Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: A RADAR NEBUDE... (IP zapsáno)
Datum: 20.09.2009 16:52
Ahoj!
Pisu vam vsem najednou, abych si usetrila psani, tak si z toho vyberte, co je libo.
Uz jsme v Tomsk, asi 4000 km na vychod od Moskvy. Zatim vse jde, jsme zdravi atd. V Moskve jsme byli asi 3 dny a brousili jsme kolem Rudeho namesti, Arbatu, skveleho blesiho trhu kdesi ve meste a vyjeli jsme asi 3 hodiny za mesto do Sergej Posad se podivat na klaster, kde driv bydlel rusky patriarcha. Chteli jsme jit do kremlu, koupili jsme listky, Ludvik vycekal frontu na uschovnu- nesmej se vzit ani male batuzky a ja jsem mezitim cekala frontu u hlavniho vchodu. Dostali jsme se ke kontrole listku a detektoru na kovy a policajt se koukl na muj fotak a rekl, ze cocka je 70 mm a ze si ho nesmim vzit sebou, Totez Ludvik a jeho kamera. To by znamenalo cekat vsechny fronty zase znova. Tak jsme se sbalili a odesli, L si neodpustil nejake nelichotive poznamky. Ale myslim, ze policajt anglicky neumel. No, jako bychom jim tam neco vykoukali. Chram Vasila Blazeneho jsme ale videli, mohli jsme i fotit a dokonce jsme usetrili s nasima studentskyma ISIC kartama. Skoro na vsech pamatkach, i kdyz prodavacky listku casto nevericne krouti hlavou. Ja jsem zacala docela mluvit rusky. Ha! Kdo by to cekal? I kdyz se mi porad do hlavy nutej naprosto nepotrebne veci jako "gordo rejet burevestnik, c'jornoj molniji podoben" nebo "raz dva tri c'etyre pjat', vysel zajcik poguljat. Vdrug ochotnik vybjegajet, prjamo v zajcika streljajet. Pif,paf,ojojoj, ubegajet zajcik moj". No nic. Tohle v pokladne, kdyz kupujeme listky na vlak neplati. Z Moskvy jsme odjeli do Vladimira mistni lokalkou, pak do Suzdal, kde jsme videli hezky klaster, odtamtud do Tjumen' luzkovym vlakem, to byla 2. trida a kupe bylo pro 4, tekla i voda na zachode a vagon mel klimatizaci. Pak jsme byli v Tobolsk 2 dny a odtamtud jsme prijeli do Tomsk, kde jsme ted. Krome vlaku a hotelu jsme spali na nadrazi v tzv. komnaty otdycha, coz byly pokoje pro zensky a muzsky zvlast, v 8. patre bez vytahu, takze uplne mrtvy jsme se tam plazili nekdy v jednu rano. Prislo se do dlouhe tmave chodby, kde na konci sedela za stolem s rozsvicenou stolni lampou vazne se tvarici dozorkyne. Ta nas drapla a hodila beze slova kazdeho do jednoho k pokoje k chrapajicim Rusum a Ruskam. Bylo to jak z nejakyho filmu. Dalsi dve noci jsme prozili ve vlakach 3. tridy (tzv. platskarta), coz znamena, ze ve vagonu je 56 posteli, ale nejsou ta.m kupe. Jen prehrady mezi oddilama se 4 postelema a k tomu jsou po dlouhe strane vagonu jeste dve postele nad sebou. Jsou tam srolovane matrace, to rozrolujes, povleces si polstar, roztahnes prosteradlo a muzes zalehnout. Pokud mas zaplacene luzkoviny. Ne jako my prvni noc (naste\sti cesta trvala jen 4 hodiny), kdy jsme rozrolovali, lehli a pruvodci prisel a rekl, ze to teda ne. Tak jsme spali jen na kozenkovych lavicich. Druhou noc uz jsme si koupili luzkoviny a spalo se dobre, az na to, ze kdyz spis nahore, tak mas nad hlavou asi 50 cm mista. Moc dobre se tam leze. V kazdem vagone je 1 nebo 2 provodnitsy, v kotli horka voda, minulou noc jsem videla, jak tam zatapej novinama a briketama z pilin. Z vlaku nic moc videt neni, ono tam taky nic neni. Zpocatku bylo videt, ze podel trati jsou v pravidelnych intervalech vysazene brizy, aby nebylo videt do kraje. Ted uz ne. Je vsechno rovine, louky, mokriny, lesy- jen brizy. Ted uz obcas nejaka borovice. Vesnicky ze dreva, mesta s prazdnyma tovarnama, napolo zbouranyma, s brizama na stechach, pokud tam strechy jsou. Rusove vsude chodi s flaskou v ruce- piva nebo vodky, casto i zensky. Prodavaji tu cerneho Kozla! Na nadrazich na peronech, kdyz vlak prijede jsou prodavaci pirohu, uzenych ryb, hub (hriby a kremenace, ach jo), malin, jablek, piva, vodky, varenych vajec atd. Hlady ve vlaku clovek nezhyne.
