Re: DEMONSTRACE NA PODPORU RADARU
Autor: Záhada křesla Montauk (IP zapsáno)
Datum: 31.12.2007 04:55
Tady jsem neco nasel. Neni to co ti zli Amikova vlastne chteji stavet? Posudte.
Ludvik
>>>>>>>>>>>>>>>>
VÁLKA MOZKů
Nový způsob vedení boje *
Nebezpečná cesta psychozbraní *
Záhada křesla Montauk *
Oběť nemůže ozáření klást odpor. Pomatení, strach, depresi, nevolnost, formování vědomí celých skupin obyvatelstva, ale také vyřazení vojenských základen z provozu a mnoho dalších manipulací s psychikou lidí, dovedou v současné době způsobit psychotronické informace modulované na určitých vysílacích frakvencích. Nezanedbatelnou roli v ovlivňování nálad a postojů lidí sehrává
Projekt Montauk.
Záhadný název stěží odmaskujeme, když nahlédneme do turistických průvodců. Tam je totiž Montauk na Long Islandu popisován jako příjemné městečko s krásným výhledem na moře, jako stvořené pro surfování, jízdu na koni, golf, tenis a rybaření. To je jen část pravdy. Skromné městečko má také opuštěnou vojenskou základnu, která byla v 50. a 60. letech součástí raketové obrany. Později byly prosotory jejího areálu zahaleny tajemstvím. Začaly se zde provádět prostřednictvím nejmodernější techniky pokusy s působením na mozková centra a lidské vědomí. Mnozí z lidí experimentální praktiky nepřežili. V rámci projektu Montauk se například provádělo ovlivňování nálad lidí v okolí základny měněním frekvence radaru. Obrovský radarový vysílač v pásmu 425 - 450 megahertzů působil jako frekvenční okno, pomocí kterého bylo možno proniknout do lidského vědomí.
Reflektor radaru byl namířen na dům, ve kterém se nacházely pokusné osoby. Ty byly zasahovány radiovými vlnami s obrovskou intenzitou a rozdílnými frekvencemi. Experimenty se opakovaly a zkoumání se zaměřovalo na proměny různých biologických funkcí. Změny frekvence působily rozdílně, vyvolávaly spánek, smích i pláč, stejně jako zlost a zuřivost.
V průběhu času se zjistilo, že stejných efektů změny nálad lze dosáhnout zářením, které vychází z reflektoru radaru v protisměru. Toto záření mělo výhodu, že u pokusných osob nedocházelo k tělesným újmám.
Počítač, řídící čínnost vysílače, byl naprogramován tak, že frekvence vysílání přeskakovala mezi pěti různými hodnotami. Zjistilo se, že působení na lidskou psychiku je o to silnější, čím rychleji následují jednotlivé frekvence za sebou. Cílem bylo určit, jak na člověka působí různý počet skoků mezi frekvencemi a rozdílné modulace.
Po shromáždění vyhodnocených výsledků už bylo možno vytvořit přístroj, jehož působení na lidskou psychiku bylo předem vypočítáno. Specialisté sestavili pro tento přístroj počítacové programy tak, aby byl použitelný pro armádu. Proto také vynález počítačem řízené psychozbraně dostal vysoký stupeň utajení.
Záření láme vůli
Psychologické zbraně, které mohou donutit nepřátelské vojáky třeba k tomu, aby se okamžitě vzdali, používají záření, které zlomí vůli dotyčného. Oběti se nejprve zvenčí útočícím vlnám brání, ale v určitém okamžiku je záření tak silné, že nemohou klást další odpor. V důsledku námahy, kterou se člověk brání, má údajně docházet i k trombóze mozku. Kromě zlomení vůle se dále do podvědomí dotyčného přenášejí také vzory myšlenek, které mu vsugerují myšlenky, které jsou žádoucí. To lze provádět i pomocí magnetofonových záznamů. Experimenty prokázaly, že na magnetofonové pásky lze zaznamenávat také vzory myšlenek. U psychozbraní se speciální myšlenkové vzory, nahrané na magnetofonových páskách, při přenosu vysílačem velmi rychle opakují. Je-li vysílač takových psychozbraní dostatečně silný, může způsobit dočasné "vymytí" mozků měst, armád, zemí (používá se v době míru nejčastěji u příležitosti celostátních voleb nebo vnitrostátních mocenských zvratů) a na vyšší urovni i celých planet.
Tato psychologická zbraň, působící prostřednictvím radarových paprsků, se často nazývá "PSI zesilovač", tedy zesilovač mimosmyslového vnímání. Existuje ovšem zbraň, ke které se označení "PSI zesilovač" hodí ještě lépe: je to vysílač Montauk se speciálně zkonstruovaným křeslem.
Vysílač jako "vidoucí oko"
PSI zásah, uskutečňovaný z křesla Montauk, které bylo původně zkonstruováno jako řízení vysílače pro experimenty s časem, probíhá následovně. Vlny, které vycházejí z hlavy osoby, sedící na tomto křesle, ovlivňují oscilátory a jejich signály dále zpracovává počítačový program. Ten řídí generátory, které dokáží vytvořit elektrické, magnetické a gravitační pole. Myšlenky z éteru tak mohou být osobou na křesle Montauk zesíleny a zviditelněny.
Při použití této psychozbraně vytváří osoba, sedící v křesle Montauk, telepatické spojení s další osobou, která se zdržuje na zcela jiném, vzdáleném místě. Takové talepatické kontakty lze vytvořit daleko snadněji, než by člověk předpokládal. V každodenním životě k nim dochází, aniž bychom si toho byli vědomi. Příklady známe všichni.
Vzpomeneme si na nějakého přítele, najednou zazvoní tefon a na druhé straně se ohlásí právě on. Předchozí telepatický kontakt může vzniknout tak, že před telefonátem přítele uvažujeme například o tom, zda je doma, zda bychom jej zavolánim nevyrušili atd. O několik sekund později zazvoní telefon. Když se přítel ohlásí, volaný překvapeně řekne: "To je legrační, právě jsem na tebe myslel."
Obdobně osoba sedící v křesle Montauk vědomě vyvolává telepatické spojení s někým jiným a soustředí se na něj. Jako pomůcku při tom může držet v ruce jeho fotografii. Vysílač Montauk působí na osobu, ke které směřují myšlenky. Není však nutné, aby tento projev proběhl až po zhmotnění. Stačí, když osoba v křesle Montauk cítí elektromagnetické pole, auru cílové osoby, podobně jako při její fyzické blízkosti. Nehmotná těla osoby v židli Montauk a nehmotná těla cílové osoby se prostorově kryjí. Toto projevené nehmotné tělo má přímé spojení s kontaktovanou osobou, která se může zdržovat na velmi vzdáleném místě. Člověk sedící v křesle má dokonce možnost převtělit se do oné osoby a identifikovat se s ní. Tím pádem je také schopen vidět, slyšet a cítít jejími smysly.