylo po mysich a svabech. Kdyz prijde rano, tak se lidi na nadrazich mejou,cistej si zuby do kolejiste, kojej deti a vubec delaji vse, co je potreba.
Z Yangonu jsme vyrazili na Mt.Kyaiktiyo, kde na vrcholu balancuje obrovsky kamen. Je to poutni misto, kam si kazdy Burman preje aspon jednou za zivot jet. Kamen je cely oblepeny zlatymi listecky, Ludvik, ktery jako muz smel az ke kamenu, rikal, ze ta vrstva zlata musi byt aspon 10 cm tlusta. Na vrchol jsme si vyslapli asi 12 km do kopce a totez pak z kopce, jako spravny poutnici. Zadny nakladak, kterym se da dojet az skoro nahoru! Tak nas pak druhej den bolely pekne nohy.
No a potom uz zpatky do Yangon, nejake pamatky ve meste a pak uz slava! odlet do Indie.
Jak vsichni v Burme nosej na nohach vietnamky, tak jsme v Yangon videli inovovanou nozni protezu- mela mezi prvnim a ostatnima prstama vyriznute misto, aby majitel mohl vietnamku obout! Jo! to jsem taky nepsala- muzsky nosej v Burme sukne, tzv. longyi. Je to hrozne siroka roura do ktere vlezou a vepredu udelaji dva cipy, ktere kolem sebe zakroutej a zavazou. Takze sukne je krasne siroka, muzou v ni sedet, sedet na bobku, lezet ve vlaku atd atd vcetne drepnuti si, kdyz chtej curat. Coz delaji kdekoli u cesty.
Na letisti jsme museli zaplatit pokutu, ze jsme pretahli viza o 3 dny, ale nevznikly zadne problemy, ani si nas tam nechteli nechat. Hura do Indie!
Tim konci Burmese days. Uz to ke konci bylo asi trochu zmatene a napreskacku. Ale uz je to pred dlouhou dobou a vzpominky zacinaji byt vytlaceme zazitky v Indii. O tech priste! Snad to vsechno dozenu.
Moc zdravime a vzpominame.
Burmese Days 3
Burmu uz osidim, budu psat kratce, protoze jsme uz 16 dni v Indii! Ten cas tak leti...
Po Mandalay jsme odjeli do Bagan, coz je burmska obdoba kambodzskeho Angkor Wat. Na obrovske plani jsou rozesete stavby, nejstarsi asi z 12.-13. stoleti. Chramy, male stupy apod. Neda se to obejit, mozna tak za nekolik tydnu. My jsme zvladli, co se dalo. Nekdy jsme se nechali vozit v kocarku tazenem konikem, ale vetsinou jsme chodili pesky. To se muzes zastavit kdykoli, sednout si, fotit a proklinat silene vedro. Z Bagan jsme odjeli k Mt. Popa, kde je temple pro "nats", coz jsou predbudhisticti duchove (spirits). Bylo tam stovky opic, ktere doufaly, ze jim neco dame. Nastesti nas neatakovaly, jako ty v Cambodia. Z Mt.Popa jsme odjeli do Inle Lake. Na jezere lidi bydli v domech na kulech nad vodou. Maji na kulech i praseci chlivky! Na jezere jsou plovouci zahony s rajcatama, fazolema a milionama kytek. Zahony jsou ukotveny do dna jezera bambusovyma tycema. Kvete tady rybolov- rybari jezdi na drevenych kanoich. Pri jizde stoji a zahadnym zpusobem jednou nohou ovladaji padlo- maji ho oprene o bok a dolni konec maji zahaknuty za lejtkem. Nechapu, jak se na te vratke lodce udrzi, kdyz jeste vestoje hazeji nebo vytahuji site. Dva dny jsme jezdili motorovym clunem po jezere- kolem je plno chramu a vesnic, kde rano od 7 hodin jsou trhy (taky jsme absolvovali po te, co jsme v 1/2 5 vstali), dilny, kde rucne tkaji latky, vyrabeji papir na destniky, tepaji stribro a pod. Tak jsme si uzili klidu na jezere a vratili se do Yangonu. Vlakem. Ten, co jsme s nim planovali jet nejel a tak jsme museli cekat na nadrazi asi 3 hodiny na dalsi. Udajne to byl to primy vlak, odjizdel nekdy kolem 11 a mel byt v Yangon dalsi den odpoledne. meli jsme pouze sedadla, vlak nemel lehatka. Nekdy kolem pulnoci se nam podarilo usnout, ale kolem 2. rano nas vzbudili, ze vlak dal nejede !!!!, ze musime presednout na jiny, ktery odjizdi v 5 rano. Nastesti tam ten vlak uz ale stal, tak jsme do nej vlezli, nasli si mista a usnuli. Vlak byl ve stejnem stavu jako ten prvni- spinavej, plno sedadel rozbitych, mysi, zachod silenej. Ale dovezl nas. Bylo to vycerpavajicich 30 hodin. Vypada to, ze na nadrazich v Burme plno lidi bydli. V noci jsou nastupiste plna spicich lidi- na dekach, nekdy na rohozich, v tom se propletaj prodavaci s kosema, hrncema nebo tacama jidla na hlavach a mezi tim behaj psi. Po te, co jsme vylezli z vlaku, ktery koncil, psi naskakali do vagonu a hledali jidlo, nebo spis to, co zbylo po mysich a svabech. Kdyz prijde rano, tak se lidi na nadrazich mejou,cistej si zuby do kolejiste, kojej deti a vubec delaji vse, co je potreba.
Z Yangonu jsme vyrazili na Mt.Kyaiktiyo, kde na vrcholu balancuje obrovsky kamen. Je to poutni misto, kam si kazdy Burman preje aspon jednou za zivot jet. Kamen je cely oblepeny zlatymi listecky, Ludvik, ktery jako muz smel az ke kamenu, rikal, ze ta vrstva zlata musi byt aspon 10 cm tlusta. Na vrchol jsme si vyslapli asi 12 km do kopce a totez pak z kopce, jako spravny poutnici. Zadny nakladak, kterym se da dojet az skoro nahoru! Tak nas pak druhej den bolely pekne nohy.
No a potom uz zpatky do Yangon, nejake pamatky ve meste a pak uz slava! odlet do Indie.
Jak vsichni v Burme nosej na nohach vietnamky, tak jsme v Yangon videli inovovanou nozni protezu- mela mezi prvnim a ostatnima prstama vyriznute misto, aby majitel mohl vietnamku obout! Jo! to jsem taky nepsala- muzsky nosej v Burme sukne, tzv. longyi. Je to hrozne siroka roura do ktere vlezou a vepredu udelaji dva cipy, ktere kolem sebe zakroutej a zavazou. Takze sukne je krasne siroka, muzou v ni sedet, sedet na bobku, lezet ve vlaku atd atd vcetne drepnuti si, kdyz chtej curat. Coz delaji kdekoli u cesty.
Na letisti jsme museli zaplatit pokutu, ze jsme pretahli viza o 3 dny, ale nevznikly zadne problemy, ani si nas tam nechteli nechat. Hura do Indie!
Tim konci Burmese days. Uz to ke konci bylo asi trochu zmatene a napreskacku. Ale uz je to pred dlouhou dobou a vzpominky zacinaji byt vytlaceme zazitky v Indii. O tech priste! Snad to vsechno dozenu.
Moc zdravime a vzpominame.
Moc zdravime a vzpominame