No nic, uz koncim, kdyby nahodou internet spadnul. Ozvu se zase za nejaky cas. Pozitri odjizdime do Krasnojarsk, pak do Irkutsk, kde chceme k Bajkalu. Potom do Ulan-Ude a pak uz do Mongolska. jestli vsechno pujde dobre. Fotky zatim nemuzu zadne posilat, je vsechno ve fotaku a nedostupne.
Tak se vsichni opatrujte, moc na vas myslim, napiste, co je noveho.
Zdena
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Zdar vsichni!
Po delsi dobe se zase ozyvam. Naposled to bylo z Tomsk, pred asi tydnem? Jeli jsme pred Krasnojarsk, kde jsem chtela jet po rece Jenisej k prehrade, bohuzel ten den lode nejezdily. Pak jsme jeli do Irkutsk zase vlakem pres noc. Uz jsme zkuseny cestovatele, co se tyce vlaku 3. tridy, jsme tam vzdycky jediny cizinci. Jen musis si zvyknout na pronikavou vuni uzenych ryb, pecenych slepic a plnych detskych nocniku. No, ja bych svoje dite na ten vlakovy zachod taky nedala. I kdyz musi se rict, ze voda vzdycky tekla a pruvodci (kazdy vagon ma jednu) ho pravidelne uklizi. V Irkutsku jsme prochodili mesto (zase ne tak strasne, neni moc velke) a dalsi den odjeli do Sljudjanka na jiznim cipu Bajkalu. Na nadrazi jsme se ptali, kde by se dalo spat a poradili nam ubytovnu zeleznicaru. Tak jsme spali v "Komnaty otdycha lokomotivnych brigad" mezi zeleznicarema. Porad na nas koukali, asi tam cizinci nikdy nespali. Bajkal je obrovskej, modrej, hlubokej (max.1640m) a studenej. Vesnice, kde jsme byli je castecne rozpadla, pristup k vode v podstate zadny, kolem vody je betonova ohrada do vyse asi pasu, na ktere vsude staly lahve od piva a vodky, na chodniku podel ohrady strepy z flasek. A jake uzasne vyletni a rekreacni misto by se z toho dalo udelat! Na nadrazi, kdyz jsme prijeli jsme potkali 4 Cechy s batohama, odjizdeli. Kdyz jsme se jich ptali kde bydleli, jedna holka nam rikala, ze bydleli nekde hrozne, ze tam nEbyla tepla VODA. kDYZ JSEM ODPOVEDELA, ZE TO NEVADI, ZE JSME SE KOUPALI VCERA, TAK SE TAK DIVNE DIVALA. nO, KAZDEJ MA JINE STANDARTY, zejo. Ooops! Psala jsem velkejma pismenama. Tady je pocitac tak pomalej, ze napisu odstavec, pak minutu cekam, az se na obrazovce ukaze. Proto tolik preklepu. Ted jsme v Ulan-Ude, je to hlavni mesto Burjatske autonomni republiky a na namesti je obrovska, asi 4 m vysoka hlava Lenina. Jen hlava. Impresivni. Zitra jedeme na mongolske hranice, chceme zkusit chytit zdejsi mikrobus, pak nekoho uplatit, aby nas vzal pres hranici (neda se jit pesky) a pak neja se dostat do mesta Suchbaatar, kde jezdi vlaky do Ulanbataru. Tak to bude "challenge".
Uz nemam nervy na tenhle slimaci pocitac. Napisu zase priste.
Zdena
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Streda. Uz Mongolsku.
Rozloucili jsme se s Ruskem, ja uz hovorim rusky temer plynne. Skoda, protoze v Mongolsku rusky skoro nikdo nemluvi. "U menja zazvonil telefon. Kto govorit?- Slon.-Ot kuda?-Ot velbljuda.-C'to vam nado?- S'okolad.-Dlja kovo?- Dlja syna mojevo.-I skolko vam prisljat?- Tri ili c'etyre kila. On jes'c'o malenkyj." Hahaha.
