Re: LUDVIKOVI CESKO - ANGLICKE POZNAMKY Z CA.
Autor: #16 (IP zapsáno)
Datum: 23.12.2009 13:31
Vanocni pozdraveni vsem! Tady posilam maly darek pod stromecek:
Pokracovani nasich cest:
Mestecko Sapa v SZ Vietnamu je plne lidi z okolnich vesnic, kteri sem prichazej za "obchodem". Ve vetsine vesnic kolem Sapy ziji prislusnici mensiny "Hmong" ktera je myslim puvodem z Laosu. Interakce s nimi vypada takhle: vyjdes na ulici a uz jsou u tebe dve Hmongky v krojich, na zadech nuse, ze kterych jim trci slozeny destnik a snazi se ti prodat ruzne textilie. Ty reknes, ze dekuji, ne a ony za tebou jdou nebo poklusavaji po zbytek dne (to trochu prehanim, ale v podstate se jich neda zbavit. Kdyz to vzdaj, znamena to, ze chvili jdes sam a tim padem se na tebe po par krocich prilepi zase jine). Takze kdyz jsme si sedli na kafe (ktery se tady skoro neda pit- je nejak divne prazene a jeste daji do nej slazene kondenzo) do kavarnicky na ulici, pozorovali jsme prochazejici se skupuinky turistu a na nich prilepene vesnicanky v krojich. Obcas se nejaka odpojila, sedla si na obrubnik, sundala ze zad dite a nakojila- prebalila- ci cokoli bylo potreba udelala. Deti nosi na zadech ve strasne slozitem zabalu (nekolik pruhu latky, nektere pruhy maji uvazovaci popruhy).
Rozhodli jsme se udelat silenou vec- domluvili jsme si dvoudenni vyslap na nejvyssi horu Indociny, Fansipan, ktera meri 3143 m. Meli jsme pruvodce, ktery umel trochu anglicky, ale mel tak sileny prizvuk, ze jsme mu temer nerozumelia pak jme meli nosice (zmekcili turisti), ktery nesl jidlo a spacaky a karimatky. No, spacaky s karimatkama moc nevazily, protoze neco tak slabyho a lehkyho jsme uz dlouho nevidela. Zacali jsme vystup nekde v 1600 m, a pozdeji odpoledne jsme dorazili do mista, kde jsme prespali. Byla tu postavena bouda z vlniteho plechu. Mela par nevyhod: steny koncily asi 50 cm nad zemi, takze pod domem uzasne profukovalo a dvojdilne plechove dvere nesly zavrit, takze skoro celou noc litaly ve vetru a praskaly o dum. Vevnitr byla podel dlouhych sten postavena dve dlouha plata z bambusovych rohozi asi 70 cm nad zemi a na tom jsme spali. Vecer a cast noci foukal sileny vitr a jak steny domu nebyly az k zemi, tak jsme cejtili docela pekny pruvan. Zima trochu byla. Rano byla na zemi jinovatka. Krome nas dvou tu bylo jeste par skupin turistu se svymi pruvodci a nosici. Pruvodci a nosici spali ve sve chaloupce, ktera byla cela z bambusu, v ni i varili na otevrenem ohni veceri a snidani. Domek nemel zadny komin, takze v nem bylo coudu plno, ale chvili jsme sedeli kolem ohne (topilo se suchym bambusem) a aspon jsme se trochu ohrali. Rano jsme vyrazili asi v 7 hodin smerem k vrcholu. Cesticka byla silena, lezlo se v podstate bambusovym lesem, pres balvany, po zebrikach, ach jo. Nekolikrat mi bylo do place, kdyz jsem si predstavovala tu cestu dolu. Ale meli jsme uzasne pocasi, bylo jasno a krasny vyhled. Vrchol jsme pokorili a dolu se pak ve zdravi dostali. Jen me nohy bolely jeste 4 dny.
Ze Sapa jsme odjeli pres Dien Bien Phu do Laosu. Jeli jsme malym mikrobusem (8 bilejch a 6 Vietnamcu). Vyjeli jsme v 5,30 rano, poloprazdny a do hodiny byl mikrobus plnej- sedadla, ulicky, strecha. Lidi, pytle, kose, krabice. Cesta k hranici byla asi 35 km, uzka kroucena asfaltka do hor, ujeli jsme ji asi za hodinu a pul. Horrr nastal po vjezdu do Laosu, protoze asfalt zmizel a byl nahrazen prasivou cervenohnedou hlinou. Silnice byla asi 4x zavrena- budto kvuli sesuvum pudy (nad silnici byl strmy svah nahoru, na druhe strane strmy svah dolu) nebo ze silnici opravovali nebo rozsirovali. Tak jsme treba dve hodiny stali a pozorovali bagr a buldozer, jak hrabou a vysypaj hlinu, trhaj bambus, kacej stromy atp. Tohle se tahlo po 75 km. Cesta mela trval 7 hodin, nakonec trvala 12. Chceteli se naucit trpelivosti, jedte do Asie! Cesta ale ubehla docela rychle i diky hudbe, kterou nas ridic zasoboval. Hral stare flaky z diskotek ze 70. let. Typu: "Show me your motions, s'alalalala, show me your mo-o-tions s'aaalalalalala" nebo "She's crazy like a fool...", nebo Babylon, Belfast atp. Rvalo to strasne, zkouset to prekricet necim smysluplnym z iPodu nemelo vyznam. Ale prezili jsme to. Vjeli jsme do Laosu!
Do male vesnicky na rece Nam Ou, po ktere jsme dalsi den rano vyrazili na dvoudenni plavbu po proudu do mestecka Luang Prabang. Z reky jsme videli spousty vesnic, dost chudych, drevene domky na kulech, steny a strechy z bambusu, zadna elektrina, pokud nemas generator, pristup jen po rece. Ale vypadalo vsechno tak klidne a v pohode. Lidi v rece vybirali vodni rasy, lovili ryby, zalivali policka, ktera maji primo a brehu, pasli vodni buvoly, jezdili po rece na kanoich, nikdo nespecha, spat se jde, kdyz je tma, deti si hraly na brezich a koupaly se, mavaly na nas... Ja vim, vypada to z dalky strasne romanticky, ale zivot to musi byt dost krusny.
Luang Prabang je mestecko hodne turisticke, plno obchodu se suvenyrama, restaurace atd. Je tu plno buddhistickych "wat"- nevim jak to nazvat- je to maly temple, zije u nej par mnichu. Mozna klaster?
Z Luang Prabang jsme vyjeli zase lodi (jak jinak) po Mekongu proti proudu do Thajska. Tady jsme ted. Laos jsme trochu osidili, nejeli jsme do jizniho Laosu, ale clovek nemuze vsechno. Chceme videt severni Thajsko a tak ta cesta, kterou jsme jeli se nam hodila nejvic.
Dnes jsme v Chiang Rai, zitra jedem autobusem do Chiang Mai, kde chceme stravit Stedry den.
TAKZE:
Prejeme Vam vsem a vasim bliznim klidne a spokojene proziti vanocnich svatku a do Noveho Roku vsechno nejlepsi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Zdena a Ludvik