Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: Amen (IP zapsáno)
Datum: 25.07.2010 06:27
Radsi bych nemela psat datum, kdy pisu moji posledni zpravu. Je to 24. cervence.
Prijizdime do Kars a najdeme si hotel, ktery je o malinko levnejsi nez ten, kde jsme spali pred par dny pri nasi prvni navsteve.Protoze mame par dni pred odletem do Istanbulu, udelame si vylet. Pronajmeme auto spolu s americko-kanadskym parem a jedeme asi 45 km na vychod do Ani, ktere je na hranicich s Armenii. Ani bylo v 10. stoleti hlavni mesto tehdejsiho Armenskeho statu. Zilo tu az 100 000 lidi. Mesto ale bylo postupne od 11. stoleti uchvaceno Byzantskou risi, Persii, Kralovstvim Georgie (proboha, jak je to cesky?), mistnimi Kurdy a nakonec v 13. stoleti Mongoly. Ve 14. stoleti silne zemetreseni mesto temer srovnalo se zemi, potom se obchodni trasy, ktere pres mesto vedly presunuly jinam a bylo po vsem. Dnes jsou tu jen ruiny, ale stoji za to. Jsou zde zbytky kostelu z 10.-12. stoleti, nektere maji dokonce i zachovale krasne fresky a armenske napisy. Jako i na jinych mistech v Turecku, fresky svatych maji casto vyskrabane oci, nekdy i cele tvare (nabozenska nesnasenlivost tu byla vzdycky). Je zima, nebe je sedive s cernymi mraky a obcas sprchne. Skvela atmosfera. S Ludvikem mame celou oblast prohlidnutou driv, nez nasi spolucestujici a tak se jdeme podivat do vesnice. Ja jdu napred a za chvilku na me Ludvik vola, ze ho jedna vesnicka zena pozvala na navstevu. Tak se pridam a jsme zavedeny do kamenneho prizemniho domu s plochou strechou na ktere roste trava (typicky vesnicky domek). Bez elektriny, bez vody. Uvnitr jsou dalsi tri zeny - matka a dcery a male dite. Matka sedi u diry v podlaze, ve ktere je zhavy popel a pece v ni chleba. Je to obdoba indickeho tandoru- kotle v zemi, kde na dne je ohen nebo zhavy popel a na steny kotle se priplacnou placky testa a ty se upecou. Tak nam hned daji caj a cerstvy chleba a jogurt a domaci maslo a syr. Neumeji slovo anglicky, my ani slovo turecky, ale mame se vsichni dobre. V mistnosti, kde je teplo od pece je na zemi nekolik beden, ve kterych jsou kurata, krut'ata a kacata. Najednou se ve dverich do domku objevil starsi muz a vsechny zeny (krome matky) si hned zacaly uvazovat na hlavy satky. Myslim, ze musi mit na hlave satek, kdyz je pritomen cizi muz. (Ludvik). No, snad nemely prusvih. Stary pan ale za chvilku odesel a atmosfera se uvolnila. Kdyz jsme pojedli, tak nas ty mlade zany zavedly do jineho domku, kde nam ukazovaly, jak vyrabeji syr a taky maslo- michaly strasne rychle smetanu v obrovskem hrnci, ja jsem se pridala, ale mela jsem toho velmi rychle dost. Nebyla to zadna sranda. Ruce bolely. No ale nas cas se krati a tak se vracime k autu a jedeme zpatky do Kars.
A letime zpatky do Istanbulu. Tady mame par dni, kdy se placame po meste, jdeme se podivat do slavneho Grand Bazaar, pijeme nescetne kofliky caje, navstivime nescetne mesity, obdivujeme rimsky vodovod a uzivame si nicnedelani.
18. kvetna rano Ludvik odjizdi autobusem do Sofie a pak vlakem pres Rumunsko, Madarsko a Bratislavu do Cech a ja odletam odpoledne z Istanbulu rovnou do Prahy.
A TO JE KONEC.
Asi budu muset napsat shrnuti nasi cesty a pridat par slov, jak to bylo v Praze. Vypada to, ze to asi posledni zprava preci jenom neni.