V Ulan-Ude jsme se pripravili na prejezd do Mongolska (prani, koupani v teple vode atd). Rozhodli jsme se jet misto vlakem zdejsima mikrobusama, at je vic legrace. Rano v pul sedmy jsme byli na nadrazi, ze pry mikrobus pojede v sedum, nebo az se naplni. To jsou ta klicova slova: az se naplni. No, naplnil se ve 3/4 na osum, nasadlenych nas tam bylo 14. Protoze to bylo takhle brzo, nastesti nikdo nebyl ozralej. (den pred tim odpoledne, kdyz jsme se byli na nadrazi divat, jak to vypada, nekolik pasazeru melo skelne pohledy a jeste flasky piva v rukach). Dala jsem se kdyz jsme cekali do reci s jednou pasazerkou, byla z Kjachta (vesnice kam jedem a kde je hranicni prechod pro auta), uci anatomii na mistni zdravce. Pak jsme vyjeli, 3 hodiny do Kjachta. Kdyz jsem se nekdy pozastavovala na nasich cestach nad tureckyma zachodama bez dveri, jen s prehradkama mezi jednotlivyma dirama v zemi, to jsme necekala, ze budu chodit na zachody, ktere maji prkennou podlahu s vyriznutyma dirama a jsou bez jakychkoli sten ci dveri. To se dr'epne kolektivne. Musis si jen dat pozor, jestli prkenna podlaha neni moc prohnila. Kdyz jsme dojeli do Kjachta, tak jsme se taxikem nechali odvezt k hranicnimu prechodu (asi za 100 Kc), tam plno aut, mikrobusku a nakladaku. Kdyz nas videli s batohama, tak se o nas zacali temer prat, navrhovali ceny, ze ktere nas vezmou do Suchbaataru. Vzali jsme si jednoho zigulika, ale nastesti temer hned jsme zjistili, ze nema brzdy- kdyz ve fronte narazil do jeepu, ktery pred nim zrovna zastavil. Pekne rychle jsme z auta vyskakali a presunuli jsme se do onoho jeepu. Tam byl ridic a dve zensky a jak jsme za chvili uvideli, vezli desitky lahvi slunecnicoveho oleje, nudle, rejzi a ja nevim co jeste z Ruska. Lahve oleje byly nacpany i ve dverich. Pres hranice jsme se dostali pomalym popojizdenim asi za 2 hodiny- to docela slo. Jen ruska strana po nas chtela dokumenty, ze jsme se pravidelne registrovali na policii v kazdem meste, kde jsme spali. My jsme meli jen jeden. Ale zahltili jsme je listkama z vlaku (jezdili jsme pres noc), coz nam nakonec uznali a pustili nas. Dojeli jsme do Suchbaatar, je to vesnice, kde je par malych obchodu s jidlem a asi 3 bufety, tam jsme se neodvazili nic dat, protoze menu je mongolsky a rusky nikdo neumi, o anglictine ani nemluve. Vnutili jsme se do jedne kuchyne, kde inzerovali "gulas'", ale to jsme si netroufli dat, kdyz jsme to maso videli. Nasli jsme a ubytovali se v jakemsi "hotelu", ale netece voda!!! Pry v celem Suchbaataru. Nevim, proc jsem nekdy hudrovala, ze nam tekla jen studena. Koupili jsme si aspon vodu na piti, ta se nastesti vzdycky a vsude dostane. Rano jsme se s nejakyma dvema mongolcema podelili o auto a nechali se odvezt do Darchan, kde ted sedim a pisu. Jdem hledat ubytovani a zpusob, jak se dostat do klastera asi 150 km odtud. Vlaky tu jezdi jen od severu na jih (jedina trat'), tak se najimaji auta nebo mikrobusy.
Takze zdar!
Zdena
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
nedele 6. zari, Ulanbaatar
Dojeli jsme z Darchan konecne do hlavniho mesta Mongolska. Z Darchan jsme se dostali na vylet do 130 km vzdaleneho klastera ( jmeno nejsech schopna rict, je to Amarbayasgalant Khid - pak se zkus naucit neco mongolsky) , bylo to skvely. Ujeli jsme najatym taxikem asi 95 km po asfaltce a pak uz to byla polni cesta nejhorsiho zrna, 2x se prejizdelo pres ricku, ale nejdriv musel ridic odehnat stado koni, ktere jednou brod blokovalo. Kolem nas byly sem a tam jurty, tady se jim rika "ger", vsude kravy, kone, kozy, ovce. Klaster byl asi z 18. stoleti, castecne zboreny v 30. letech komunistama, ale jeste nekolik chramu je zachovano a zije tam nekolik desitek mnichu, i mali kluci. Je to srandovni, kdyz je vidis v tmavocervenych habitech, jak behaji po dvore a snazi se poustet draka.
Ted jsme v UB, zitra jedeme na 6 dni nekam do neznama. nasli jsme si cestovni agenturu (je jich tu plno) a pojedeme jeepem (s ridicem), stanem, spacakama atd. Jsme na to zvedava, mame se dostat az k severnimu kraji Gobi, kde uz nomadi chovaji velbloudy a pak se stocime na zapad a severozapad, kde uz jsou hory (az 2400 mnm) a tam uz jsou jaci. Cesta bude cela po "dirt roads", asfaltky jsou tu minimalne, vsechno jsou prasne cesty. Doufam, ze mi vydrzi zada. jeepy jsou ruske a udajne bez perovani. Uvidime.
Zase se ozvu. Vracime se do UB v sobotu vecer a v pondeli 14. odjizdime do Ciny.
Zdar!
Ozvete se, napiste, co delate!
Zdena
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Zdravim vsechny!
Vratili jsme se po 6 dnech cestovani. Jeli jsme ruskym jeepem 4WD, ridicem a "pruvodkyni"- mladou mistni holkou, ktera umela trochu anglicky (ridic neumel, jen trochu rozumel) a fungovala i jako kucharka. Haha, meli jsme kuchare..Cesta byla skvela, ujeli jsme asi 800 km, z toho jen asi 200 po asfaltu, ostatni byly prasne a hrbolate cesty. Spali jsme 4x v jurtach (tady se jim rika "ger"), jednou ve stanu. Nomadi jsou pohostinni, vzdycky jsme k veceru u nejakeho ger zastavili a oni nas nechali prespat. Je to zvyk- oni nikdy nevi, kdy budou oni sami potrebovat nekde ulozit. Jedes pustinou, vsude stada krav, koni, ovci, koz, nekde velbloudi, v horach jaci a sem tam vidis ger. Dnes uz u geru stoji motorka nebo i nejaky rusky jeep nebo maly mikrobusek a vetsina lidi uz ma i maly solarni panel, ktery zivi slabou zarovku uvnitr geru a dobiji mobily, ktery tu ma uz snad kazdy. Ger je kulaty, ruznych velikosti, nekdy jsou tam i dve postele (vetsinou kovove nemocnicni- kdyz v 1990 byla revoluce, rusove utekli a nechali tu vsechno- tak si to lidi rozebrali), maly budhisticky oltar, malinky stokrlata na sezeni, nizky stolecek a uprostred maly kovovy kamna s uzkym kominkem, ktery jde strechou ven. Spali jsme na zemi ve spacakach, rodina na posteli nebo postelich a taky s nama na zemi. Nekdy nas tam spalo celkem osum. Na kamnech je dira, do ktere zapada hrnec, teda spis kovove umyvadlo, v kterem se vari. Na stenach geru zevnitr visi kusy masa, vetsinou kozi, ktere se susi, a taky platene pytle , ve kterych zraje tvaroh a odkapava z nich voda. Na pytli zvenku sedi mouchy. Kdyz ti nomadi neco nabidnou, musis to prijmout a aspon trochu ochutnat. Takze jsme meli to stesti a potkali jsme se s: domaci kravske mleko. Khailmag: smichane maslo, mouka, cukr, povarene, vychladle. Boortsog: mouka, voda, sul, udela se testo, kousky testa usmazene v oleji (mozna to byl zvireci tuk). Zeleny caj osoleny a smichany s kravskym mlikem. Kozi jogurt. Tvaroh nejruznejsi tvrdosti: mekky z plateneho pytle, tvrdy po suseni na slunci na strese geru, kamenny- suseny jeste vic. Gyriltai hool: domaci nudle v polivce ze skopoveho masa. Maso neslo rozkousat. Tuhle bastu, kterou jsme k veceri nedojedli, si oni davali jeste rano (pres noc to stalo jen tak nekde v hrnci na polici) a rozredovali si to teplym cajem s mlikem- to ja teda nemusim. Zrovna tak jako jejich jinou snidani- zeleny caj, sul, mliko, trochu rejze a nekolik kusu suseneho koziho masa, vsechno varene asi pul hodiny dohromady. Mne stacilo, kdyz jsem je videla varit pro nas veceri: zenska z jurty roztloukala kladivem na zemi na kusu papiru susene kozi maso na male kousky a pak se to varilo s nudlema a nakrajenou mrkvi. Maso mela ulozene v mikrotenovem pytli ve skrince v geru. Druhy den rano jsme na zemi videla asi 4 cm dlouheho cerva. Nepremejslela jsem, kde se pred tim schovaval. Airag- fermentovane kobyli mliko ma asi 3% alkoholu, je docela dobre. Shimiin arkhi je destilovany airag, je to jejich "kobyli vodka", ma asi 12%, taky to jde pit. Ani jeden z nas se z tech mongolskych "delikates" nastesti neposral (pardon). Pri nasich cestach jsem se stala expertem na sbirani suchych kravincu, kteryma se v geru topi, zkousela jsme dojit kozu (haha, to mi moc neslo), nahaneli jsme uz za tmy kozy a ovce do ohrady, pomahala jsme natahovat a privazovat plachty tlusteho filcu na steny geru, aby byla lepsi izolace (v noci mrzlo- byl rano sedivak na zemi, i jaci melo namrazu na chlupech). Pri cestach jsme videli nekolik klasteru, projeli jsme kousek Gobi pouste, prejeli nekolik rek, videli divoke gazely, lisky, atdatd. Ctvrty den jsme navecer prijeli k mistu, kde byly horke prameny a meli tam nekolik budek, ve kterych byly vany. Tak jsme se vykoupali!!!!! V gerech se strasne setri vodou, kterou privazeji od studne, ktera muze byt i docela daleko. (proto asi porad do vseho cpou mliko). Cestou se rozbil diferencial na zadni kola, takze jsme tim ztratili 4WD a pulku cesty se jelo jen na predni nahon. Ale dojeli jsme ve zdravi.
U geru maji vzdycky psy. Vetsinou to s nima slo, nekolikrat musel majitel na noc uvazat ty "zle", ale jeden den a noc, kdyz jsme chteli z geru vyjit ven, musel s nama majitel jit, protoze psi byli zli a on je na noc neuvazoval. To nam moc dobre nebylo. Posledni noc na nasi ceste jsme spali ve stanu u pisecnych dun, kde se k nam pridruzil pes velikosti mensiho vlcaka. Porad se motal kolem a kdyz jsme sli spat, tak si sedl vedle naseho stanu a asi hodinu stekal. To mi nebylo moc prijemny, kdyz jsem lezela a 2 metry ode me zurive stekal pes a delily me od nej jen 2 vrstvy tenkeho silonu.
Tak to bylo nase setkani s nomadskym zivotem v Mongolsku. Dnes vecer odjizdime vlakem do Ciny. Zase se ozvu.
Zdena
xxxxxxxxxxxxxxx
Zdravim vsechny z Ciny,uz jsme tu par dni. Oci se nam pomalu zacinaji stacet. Vlakem jsme dojeli do mesta Datong. Lidi je jak mraku, ulice prejit je dobrodruzstvi, je tu sileny vzduch, nebe je hnedozlute. Videli jsme jeskyne s vytesanyma sochama Buddhu a jinych postav (je tu asi 250 jeskyn a jeskynek, 40 je pristupnych.). Nejvetsi Buddha byl asi 17m vysoky. Jinak nic extra se nedeje. Ve vlaku do Ciny, ktery jel pres noc jsme v kupe byli s 2 cinskejma chlapama, ktery v noci budto hlasite chrapali nebo strasne prdeli. Pres den jedli nudlove polivky a strasne mlaskali a srkali. Jiny kraj, jiny mrav. Ja uz se na instantni nudle skoro nemuzu podivat, byly ve vlaku na dennim poradku.
Jeste jsem vam nerekla,ze v Mongolsku v jednom geru jsme hrali stolni hru- teda spis podlahovou (sedeli jsme na zemi)- konske dostihy. Hraci kameny byly kotnikove kosti z ovci,(nepoznala jsem to, ale byly to nejake tarsalni kosti), meli jich celou skatuli. Ja jsem vyhrala a jako cenu mi pan domu dal 4 kone - kosti. Tak mam suvenyr.Zitra jedem na "Hanging Monasteries", pak se budem sunout do Beijingu.
Zdravime!
Zdena a Ludvik
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx